ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.410.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 410/2020-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněné mladistvé AAAAA (pseudonym) , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, pod sp. zn. 10 Tm 8/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 Tm 8/2019.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Karviné, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 Tm 8/2019, byla obviněná mladistvá AAAAA (dále jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou, že
dne 11. 8. 2018 v době od 13:30 hodin do 14:00 hodin v XY, na XY , v rámci akce „Prague Pride 2018“, které se účastnilo několik desítek tisíc lidí, držela v ruce transparent s nápisem „FUCK GENDER TAKE A MOLOTOV BURN POLICE“ (v překladu „Zasraný gender, vezmi Molotov, zapal Policii), čímž zcela záměrně veřejně naváděla jak účastníky uvedené akce, tak i náhodně přihlížející osoby k jednání spočívajícím v násilných útocích vůči policejním orgánům, tedy k jednání, jež je trestním zákoníkem kvalifikováno jako trestný čin násilí proti úřední osobě dle §325 tr. zákoníku.
2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako provinění podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku za použití §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění dalších předpisů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“, příp. „zákon č. 218/2003 Sb.“). Za to jí uložil podle §364 odst. 1 tr. zákoníku za použití §1 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže trestní opatření odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §33 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, usnesením ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a podala proti němu prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Věry Novákové dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť je přesvědčena, že svým jednáním nenaplnila znaky skutkové podstaty stíhaného ani jiného provinění, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce, a byly porušeny zásady ultima ratio, předvídatelnosti soudního rozhodnutí a rovnosti před zákonem.
5. Podle dovolatelky nebyla objektivní stránka provinění soudy nižších stupňů nijak odůvodněna, tyto pouze stručně konstatovaly, že svým nápisem na transparentu měla podněcovat k násilným útokům vůči policii, resp. policejním orgánům. Není však odůvodněno, jak by měla podněcovat k trestnému činu podle §325 tr. zákoníku. Podle §364 tr. zákoníku musí jít o jednání, které podněcuje ke spáchání některého konkrétního trestného činu, jehož všechny znaky jsou popsány v trestním zákoníku. Tato skutečnost musí vyplývat z popisu skutku a musí být dostatečně odůvodněna. Dovolatelka se dále zabývala rozborem objektu trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku, kdy úmysl pachatele musí směřovat k ovlivnění vůle úřední osoby, aby tato vykonávala svoji pravomoc jinak, než zamýšlela před použitím násilí. Nalézací soud však náležitě nevysvětlil, jak z jednání obviněné vyplývá úmysl působit na nebo pro výkon konkrétní pravomoci konkrétního jednotlivce – úřední osoby. Slogan na transparentu podle dovolatelky takovou výzvu neobsahuje. Pokud soudy dovodily, že obviněná podněcovala k násilí vůči policii, takový trestný čin trestní zákoník nezná. Užití násilí bez spojení s dalšími skutkovými okolnostmi není samo o sobě trestné, tudíž nemůže být trestné ani podněcování k němu. Transparent obviněné neobsahoval výzvu, aby bylo užito násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci konkrétní úřední osoby, tedy s cílem ovlivnit výkon té které pravomoci nebo se pomstít pro tento výkon. Slovní spojení „burn the police“ neznamená nic konkrétního, je zcela abstraktní. Závěry soudů o naplnění znaků skutkové podstaty jsou neodůvodněné a spekulativní. Ze slovního spojení na transparentu pak nelze dovodit ani znaky jiného trestného činu, k němuž měla podněcovat. Pokud odvolací soud odkazoval na fixované závěry soudní praxe, jediná evidovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Tdo 577/2017 a 8 Tdo 1729/2016 se týkala skutkově zcela odlišných případů.
6. Subjektivní stránce se sice soudy nižších stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí zabývaly, avšak dle dovolatelky nedostatečně. Obšírně popsala, jak byl nápis myšlen v kontextu jejích světonázorových myšlenek anarchistického hnutí. Měla tak údajně vyjadřovat nesouhlas s politikou LGBT hnutí a s existencí policie jako instituce a jako ozbrojené represivní složky státu. Proto také použila výrazu „the police“ pro policii jako instituci, nikoli výrazů označujících jednotlivé policisty („a policeman“, „policemen“). Slova „burn“ použila ve významu odstranit, zrušit, ne spálit, a sousloví „take a molotov“ mělo být metaforou pro vzplanutí pro věc, nikoli označit použití násilí. Nalézací soud nevzal v potaz celkový kontext transparentu a legitimní nárok obviněné na vyjádření politického názoru a představy světa. Jako vůči mladistvé musí být vůči ní brán v potaz nižší stupeň rozumové a mravní vyspělosti a orgány činné v trestním řízení na ni nemohou klást při posuzování parametrů jejího skutku stejné požadavky jako na osobu dospělou.
7. I pokud by bylo shledáno naplnění formálních znaků skutkové podstaty projednávaného provinění, obviněná poukázala na nutnost uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a s ní spojeného principu užití trestního práva jako ultima ratio. Zejména u mladistvých je namístě vyvozovat trestní odpovědnost za činy vyšší společenské škodlivosti, než je vyžadována ve vztahu k dospělým. Přesto je posuzována přísněji, než řada dospělých pachatelů závažnějších skutků. Obviněná zdůraznila, že měla v úmyslu vyjádřit, byť kontroverzní formou, pouze svůj názor na policii, a poukázala na jiné případy dospělých osob, u nichž rovněž v kontextu demonstrace a projevů tam učiněných nebylo shledáno podezření z trestné činnosti (použití maket šibenic pro příznivce migrace jako vlastizrádce, popř. stejných maket pro údajné mafiány ve vládě na demonstraci v závěru r. 2018, facebookové příspěvky namířené vůči neziskové organizaci zmiňující možnost „vytrávení“ organizace jedem novičok a používající obrázky útoku nožem na hlavu apod.). Obviněná proto vůbec neočekávala jakýkoli trestní postih za užití transparentu, není jí ani zřejmé, proč by skutek nemohl být posouzen jako přestupek (např. proti veřejnému pořádku nebo proti občanskému soužití), zejména pokud projevy zdaleka nebezpečnější, explicitnější a konkrétnější jsou tolerovány. Rozhodnutí soudu v její věci tedy bylo učiněno na základě nesprávného právního posouzení skutku.
8. S ohledem na shora uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019, i rozsudek Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 Tm 8/2019, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se obviněná podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, eventuálně aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
9. Na základě §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Nejprve shrnula průběh dosavadního řízení, obsah rozhodnutí obou nižších stupňů, dovolání obviněné, jakož i podstatné interpretační body ustanovení §364 a §325 tr. zákoníku. Poté uvedla, že pokud obviněná v rámci popsaného skutku demonstrovala s transparentem obsahujícím výzvu mj. „vezmi molotov, zapal policii“, naváděla k násilí proti policistům zastupujícím veřejnou moc na předmětné akci, a to pro výkon jejich pravomoci jako úřední osoby, neboť nesouhlasila, aby na akci zajišťovali veřejný pořádek. Obviněnou použité slovní spojení lze tedy chápat jako podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku. Byla dána i subjektivní stránka jejího jednání, a to ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť lze předpokládat minimálně srozumění obviněné, že vyzývá k užití násilí proti policii, která dohlížela nad veřejným pořádkem v rámci festivalu Prague Pride 2018. Skutek má tedy všechny formální znaky provinění podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku.
10. Podle státní zástupkyně je však třeba zvážit i rysy materiální protiprávnosti podle ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, které vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe. Poukázala na řadu okolností skutku, zejména na povahu festivalu LGBTQ hrdosti, který pravidelně představuje množství veřejných diskuzí, workshopů, sportovních a kulturních akcí i duchovních setkání. Jde o platformu pro vyjádření názorů širokého druhu, které účastníci nezřídka prezentují na transparentech velmi expresivním až konfrontačním jazykem pro upoutání pozornosti a vzbuzení zájmu sledujících. Přes obsah nápisu na transparentu obviněné státní zástupkyně shrnula, že šlo transparent nevelký, neuměle vyvedený, umístěný ve skupině mladých lidí držících transparenty obdobné s vyjádřením nesouhlasu s nastavením společenských hodnot, aniž by se však tato skupina chovala jakkoli útočně nebo konfrontačně. Bez kontextu festivalu Prague Pride 2018 jako určitého konfrontačního prostoru by se obviněná svého jednání nedopustila. Státní zástupkyně zároveň poukázala na myšlenkový původ akce v demonstracích v USA proti homofobní a transfobní šikaně ze strany policie a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva o svobodě projevu. Má za to, že došlo též k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování jako jednoho z rysů spravedlivého procesu.
11. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Karviné, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Vyjádření státní zástupkyně zaslal Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) dne 6. 5. 2020 datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněné. Její případnou repliku již do dne svého rozhodnutí neobdržel.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. c) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a namístě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhý formální odkaz na některý z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř., ale tento důvod musí být v podaném dovolání také skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
16. Pokud obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Z logiky věci i obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněná zvolila právě druhou ze zmíněných alternativ, a to ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Dovolatelka prostřednictvím popsaných dovolacích důvodů tedy mohla zpochybnit především naplnění některého nebo všech znaků skutkové podstaty provinění podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku za použití §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. (popř. nastínit jinou, věcně související hmotněprávní problematiku), a to vycházejíc ze skutkového stavu zjištěného nižšími soudy. Takto i učinila, když oběma napadeným rozhodnutím vytkla nenaplnění objektivní i subjektivní stránky projednávané trestné činnosti a porušení specifikovaných zásad hmotněprávního posouzení skutku. Těmito výhradami brojila proti vadným právním závěrům, což s označenými dovolacími důvody podle §265 odst. 1 písm. g), l) tr. ř. koresponduje, a proto Nejvyšší soud, když neshledal důvody, pro které by mohl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Na základě toho pak dospěl k závěru, že dovolání obviněné je důvodné.
18. Nutno zdůraznit, že ve věci bylo provedeno dostatečně široké dokazování dokumentující skutek obviněné, přičemž tato ani nevznesla námitku důkazní nedostatečnosti či extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovým závěrem nalézacího soudu. I Nejvyšší soud považuje v daném stadiu trestního řízení dokazování za kompletní a nevyžadující dalšího doplňování. Jednání obviněné bylo v tzv. skutkové větě výroku o vině nalézacího soudu vymezeno, stručně řečeno, tím, že v rámci akce „Prague Pride 2018“ držela v ruce transparent s nápisem „FUCK GENDER TAKE A MOLOTOV BURN POLICE“. (Přitom došlo k malému, leč v kontextu obhajoby obviněné nikoli zcela nepodstatnému, opomenutí patrnému podle fotodokumentace, že závěr nápisu zněl přesně „…BURN THE POLICE“.) Tím pak měla podle názoru soudu navádět přítomné osoby k násilným útokům vůči policejním orgánům, a tedy k trestné činnosti kvalifikovatelné jako trestný čin násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku. Takový závěr o vině obviněné učinil nalézací soud toliko na základě citace ustanovení §325 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého se trestného činu násilí proti úřední osobě dopustí ten, kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby. Na základě toho, že shledal i znak veřejného podněcování ve smyslu ustanovení §364 tr. zákoníku a dostatečnou společenskou škodlivost jednání obviněné ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud se ve své argumentaci omezil již pouze na obhajobu obviněné o interpretaci nápisu, podle níž nešlo o výzvu k násilí, nýbrž o prezentaci názorů obviněné, a konstatoval obecně (a víceméně jen paušálně) správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně.
19. Nejvyšší soud však tyto závěry považuje za nesprávné, resp. předčasné, jsou nedostatečně odůvodněné a neodpovídají okolnostem, za nichž k činu obviněné došlo, přičemž závěry právní, které soudy učinily, nenacházejí adekvátního vyjádření v popisu projednávaného skutku. Právní kvalifikace jednání obviněné byla dovozena z velmi paušálního závěru o naplnění všech zákonných znaků, aniž byla věnována pozornost relevantním aspektům zmiňovaných dovolatelkou, a o nesporně dostatečné společenské škodlivosti jejího jednání.
20. Přečinu, resp. provinění v případě mladistvého pachatele, podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku se dopustí, kdo veřejně podněcuje k trestnému činu. Podněcováním je podle ustálené judikatury i komentářové literatury každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob náladu nebo rozhodnutí spáchat trestný čin. Nezáleží na formě projevu ani na způsobu provedení, když může jít o podněcování přímé i nepřímé. Trestný čin je dokonán už samotným projevem, kterým chce pachatel takové rozhodnutí vzbudit. Z hlediska naplnění skutkové podstaty je bezvýznamné, zda a s jakou odezvou se podněcování setkalo, tedy zda pachatel dosáhl sledovaného účelu. Podněcovat lze i k individuálně neurčeným trestným činům a podněcování může být adresováno neurčitému okruhu osob. Trestný čin je spáchán veřejně (srov. §117 tr. zákoníku), pokud byl spáchán a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo b) před nejméně třemi osobami současně přítomnými. Z hlediska subjektivní stránky jde o trestný či úmyslný . Pachatel tedy musí přinejmenším vědět, že jeho projev může vyvolat rozhodnutí spáchat některé z jednání, i když jen u jednotlivé osoby, a současně s tím být srozuměn (srov. §15 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku).
21. Přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 tr. zákoníku spáchá, kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby. Kvalifikované skutkové podstaty jsou pak spojeny se spácháním činu se zbraní, ublížením na zdraví či způsobením větší škody [§325 odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku], se způsobením těžké újmy na zdraví nebo škody velkého rozsahu [§325 odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku], popř. i se způsobením smrti (§325 odst. 4 tr. zákoníku). Násilím se rozumí použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený nebo očekávaný odpor, popř. mu zamezit. Násilí může směřovat proti úřední osobě, ale i vůči osobě jiné či vůči věci, pokud je prostředkem působení na výkon pravomoci úřední osoby nebo prostředkem „odplaty“ za to, jak úřední osoba svoji pravomoc vykonala. Úřední osoba pak vykonává pravomoc tím, že vykonává veřejnou moc na základě konkrétního zákona a v jeho mezích a autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob (subjektů). I v tomto případě se logicky jedná o úmyslnou trestnou činnost.
22. Nejvyšší soud považuje za dostatečně prokázané, že obviněná se svého jednání dopustila veřejně, tedy na pozadí masové festivalové akce „Prague Pride 2018“, jíž se účastní několik desítek tisíc lidí, a to na prostranství XY, kde ji, držíc předmětný transparent, rozhodně musely pozorovat více než tři osoby současně přítomné. Ačkoli se obhajoba opakovaně v rámci dovolacích námitek snažila interpretovat nápis na transparentu obviněné jako vyjádření názoru anarchistické aktivistky na uspořádání státu a společnosti bez policie jako instituce, s těmito závěry se ani Nejvyšší soud neztotožnil. Pro úplnost lze poznamenat, že poněkud stranou pozornosti lze ponechat část nápisu „FUCK GENDER“, neboť tato evidentně nemá svým obsahem vliv na posuzování trestnosti jejího činu, byť jde o provolání vulgární. Bylo spolehlivě prokázáno důkazy vztahujícími se k osobě samotné obviněné, že tato je až nadprůměrně gramotná v anglickém jazyce, pokud tento nejen ovládá v běžné mluvě, nýbrž si příležitostně přivydělává právě překladem anglicky psaných publikací. Nelze tedy uvažovat o tom, že by neznala ani v hrubých rysech význam nápisu drženého transparentu. Navíc byl tento vyveden poměrně úsporným způsobem, kterým jsou transparenty většinou charakteristické, tedy údernými hesly za použití jednoznačných a stručných slovních spojení, vyjadřujících s maximální přímostí sdělení či výzvu jejich autora. Sousloví „TAKE A MOLOTOV BURN THE POLICE“ rozhodně nelze vnímat jako abstraktní a přisoudit mu význam širší názorové prezentace, kterou se zaštiťuje obviněná, nýbrž jako jednoznačnou výzvu k použití násilí formou jednoduché zápalné zbraně vůči policii. Ani sloveso „BURN“ nelze vyhodnotit v kontextu slova „MOLOTOV“ (resp. TAKE A MOLOTOV – použij/vezmi Molotov) jinak, než jak zní obvyklý překlad – zapálit, spálit, hořet, propálit, popálenina apod. V tomto ohledu lze plně odkázat na hodnotící pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 4-5, bod 7., i soudu odvolacího v jeho usnesení na str. 3, bod 7. Ani Nejvyšší soud tedy nemá pochyb, že obviněná, vyznávající kritický až nepřátelský postoj k policii, směřovala svůj transparent jako výzvu k zápalným útokům vůči ní. Přitom znala obsah takové výzvy psané v angličtině a musela být nejméně srozuměna, že kterákoli z přihlížejících osob by mohla být takovou výzvou motivována k trestné činnosti násilného charakteru.
23. Jak ovšem dovolatelka poukazuje, na transparentu bylo použito slovo THE POLICE, označující policii jako instituci, nikoli např. slovo policeman (policista), cop (policajt) či jiná synonyma, popř. i v jejich množném čísle. Ačkoli podle výše uvedeného podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku nemusí být vztaženo a vázáno ke konkrétní skutkové podstatě vymezené trestním zákoníkem a může se jednat o podněcování k individuálně neurčenému trestnému činu, v daném případě skutková věta zmiňuje výše citované ustanovení §325 tr. zákoníku. V takovém případě však správně dovolatelka akcentovala obligatorní zákonný znak takové trestné činnosti spočívající v tom, že by muselo být násilím působeno na zcela konkrétní výkon pravomoci konkrétního individuálního policisty, aby svoji pravomoc vykonával způsobem odlišným od svého původního záměru, nebo je toto násilí určitou formou msty za výkon pravomoci již realizovaný. Státní zástupkyně sice svým způsobem logicky dovodila, že obviněná naváděla k násilí konkrétně vůči policistům zastupujícím veřejnou moc na předmětné akci, a to pro výkon jejich pravomoci jako úřední osoby, neboť nesouhlasila s tím, aby na festivalu „Prague Pride 2018“ zajišťovali veřejný pořádek, nicméně podle dovolacího soudu takto jednoznačně prozatím formulaci skutkové věty odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu interpretovat nelze. Krom odkazu na ustanovení §325 tr. zákoníku totiž není zjevné, a to ani z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, vůči kterým konkrétním osobám – úředním osobám, tedy vůči kterým policistům, mělo podněcované násilí směřovat a z jakých důvodů, tedy jaký konkrétní výkon policejní pravomoci měl být násilím ovlivněn, či pro jaký výkon pravomoci mělo být násilí vyvinuto. Za správnou je nutno považovat dovolací námitku, že „útok na policii“ jako takový trestný není, nejsou-li splněny další parametry trestním zákoníkem konstruované trestné činnosti. V daném případě tedy mělo být objasněno a v popisu skutku vyjádřeno, vůči kterým policistům mělo být násilím útočeno a z jakých důvodů souvisejících s výkonem jejich pravomoci, mělo-li podněcování k trestné činnosti směřovat k páchání trestné činnosti podle §325 tr. zákoníku, když dosavadní formulace skutkové věty uváděla poněkud vágní vymezení „násilné útoky vůči policejním orgánům“. Za daných okolností a s přihlédnutím ke konstrukci skutkové věty odsuzujícího rozsudku není postaveno najisto, zda jsou dány všechny znaky projednávané trestné činnosti, prioritně pak její objektivní stránka.
24. Je skutkově nesporné, že obviněná se dopustila jednání spočívajícího v tom, že na masové festivalové akci v centru Prahy za účasti desítek tisíc osob držela transparent s textem, jehož obsah lze vyhodnotit jako mj. vyzývající k násilnému jednání, avšak nebylo již soudy nižších stupňů jednoznačně vymezeno, zda toto násilí mělo směřovat vůči jednotlivým policistům pro konkrétní výkon jejich pravomoci či proti policii jako instituci (čemuž by napovídalo použití slova „THE POLICE“ ve výroku rozsudku soudu prvního stupně citováno bez „THE“), přičemž posléze uvažovanou variantu nelze shodně spojovat s podněcováním ke spáchání trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů čin obviněné nesprávně právně posoudily a jejich rozhodnutí obsahují vady a nedostatky, které bude třeba napravit, neboť se jedná o zásadní vady rozporu mezi skutkovými zjištěními a použitou právní kvalifikací. Proto Nejvyšší soud v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu dovolání obviněné zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. obě napadená rozhodnutí, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
26. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. Ten s přihlédnutím k výše popsanému závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.) a dovolacím námitkám obviněné upřesní dosavadní skutková zjištění, formulaci skutkové věty a na to navazující právní kvalifikaci posuzované trestné činnosti, kdy v této fázi řízení se nejeví nutným jakkoli doplnit provedené dokazování, avšak takovou možnost nelze předem zcela vyloučit. Při formulaci skutkových závěrů bude nalézací soud věnovat na základě výsledků důkazního řízení potřebnou pozornost otázce, vůči komu konkrétně směřovala výzva obviněné k násilnému jednání, a to s ohledem na charakter akce i na obsah transparentu samotného. K úvaze se pak nabízí původně užitá varianta podněcování k násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku, kterou je však třeba z hlediska formulace skutkové věty a odůvodnění upřesnit v otázce, na kterou úřední osobu přesně a v souvislosti s jakým výkonem její pravomoci mělo být násilím působeno. Jako další varianta by se mohlo nabízet podněcování násilí vůči policii jako instituci, které by mohlo za určitých okolností korespondovat spíše s ustanovením §323 tr. zákoníku (násilí proti orgánu veřejné moci), popř. je třeba zvážit v návaznosti na zjištěné jednání obviněné jinou právní kvalifikaci trestné činnosti, k níž měla podněcovat. Nelze vyloučit ani úvahy o podněcování k individuálně neurčené trestné činnosti, byť tato na základě již ustálených skutkových zjištění bude nepochybně souviset s policií v jejích různých podobách. Samozřejmě výše naznačené úvahy budou relevantní, pouze pokud nalézací soud dospěje k závěru, že tzv. podněcování obviněné bylo dostatečně určité a srozumitelné, směřovalo ke konkrétní trestné činnosti, kterou bude nutno co možná nejpřesněji skutkově vymezit a pokud bude možné, i právně kvalifikovat, a zároveň v návaznosti na dovolací námitky obviněné shledá naplněnou i subjektivní stránku provinění podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku za použití §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. nejméně ve formě úmyslu nepřímého. Pouze za splnění všech těchto podmínek lze uvažovat o opakovaném vyslovení viny obviněné.
27. I v takovém případě však následně nalézací soud musí důsledně posoudit a odůvodnit, zda u obviněné mladistvé jde o případ natolik společensky škodlivý, u něhož nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu a je nutno vyvodit její trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené podle §12 odst. 2 tr. zákoníku (zásada subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio). Učiní tak s přihlédnutím ke stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikovanému pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něho je sice podle §13 odst. 1 tr. zákoníku trestným činem každý protiprávní čin vykazující všechny znaky uvedené v tr. zákoníku, avšak tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován požitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Zakotvení této zásady a z ní vyplývajícího principu užití trestního práva jako „ultima ratio“ do trestního zákoníku má význam i interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti, se posuzuje podle toho, jestli skutek odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Trestní právo má pak místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné. Je známo, že toto stanovisko se zabývá mimo jiné komparací původního materiálního pojetí trestného činu, zakotveného v ustanovení §3 odst. 1, 2 tr. zákona (zákona č. 140/1961 Sb.). Nejvyšší soud zdůraznil, že zásada subsidiarity trestní represe není součástí normy, nýbrž zásadou, kterou je možno zohledňovat pouze prostřednictvím jednotlivých znaků trestného činu. Aplikace zásady subsidiarity trestní represe je nepochybně vyloučena v případech zvlášť závažných zločinů a zpravidla i u zločinů, naproti tomu musí být zvlášť pečlivě zvažována u kategorie přečinů. Orgán činný v trestním řízení tedy nejprve provede potřebná zjištění o skutkových okolnostech, dále učiní závěr, zda skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu a poté posuzuje, zda čin dosahuje potřebné míry společenské škodlivosti. Pokud nikoliv, lze uplatnit při posuzování trestní odpovědnost pachatele právě zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio. Nejvyšší soud zároveň poukázal na to, že není vyloučen ani případ, kdy se použije zásady subsidiarity trestní represe na základě nedostatečné míry společenské škodlivosti, aniž by se uplatnila odpovědnost podle jiného právního předpisu. V praxi se totiž vyskytují případy protiprávních činů naplňujících všechny formální znaky, které jsou však s ohledem na specifické okolnosti, za nichž k nim došlo, buď společensky zcela neškodné, nebo mají toliko zanedbatelnou společenskou škodlivost. Pro takové případy vylučuje ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku uplatnění trestní odpovědnosti. Nevykazuje-li tedy určitý protiprávní čin potřebnou společenskou škodlivost, nelze z jeho spáchání vyvozovat trestní odpovědnost, i když naplňuje všechny formální znaky skutkové podstaty určitého trestného činu a není namístě vyvodit z něj ani jinou než trestní odpovědnost nebo vyvození takové mimo trestní odpovědnosti vůbec nepřichází v úvahu. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že společenská škodlivost se vztahuje na čin jako celek. Je nutné ji zhodnotit z hlediska intenzity naplnění uvedených kritérií vymezených v ustanovení §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty a dalším okolnostem případu. Konkrétní společenskou škodlivost je třeba řešit především s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem podřaditelným pod jednotlivé znaky skutkové podstaty, vzhledem k dalším okolnostem případu, s přihlédnutím k trestní sazbě zvažovaného trestného činu a za současného zvážení, zda nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
28. V těchto souvislostech je namístě posoudit okolnosti spáchání skutku obviněnou i samotnou skutečnost, že se svého jednání dopustila jako mladistvá, tedy je třeba ve vztahu ke konkrétní skutkové podstatě trestného činu a ve vztahu k event. vyvození trestní odpovědnosti zohlednit nižší stupeň její rozumové a mravní vyspělosti, byť se jednání dopustila krátce před nabytím zletilosti. Lze přisvědčit námitce dovolatelky, že mediálně známé případy expresivních vyjádření na demonstracích, na něž poukazuje, evokující usmrcení či jinou újmu politických a jiných oponentů, nebyly dovedeny do stadia trestního stíhání buď vůbec, nebo byla taková jednání shledána maximálně přestupkovými. Přitom se jedná o počiny v porovnání s prostým držením transparentu s uvedeným nápisem o policii mnohem aktivnější, expresivnější, agresivnější i adresnější, spáchané povětšinou dospělými osobami. I s přihlédnutím k tomu tyto případy dosud nefigurují v judikatuře a nelze tak skutečně hovořit o fixovaných závěrech soudní praxe, neboť tato je v případě podněcování k trestnému činu podle §364 tr. zákoníku reprezentována pouze nemnoha rozhodnutími Nejvyššího soudu, např. usnesením ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017, a usnesením ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1324/2017. Jde však o rozhodnutí na zcela odlišném skutkovém základě, jenž není souměřitelný s projednávanou věcí, a který mnohem jednoznačněji směřoval ke skutečnému podnícení násilné trestné činnosti dopadající na konkrétní poškozené, případně skupinu poškozených. Přesto však takovou komparaci nelze dikcí dovolání považovat za porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zásady rovnosti před zákonem, neboť jde o právní kategorie zcela odlišné.
29. Nalézací soud tedy ve svém budoucím rozhodnutí zohlední i to, že se obviněná svého jednání dopustila na pozadí akce festivalového charakteru, bez něhož by jinak takovou iniciativu nevyvinula. Akce „Prague Pride“ (konkrétně v roce 2018 konaná za účasti cca 40 000 osob) je sice platformou kontroverzní až konfrontační s tradičním systémem hodnot, nicméně svojí povahou přesto nenásilnou a nekonfliktní, což snižuje reálný úspěch výzvy na transparentu obviněné k násilným postupům. Jak správně argumentovala státní zástupkyně ve svém vyjádření, mnoho nejrůznějších účastníků, ať příznivců či odpůrců prezentace LGBT komunity, prezentuje srovnatelným způsobem jako obviněná své názory na mnohá témata, přičemž tak nezřídka činí způsobem konfrontačním, aby upoutali pozornost a vzbudili zájem veřejnosti. Krom držení nevelkého transparentu se obviněná, ani skupina osob, v níž se pohybovala, nechovala nijak problematicky, o čemž nakonec svědčí fakt, že se nestala předmětem aktuálního zájmu pořádkové policie. Trestní stíhání obviněné bylo iniciováno až zpětně na základě analýzy její facebookové prezentace.
30. Proto, pokud nalézací soud znovu dospěje k závěru, že posuzovaným jednáním obviněná naplnila všechny formální znaky konkrétní trestné činnosti, podrobí tyto závěry přezkumu, zda je namístě s ohledem na výše uvedené kvalifikovat její jednání jako provinění a aplikovat vůči ní trestněprávní sankci. V úvahu tak připadá závěr o nikoli dostatečné míře společenské škodlivosti jejího jednání, tedy aplikace principu ultima ratio, v důsledku čehož by nemohla být uznána vinnou trestnou činností, nýbrž by muselo být vysloveno zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., jelikož na takový skutek by u ní jako mladistvé nemohlo být nahlíženo jako na provinění. Nalézací soud rovněž posoudí, zda by jednání obviněné nemohlo být posouzeno jako odpovídající přestupek (kupř. jako přestupek proti občanskému soužití podle §5 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, či přestupek proti veřejnému pořádku podle §7 odst. 1 téhož zákona) a i s touto dovolací námitkou se vypořádá z hlediska možného rozhodnutí podle §222 odst. 2 tr. ř. Pro všechny případy však soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozvede úvahy ke skutkovým a na to navazujícím právním závěrům, aby tyto byly jasné, přesvědčivé a nevznikaly o nich pochybnosti. Pokud by opakovaně dospěl k závěru o vině obviněné trestnou činností, znovu rozhodne i o trestním opatření. Přitom nesmí opomenout, že v důsledku dovolání podaného výlučně ve prospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth