ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.622.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 622/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněných J. P., B. P., J. H., B. N., a J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 3 To 54/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 15/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. P., B. P., J. H., B. N., a J. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 4 T 15/2005, byli obvinění uznáni vinnými; J. P. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným [v bodech 1), 2), 3), 10), 15), 18)], dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1, 4 tr. zák. [v bodech 4), 5), 6), 7), 8), 9), 11), 12)], B. P. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným [v bodech 2), 3), 15), 18)], dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1, 4 tr. zák. [v bodech 4), 5), 6), 7), 8), 9), 11), 12)], J. H. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným [v bodech 1), 2), 3), 13), 14), 15), 16), 18)], dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1, 4 tr. zák. [v bodech 4), 17)], B. N. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (v bodě 16) a J. P. pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (v bodě 17).
Podle popsaných skutkových okolností se obvinění uvedených trestných činů dopustili útoky popsanými v bodech 1) – 18) společně se spoluobviněnými P. Č., M. P., V. Č., Z. O., J. O. a J. H., v zásadě tak, že „obvinění v rámci účelově vytvářených řetězců firem prováděli částečně či zcela simulované obchody se zbožím neznámého původu, kdy ke zdanitelným plněním nedocházelo vůbec, či docházelo pouze částečně, nebo v podstatně nižších cenových relacích, než jsou uváděny ve smlouvách a dalších dokladech“. Každý z konkrétně popsaných bodů 1) - 18) je uvozen tím, že obvinění (u každého bodu jmenovaní) „s úmyslem vylákat na finančním úřadě vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (DPH) z titulu vývozu zboží do zahraničí poslední firmou v účelově vytvořeném řetězci, když na počátku řetězce nebyla DPH uhrazena, transakce s tímto úmyslem realizovali“. Konkrétní transakce jsou u každého jednotlivého bodu 1) – 18) podrobně popsány. Uvedeným jednáním vylákali nebo se pokusili vylákat od finančních úřadů nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty - obviněný J. P. daň ve výši 59.863.762,59 Kč, B. P. 52.159.749,29 Kč, J. H. 56.442.261,69 Kč, B. N. 2.457.617,70 Kč, J. P. 2.796.200,- Kč.
Za tyto trestné činy byli obvinění odsouzeni tak, že J. P. byl podle §148 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi a půl let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, B. P. byl podle §148 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, J. H. podle §148 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 25 T 72/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, B. N. podle §148 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a J. P. podle §148 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech ostatních spoluobviněných.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. P., J. H., B. P., B. N. a J. P. a také další spoluobvinění (P. Č., J. O. a J. H.) odvolání, o kterých Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 3 To 54/2008, rozhodl tak, že I. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného J. H. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a znovu o jeho vině a trestu rozhodl. II. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných P. Č., J. P., J. H., B. P., a J. O. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné odsoudil; J. P. podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem, B. P. podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, J. H. podle §148 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem, současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 21. 8. 2006, sp. zn. 25 T 72/2005, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněných B. N. a J. P. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obvinění J. P., B. P., J. H., B. N. a J. P. podali proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 3 To 54/2008 prostřednictvím obhájců dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný J. H. též i o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Obviněný J. P. ve svém dovolání poukázal na to, že se je jednalo o předprodávání konkrétních komodit a že bylo v rozporu se skutečným stavem věci a bez náležitých důkazů zboží označeno jako neexistující, simulované a shledáno trestným. Jak soud nalézací tak i odvolací provedly řadu důkazů, avšak neprovedly další důkazy navrhované obhajobou v odvolání. Soudy nehodnotily důkazy objektivně a nestranně. Za vady označil, že byl uznán vinným jako fyzická osoba, ačkoli v popisu skutku se konstatuje jednání právnických osob. Podle obviněného pro závěr, že obchody byly jen simulovány, jak tvrdí soudy, není dostatek důkazů. Závěr o vytváření účelových řetězců nemá oporu v dokazování. Vytkl též nedostatečné postupy při hodnocení provedených důkazů, zejména zmínil vypovídací schopnosti výpovědi svědka H. a Ing. P. V., zdůraznil porušení zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. s tím, že nejsou důkazně podložena skutková tvrzení o účelově zhotovených smlouvách, fakturách, a tedy ani o účelově uskutečněných vývozech. Není jakkoli podložen ani závěr, že by se obvinění na akci domluvili, jak předpokládá struktura výroku, a zcela absentuje důkaz pro závěr, že by obviněný tuto činnost konal s vědomím, že první v řadě obchodníků neodvedl zákonem stanovenou DPH. Na základě těchto vad rozsudku obviněný zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by se obchody neuskutečnily, protože pro takové tvrzení není dostatek důkazů. Nalézací soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, skutková zjištění nejsou úplná ani jasná, neboť vycházejí z hodnocení pouze částí výpovědí jednotlivých svědků a navíc jsou v rozporu s jinými částmi jejich výpovědí, jakož i dalšími výpověďmi jiných svědků a listinnými důkazy. V případě, že by nalézací soud objektivně hodnotil všechny důkazy, a to jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněných, nemohl by dojít k nesprávnému posouzení celého obchodu jako simulovaného a tedy naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu krácení daně. Nesprávné hodnocení obchodu, který proběhl legálně, jako protiprávního nasimulování rozhodných skutečností, pak zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V závěru dovolání obviněný J. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) oba rozsudky podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. ř. přezkoumal a postupoval podle §265k tr. ř. a napadené rozsudky v plném rozsahu zrušil a nalézacímu soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Obviněný B. P. argumentaci ve svém dovolání vystavěl na závěru, že pokud S., s. r. o., obchodovala, zboží, které bylo předmětem uvedených obchodů, prokazatelně existovalo a bylo obchodováno co do zjištěného druhu a množství, a bylo rovněž vyvezeno do zahraničí. Obviněný zmínil, že byl pouze jedním z jednatelů této firmy a na obchodech, které jsou předmětem výroku rozsudku se mimo dvou případů nepodílel, ovšem v těch případech nebylo ze strany celních orgánů zjištěno žádných závad. Obchody, které jsou předmětem rozsudku, obviněný nedojednával a s obchodními partnery nejednal, stejně jako neznal nikoho z obchodních partnerů vyjma druhého jednatele firmy, spoluobviněného J. P. Obchody, které jsou předmětem výroku rozsudku dojednával druhý jednatel firmy spoluobviněný J. P., jímž byl ujišťován, že po právní a obchodní stránce obchody probíhají a jsou zcela v pořádku, neboť se ve firmě zabýval jinými obchodními aktivitami. Firma S., s. r. o., plnila daňové povinnosti a nemůže být činěna odpovědnou za to, pokud některý jiný daňový subjekt při předprodávání, tedy nákupu a prodeji předmětného zboží, svou daňovou povinnost nesplnil. Předmětné zboží bylo obchodováno za cenu a v množství, které bylo předmětem uzavřených obchodních dohod a je právně irelevantní, zda se cena jevila jako vyšší či nižší, než byla hodnota zboží, když cena je předmětem dohody obchodních subjektů a nelze posuzovat, zda zboží při prodeji bylo nadhodnoceno či podhodnoceno. Soud prvního stupně tak podle obviněného v napadeném rozhodnutí zjištěný skutkový děj nesprávně posoudil jako trestný čin, když dospěl k nepodloženému závěru, že byly naplněny formální i materiální znaky uvedeného trestného činu a v důsledku toho rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, ačkoli při správném posouzení skutkového děje měl soud rozhodnout tak, že obviněného zprošťuje obžaloby. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze, k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. H. podal dovolání jednak z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale též i podle §265b odst. písm. h) tr. ř. Ve vztahu k těmto důvodům nejprve poukázal na obsah svého odvolání s tím, že v něm opakovaně popřel, že by se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu namítl, že nemá oporu v provedeném dokazování, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že chemické zboží existovalo, původní vlastník nevedl žádnou evidenci, zboží se naváželo i vyváželo nekontrolovaně, nicméně existovalo. Rovněž z celních deklarací a z výpovědí řidičů je patrné, že došlo k vývozu zboží a dodávkám zboží mimo území České republiky. Obchody, kterých se obviněný J. H. účastnil, byly účetně dokladované a z výtěžku těchto obchodů obviněný řádně odvedl daně. Obviněný setrval na tom, že zboží existovalo, a neztotožnil se se závěry soudů, které na základě provedeného dokazování shledaly, že obchody fakticky nebyly realizovány. Pro takový závěr soudy nemohly vycházet ze zmatených dožádání ruské strany. Namítl též, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval jeho obhajobou spočívající v tom, že předmětné obchody realizoval jednak kvůli nepříliš významnému zisku z rozdílu mezi nabytím a prodejem zboží, jako hlavně z důvodu vykázání obratu. Nalézací soud nerespektoval zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného, nebyla prokázána subjektivní stránka jednotlivých skutků a vůbec není prokázána výše vzniklé či potenciálně hrozící škody, která by měla mít původ v zaviněném jednání obviněného, které však zároveň nese znaky trestného činu. Důkazy, které soud provedl, byly nesprávně hodnoceny, přičemž soud nevzal v potaz ostatní důkazy, které vypovídají v prospěch obhajoby obviněného. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný vytkl, že soudy nevzaly dostatečně v úvahu veškeré okolnosti případu, zejména ty, které obviněnému polehčovaly. Obviněný zdůraznil, že se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nedopustil, neboť veškeré příjmy vždy řádně zdanil. Soudy obou stupňů poté, co ve svém rozsudku vyjmenovaly důkazy, pak jednostranně provedly vlastní hodnocení těchto důkazů, kde dospěly k závěru, že žádné z obchodů nebyly realizovány. S ohledem na shora uvedené obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Ve svém dovolání obviněný B. N. vyjádřil přesvědčení, že výsledky vedeného řízení nikterak neprokázaly skutečnosti o jeho protiprávním jednání. Obviněný jednoznačně popřel jakékoli fingování nákupů či prodeje a skutečnost, že společnost B., s. r. o., nakoupila textilní zboží a toto následně prodala gruzínské společnosti Š. Ltd., označil za zřejmý fakt. Obviněný také zcela jasně popsal i způsob transportu předmětného zboží, tedy to, že při nakládce zboží byli přítomni pánové N. a T., zboží bylo naloženo do kamionu, který odjel do garáží provozovny společnosti A. J., a následně došlo k celnímu odbavení v provozovně V. Vina obviněného tedy z trestního spisu nikterak nevyplývá a nehovoří o ní ani další spoluobvinění. Z provedených důkazů v hlavním líčení soud prvního stupně dovodil nesprávná skutková zjištění a při hodnocení skutkových zjištění pak postupoval způsobem, který je v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“ a §2 odst. 5 tr. ř. Soud prvního ani druhého stupně důsledně nepostupovaly podle této zásady, a ač nebylo provedenými relevantními důkazy prokázáno, že obviněný čin spáchal, tak jak je v rozsudku soudu prvního stupně popsán, soudy rozhodly, že naplnil všechny znaky trestného činu podle §148 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Obviněný však zpochybnil samotný popis údajného skutku s tím, že obsahuje jednoznačné a nepřehlédnutelné formální vady, za něž označil, že není tvrzeno, jaký byl údajný podíl obviněného na celém skutku a že údajný přeplatek byl vyplacen. V dané věci by tedy naplnění skutkové podstaty trestného činu muselo spočívat ve vědomém předstírání neexistujícího obchodu se společností Š. Ltd. a následně v uplatnění nároku na odpočet DPH ve výši 2.457.670,70 Kč, a to buď přímo fyzickým jednáním anebo pokynem pracovníkovi společnosti B., s. r. o., aby takový právní úkon učinil. Ani v tomto směru ovšem obviněnému nebylo nic prokázáno. Dalším pochybením napadeného rozhodnutí je, že se odvolací soud v odůvodnění omezil pouze na konstatování obsahu odvolání obviněného, aniž by jakkoli zdůvodnil svůj učiněný závěr. Odvolací soud v rámci napadeného rozhodnutí prakticky pouze konstatoval existenci podaného odvolání, a dále se tímto již vůbec nezabýval. Z napadeného rozhodnutí nikterak nevyplývá, proč odvolací soud podané odvolání zamítl, ani není patrno, proč se tímto odvolací soud vůbec nezabýval. Důvody pro zamítnutí odvolání obviněného mu tak nejsou známy a z napadeného rozhodnutí nevyplývají. Absenci jakéhokoli odůvodnění výroku odvolacího soudu obviněný považuje za procesní pochybení a v této souvislosti poukázal na extrémní nesoulad, který spočívá v tom, že odvolací soud ve vztahu k obviněnému vůbec žádná skutková zjištění neuvedl, přičemž vycházel z konstrukce extrémního nesouladu jako důvodu dovolání, tak jak mj. je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 94/2008. Obecné zhodnocení rozsudku soudu prvního stupně, jak obviněný v dovolání citoval, nelze podle něj považovat za uvedení skutkových zjištění, která odvolací soud považuje za správná, tak, že by na nich bylo možno stavět i právní závěry. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu podle §265k odst. 1 tr. ř. a současně aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo, aby podle §265m tr. ř. při zrušení napadených rozhodnutí sám ve věci rozhodl a rozsudkem obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu.
Obviněný J. P. v dovolání uvedl, že ze žádného rozhodnutí nevychází popis toho, co měl protiprávně učinit. Podle obviněného tak v obsahu skutkových zjištění nejsou uvedeny skutečnosti svědčící o jeho motivaci k trestnému činu, v čem je jemu za vinu kladený trestný čin spatřován, a co bylo úmyslem obviněného. Obviněný vyjádřil, že popis skutkových zjištěních postrádá okolnosti, z nichž by vyplynula jeho subjektivní stránka. Dále poukázal na to, že nebyl ve věci zajištěn a ani proveden jediný důkaz, který by objasňoval jeho úmysl. Podle obviněného jak provedené dokazování, tak i popis skutku, včetně odůvodnění napadených rozhodnutí nejsou úplné a dostačující. Obviněný též poukázal za nedostatky v odůvodnění napadených rozhodnutí, která považoval za nepřezkoumatelná a nedostatečná. V závěru proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudům nižších stupňů k novému rozhodnutí.
K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství. Ke všem uvedeným dovoláním souhrnně uvedl, že vylíčená skutková podstata skutkového děje se opírá o dostatečný důkazní podklad, který byl také odpovídajícím způsobem vyhodnocen u každého jednotlivého jednání (viz str. 24-49 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a str. 17-18 rozsudku odvolacího). Text odůvodnění odvolacího soudu rozhodně nenechává na pochybách, že ve vztahu k dovolatelům B. N. a J. P. našel výrok o zamítnutí odvolání svůj odraz v odpovídajících pasážích napadeného rozsudku. Žádná z uplatněných skutkových námitek není způsobilá zvrátit souhrn opatřených skutkových zjištění, která se stala podkladem závěru o vině všech obviněných. Se zdůrazněním toho, že jde tato argumentace nad rámec předmětného řízení o dovolání, státní zástupce poukázal na konkrétní skutečnosti, jež oba soudy rozvedly ve svých rozhodnutích a jež obhajobu obviněných vyvracejí. Ve vztahu k dovolání obviněného J. P. k námitce o nepřezkoumatelnosti výše způsobené škody poukázal na stranu 49 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a že nemůže obstát zpochybnění účelovosti vyhotovení smluv, faktur se zřetelem na všechny ve věci provedené důkazy. Proto není pochyb o tom, že obviněný J. P. konal vše s vědomím, že prvý v řadě obchodníků neodvedl zákonem stanovenou daň z přidané hodnoty. K dovolání obviněného J. P. zdůraznil, že popis tomuto dovolateli přisouzeného skutku plně odpovídá znění přiznané právní věty a z hlediska zpochybněné míry zavinění se s obviněným nelze ztotožnit. Za správné označil konkrétní pasáže napadených rozhodnutí, na něž odkázal. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných B. P., J. H., B. N. odmítl podle §265i dost. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněných J. P. a J. P. aby odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných J. P., B. P., J. H., B. N. a J. P. jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že všichni dovolatelé svá dovolání opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze souhrnně ke všem uvést, že podle tohoto dovolacího důvodu je možné dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené a v důsledku takových vad napadat správnost vydaných rozhodnutí. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Podle obsahu podaných dovolání je zřejmé, že dovolatelé tato pravidla v rámci podaných dovolání nerespektovali, protože brojili proti způsobu, jakým soudy vymezily skutkový stav věci, jak hodnotily ve věci provedené důkazy a v jakém rozsahu provedly dokazování.
K výhradám jednotlivých obviněných vyjádřených v dovolání, je potřeba uvést, že obviněný J. P. především brojil proti skutkovým zjištění, jež soudy vzaly za prokázané. Neztotožnil se s tím, že by zboží, které bylo předmětem fingovaných obchodů neexistovalo, ale tvrdil, že se jednalo o předprodávání komodit, tedy, že šlo o řádné obchody založené na skutečném prodeji a koupi. Na podporu těchto svých výhrad vytýkal nedostatky v provedených důkazech a neúplnost provedeného dokazování, jakož i nesprávné zhodnocení ve věci provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že skutková zjištění jsou založená na účelově zhodnocených smlouvách.
Na základě těchto skutečností je patrné, že obviněný J. P. nevytýká žádné skutečnosti právní povahy, ale výhradně napadená rozhodnutí považuje za nesprávná ve způsobu, jakým bylo provedeno dokazování a na jeho základě byl vymezen skutkový stav věci, který je zcela v rozporu s tím, jak jej obviněný interpretuje v rámci svých tvrzení a uváděné obhajoby. Těmito argumenty obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
Obviněný B. P. se zaměřil rovněž proti skutkovým zjištěním, k nimž soudy došly. Podle obviněného jsou učiněná zjištění chybná, a proto i použitá právní kvalifikace není správná. Jestliže obviněný své argumenty vystavěl na názoru, že zboží, s nímž jeho firma obchodovala, prokazatelně existovalo, bylo obchodováno co do zjištěného druhu a množství a bylo vyvezeno do zahraničí, jde o námitky, které se vůbec neslučují s tím, jak jsou dílčí útoky ve věci popsány. Jak ze skutkových zjištění vyplývá, trestná činnost spočívala právě v tom, že obchody byly částečně nebo zcela simulované a neproběhly tak, jak je na fakturách uvedeno. Obviněný rovněž v rozporu s tím, co bylo soudy skutkově zjištěno tvrdil, že obchody nedojednával, smlouvy neuzavíral, účetnictví nevedl. Vývozní doklady, které byly vystaveny, odpovídaly tomuto sortimentu.
Z takto uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný nebrojil proti použité právní kvalifikaci ani nevytýkal žádné jiné právní nedostatky, ale při setrvání na své obhajobě veškeré výtky vznášel ke skutkovým závěrům, s nimiž se neztotožnil. Tyto argumenty, které nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v jednotlivostech vytrhávány jak ze skutkových, tak i důkazy potvrzených souvislostí, nelze pod označený ale ani jiný dovolací důvod podřadit.
Pokud v dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný J. H. soudům vytýkal, že nebraly dostatečně na zřetel, že po celou dobu trestního řízení popíral, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a že důkazy, které provedly, hodnotily zcela účelově tak, aby mohly dojít k nesprávnému závěru, že předmětné obchody neexistovaly, tento dovolací důvod nenaplnil. Výhrady obviněného jsou zaměřeny proti postupu při hodnocení důkazů a závěrů, které soudy na základě výsledků provedeného dokazování učinily. Výhradou vztahující se k vyčíslené škodě se obviněný domáhal změn ve vypočtené celkové výši vylákaného nadměrného odpočtu DPH, který byl jeho trestným jednáním způsoben, čímž brojil proti skutkově zjištěnému stavu věci a nikoliv proti právní otázce vycházející ze zásad rozhodných pro vymezení škody velkého rozsahu např. ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák.
Dovolání podané obviněným B. N. je rovněž založeno na výhradách vycházejících z tvrzení, že výsledky provedeného dokazování neprokázaly skutečnosti, které jsou obsahem skutku, jak je v napadeném rozhodnutí popsán a nelze z nich dovodit protiprávní jednání obviněného. Obviněným zdůrazněné disproporce v jednotlivých jím rozváděných skutečnostech, stejně jako výhrada, že nebylo respektováno, že popíral spáchání činu, jak byl ve vztahu k němu vymezen, nelze pod označený dovolací důvod podřadit, protože obviněný vytýkal skutkové nedostatky, a nikoliv nesprávnost použité právní kvalifikace. Nedostatky či absence odůvodnění napadeného rozhodnutí, proti nimž obviněný rovněž brojil, nespadají pod žádný dovolací důvod, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
Obviněný J. P. v dovolání sice zmínil nedostatky v subjektivní stránce, ovšem tuto výhradu, která má právní povahu, nevymezil žádným konkrétním problémem z hlediska jeho hmotněprávního charakteru vymezeném ustanovením §4 tr. zák., event. §6 tr. zák., ale založil ji toliko na výhradě proti popisu skutkových zjištění s tím, že nebyly provedeny důkazy jeho úmysl prokazující. Proto, i když obviněný označil formálně právní skutečnost, fakticky a obsahově k ní nevznesl žádné výhrady mající materiální povahu, jak je u §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákonem vyžadováno.
Z povahy vytýkaných vad Nejvyšší soud shledal, že je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obvinění ve svých mimořádných opravných prostředcích formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnili toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se domáhali odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a následně změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) zřejmě dovozovali údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byli uznáni vinnými.
Lze tak shrnout, že všemi obviněnými vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelé neuplatnili žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
K dovolání obviněného J. H. uplatněného na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je potřeba uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že uvedený dovolací důvod může spočívat ve dvou alternativách; buď že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Rozsudkem soudu druhého stupně byl obviněnému J. H. podle zákonné sazby podle §148 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let. Jestliže lze pachatele podle §148 odst. 4 tr zák. potrestat trestem odnětí svobody na pět až dvanáct let, je zcela zřejmé, že trest odnětí svobody, k němuž byl obviněný odsouzen, je druhem trestu, který zákon připouští. Výměra v trvání šesti let koresponduje rovněž s trestní sazbou, kterou lze za uvedený trestný čin vyměřit. V daném případě tudíž nebylo splněno ani jedno ze zákonem stanovených hledisek, s nimiž zákon spojuje možnost uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Jestliže obviněný svými výhradami brojil proti výši uloženého trestu odnětí svobody, což však tento dovolací důvod nepřipouští, a takto uplatněné námitky nejsou obsahem nejen označeného, ale ani žádného jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř., obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než zákon vymezuje.
Z těchto důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť všechna shora uvedená dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová