ECLI:CZ:NSS:2017:9.ADS.135.2016:29
sp. zn. 9 Ads 135/2016 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana
Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: D. P., zast. Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2014, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. 4 Ad 43/2014 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaná je po v i n na zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 1 573 Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. Jana Vargy, advokáta se sídlem Fügnerovo
nám. 1808/3, Praha 2, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále jako „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo
podle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno její rozhodnutí uvedené v záhlaví. Tím bylo zamítnuto
žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen
„správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 8. 2014, č. j. X, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci náleží
výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby za období od 16. 6. 2014 do 17. 7. 2014.
Později uvedené datum odpovídalo posouzení zdravotního stavu žalobce lékařkou lékařské
posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Jeseník (dále jen „LPS OSSZ Jeseník“)
ze dne 17. 7. 2014, ze kterého vyplynulo, že jeho zdravotní stav odůvodňuje předpoklad nabytí
pracovní schopnosti od dne 18. 7. 2014. V odvolání žalobce namítal, že pracovní schopnost
v uvedené době nenabyl. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že správní orgán
I. stupně musel podle §149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“ nebo „spr. ř.“), vycházet z posouzení zdravotního stavu
provedeného lékařkou LPS OSSZ Jeseník. Pro účely kontroly správnosti daného posudku si
žalovaná vyžádala zhodnocení zdravotního stavu žalobce lékařem lékařské posudkové služby
žalované, pracoviště Ostrava (dále jen „LPS ČSSZ Ostrava“). Toto posouzení opět dospělo ke
stejnému závěru jako OSSZ Jeseník, proto odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrdila.
[2] Městský soud dospěl k závěru, že správní orgány obou stupňů postupovaly v souladu
se zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění do 31. 12. 2014 (dále jen „zákon
o nemocenském pojištění“), když si před rozhodnutím ve věci vyžádaly vyjádření lékaře orgánu
nemocenského pojištění. V případě žalované však nebylo možné považovat uvedené vyjádření
lékaře LPS ČSSZ Ostrava za celistvé, úplné a přesvědčivé. Nevyplývá z něj, z jakých podkladů
vycházel a jak tyto podklady hodnotil. Napadené rozhodnutí nebylo dostatečným způsobem
odůvodněno a nereagovalo na odvolací námitky. Nelze pouze stručně konstatovat, že pojištěnec
nabude v krátké době pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti, aniž
by toto tvrzení bylo podloženo odkazem na lékařské nálezy, zdravotní a pracovní anamnézu.
Napadené rozhodnutí je proto nezákonné, neboť nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci.
Není přezkoumáváno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Proto skutečnost, že žalobce
podepsal druhý díl průkazu práce neschopného pojištěnce s tím, že jeho pracovní neschopnost
byla ukončena ke dni 17. 7. 2014, nemá vliv na posouzení jeho žádosti o výplatu nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalobce
[3] Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž uplatňuje
stížnostní důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost
spočívající v nesrozumitelnosti rozsudku.
[4] Z právní úpravy vyplývá, že pro rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí
podpůrčí doby je klíčové stanovisko lékaře orgánu nemocenského pojištění, kterým je orgán
nemocenského pojištění při svém rozhodování vázán. Lékařka LPS OSSZ Jeseník dospěla
k závěru, že ve smyslu §27 a §66 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění šlo očekávat,
že žalobce v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než
dosavadní pojištěné činnosti, ode dne 18. 7. 2014. Závěr o odůvodněném předpokladu
opětovného nabytí pracovní schopnosti ode dne 18. 7. 2014 byl potvrzen v rámci řízení
o odvolání i lékařem LPS ČSSZ Ostrava.
[5] Zároveň lékařka LPS OSSZ Jeseník ukončila podle §75 odst. 1 zákona o nemocenském
pojištění dočasnou pracovní neschopnost žalobce z moci úřední ke dni 17. 7. 2014. Proti
rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti se sice žalobce odvolal, avšak odvolání
bylo pro opožděnost zamítnuto. Existence dočasné pracovní neschopnosti je podle §23 zákona
o nemocenském pojištění základním předpokladem pro to, aby pojištěnci mohlo být vypláceno
nemocenské, a tedy i prodlužována podpůrčí doba. Uvedené vyplývá též z §3 písm. l) téhož
zákona. Je tedy zcela odůvodněné, že posuzování zdravotního stavu a následné rozhodování
v řízení o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby se vztahovalo pouze k období
od 16. 6. 2014 (první den po uplynutí podpůrčí doby) do 17. 7. 2014 (poslední den pracovní
neschopnosti). Po tomto datu již nemohlo být nemocenské dále vypláceno. Uvedenému pak
koresponduje ustanovení §158 písm. c) zákona o nemocenském pojištění, dle kterého jsou
ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o odnětí nemocenského z důvodu ukončení
dočasné pracovní neschopnosti. Nemohlo tudíž dojít k vydání nesprávného meritorního
rozhodnutí, jelikož orgány nemocenského pojištění bylo maximálně zohledněno období, po které
bylo možno žalobci nemocenské po uplynutí podpůrčí doby přiznat, tj. po celou dobu trvání
dočasné pracovní neschopnosti. Není proto správný závěr městského soudu, že rozhodnutí
o dočasné pracovní neschopnosti nemá vliv na posouzení žádosti o výplatu nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby.
[6] Nejsou důvodné ani výtky městského soudu týkající se nedostatků vyjádření lékaře LPS
ČSSZ Ostrava. Vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění je pro orgány nemocenského
pojištění závazné. Správní orgán, který řízení vede, není oprávněn, aby závazné stanovisko lékaře
lékařské posudkové služby posuzoval po odborné stránce, neboť by takovéto posuzování
popíralo samotný smysl závazného stanoviska, který spočívá ve vyjádření vysoce odborného
názoru. Výkon posudkových kompetencí týkající se pracovní schopnosti dočasně práce
neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby byl zákonem svěřen pouze lékařům lékařské
posudkové služby ustanoveními §84 odst. 3 písm. i) a §85 odst. 2 zákona o nemocenském
pojištění.
[7] Z §51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), se i na tyto lékaře
vztahuje povinnost mlčenlivosti týkající se informací o zdravotním stavu pacienta nebo informací
s tím souvisejících, které zjistil v souvislosti se svou činností vykonávanou na základě jiných
právních předpisů. Zákon o nemocenském pojištění neobsahuje pravidlo obdobné tomu, které
je obsaženo v §16a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého orgán sociálního zabezpečení příslušný
k posouzení zdravotního stavu zašle orgánu, který o posouzení požádal, stejnopis posudku.
V oblasti nemocenského pojištění tak příslušný orgán nemocenského pojištění nezískává
kompletní znění posudku včetně všech citlivých údajů o zdravotním stavu posouzeného
účastníka řízení, ale toliko výpis ze záznamu o jednání o posouzení zdravotního stavu podle
§53 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, který je dostatečným podkladem pro
vydání rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění o uvedené žádosti. Výpis obsahuje stručný
závěr učiněný lékařem orgánu nemocenského pojištění pro účely vydání rozhodnutí ve správním
řízení, což nelze považovat za důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Konkrétní lékařské
zprávy a diagnózy jsou k dispozici v posudkovém spisu a s ohledem na zachování povinnosti
mlčenlivosti tyto závěry nejsou poskytnuty úředním osobám rozhodujícím o výplatě
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.
[8] Pokud jde o nesrozumitelnost rozsudku, pak stěžovatelka poukazuje na zásadní vnitřní
rozpor, neboť městský soud zrušil rozhodnutí pro nezákonnost, avšak současně v odůvodnění
rozsudku jednoznačně konstatoval, že správní orgány obou stupňů postupovaly při posouzení
žádosti žalobce v souladu se zákonem o nemocenském pojištění.
[9] Stěžovatelka proto navrhla rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu
řízení.
[10] Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil, když zejména zrekapituloval dosavadní průběh
řízení. Kromě toho uvedl, že lékařka LPS OSSZ Jeseník k závěru o nabytí pracovní schopnosti
žalobce od 18. 7. 2014 dospěla, aniž by jej osobně vyšetřila. Nebyl poučen o tom, že musí
případné odvolání proti posudku o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podat do 3 dnů
a promeškal jej pouze o 1 den. Posouzení zdravotního stavu lékařem LPS ČSSZ Ostrava vůbec
přítomen nebyl, ačkoliv jeho zdravotní stav bez přítomnosti nemocného nelze posoudit.
Nesouhlasí s tím, že by lékař LPS ČSSZ Ostrava musel zachovávat mlčenlivost, ačkoliv lékař LPS
OSSZ Jeseník údaje o tom, z jakých podkladů vycházel, uvedl. Závěr o povinnosti lékaře
zachovávat mlčenlivost je absurdní, neboť by nebylo možno vůbec jeho činnost kontrolovat.
Je proto správný závěr městského soudu, že vyjádření lékaře LPS ČSSZ Ostrava nelze považovat
za celistvé, úplné a přesvědčivé.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatelku jedná
zaměstnanec s požadovaným vzděláním (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený
rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejprve se kasační soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí krajského soudu je vadou rozhodnutí, ke které je Nejvyšší správní soud povinen
přihlížet i bez námitky (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je totiž možný
pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy,
že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž
je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[13] Tuto vadu však Nejvyšší správní soud neshledal. Je sice pravdou, že městský soud
v odůvodnění svého rozsudku na str. 4 uvedl, že správní orgány obou stupňů postupovaly při
posouzení žádosti v souladu se zákonem o nemocenském pojištění. Z kontextu je však zcela
zřejmé, že toto konstatování se vztahuje pouze k tomu, že bylo nezbytné, aby správní orgány
zajistily jako podklad pro své rozhodnutí vyjádření lékařů orgánu nemocenského pojištění, což
učinily. Městský soud však následně uzavřel, že vyžádané vyjádření lékaře LPS ČSSZ Ostrava
nelze považovat za celistvé, úplné a přesvědčivé, a proto nebylo podkladem, na jehož základě
mohla žalovaná rozhodnout. Městský soud tedy aproboval postup žalované pouze částečně, což
je z odůvodnění zřejmé a není tak dán namítaný rozpor v odůvodnění, potažmo i odůvodnění
s výrokem.
[14] Další okruh námitek směřuje k tomu, že stěžovatelka mohla přiznat žalobci výplatu
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby pouze do doby ukončení dočasné pracovní
neschopnosti. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ani z rozhodnutí žalované,
však takový důvod pro nepřiznání výplaty nemocenského nevyplývá.
[15] Z odvolání žalobce je zřejmé, že sporoval právě okamžik, do kterého mu byla výplata
nemocenského přiznána. Pokud by žalovaná skutečně vycházela právě z data ukončení dočasné
pracovní neschopnosti, pak se jeví jako zcela nelogický její postup, kdy si nechala zpracovat nové
posouzení zdravotního stavu lékařem LPS ČSSZ Ostrava. To podle tvrzení stěžovatelky
obsaženého v kasační stížnosti totiž nemohlo jakkoliv změnit datum ukončení dočasné pracovní
neschopnosti. O něm bylo samostatně rozhodnuto lékařkou LPS OSSZ Jeseník a toto
rozhodnutí bylo napadeno opožděně podaným odvoláním. Odůvodnění napadeného rozhodnutí
poukazuje na vázanost správního orgánu při posuzování nároku na výplatu nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby závěry závazného stanoviska lékařů lékařské posudkové služby.
Při hodnocení odvolací námitky vyšla žalovaná právě z posouzení zdravotního stavu lékařem LPS
ČSSZ Ostrava, nikoliv z rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti. Žalobce tak musel zcela
oprávněně vycházet z toho, že důvodem neúspěchu jeho odvolání bylo posouzení jeho
zdravotního stavu lékařem LPS ČSSZ Ostrava.
[16] Odůvodnění správního rozhodnutí musí samo o sobě obstát v předestření důvodů, jež
vedly správní orgán k rozhodnutí vyjádřenému ve výrokové části, a musí být v souladu
s obsahem správních spisů (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013,
č. j. 8 Afs 58/2012 – 44, nebo ze dne 24. 9. 2014, č. j. 8 Afs 34/2013 – 68). Odůvodnění nelze
nahradit vysvětlením věci ve vyjádření k žalobě nebo stížními námitkami v kasační stížnosti (viz
obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002 - 25, publ.
pod č. 73/2004 Sb. NSS). Rozhodnutí je nutno odůvodnit proto, aby účastník řízení seznal
důvody, pro které bylo rozhodnuto, a aby se případně mohl proti tomuto rozhodnutí a důvodům
v něm uvedeným bránit žalobou ve správním soudnictví nebo se pro správnost rozhodnutí
a přesvědčivost jeho odůvodnění rozhodl žalobu nepodávat a nevynakládat tak zbytečně
prostředky.
[17] Stěžovatelka svou argumentací, kterou uplatnila až v řízení před městským soudem
a v kasační stížnosti a v jejímž rámci tvrdí, že není správný závěr, že rozhodnutí o dočasné
pracovní neschopnosti nemá vliv na posouzení žádosti o výplatu nemocenského pojištění, sama
popírá správnost svého rozhodnutí o odvolání a snaží se předestřít nové důvody pro své
rozhodnutí, které však z jejího rozhodnutí patrné nejsou. Zatímco v rozhodnutí o odvolání vyšla
z posouzení zdravotního stavu lékařem LPS ČSSZ Ostrava, nikoli z rozhodnutí o ukončení
pracovní neschopnosti, v kasační stížnosti v podstatě vychází z toho, že určující bylo právě
rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti. Úkolem správních soudů není nahrazovat úvahy
správních orgánů a domýšlet za ně důvody jejich rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 2. 6. 2016, č. j. 7 As 267/2015 – 57, nebo ze dne 1. 2. 2017,
č. j. 9 As 87/2016 – 29). Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud nezabýval argumentací
stěžovatelky, že není správný závěr, že rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti nemá vliv
na posouzení žádosti o výplatu nemocenského pojištění, posuzování této argumentace by totiž
ve své podstatě představovalo dotváření úvah správního orgánu, které však z jeho rozhodnutí
nejsou patrné.
[18] Jelikož není úkolem správních soudů nahrazovat úvahy správních orgánů a domýšlet
za ně důvody jejich rozhodnutí, je třeba korigovat názor městského soudu, že nemá vliv
na posouzení žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby to, že žalobce
podepsal druhý díl průkazu práce neschopného pojištěnce s tím, že jeho pracovní neschopnost
byla ukončena ke dni 17. 7. 2014. K této otázce se s ohledem na shora uvedené neměl městský
soud vůbec vyjadřovat.
[19] Ačkoliv městský soud neměl uvedenou otázku vůbec posuzovat, bylo by v rozporu
se zásadou procesní ekonomie, aby za situace, kdy by městský soud nemohl rozhodnout jinak,
než jak rozhodl, aby Nejvyšší správní soud jeho rozsudek pouze pro tuto vadu rušil, pokud
obstojí z dalších důvodů, které vedly k vydání zrušujícího výroku (viz dále). Nejvyšší správní soud
je oprávněn korigovat právní názor krajského soudu, pokud jeho odůvodnění jinak v podstatné
míře obstojí. Pro správní orgán je pak závazný právní názor krajského soudu korigovaný právním
názorem Nejvyššího správního soudu (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2009,
č. j. 8 Afs 15/2007 – 75, publ. pod č. 1865/2009 Sb. NSS).
[20] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud navíc poznamenává, že otázka vzájemného
vztahu rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o výplatě
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby není zcela banální i s ohledem na závěry obsažené
v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 9/14, publ. pod č. 14/2015 Sb.,
kterým byla zrušena soudní výluka přezkumu rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí
podpůrčí doby, případně s ním související rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 8. 2016, č. j. 4 Ads 94/2016 – 28. Tím spíše není možné připustit, aby bylo žalobci upřeno
právo v rámci žalobních bodů případně polemizovat s takovým důvodem pro nepřiznání výplaty
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.
[21] Stěžovatelka v kasační stížnosti nijak nezpochybňuje závěr městského soudu, že pro
rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je nezbytné vycházet
z posouzení zdravotního stavu provedeného lékařem orgánu nemocenského pojištění. Naopak
sama tento závěr i v kasační stížnosti zdůrazňuje. Sporné je pouze to, zda takovým podkladem
mohlo být posouzení provedené lékařem LPS ČSSZ Ostrava.
[22] Stěžovatelka se v prvé řadě odvolává na to, že z §27, §66, §84 odst. 3 písm. i) a §85
odst. 2 zákona o nemocenském pojištění pro ni vyplývá, že v řízení o výplatě nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby je pro ni závazné stanovisko lékaře orgánu nemocenského pojištění.
[23] Podle §27 zákona o nemocenském pojištění platí: „Po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle
§26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského
pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat,
že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle
§26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; …“. Z §66 citovaného
zákona plyne, že lékař orgánu nemocenského pojištění posuzuje, zda lze očekávat, že pojištěnec
po uplynutí podpůrčí doby nabude v krátké době pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní
pojištěné činnosti. K posouzení je orgán nemocenského pojištění oprávněn požádat ošetřujícího
lékaře o vyjádření o zdravotním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce a o předložení
lékařských zpráv, nálezů a posudků a zpráv o průběhu nemoci. Z §84 odst. 3 písm. i) zákona
o nemocenském pojištění vyplývá, že okresní správa sociálního zabezpečení posuzuje
pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby
a z §85 odst. 2 citovaného zákona, že lékaři stěžovatelky posuzují pracovní schopnost dočasně
práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby pro účely odvolacího řízení.
[24] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora citovaná ustanovení souhlasí v obecné rovině
se stěžovatelkou, že z nich skutečně plyne, že posouzení pracovní schopnosti pojištěnců lékařem
orgánu nemocenského pojištění je pro ni závazné. Navíc zpravidla bude zásadním podkladem
pro rozhodnutí o žádosti o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. To však
neznamená, že stěžovatelka musí akceptovat jakékoliv posouzení provedené příslušným lékařem.
[25] Orgány nemocenského pojištění vedou správní řízení o žádosti o výplatě nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby, neboť jde o rozhodování o založení práv (§9 spr. ř.) a zákon
o nemocenském pojištění nestanoví pro uvedené řízení, že by se správní řád nepoužil. Musí tak
být splněny základní procesní požadavky na správní řízení co do možnosti seznámení účastníka
s podklady rozhodnutí, možnosti uplatnění námitek, vyjádření a připomínek, včetně jejich
vypořádání správním orgánem a reflexe tohoto vypořádání v odůvodnění správního rozhodnutí
(viz zejména §68 odst. 3 spr. ř., případně ve spojení s §93 spr. ř.). Aby těmto povinnostem mohl
správní orgán dostát, musí vycházet pouze z takového posudku, který mu to umožní.
[26] Lze odkázat na obdobné závěry učiněné Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne
21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013 – 35, publ. pod č. 2916/2013 Sb. NSS, pokud jde o povinnost
služebního funkcionáře propustit příslušníka ozbrojeného sboru, pozbyl-li podle posudku
psychologa bezpečnostního sboru osobnostní způsobilost k výkonu služby. V něm Nejvyšší
správní soud mimo jiné uvedl: „[33] K námitce stěžovatele o závaznosti závěru psychologa pro služebního
funkcionáře Nejvyšší správní soud uvádí, že ze znění §42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru a rovněž
z §15 odst. 2 tohoto zákona skutečně plyne, že služební funkcionář musí příslušníka propustit, pozbyl-li podle
posudku psychologa bezpečnostního sboru osobnostní způsobilost k výkonu služby. To však neznamená,
že služební funkcionář je jen pasivním vykonavatelem rozhodnutí psychologa bezpečnostního sboru, bez jakékoliv
vlastní odpovědnosti. Závěr psychologa vydaný ve smyslu §5 vyhlášky o osobnostní způsobilosti je třeba vnímat jen
jako podklad správního rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, byť zpravidla stěžejní, který v konečné
fázi podléhá soudnímu přezkumu. Takový podklad tedy může být služebním funkcionářem a následně správním
soudem přezkoumán např. z hlediska jeho vad, nedostatku opory ve spisech, rozporu se spisy, anebo z hlediska
vad řízení při zjišťování skutkové podstaty. I kdyby zákon o služebním poměru, resp. vyhláška o osobnostní
způsobilosti, obsahovaly jen minimalistický požadavek na odůvodnění závěru psychologa, resp. rozhodnutí
o propuštění ze služebního poměru, skutečnost, že toto rozhodnutí je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví,
nemůže mít jiný důsledek, než že odůvodnění přezkoumávaného správního rozhodnutí musí mít takovou
obsahovou kvalitu, aby je mohl správní soud podrobit standardnímu soudnímu přezkumu. Jinak by nutně každé
obdobně lakonické rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, jako bylo vydáno v případě žalobce, muselo být
správními soudy rušeno pro nepřezkoumatelnost. … [35] Stěžovatel proto nemůže uspět, hájí-li se tím, že závěr
psychologa, resp. vedoucího psychologa, je pro něj závazný a nemusí podle vyhlášky o osobnostní způsobilosti
ve znění účinném v rozhodné době obsahovat žádné odůvodnění, resp. že v rozhodnutí o propuštění ze služebního
poměru podle §42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru postačí odkázat na závěr psychologa o osobnostní
nezpůsobilosti, aniž by byly vypořádány námitky účastníka řízení. Služební funkcionář je správním orgánem,
v jehož pravomoci je iniciovat psychologické vyšetření příslušníka, jenž zahajuje a vydává rozhodnutí v řízení
o propuštění ze služebního poměru, z čehož nepochybně plyne též jeho právo žádat o doplnění vyšetření, resp.
o nové vyšetření, vyskytnou-li se např. pochybnosti o správnosti podkladů původní žádosti.“
[27] Tyto závěry jsou plně aplikovatelné na nyní projednávanou věc, když s ohledem na shora
citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/14 je rozhodnutí žalované o výplatě
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby přezkoumatelné soudy ve správním soudnictví.
Stěžovatelka proto byla povinna vypořádat se s námitkou, kterou žalobce sporoval okamžik,
do kterého mu byla výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby přiznána. Pokud dospěla
k závěru, že pro posouzení této otázky je podstatné posoudit jeho zdravotní stav nezávisle
na rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, pak z uvedeného posouzení muselo
být zřejmé, proč byl uveden předpoklad nabytí pracovní schopnosti právě ode dne 18. 7. 2014.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s městským soudem, že odůvodnění uvedeného data
z posouzení provedeného lékařem LPS ČSSZ Ostrava žádným způsobem nevyplývá, neboť jde
o pouhé jednověté konstatování.
[28] Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit stěžovatelce ani v tom, že by posouzení
zdravotního stavu nemohlo být zpracováno podrobněji s ohledem na zákonem uloženou
povinnost mlčenlivosti podle §51 zákona o zdravotních službách. Uvedené ustanovení
sice ve svém odstavci 1 stanoví obecnou povinnost zachovat mlčenlivost o všech
skutečnostech, o kterých se poskytovatel (potažmo zdravotničtí pracovníci a další osoby dle
odstavce 5) dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Nicméně již v odstavci
2 se uvádí výjimky z této povinnosti, mezi které patří podle písm. c) též sdělování, popřípadě
oznamování údajů nebo jiných skutečností podle uvedeného zákona nebo jiných právních
předpisů, pokud z nich vyplývá, že údaje nebo skutečnosti lze sdělit bez souhlasu pacienta. Navíc
§49 odst. 4 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon
o specifických zdravotních službách“), uvádí, že povinnost zachovávat shora uvedenou
mlčenlivost se ve věcech posudkové péče a lékařských posudků použije tak, aby nebyla zkrácena
procesní práva posuzované osoby a osob, kterým jeho uplatněním vznikají práva a povinnosti.
[29] Jestliže z §27, §66, §84 odst. 3 písm. i) a §85 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění
vyplývá stěžovatelce vázanost stanoviskem lékaře orgánu nemocenského pojištění při
rozhodování o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, pak je nezbytné, aby
z uvedeného posouzení seznala, zda jsou splněny podmínky vztahující se ke zdravotnímu stavu
pojištěnce (tedy zejména, zda lze očekávat, že pojištěnec v krátké době nabude pracovní
schopnost). Jestliže jsou odborné lékařské závěry ve správním řízení zpochybněny, musí být
posouzena relevance těchto námitek lékařem tak, aby byly orgány nemocenského pojištění
schopny na uvedené námitky ve svých rozhodnutích reagovat. Je tedy splněna podmínka výluky
z mlčenlivosti již podle §51 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotních službách, neboť zákon ukládá
správním orgánům z posudků vycházet, z čehož je nutné dovodit, že nezbytné informace musí
být poskytnuty i bez souhlasu pacienta. V opačném případě by totiž bez souhlasu pacienta
nemohl být poskytnut ani závěr o zdravotním stavu. Stejně tak je naplněna i výluka podle
§49 odst. 4 zákona o specifických zdravotních službách, neboť pokud by měl být správný závěr
stěžovatelky, že více informací poskytnout nelze, pak by tento závěr vedl ke krácení procesních
práv posuzované osoby, což je rozebráno shora. Ostatně povinnost mlčenlivosti podle
§51 zákona o zdravotních službách je stanovena k ochraně práv pacientů. Zde se jí však
dovolává stěžovatelka ke škodě žalobce jako pacienta, neboť ačkoliv ten má zájem
na srozumitelném a podloženém posouzení svého zdravotního stavu, to je mu odpíráno právě
s ohledem na údajnou povinnost mlčenlivosti stanovenou k jeho ochraně. Ze stěžovatelkou
zmiňovaného §53 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění vyplývá pouze to,
že posuzování zdravotního stavu pojištěnců a dalších osob pro účely pojištění zahrnuje
posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby, rozhodně nikoliv to, že by lékař
lékařské posudkové služby nesměl uvést jiné informace, než jen posudkový závěr.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[31] Jak bylo uvedeno shora v bodě [19], stěžovatelka je vázána právním názorem městského
soudu korigovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto
rozsudku. Tento závazný právní názor nebrání stěžovatelce případně v tom, aby v novém
rozhodnutí rozvinula svou argumentaci, že určující pro rozhodnutí o výplatě nemocenského
je rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti. Šlo však o argumentaci, kterou nebylo možno
před správními soudy nyní posuzovat (viz bod [17] shora), což však stěžovatelce nebrání,
aby ji případně rozvinula ve svém novém rozhodnutí. Pokud by tedy chtěla stěžovatelka
zamítnout odvolání žalobce s ohledem na ukončení dočasné pracovní neschopnosti, musí tento
důvod ve svém rozhodnutí uvést a řádně jej odůvodnit, zejména včetně uvedení vztahu mezi
rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti a řízením o výplatě nemocenského po uplynutí
podpůrčí doby, včetně vysvětlení důvodů posuzování zdravotního stavu v tomto řízení. Pokud
bude pro své rozhodnutí i nadále potřebovat posoudit zdravotní stav žalobce, pak musí mít
vyžádané posouzení zdravotního stavu takovou podobu, aby byla chráněna procesní práva
žalobce a stěžovatelka na jeho námitky uvedené v odvolání mohla reagovat.
[32] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalobce měl ve věci plný úspěch,
proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení proti stěžovatelce.
[33] Tyto náklady jsou tvořeny náklady právního zastoupení. Zástupce žalobce v řízení
o kasační stížnosti učinil jeden úkon právní služby, kterým je písemné podání ve věci samé
(vyjádření ke kasační stížnosti) [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „AT“)]. Za úkon právní služby náleží zástupci žalobce
mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč [§9 odst. 2 ve spojení s §7 bodem 3. AT], která
se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 AT. Za jeden úkon právní
služby proto náleží 1 300 Kč. Zástupce žalobce doložil osvědčení o registraci k dani z přidané
hodnoty. K nákladům řízení se tedy přičítá daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 1 300 Kč,
tedy 273 Kč. Celková částka za řízení před Nejvyšším správním soudem činí 1 573 Kč.
Na nákladech nelze přiznat částku vyčíslenou zástupcem žalobce, neboť ten vycházel z tarifní
hodnoty ve výši 50 000 Kč určené podle §9 odst. 4 písm. d) AT, tedy z věcí kasačních stížností,
nicméně v daném ustanovení je výjimka pro věci dle §9 odst. 2, tedy mj. nároky fyzických osob
v oblasti nemocenského pojištění, kde je tarifní hodnota 5 000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu