ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.473.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 473/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2006 o dovolání obviněného P. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 8 To 70/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 4/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. M. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 8 To 70/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 52 T 4/2005. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 5 T 196/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že v J. v ul. S. dne 21. 4. 2004 v odpoledních hodinách v pronajatém bytě ve 4. podlaží v opilosti a po vykouření marihuanové cigarety poté, co zjistil, že mu U. M. odcizila 1.000,- Kč bankovku volně ležící na gauči, byt uzamkl a požadoval vrácení peněz a když poškozená popírala, že mu je odcizila, opakovaně ji udeřil rukou do obličeje, přitom jí vyhrožoval, že jí udělá problémy a nechá ji vyhodit ze zaměstnání, v tomto jednání pokračoval i poté, co mu peníze vrátila a chtěla opustit byt, což odmítl s tím, aby si zase sedla, že to spolu ještě nedořešili, a v době, kdy poškozená vylezla na parapet otevřeného okna, obviněný kolem 16.30 hodin v hněvu v konfliktní situaci silným tlakem pod těžiště do kolen či stehen ji z okna vystrčil, což vedlo k rotaci a pádu jejího těla z výšky 13,70 m na travnatý povrch, při kterém utrpěla rozsáhlá zranění zejména v dutině lební, hrudní a břišní, a na následky polytrauma při mnohočetných poranění více orgánových systémů téhož dne v 19.45 hodin zemřela.
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) tr. ř. Zpochybnil správnost zjištěného skutkového stavu a upozornil, že nebyly provedeny základní důkazy, které navrhoval, že byly přehlédnuty zjevné nesprávnosti znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika a že se soudy nezabývaly skutečnostmi svědčícími v jeho prospěch. Stěžejní výhrady dovolatele směřovaly proti správnosti znaleckého posudku znalce prof. PhDr. J. S., DrSc., proti jeho závěrům postavil závěry expertízy doc. dr. K. J., CSc. a vytkl, že soudy nekriticky převzaly znalecký posudek prof. PhDr. J. S., DrSc., který hodnotily hrubě laicky a bez souvislostí s dalšími důkazy. Ve shodě s již uplatňovanou obhajobou znovu poukazoval na potřebnost doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, provedení jím navrhovaných vyšetřovacích pokusů a výslechu znalců prof. PhDr. J. S., DrSc., i doc. dr. K. J., CSc., event. nepovede-li tento postup k odstranění rozporů a nejasností, žádal o opatření nového znaleckého posudku. Vytkl rovněž, že se soudy nezabývaly motivem jeho jednání a vyvozoval, že tak nebyla dostatečně prokázána ani subjektivní stránka trestného činu vraždy.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací argumentace obviněného se míjí s věcným naplněním deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností. Protože napadené rozhodnutí nespočívá na důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl odvolací soud tím, že zamítl odvolání jako nedůvodné, založit ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž též odkázal obviněný, evidentně nevztahuje.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil především námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy (nebylo provedeno doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, nebyl proveden žádný z jím navrhovaných vyšetřovacích pokusů, odvolací soud nevyslechl zpracovatele jím předložené expertízy doc. dr. K. J., CSc.) a že nekriticky opřely své rozhodnutí o jeho vině o znalecký posudek z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika.
Těžiště dovolání obviněného spočívalo především v námitce, že znalecký posudek z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika znalce prof. PhDr. J. S., DrSc. nereflektuje všechny zjištěné okolnosti a je zjevně nesprávný. Žádal proto, aby byl k prověření jeho obhajoby (na pádu poškozené z okna svým jednáním žádný podíl neměl) vypracován nový znalecký posudek pro případ, že nebudou odstraněny rozpory mezi znaleckým posudkem znalce prof. PhDr. J. S., DrSc. a zpracovatelem jím předkládané expertízy doc. dr. K. J., CSc. Posouzení otázky, zda znalecký posudek je úplný, zda správně přihlíží ke skutečnostem vyplývajícím z dokazování a zda existují pochybnosti o jeho věcné správnosti nelze zahrnut pod žádný z důvodů dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení §265b tr. ř. Pro dovolací soud je v daných souvislostech významné především zjištění, že jde o námitku procesně právní povahy, kterou nelze subsumovat pod zákonem taxativně vyjmenované důvody dovolání. Stejné povahy, tj. výlučně procesně právní, jsou rovněž výhrady, že soudy neprovedly obviněným navrhované doplnění dokazování.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu nedopustil. Oproti skutkovým zjištěním soudů, že to byl on, kdo v konfliktní situaci silným tlakem pod těžiště do kolen či stehen poškozenou z okna vystrčil, postavil vlastní skutkovou verzi, podle níž se on svojí silou na pádu poškozené z okna nepodílel. Takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; vytýkané vady mají povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Nad rámec řečeného a jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že námitky vztahující se k hodnocení znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace forenzní biomechanika znalce prof. PhDr. J. S., DrSc. obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v řízení před soudy obou stupňů, především pak v řízení odvolacím a odvolací soud se s nimi zevrubně vypořádal v odůvodnění svého usnesení. Stejně tak odvolací soud vysvětlil, proč neshledal potřebným a účelným doplnit dokazování o důkazy navrhované obviněným (viz zejména strany 4, 5).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl (s jistou tolerancí) relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný namítl, že v tzv. skutkové větě není objasněn motiv jeho činu, čímž nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu vraždy. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je tedy významná otázka, zda byly naplněny znaky trestného činu vraždy i po stránce subjektivní.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo úmyslně usmrtí jiného.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která přesvědčivě vyjadřují zákonné znaky trestného činu vraždy. Skutková zjištění vyjadřují vedle jednání obviněného, který v hněvu v konfliktní situaci silným tlakem pod těžiště do kolen či stehen vystrčil z okna poškozenou U. M., která předtím vylezla na parapet otevřeného okna, což vedlo k rotaci a pádu jejího těla z výšky 13,70 m na travnatý povrch, též následek spočívající v tom, že v důsledku tohoto pádu utrpěla poškozená mnohočetná poranění více orgánových systémů, kterým téhož dne podlehla.
Námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu nemohou obstát, poněvadž ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která zákonné znaky úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. evidentně naplňují.
Podle §4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Soud prvního stupně v těchto souvislostech v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněný tím, že zatlačil do těla poškozené, která se nacházela na okně, úmyslným jednáním způsobil, že poškozená spadla z okna dolů a s ohledem na charakter zranění jí nebylo možno pomoci a následovala smrt. Zdůraznil, že obviněný si musel být vědom toho, že pokud zasáhne tělo tlakem do oblasti pod nebo nad těžištěm, dojde k pádu a že se zřetelem k pádu ze čtvrtého poschodí musí dojít k závažnému následku. Podle soudu si musel uvědomit, že dopadne-li tělo z této výšky, dojde s největší pravděpodobností k závažnému zranění, jež končí většinou smrtí. Proto vyvodil, že musel vědět, že svým jednáním může způsobit fatální následek (smrt poškozené), a pro ten případ s tím byl srozuměn; lhostejnost obviněného k následku - s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem - nebylo možné podle soudu kvalifikovat jinak než jako kladné stanovisko k možnému následku a tedy srozumění s ním (strana 11 rozsudku).
Odvolací soud závěry soudu prvního stupně označil za správné a sám dodal, že pokud obviněný silným tlakem pod těžiště do kolen či stehen zatlačil do těla poškozené v době, kdy se nacházela na parapetu okna, a vystrčil ji tak ven, musel si být vědom, že dojde k pádu poškozené z okna ven a že si poškozená může pádem ze čtvrtého poschodí a výšky více jak 13 metrů způsobit těžká poranění takového charakteru, že mohou vést i k její smrti, k čemuž také posléze došlo. Připomněl, že při inteligenci obviněného zjištěné znalkyní z oboru klinické psychologie si obviněný musel být takové možnosti vědom a se smrtelným následkem musel být přinejmenším srozuměn (strana 12 napadeného usnesení).
Výhrada obviněného, že subjektivní stránka trestného činu vraždy nemohla být prokázána pro absenci uvedení motivu jeho činu v tzv. skutkové větě, není relevantní. Nebyla-li motivace činu ve skutkové větě výroku o vině uvedena, nemá to přímý vliv na závěry o naplnění subjektivní stránky činu a ve svých důsledcích též na správnost právního posouzení skutku. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se však podává, že i této otázce byla věnována pozornost a podle závěrů znaleckého posudku z klinické psychologie čin obviněného nebyl v rozporu s jeho osobnostní strukturou a vycházel z kombinace vnitřních i vnějších faktorů, šlo o jednání v afektu ve stavu prostého hněvu, neplánované, situačně podmíněné (strana 9 rozsudku); s těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení ztotožnil i odvolací soud (strana 11). Ani takto zjištěná motivace činu nevylučuje správnost závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák., jak jej přesvědčivě vyvodily soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru svého dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková