ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.617.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 617/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2018 o dovolání obviněného J. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 7 To 122/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 12/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 50 T 12/2017, byl obviněný J. Š. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §140 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedmnáct let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to nože zn. Wenoka užitého při činu, který je přílohou trestního spisu.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině přečinem krádeže pod bodem 2) a proti výroku o trestu, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 7 To 122/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu pod bodem 1) výroku o vině se obviněný zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 5. 11. 2016 do 12. 11. 2016 v dopoledních hodinách po 9:00 hod., v bytě, ve 4. patře domu v ul. K. S., D., okres T., po slovní rozepři se svou babičkou poškozenou Z. Š. ji v úmyslu usmrtit fyzicky napadl nejméně 5 údery do hlavy skleněnými lahvemi s alkoholem „Stará Myslivecká“ a „Klášterní tajemství“, kterou vzal na kuchyňské lince, a následně ji napadl bodáním dvěma různými noži, vedeným velkou intenzitou do hlavy, krku, hrudníku, břicha, zad, ramen a rukou, a to nejprve kuchyňským nožem dlouhým cca 15 cm s šířkou čepele do 1,5 cm a následně nožem zn. Wenoka, délky čepele 14 cm, šířky 3 cm, čímž poškozené způsobil 5 tržnězhmožděných ran hlavy a 99 bodných a bodnořezných ran na hlavě, krku a trupu, přičemž nůž zn. Wenoka zůstal zabodnutý v krku poškozené, kde přeťal míchu, což bylo příčinou smrti poškozené a následně její tělo zakryl velkou vrstvou oblečení a přikrývek.
4. Přečin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku spáchal pod body 2) až 5) výroku o vině podle zjištění soudu prvního stupně tím, že:
2) v přesně nezjištěné době dne 14. 10. 2016 v úmyslu zmocnit se cizí věci, v pokoji, který obýval v bytě své babičky Z. Š., u které bydlel po svém příjezdu ze zahraničí od října roku 2016, a to bytě, ve 4. patře domu v ul. K. S., D., okres T., v době, kdy u něj byli na návštěvě jeho přátelé, si přisvojil tablet zn. Prestigio PMP 3007C3G, který si s sebou k němu na návštěvu přinesl R. V., který před poškozeným v bytě ukryl, a tablet následně dne 20. 10. 2016 zastavil v Bazaru-Zastavárně v ul. T. v T., kde za něj obdržel 500 Kč, a svým jednáním tak způsobil poškozenému R. V. škodu ve výši 1 000 Kč,
3) v přesně nezjištěné době dne 8. 11. 2016 v úmyslu zmocnit se cizí věci odcizil z bytu své zemřelé babičky Z. Š., ve 4. patře domu v ul. K. S., D., okres T., elektronické zařízení zn. IPad MINI 2 16GB WIFI SILVER, který následně nechal zastavit v zastavárně a bazaru Autotemp, s. r. o., v ul. T. v T., kde za něj obdržel 3 000 Kč, a svým jednáním způsobil škodu ve výši 5 500 Kč pozůstalým po zemřelé Z. Š., jejichž řízení o pozůstalosti se vede v notářské kanceláři v Teplicích u notářky Mgr. Ing. Daniely Paparegové pod sp. zn. 36 D 61/2017,
4) v době kolem 12:00 hod. dne 22. 11. 2016 v úmyslu zmocnit se cizí věci odcizil z bytu své zemřelé babičky Z. Š., ve 4. patře domu v ul. K. S., D., okres T., televizor zn. Samsung s dálkovým ovládáním, typ LT22A300EW/EN, který následně zastavil v zastavárně a bazaru Autotemp, s. r. o., v ul. T. v T., kde za ni obdržel 1 700 Kč, a svým jednáním způsobil škodu ve výši 2 200 Kč pozůstalým po zemřelé Z. Š., jejichž řízení o pozůstalosti se vede v notářské kanceláři v Teplicích u notářky Mgr. Ing. Daniely Paparegové pod sp. zn. 36 D 61/2017,
5) v přesně nezjištěné době od 5. 11. 2016 do 22. 11. 2016 v úmyslu zmocnit se cizí věci odcizil z bytu své zemřelé babičky Z. Š., ve 4. patře domu v ul. K. S., D., okres T., dámské náramkové hodinky zn. Omax v hodnotě 300 Kč a dámské náramkové hodinky zn. Japona v hodnotě 150 Kč, tyto věci si uložil do svého kufru a odvezl je v něm z bytu do pokoje v hotelu Horal v obci K. v okr. T., ve kterém se ubytoval a ve kterém byl dne 23. 11. 2016 zadržen policejním orgánem, a svým jednáním tak způsobil škodu ve výši 450 Kč pozůstalým po zemřelé Z. Š., jejichž řízení o pozůstalosti se vede v notářské kanceláři v Teplicích u notářky Mgr. Ing. Daniely Paparegové pod sp. zn. 36 D 61/2017.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 7 To 122/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítal, že rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Použitelnost tohoto dovolacího důvodu ve svém případě dovozoval z čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu, na niž konkrétně odkázal, se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, která musí být respektována též v řízení o všech opravných prostředcích.
6. Obviněný konkrétně namítal, že trest odnětí svobody, který mu byl uložen ve výměře 17 let, je trestem nepřiměřeně přísným, a že soudy nesprávně zhodnotily kritéria pro ukládání trestu, jak jsou stanovena v ustanovení §39 tr. zákoníku. Upozornil, že se trestných činů kladených mu za vinu dopustil, když mu bylo osmnáct let a jeden měsíc, přičemž dopustil-li by se daných činů o měsíc dříve, byl by ohrožen maximálně sazbou deseti let. Měl za to, že soudy nižších stupňů dostatečně nezohlednily zejména tuto polehčující okolnost, a připomněl, že podle §37 odst. 2 tr. zákoníku nelze ukládat tresty nepřiměřeně přísné a podle §38 tr. zákoníku tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Pro dosažení účelu trestního řízení by podle jeho názoru s ohledem na věk obviněného postačoval trest kratšího trvání a zařazení do věznice s ostrahou. Připomněl, že z psychologického i psychiatrického posudku vyplynulo, že je v budoucnu možná jeho náprava. Účelu trestu by podle jeho mínění mohlo být dosaženo i uložením trestu pod spodní hranicí trestní sazby za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný měl též za to, že k lepšímu naplnění účelu trestu by přispělo jeho umístění do věznice s ostrahou, když z jeho hodnocení ve výkonu vazby neplyne jediný negativní poznatek a ve věznicích s ostrahou jsou nabízeny pro něj vhodnější vzdělávací programy. S ohledem na tyto skutečnosti vyvozoval, že ve věci bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na spravedlivé potrestání za spáchaný trestný čin.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedla, že obviněný na podporu uplatněného dovolacího důvodu uplatil argumentaci, kterou zopakoval ze svého odvolání. Podle státní zástupkyně námitkám obviněného nelze přisvědčit, neboť obviněnému byl uložen trest v zákonné trestní sazbě zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 3 tr. zákoníku, když obviněný byl tímto zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku uznán vinným. Takto uložený trest je trestem, který zákon připouští ve výměře v trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Uzavřela, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno považovat za důvodné, napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
9. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je jako celek zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174-3175.): 1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas; odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz §253 odst. 2 tr. ř., nebo v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty), 2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.), 3) řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše pod bodem 1), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněného v alternativě spadající pod shora uvedené body 1) a 2) spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost). Podstatou alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedené pod bodem 3) je pak skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně také platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Co se týče otázek trestu, Nejvyšší soud považuje za podstatné připomenout, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle §39, §41 a §42 tr. zákoníku, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 430/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb.). V těchto souvislostech je vhodné uvést, že k výroku o trestu se explicitně vztahují dva dovolací důvody, a to podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. Již ze systematiky ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že pokud jsou stanoveny dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, tak se k tomuto výroku nemůže bez dalšího vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení. Pokud by tomu tak bylo a tento dovolací důvod by měl zahrnovat i výrok o trestu, byla by ustanovení o dovolacích důvodech proti výroku o trestu nadbytečná a zcela nelogická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 904/2002).
15. Dovolání obviněného, opřené o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo soustředěno k námitkám, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na sedmnáct let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, je trestem nepřiměřeně přísným, poněvadž nebyla dostatečně zhodnocena kritéria pro ukládání trestu, jak jsou stanovena v §39 tr. zákoníku. Takové námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, jelikož nejde o námitky směřující proti nesprávnému právnímu posouzení skutku a nelze je chápat ani jako námitku vady považované za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
16. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak již bylo vyloženo. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. To však dovolatel explicitně nenamítl. Zmínil, že účelu trestu by bylo možno dosáhnout i trestem odnětí svobody uloženým pod spodní hranicí trestní sazby za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku představuje prostředek soudcovské individualizace trestu, který umožňuje zmírnění trestu odnětí svobody. Postup podle §58 tr. zákoníku umožňuje řešit situaci, kdy vzhledem k okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele představuje i dolní zákonná sazba trestu odnětí svobody nepřiměřený trest pro pachatele. Trestní zákoník sice neváže postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku na „výjimečné“ okolnosti případu ani na „mimořádné“ poměry pachatele, ale již z názvu tohoto ustanovení je zřejmé, že půjde o výjimečné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti. Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy nutné respektovat zvláštní, výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností relevantních. Ze znění §58 odst. 1 tr zákoníku lze dovodit tři podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby: (1) jsou zde určité okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že (2) použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody – s ohledem na její dolní hranici – by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že (3) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Okolnostmi případu se z hlediska postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možností nápravy pachatele (§39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Pokud jde o poměry pachatele, jejich význam pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody se zhodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být poměry pachatele z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci normální (nesnížené) zákonné trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle §39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
18. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci nejedná.
19. Obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítal, že soudy nepřihlédly ke všem polehčujícím okolnostem, a uložily mu proto nepřiměřeně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Dovolací soud nemohl přehlédnout, že oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, jakými úvahami se řídily při stanovení druhu trestu a jeho výměry, a závěry, k nimž dospěly, též náležitě zdůvodnily (viz zejména strana 24 rozsudku soudu prvního stupně a strana 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Obviněnému jako pachateli zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku, jako ustanovení, které se při respektování zásad uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku vztahuje na trestný čin nejpřísněji trestný, uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře sedmnácti let, tedy v dolní polovině zákonné trestní sazby, jež činí patnáct až dvacet let. Byl-li obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, pak takový trest není ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což obviněný ostatně ani nenamítl. Odvolací soud však též správně poznamenal, že výměra trestu odpovídá všem rozhodným hlediskům stanoveným pro ukládání trestu. Obviněný se dopustil úmyslného jednání přímo směřujícího proti lidskému životu, čímž porušil nejvýznamnější hodnotu demokratické společnosti, a naprosto opomíjí skutečnost, že v jeho věci byly naplněny nejen okolnosti polehčující podle §41 písm. f), l ), n), o) tr. zákoníku, tedy doznání, lítosti, bezúhonnosti a především věku, protože se činu dopustil měsíc po svých osmnáctých narozeninách, jak výstižně shrnul nalézací soud, ale rovněž okolnosti přitěžující podle §42 písm. c), h), m), n) tr. zákoníku, a to způsob provedení skutku pod bodem 1), u nějž nelze odhlédnout od toho, že intenzita, jakou byl naplněn zákonný znak spočívající ve zvlášť surovém a trýznivém způsobu, značně překročila hranici pro naplnění zákonného znaku vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, své jednání směřoval vůči své babičce, která mu poskytla pomoc v okamžiku, kdy ji potřeboval, celkově se dopustil pěti skutků, kdy skutky pod body 2) až 5) byly kvalifikovány jako jeden pokračující trestný čin, a naplnil tak skutkovou podstatu dvou trestných činů. V odůvodnění rozhodnutí soudy obou stupňů vyváženě hodnotící jak okolnosti ve prospěch obviněného, tak i v jeho neprospěch, přiléhavě upozornily právě na ty okolnosti, které byly ve světle úvah o druhu a výměře trestu relevantní. Trest, který byl obviněnému uložen, ačkoliv jistě trest přísný, není nejenže ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, ale v konkrétním případě jej rozhodně nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, což jediné by opodstatňovalo výjimečný zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího.
20. Z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze za relevantně uplatněnou považovat toliko námitku obviněného, že měl být pro výkon trestu odnětí svobody zařazen podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, kde by byla jeho náprava lépe zaručena. Tato výtka však není opodstatněná. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku může soud zařadit pachatele do jiného typu věznice, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude působení na něj, aby vedl řádný život, v jiném typu věznice lépe zaručeno. Případná aplikace ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku dává soudu možnost zařadit pachatele trestného činu do jiného typu věznice, než by odpovídalo kritériím stanoveným podle odstavce druhého. Soud tak může odstranit případné „tvrdosti“ (či naopak „měkkosti“) při zařazování do různých typů věznic s ohledem na závažnost spáchaného trestného činu a povahu narušení pachatele, a to v těch v případech, že náprava pachatele bude v jiném typu věznice zaručena lépe. Posouzení, v kterém typu věznice bude náprava pachatele lépe zajištěna, záleží na volné úvaze soudu. V posuzovaném případě soud prvního stupně, jakož i odvolací soud přiléhavě posoudily závažnost trestného činu, povahu narušení obviněného i délku uloženého trestu odnětí svobody a nepochybily, pokud obviněného zařadily do věznice se zvýšenou ostrahou podle §56 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (nyní §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku), neboť nebyl žádný rozumný důvod zařadit jej do jiného typu věznice, když obviněný spáchal čin mimořádné brutality a jeho náprava je podle znalců nejistá a byl mu uložen trest odnětí svobody na sedmnáct let. V tomto ohledu je tedy nutno na dovolání obviněného nahlížet jako na zjevně neopodstatněné.
21. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podané z tohoto důvodu zjevně neopodstatněné, platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
22. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu