ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.907.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 907/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání obviněné B. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 9 To 535/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 22/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné B. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 2 T 22/2005, byla obviněná B. F. uznána vinnou v bodě 1) trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a v bodě 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterých se dopustila podle skutkových zjištění v rozsudku popsaných.
Podle §37 tr. zák. bylo za trestný čin pod bodem 1) upuštěno od uložení souhrnného trestu s ohledem na trest uložený trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 1 T 22/2003.
Za trestný čin pod bodem 2) byla obviněná podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, s tím, že nad ní byl vysloven dohled. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody, a to tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněná povinna nahradit dědicům poškozené B. D., zemřelé, a to M. E., a V. D., škodu ve výši 975.000,- Kč, a dále poškozené M. E. škodu ve výši 325.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. E. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Na základě odvolání podaného poškozenou Českou republikou, zastoupenou Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 9 To 535/2009, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o povinnosti obviněné nahradit uvedenu škodu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněná B. F. je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinna zaplatit dědicům po původní poškozené, k rukám správce dědictví České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových částku 975.000,- Kč.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Kučery podala obviněná proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívala, že o odvolání poškozeného, České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nemělo být věcně rozhodnuto, ale mělo být podle §253 tr. ř. zamítnuto. Podle dovolatelky je v rozporu se skutečností tvrzení obsažené ve zdůvodnění rozsudku, že byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 2. 9. 2009 právnímu nástupci původně poškozené B. D., neboť nebylo doloženo, že by odvolatelka k tomuto dni byla právním nástupcem nebo dědicem zemřelé. Sama odvolatelka přitom v odvolání uvedla, že okruh dědiců není znám a dědické řízení vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 22 D 113/2005, dosud není skončeno. Odvolatelka byla až na základě usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 9. 2009, sp. zn. 22 D 113/2005, Nd 59/2005, ustanovena správcem jen části dědictví, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2009. Tyto skutečnosti znamenají, že odvolatelka nebyla k tomuto dni ani právním nástupcem nebo dědicem po zemřelé B. D., ale jen správcem části dědictví. Teprve 29. 10. 2009 podala odvolatelka jako správce dědictví u Okresního soudu v Berouně doplnění odvolání, které je ve skutečnosti novým odvoláním, podaným na základě jiné skutečnosti, které podala po 27 dnech od nabytí právní moci shora uvedeného usnesení Okresního soudu v Berouně a po 56 dnech od doručení rozsudku soudu prvního stupně.
Z uvedených důvodů obviněná v závěru tohoto dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podané odvolání zamítl.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. je taxativně vymezeno, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Takovým rozhodnutím není rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno pouze o odvolání poškozeného proti výroku o náhradě škody. V takovém případě není předmětem rozhodování odvolacího soudu otázka viny nebo trestu, ale pouze výrok o nároku poškozeného na náhradu škody. Je tak přezkoumáván pouze tento výrok, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci. Dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno pouze o odvolání poškozeného proti výroku o náhradě škody, proto není přípustné. Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Z uvedeného výčtu by v projednávané věci přicházela do úvahy, podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí, pouze alternativa uvedená v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, případně ochranné opaření nebo bylo upuštěno od potrestání. Tím se zde rozumí rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o vině a uložen trest, event. o ochranném opatření nebo bylo upuštěno od potrestání.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 2 T 22/2005, Nejvyšší soud shledal, že obviněná proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 2 T 22/2005, jímž bylo rozhodnuto o její vině a trestu a o náhradě škody, odvolání nepodala, neboť se jej výslovně vzdala. Odvoláním tento rozsudek soudu nenapadl ani státní zástupce. Odvolání proti němu podal pouze poškozený, jímž se stala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jej podal výhradně proti výroku o náhradě škody, když výrok o vině a trestu zůstal odvoláním nedotčen. Krajský soud v Praze přezkoumávající k tomuto odvolání uvedený rozsudek, z jeho podnětu podle §254 odst. 1 tr. ř. posuzoval toliko odůvodněnost výroku o náhradě škody, proti němuž bylo odvolání podáno.
Jestliže je pro přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. nutné, aby byly splněny kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu ve věci samé, o níž rozhodl soud ve druhém stupni a jde o některou z alternativ vymezených v odst. 2 citovaného ustavení, nebyly tyto podmínky v projednávané věci splněny. Podle obsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu je zřejmé, že soud druhého stupně ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. z podnětu podaného odvolání otázku viny a trestu, ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. nepřezkoumával, neboť ta předmětem odvolání nebyla.
Z hlediska přípustnosti podaného dovolání je zjevné, že obviněná směřovala své výhrady toliko proti výroku o náhradě škody, v němž namítla nedostatky procesní povahy, zejména to, že poškozený, Český stát nebyl oprávněným subjektem k uplatnění uvedeného nároku na náhradu škody.
Jestliže obviněná podala dovolání za situace, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal toliko poškozený proti výroku o náhradě škody, a odvolací soud z podnětu tohoto odvolání znovu rozhodl toliko o náhradě škody, nelze takové rozhodnutí pokládat za žádné z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006, seš. 26, č. T – 899).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné B. F. na základě takto zjištěných skutečností posoudil jako nepřípustné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová