ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.646.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 646/2020-11437
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovoláních obviněných právnických osob S. H. , IČ: XY, se sídlem XY, a C. , IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 12/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných právnických osob odmítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 61 T 12/2015, byla obviněná právnická osoba S. H., uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, obviněná právnická osoba C., zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzeny obviněná právnická osoba S. H., podle §18 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“), k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, což představuje celkem 1 000 000 Kč, a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí náhradní hodnoty konkretizované ve výroku rozsudku, obviněná právnická osoba C. podle §18 t. o. p. o. k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2 000 Kč, což představuje celkem 200 000 Kč, a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku taktéž k trestu propadnutí náhradní hodnoty konkretizované ve výroku rozsudku. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. D., J. Ř., J. B., Z. V., D. T., J. K. a právnické osoby P. a o zproštění obžaloby obviněné I. B. z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. ř. pro skutek, jímž měla spáchat zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
2 . Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly prostřednictvím obhájce J. M. odvolání mimo jiné obviněné právnické osoby S. H. a C. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, bylo rozhodnuto tak, že se podle §253 odst. 1 tr. ř. podání J. M. označená jako odvolání společností S. H., IČ: XY, se sídlem XY, a C., IČ: XY, se sídlem XY, datovaná 21. 1. 2016 a 13. 2. 2016 v částech týkajících se těchto společností zamítají jako odvolání podaná osobou neoprávněnou. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud v podstatě konstatoval, že oběma společnostmi nebyla obhájci J. M. platně udělena plná moc, neboť tyto plné moci byly vystaveny osobami, jež k tomu neměly oprávnění. Těmito osobami byli jednatelé společností Z. V. a J. H., kteří byli v době podpisu plných mocí v předmětné trestní věci sami trestně stíháni, a podle §34 odst. 4 t. o. p. o. proto nemohli za právnické osoby činit úkony v řízení. Za obě společnosti byli oprávněni činit úkony v předmětné trestní věci výlučně jejich opatrovníci, tedy M. Ch. za společnost S. H. a R. F. za společnost C. nikoliv v témže trestním řízení rovněž stíhaní jednatelé. V důsledku toho nelze úkony, jež jménem předmětných společností v tomto řízení J. M. učinil, považovat za úkony činěné jménem jmenovaných obviněných právnických osob.
3. Není ale od věci dodat, že obviněná právnická osoba S. H. podala odvolání též prostřednictvím opatrovníka M. Ch. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání rovněž státní zástupce, všechny obviněné fyzické osoby a právnická osoba P. Z podnětu podaných odvolání Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), f), odst. 2 tr. ř. a za použití §261 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to v celém rozsahu ohledně obviněných J. D., J. Ř., J. B., Z. V., D. T., J. K. a právnických osob S. H., P. a C. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ve zrušené části vrátil soudu prvního stupně.
4. V řízení po zrušení rozsudku rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015, byla obviněná právnická osoba S. H. uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, obviněná právnická osoba C., zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzeny obviněná právnická osoba S. H. podle §18 t. o. p. o. k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, což představuje celkem 1 000 000 Kč, a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku, §19 t. o. p. o. k trestu propadnutí náhradní hodnoty konkretizované ve výroku rozsudku, obviněná právnická osoba C. podle §18 t. o. p. o. k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2 000 Kč, což představuje celkem 200 000 Kč, a podle §70 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, §19 t. o. p. o. k trestu propadnutí věci konkretizované ve výroku rozsudku. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. D., J. B., Z. V., D. T., J. K. a právnické osoby P. a o zproštění obžaloby obviněného J. Ř. z důvodu uvedeného v §226 písm. c) tr. ř. pro skutek, jímž měl spáchat zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce a obvinění J. D., J. B., Z. V., J. K., společnosti S. H. a P. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných J. D., J. B., Z. V. a odvolání státního zástupce podaného ohledně obviněné společnosti C. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněných J. D., J. B., Z. V. ve výroku o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu a ohledně obviněné společnosti C. ve výroku o trestu propadnutí věci (výrok I.). Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o trestech obviněnému J. D., J. B., Z. V. a o trestu propadnutí věci obviněné společnosti C. (výrok II.). Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných J. K., S. H., P. a odvolání státního zástupce podané ohledně obviněného J. Ř. a obviněných S. H. a P. zamítl (výrok III.).
II. Dovolání a vyjádření k němu
6 . Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. 5 To 16/2016, podaly obviněné právnické osoby S. H. a C., prostřednictvím obhájce J. M., společným podáním dovolání, v němž odkázaly na důvod dovolání uvedený v §265b odst.1 písm. l ) tr. ř. Namítly, že bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 61 T 12/2015, jako podaných osobou neoprávněnou.
7. V dovolání uvedené obviněné právnické osoby v podstatě trvaly na tom, že řádně využily svého práva zvolit si zmocněnce (obhájce) ve smyslu §34 odst. 2 t. o. p. o. Ustanovení §34 odst. 4 a §34 odst. 5 t. o. p. o. nelze podle nich vykládat tak, že právnická osoba, jejíž statutární orgán je trestně stíhán, nemá možnost zvolit si obhájce (zmocněnce), neboť takový zásah je nejen zásahem do práva na obhajobu a spravedlivý proces právnické osoby, ale může být i zásahem do majetkových práv společníků trestně stíhané právnické osoby, je-li obhajována opatrovníkem, kterého nezvolily osoby, které mají právní zájem na obhajobě a na výsledku trestního řízení, a nemají tak možnost ovlivnit kvalitu obhajoby. To zvláště tehdy, vykonává-li ustanovený opatrovník obhajobu toliko formálně. V této souvislosti obviněná právnická osoba C. poukazovala na formální výkon funkce ze strany R. F., který byl právnické osobě C. ustanoven opatrovníkem podle §34 odst. 5 t. o. p. o. Obviněné právnické osoby proto vyvozovaly, že ustanovení §34 odst. 4 t. o. p. o. nelze vnímat tak, že jejich jednatelé jim nemohou zvolit obhájce, který by je skutečně zastupoval, obhajoval a hájil jejich zájmy, a to navíc v situaci, kdy je z průběhu trestního řízení zřejmé, že střet zájmů mezi právnickými osobami a jejich jednateli neexistuje.
8. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci nové projednání a rozhodnutí ve věci.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovoláním připomněl §265a odst. 1 tr. ř., podle něhož dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je vymezeno, která rozhodnutí zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, přičemž podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. se za rozhodnutí ve věci samé považuje rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
10. Rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako odvolání podaného osobou neoprávněnou ve smyslu §253 odst. 1 tr. ř. sice obecně je rozhodnutím ve věci samé, podle názoru státního zástupce však tomu tak je pouze za situace, kdy v důsledku takového rozhodnutí nabývá, resp. zůstává v právní moci některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., učiněné soudem prvního stupně. V předmětné trestní věci vznikla poněkud specifická procesní situace, kdy odvolací soud nejdříve samostatným rozhodnutím zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obou dovolatelů, dalším rozhodnutím však rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se společností S. H. a C. zrušil na podkladě odvolání jiných osob, resp. v případě společnosti S. H., dokonce na podkladě odvolání téhož subjektu podaného prostřednictvím jiného obhájce, a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Trestní řízení proti právnickým osobám S. H., tedy dosud není pravomocně skončeno a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, nelze za takovéto procesní situace za rozhodnutí ve věci samé považovat. Dovolání proti němu proto není přípustné. Za této situace se uplatněnými námitkami nezabýval z věcného hlediska.
11. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné.
III. Přípustnost dovolání
12. Primární otázkou, jíž bylo třeba se věnovat, byla otázka přípustnosti dovolání. Dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle §265a odst. 3, 4 tr. ř.).
13. V obecné rovině tedy musí dovolatel brojit proti rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Existence takové vady je ovšem podmíněna tím, že soud druhého stupně svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo že rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolání je tudíž přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.
14. Nutno také dodat, že dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc ). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže by po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě by došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak by dovolací soud už nemohl přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004).
15. Dovolací soud se zcela ztotožňuje s vyjádřením státního zástupce v tom smyslu, že v předmětné trestní věci vznikla poněkud specifická procesní situace. Odvolací soud nejdříve samostatným rozhodnutím zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obou dovolatelů, dalším rozhodnutím však rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž odvolání směřovala, v části týkající se i obviněných právnických osob S. H. a C., zrušil; v případě obviněné právnické osoby S. H., na podkladě odvolání téhož subjektu podaného prostřednictvím jiného obhájce, v případě obviněné právnické osoby C. s odkazem na §261 tr. ř., v němž je zakotveno tzv. beneficium cohaesinonis , a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. To ve svých důsledcích znamená, že sice existuje nadále dovoláními napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, jímž bylo rozhodnuto o odvoláních obviněných právnických osob proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 61 T 12/2015, avšak tento rozsudek soudu prvního stupně již neexistuje, poněvadž byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, zrušen. Za takovéto procesní situace nelze proto usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolání proti němu proto není přípustné a není způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
16. Dovolací soud dovolání obviněných právnických osob odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž na jejich podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
17. Současně ale je nezbytné upozornit, že závěr o nepřípustnosti dovolání je důsledkem liknavosti soudů nižších stupňů, kterou nelze logicky vysvětlit a ospravedlnit. Odvolací soud, ačkoliv učinil rozhodnutí ve věci samé, čehož si byl vědom a správně součástí svého rozhodnutí učinil i poučení o dovolání, bez dalšího rozhodl o odvoláních, aniž by měl vyjasněnou pozici odvolatelů (nutno připustit, že rozhodl v souladu s tehdy akceptovaným právním názorem). Soud prvního stupně pak po dobu výrazně přesahující tři léta bez rozumného důvodu nepředložil spisový materiál s dovoláními k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ale neznamená a ani nemůže znamenat, že námitky dovolatelů uplatněné v dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 5 To 16/2016, zůstanou nepovšimnuty. Nejvyšší soud nepomíjí, že základ těchto námitek je obsažen i v dovoláních označených obviněných právnických osob proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, a to v části III. (Porušení práva na soudní ochranu), a proto se jimi při respektu k principům fair procesu vypořádá v rozhodnutí o dovoláních proti tomuto rozsudku, který nutno označit za relevantní pravomocné rozhodnutí ve věci samé. Současně je ale nezbytné dovolatele poučit o možnosti, že již uplatněné dovolací námitky (a právě jen tyto) mohou učinit součástí dovolacích námitek proti relevantnímu rozhodnutí ve věci samé, pokud na nich nadále trvají.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu