ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.474.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 474/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2012 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného D. C. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 11 To 249/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 7/2011, takto:
I.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze
ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 11 To 249/2011.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný D. C. d o v a z b y n e b e r e .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 2 T 7/2011, uznal obviněného D. C. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným níže popsaným skutkem, který právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a podle §283 odst. 2 trestního zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
V této souvislosti je vhodné dodat, že tímto rozsudkem byli zároveň uznáni vinnými a odsouzeni spoluobvinění J. B. a R. P. Soud podle §101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku rovněž vyslovil, že ukládá ochranné opatření ve formě zabrání věcí v rozsudku blíže specifikovaných.
Proti citovanému rozsudku podal odvolání pouze obviněný D. C. Krajský soud v Praze o něm rozhodl rozsudkem ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 11 To 249/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se tohoto obviněného zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. jej znovu uznal vinným, že:
„v přesně nezjištěné době nejméně od 1. 1. 2008 do svého zadržení dne 27. 4. 2010 v chatové oblasti N. Ž., v rekreační chatě, v katastru obce Ž., okr. B., a v garáži k této chatě náležející, přechovával chemickou látku toluen v plechovém kanystru o objemu 9 litrů, 12 ks plastových lahví s obsahem hydroxidu sodného o váze 1 kg v lahvi, 6 ks plastových trychtýřů, skleněné nádoby s hrdlem, skleněný demižon, železný tál, latexové rukavice, 2 ks propanbutanových vařičů, digitální váhu zn. SCALE, digitální váhu zn. SOEHNLE, několik kusů igelitových sáčků s uzavíratelnou lištou, a za pomoci těchto předmětů a prekursorů, 1627 ks tablet leků Welicome SUDAFED, tobolek s označením Oikamid, léků Modafen, 24 ks tablet léku ACATAR 12, 1700 ks tablet léku PIRACETAM AL 800, přičemž tyto předměty, léky a chemické látky byly určeny k neoprávněné výrobě psychotropní látky metamfetamin, zv. pervitin, která je zařazena do seznamu 2, přílohy č. 5 Úmluvy o psychotropních látkách zák. č. 167/1998 Sb., ve znění pozdější novelizace č. 57/2001 Sb., o návykových látkách, a tuto psychotropní látku v blíže neurčené době, nejméně od července 2009 do 27. 4. 2010 v chatové oblasti N. Ž., v rekreační chatě v katastru obce Ž., okr. B., a na dalších nezjištěných místech v okrese B. a P. neoprávněně prodal, eventuelně poskytl zadarmo osobám:
- J. B., nejméně ve 120 případech , a to vždy 1g za 1.000,- Kč za jednu předávku uvedené látky, a to za celkovou částku nejméně 120.000,- Kč,
- dále v období od ledna 2010 prodal osobě H. B., metamfetamin ve 2 případech, a to v blíže nezjištěném množství v prvém případě za částku 2.000,- Kč a poté za 1.000,- Kč,
- v přesně nezjištěném období od července 2009 do ledna 2010 prodal osobě M. K., tuto látku ve třech případech v celkovém množství 1,5 gramu za celkovou částku 1.500,- Kč a v pěti případech zadarmo poskytl vždy nejméně 0,3g pervitinu,
- v přesně nezjištěné době od srpna 2009 do dubna 2010 osobě M. K., z poloviny prodal za částku 500,- Kč za 1 gram a z poloviny předal zdarma či výměnou za jiné věci nejméně 105g pervitinu, a to v celkové hodnotě 52.500,- Kč,
- v přesně nezjištěné době od července 2009 do dubna 2010 osobě J. N., bezúplatně poskytl ve dvou případech tuto látku v celkovém množství 0,2g,
- v přesně nezjištěné době od konce října 2009 do dubna 2010 prodal osobě J. V., nejméně v deseti případech pervitin v množství 1g na jednu předávku v ceně 1.000,- Kč celkem tedy nejméně 6g za částku 6.000,- Kč“.
Takto (ve shodě s nalézacím soudem) zjištěné jednání obviněného odvolací soud posoudil (pouze) jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku a uložil mu podle §283 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce a uplatnil v něm dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) se neztotožnil se závěry odvolacího soudu, který uvedl, že obviněný sice nakládal s 238g pervitinu, ovšem obsah účinné látky v něm činil (jen) 112g, což je množství, které nedosahuje hmotnosti požadované pro dovození znaku ve značném rozsahu, jak vyžaduje skutková podstata ve smyslu odst. 2 písm. c) ustanovení §283 trestního zákoníku.
Dovolatel poukázal na další ve věci rozhodné skutečnosti, zejména na dobu téměř dvou let, po kterou obviněný drogu přechovával, na dobu deseti měsíců, po kterou drogu prodával nebo daroval celkem šesti osobám, na četnost případů (více než 150), a na celkové množství drogy (238g s účinnou látkou 112g). Dále připomenul, že klienti obviněného odebírali psychotropní látku opakovaně, z čehož lze usuzovat na její standardní kvalitu. Zdůraznil rovněž, že je třeba zohlednit také fakt, že pervitin je tzv. „tvrdou drogou“, že psychická závislost na něm se rychle vyvíjí a dlouho přetrvává.
Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. trest., podle něhož na naplnění určitého typu rozsahu je nutno usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné a psychotropní látky, ale i z dalších okolností případu (v citovaném rozhodnutí bylo shledáno naplnění znaku „ve větším rozsahu“ již u 60g amfetaminu). Obdobně odkázal také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011.
V této souvislosti dovolatel vyjádřil přesvědčení, že právní kvalifikace zvolená odvolacím soudem je nesprávná a že bylo naopak na místě přisvědčit soudu prvního stupně. Komplexním vyhodnocením skutkového děje s přihlédnutím k množství a charakteru látky, k délce jednání obviněného a způsobu, jakým s látkou disponoval, je zjevné, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve značném rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.
Závěrem nejvyšší státní zástupce zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, které ve svém rozhodnutí použil také odvolací soud, a uvedl, že závěry podané v tomto rozhodnutí sice nijak nezpochybňuje, ale že stran interpretace pojmu „ve značném rozsahu“ bude na místě vycházet ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010.
S ohledem na uvedené Nejvyšší státní zástupce v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínek uvedených v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dodal, že pokud by Nejvyšší soud shledal, že v dané věci je nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., souhlasí i pro tento případ s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Filipa Matouše. Uvedl, že odvolací soud postupoval zcela správně, když v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, protože tímto rozhodnutím byl jasně stanoven výklad pojmu větší rozsah, značný rozsah a velký rozsah ve smyslu §283 trestního zákoníku. Nejvyššímu státnímu zástupci sice dal za pravdu v tom, že kromě stanovení rozsahu je podstatné také zhodnocení dalších okolností věci, domníval se však, že tento postup je relevantní pouze za situace, kdy množství drogy je blízko hranice rozhodné pro naplnění kvalifikačního znaku. On (obviněný) byl však odsouzen za neoprávněný prodej nebo poskytnutí 238g pervitinu, přičemž skutečná hmotnost účinné látky mohla být pouze 112g.
Obviněný dále namítl, že pokud nejvyšší státní zástupce ve svém podání poukázal na nebezpečnou látku, pak tato nebezpečnost je již zohledněna v množství, které je považováno za větší než malé. V řízení nevyšlo najevo, že by svým jednáním někomu způsobil újmu na zdraví, pervitin poskytl šesti osobám, přitom čtyři osoby jsou minimální, navíc všechny tyto osoby si drogu opatřovaly také z jiných zdrojů. Právní kvalifikaci odvolacího soudu považuje za správnou, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné zamítl podle §265j tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod.
Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i dost. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
V tomto kontextu je nutné uvést, že námitky nejvyššího státního zástupce jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu relevantní. Současně Nejvyšší soud shledal, že jde o námitky důvodné.
Na tomto místě je vhodné zmínit (toliko ve stručnosti a jen v obecné rovině), že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li uvedený čin ve značném rozsahu.
Po subjektivní stránce se tu vyžaduje úmysl (§15 trestního zákoníku). Protože jde o ohrožovací trestný čin, je dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně. Pokud jde o zavinění ve vztahu ke zvlášť přitěžující okolnosti (ve značném rozsahu), postačí ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku nedbalost (§16 trestního zákoníku).
Z hlediska obsahu podaného dovolání se otázkou zásadního významu jeví to, zda obviněný spáchal posuzovaný čin „ve značném rozsahu“, jak to předpokládá ustanovení §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, či nikoliv.
V obecné rovině lze shrnout, že závěr o naplnění určitého typu rozsahu je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je například opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. trest.).
Současná judikatura soudů v tomto směru je po určitém vývoji poměrně konstantní. Aniž by bylo zapotřebí na tomto místě obsah jednotlivých judikátů blíže rozvádět, stačí souhrnně poukázat (vedle právě citovaného usnesení Nejvyššího soudu) zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. trest., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2004, Svazek 25, č. T 608, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2005, sešit 15, č. T 787, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 609/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 7 Tdo 795/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 673/2011, nebo na jedno z nejnovějších usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011).
Pokud jde o argumentaci soudu prvého stupně k právní kvalifikaci zjištěného jednání obviněného, je třeba uvést, že tento soud na str. 11 odůvodnění svého rozsudku skutečně jen stručně, paušálně a bez zevrubnější argumentace uvedl, že „… nepochybné je, že takto vyrobenou drogu obžalovaný, ačkoliv k tomu nemá zákonné oprávnění, následně předal, a to bezplatně nebo za úplatu v množství, které podle názoru soudu dosahuje zákonné hranice značného rozsahu osobám, které jsou specifikované ve výrokové části rozsudku …“. Poněkud podrobněji se této otázce věnoval odvolací soud na str. 3 odůvodnění svého rozsudku, kde uvedl, že „… je třeba naopak … konstatovat, že celkové množství metamfetaminu, poskytnutého obžalovaným jiným osobám, nedosahuje množství, které je možné označit za značný rozsah. Jedná se o celkové množství 238 g této látky, přičemž ani orgány přípravného řízení, ani soud prvního stupně se nezabývaly skutečnou hmotností účinné látky, která v něm byla obsažena. Pokud by vycházel z chemického rozboru 1 g pervitinu zajištěného při domovní prohlídce u obžalovaného (obsah účinné látky 46,8%), musel by konstatovat, že skutečná hmotnost samotné účinné látky v droze distribuované obžalovaným byla cca 112g. Tato kvantita účinné látky nedosahuje ani poloviny množství označeného za značný rozsah …“.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, je vyjádřit takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považuje za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, neboť při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Orientačně lze vycházet z toho, že u pervitinu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. se vyžaduje 0,6 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její množství považováno za „množství větší než malé“. „Větší rozsah“ tedy předpokládá přítomnost alespoň 12 gramů a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů této látky.
Zároveň je však nutné zdůraznit, že zákonný znak „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku je do jisté míry obecného charakteru, svým smyslem však jednoznačně nesměřuje k tomu, aby byl vykládán v návaznosti pouze na množství (hmotnost) drogy, s níž pachatel neoprávněně nakládá. Jinak by totiž zákonodárce nutně užil jiného vyjádření, které by se omezovalo právě jen na hmotnost drogy. Navíc, i když se nepochybně množství drogy zohlední jako jedno z nepominutelných kritérií při posuzování tohoto zákonného znaku, nelze předpokládat (a ani by to neodpovídalo realitě), aby „značný rozsah“ v uvedeném smyslu byl dovozován až při hmotnosti drogy pohybující se např. v kilogramech, ale tento znak mohou naplnit i hodnoty výrazně nižší, neboť hmotnost běžně užívaných dávek drog se pohybuje řádově v desetinách gramu. Z toho vyplývá, že několik gramů omamné či psychotropní látky (míněna je čistá hmotnost účinné látky) již představuje desítky nebo případně i stovky dávek, jež jsou způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob.
Nejvyšší soud tedy v posuzované věci dospěl (ve shodě s nejvyšším státním zástupcem) k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo správné, a proto právním úvahám odvolacího soudu nemohl přisvědčit. Obviněný v době nejméně od 1. 1. 2008 do svého zadržení dne 27. 4. 2010 (tedy po dobu více než dvou let) přechovával chemické látky, léky a různé předměty a pomůcky určeny k neoprávněné výrobě psychotropní látky metamfetamin, zv. pervitin, přičemž nejméně od července 2009 do 27. 4. 2010 (tedy po dobu cca deseti měsíců) neoprávněně tuto látku prodal, eventuelně poskytl zadarmo šesti osobám, a to ve více než 150 případech a v celkové hmotnosti 238g (droga přitom obsahovala 112g účinné látky). Při akceptaci výše naznačených obecných hledisek za stavu, kdy obviněný v prodeji či bezplatné distribuci pokračoval po tak dlouhou dobu (srov. shora), vůči většímu počtu lidí a dopustil se jí celkem ve více než sto padesáti případech, je nutné dospět k závěru, že takovým jednáním již naplnil znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku (tedy nejen v základní, ale i uvedené kvalifikované podstatě).
Tento závěr přitom není v rozporu ani s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, na které se odvolací soud odkazoval. Nejvyšší soud sice tehdy přisvědčil odvolacímu soudu, jenž protiprávní jednání obviněného kvalifikoval jako přečin nedovolané výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku [a neposoudil skutek podle §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku], tam se však jednalo o množství pouhých dvaceti gramů metamfetaminu, které bylo od hranice „značného rozsahu“ vzdáleno natolik, že další okolnosti věci ani ve svém souhrnu nebyly s to odůvodnit závěr o naplnění znaku „ve značném rozsahu“. Nelze také přehlédnout skutečnost, že i ve zmiňované věci si byl Nejvyšší soud vědom judikatury v tom smyslu, že při stanovení určitého množství drogy jako spodní hranice „značného rozsahu“ je třeba podpůrně vzít v úvahu i některé další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s látkou nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, atd. (k tomu odkázal přiměřeně na rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů přisvědčil dovolání nejvyššího státního zástupce a dospěl k závěru, že rozsudek soudu druhého stupně, jímž obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle 283 odst. 1 trestního zákoníku, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zvolená právní kvalifikace odvolacím soudem dostatečně nezohlednila závažnost jednání obviněného, jak oprávněně vytýkal mimořádný opravný prostředek dovolatele. Proto z jeho podnětu nejprve podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 11 To 249/2011, poté podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nakonec podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného rozhodnutí se tak trestní věc obviněného vrací do stadia řízení před rozhodnutím odvolacího soudu. Jeho povinností proto bude, aby se věcí ze všech hledisek, na něž v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud upozornil, znovu pečlivě zabýval a učinil rozhodnutí, které bude možno považovat za správné, zákonné i spravedlivé. Bude při tom vázán právním názorem, který Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyslovil (srov. §265s odst. 1 tr. ř.).
Jelikož na obviněném se v okamžiku rozhodnutí dovolacího soudu vykonával trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k podanému dovolání i výrok o tomto trestu zrušil, musel v souladu s ustanovením §265 l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě obviněného. Přestože Nejvyšší soud v bodě II. výroku tohoto usnesení vyslovil, že obviněný se do vazby nebere, neznamená to, že z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody bude propuštěn. Obviněný totiž bude převeden do výkonu souhrnného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve výměře třiceti měsíců pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 2 T 147/2008.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a