ECLI:CZ:NSS:2019:9.ADS.276.2017:32
sp. zn. 9 Ads 276/2017 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) A. K., b) L. K., c) M.
K., všichni zast. JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 282/57, Karlovy
Vary, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická
2020/4, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2016, č. j. VZP-16-00877714-P4BA,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2017,
č. j. 57 A 45/2016 - 79,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2017, č. j. 57 A 45/2016 - 79,
se z r uš uj e .
II. Žaloba žalobce a) se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení o žalobě žalobce a).
IV. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2016, č. j. VZP-16-00877714-P4BA, se z r ušuj e
a věc se v ra cí žalované k dalšímu řízení.
V. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2016, č. j. VZP-16-00678868-P4BA, se z r ušuj e .
VI. Žalovaná n em á p rá v o na náhradu nákladů řízení.
VII. Žalovaná je povin n a zaplatit žalobcům b) a c) náhradu nákladů řízení o žalobě
a kasační stížnosti v celkové výši 11 027,94 Kč k rukám jejich zástupce JUDr. Michala
Magliy, advokáta se sídlem T. G. Masaryka 282/57, Karlovy Vary, do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž krajský soud rozhodl, že namísto zemřelého žalobce a)
bude v řízení pokračováno s jeho právními nástupci žalobci b) a c) (výrok I.), rozhodnutí
stěžovatelky specifikované v záhlaví, jakož i prvostupňové rozhodnutí Všeobecné zdravotní
pojišťovny ze dne 2. 3. 2016, č. j. VZP-16-00877714-P4BA (správně č. j. VZP-16-00678868-
P4BA, pozn. NSS), se ruší a věc se vrací stěžovatelce k dalšímu řízení (výrok II.) a stěžovatelka
je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 8 124 Kč do 30 dnů od právní moci
rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok III.).
[2] Stěžovatelka rozhodnutím specifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku zamítla odvolání
a potvrdila prvostupňové rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobců o výjimečnou úhradu
jinak nehrazené zdravotní služby žalobci a) podle §16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění v době
rozhodné.
[3] Vzhledem k tomu, že žalobce a) v průběhu řízení o žalobě zemřel, krajský soud rozhodl
podle §107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), o pokračování v řízení se žalobci b) a c), kteří
jsou rodiči a právními nástupci žalobce a). Dále v této souvislosti podotkl, že se žalobci b) a c)
je v řízení jednáno také z titulu jejich účastenství ve správním řízení.
[4] Napadená správní rozhodnutí zrušil podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu
nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Podklady pro rozhodnutí měly být doplněny
o odborné posouzení otázky, zda je léčba léčebným přípravkem Translarna pro žalobce a)
jedinou možností z hlediska zdravotního stavu (jedná se o podmínku výjimečné úhrady zdravotní
služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené).
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nezákonnost rozhodnutí soudu o procesním
nástupnictví. Právo na úhradu léčivého přípravku podle §16 zákona o veřejném zdravotním
pojištění se váže výlučně k osobě pojištěnce, tedy žalobce a). Takovéto osobnostní právo nelze
převést na jinou osobu, povaha věci tedy neumožňovala pokračovat v řízení s právními nástupci.
Ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř. bylo aplikováno chybně, řízení mělo být zastaveno.
[6] Dále nesouhlasí s důvodem zrušení svého rozhodnutí. Vycházela a vychází z toho,
že léčebný přípravek nebyl pro žalobce a) jedinou léčebnou možností, což je negativní
skutečnost. Negativní tvrzení se zásadně neprokazují.
III. Vyjádření žalobců b) a c)
[7] Žalobci b) a c) mají ve shodě s krajským soudem za to, že jsou právními nástupci žalobce
a), a poukazují v této souvislosti také na skutečnost, že byli účastníky správního řízení.
[8] Ve vztahu k prokazování negativní skutečnosti uvádí, že stěžovatelka zřejmě nesprávně
pochopila rozsudek krajského soudu. V napadeném rozsudku jí bylo vytknuto, že se dostatečně
nevypořádala s argumentací a důkazy žalobců a neshromáždila dostatečné podklady
pro rozhodnutí.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatelku jedná
zaměstnankyně, která má vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadované
pro výkon advokacie. Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Dospěl k závěru, že kasační stížnost je částečně důvodná a napadený rozsudek je zatížený
vadami, k nimž byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
[11] Předmětem přezkumu krajského i kasačního soudu bylo rozhodnutí ve věci výjimečné
úhrady zdravotní služby podle §16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého
[p]říslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou
nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.
[12] Je zřejmé, že v případě, kdy pojištěnec předem žádá, aby mu byla umožněna, respektive
uhrazena zdravotní služba, která běžně hrazena není, týkají se související práva a povinnosti
výlučně jeho osoby. Jde totiž v podstatě o to, zda bude pojištěnci určitá zdravotní služba
poskytnuta, či nikoli. Ve vztahu k projednávané věci z toho plynou dva zásadní důsledky.
[13] Zaprvé krajský soud nezákonně rozhodl o tom, že v řízení bude namísto žalobce a)
pokračováno se žalobci b) a c) jako jeho právními nástupci. Podle §107 odst. 2 o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s., který krajský soud aplikoval, platí, že [z]tratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická
osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti,
kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. V nynějším případě však povaha věci
neumožňovala v řízení postupovat s nástupci žalobce a), jelikož se jednalo o práva a povinnosti,
které jsou podle hmotného práva vázány pouze na jeho osobu a na právní nástupce nepřecházejí.
Krajský soud měl tedy postupovat podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a žalobu žalobce a)
odmítnout pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (ztrátu způsobilosti být účastníkem
řízení).
[14] Zadruhé stěžovatelka neměla ve správním řízení vůbec věcně posuzovat žádosti žalobců
b) a c), neboť nešlo o poskytnutí zdravotní služby jim, ale žalobci a), který již byl v té době
plnoletý, a ze správních rozhodnutí ani předloženého spisového materiálu nevyplývá, že by byl
svými rodiči zastupován. Žádost o výjimečnou úhradu zdravotní služby sice podali všichni tři
žalobci a všichni tři tedy byli účastníky správního řízení podle §27 odst. 1 písm. a) zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, v nynější věci použitelného
na základě §180 odst. 1 téhož zákona. Žádosti žalobců b) a c) však byly za popsaných okolností
zjevně právně nepřípustné ve smyslu §45 odst. 3 a §66 odst. 1 písm. b) správního řádu;
ve skutečnosti nežádali o výjimečnou úhradu zdravotní služby pro sebe a je tedy na první pohled
zřejmé, že jejich žádostem nemohlo být vyhověno (srovnej také rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007 - 55). Řízení o jejich žádostech proto měla být podle
citovaných ustanovení zastavena. Věcné rozhodování správních orgánů o zjevně právně
nepřípustných žádostech představuje natolik závažné porušení procesních předpisů správním
orgánem, že k němu měl krajský soud přihlédnout z úřední povinnosti podle §76 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. Jelikož tak neučinil, zatížil napadený rozsudek vadou, která měla za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy vadou, k níž Nejvyšší správní
soud přihlíží z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[15] Nejvyšší správní soud závěrem vyjadřuje hlubokou lítost nad úmrtím žalobce a),
z hlediska právního nicméně uzavírá, že řešení otázky, zda mu měla být poskytnuta výjimečná
úhrada zdravotní služby, je za této situace ryze akademické. Z výše uvedených důvodů žalobu
žalobce a) odmítl a k žalobě žalobců b) a c) sice správní rozhodnutí zrušil, nikoli však z věcných
důvodů, ale pro závažné procesní pochybení. Stěžovatelka v dalším řízení napraví toto pochybení
spočívající ve věcném projednání žádostí žalobců b) a c). Nabízí se zastavení řízení o jejich
žádostech podle §66 odst. 1 písm. b) správního řádu, případně vysvětlení, proč byly jejich žádosti
věcně projednány (správní rozhodnutí ani spisový materiál odpověď na tuto otázku neskýtají).
S ohledem na to, že žalobce a) po podání žaloby zemřel, přihlédne v dalším řízení k této nové
okolnosti a řízení o jeho žádosti zastaví podle §66 odst. 1 písm. f) správního řádu.
V. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je částečně důvodná
a napadený rozsudek je zatížený vadami podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., k nimž byl podle
§109 odst. 4 s. ř. s. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Rozsudek krajského soudu proto
zrušil podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s.
[17] Dále zhodnotil, že již v řízení před krajským soudem byly dány důvody k odmítnutí
žaloby žalobce a) podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož žalobce a) ztratil v řízení o žalobě
způsobilost být účastníkem řízení a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat.
Postupoval proto podle §110 odst. 1, věty první za středníkem, s. ř. s. a sám rozhodl o odmítnutí
této žaloby.
[18] V návaznosti na to také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o žalobě žalobce a), neboť tato žaloba byla odmítnuta (§60 odst. 3 s. ř. s.).
[19] Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že rozhodnutí stěžovatelky i prvostupňové
správní rozhodnutí jsou zatížena zásadní vadou, neboť řízení o žádostech žalobců b) a c) měla
být zastavena. K této vadě měl krajský soud přihlédnout z úřední povinnosti a napadená
rozhodnutí zrušit, aniž by musel přezkoumávat žalobní námitky směřující do věci samé
(za popsané situace to bylo nadbytečné). Jelikož krajský soud tímto způsobem nepostupoval,
Nejvyšší správní soud rozhodl podle §78 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. a §110
odst. 2 písm. a) s. ř. s. a společně s napadeným rozsudkem zrušil také obě správní rozhodnutí.
Stěžovatelka bude v dalším řízení vázána právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§78 odst. 5 s. ř. s.).
[20] V případě, že Nejvyšší správní soud ruší rozsudek krajského soudu a současně ruší
i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§110 odst. 3,
věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto
případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem
vycházejícím z §60 s. ř. s. (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 1 As 61/2008 - 98).
[21] Jelikož žalobci b) a c) dosáhli zrušení správního rozhodnutí, měli z procesního hlediska
úspěch ve věci a náleží jim tak dle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. náhrada nákladů řízení
vůči stěžovatelce, která úspěch neměla.
[22] Důvodně vynaložené náklady řízení před krajským soudem jsou zaprvé tvořeny odměnou
zástupce žalobců b) a c) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění v době rozhodné.
[23] Zástupce učinil v řízení před krajským soudem tři společné úkony právní služby,
a to (i.) převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb,
(ii.) podání žaloby, (iii.) účast na jednání konaném 18. 7. 2017 [§11 odst. 1 písm. a), d) a g)
advokátního tarifu]. Výše odměny za každý z těchto úkonů právní služby činí 1 000 Kč [§7 bod
3. a §9 odst. 2 advokátního tarifu].
[24] V případě společných úkonů při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob náleží
advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna
snížená o 20 % (§12 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce zastupoval v řízení nejprve tři,
následně dvě osoby. Vzhledem k tomu, že v řízení o žalobě žalobce a) nemá žádný z účastníků
řízení právo na náhradu nákladů řízení, je pro výpočet odměny rozhodující zastoupení žalobců b)
a c), tedy dvou osob. Zástupci tak náleží za každý společný úkon právní služby částka 1 600 Kč,
což za tři úkony právní služby činí 4 800 Kč.
[25] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že na rozdíl od krajského soudu nepovažuje
za úkon ve věci samé podání ze dne 1. 7. 2017, neboť se nejedná o repliku, ale o pouhé sdělení
že žalobci b) a c) nesouhlasí s rozhodnutím věci bez jednání a nenamítají podjatost. Za takový
úkon nenáleží zástupci odměna podle advokátního tarifu. Nejvyšší správní soud nicméně dále
na rozdíl od krajského soudu zohlednil, že zástupce v řízení zastupoval více osob, při výpočtu
odměny za jeden (společný) úkon právní služby proto vycházel také z §12 odst. 4 advokátního
tarifu, jak bylo uvedeno výše.
[26] Důvodně vynaložené náklady řízení před krajským soudem jsou zadruhé tvořeny paušální
náhradou hotových výdajů zástupce za tři úkony právní služby v celkové výši 900 Kč (§13 odst.
3 advokátního tarifu).
[27] Zatřetí náleží žalobcům b) a c) náhrada cestovních výdajů zástupce za cestu na jednání
před krajským soudem dne 18. 7. 2017 (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Náhrada cestovních
výdajů advokáta vozidlem SUBARU LEGACY, reg. zn. 3K9 2072, za 166 km z Karlových Varů
do Plzně a zpět činí 914 Kč. Základní sazba dle §1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce
a sociálních věcí č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních
motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely
poskytování cestovních náhrad, činí 648 Kč (u osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč
za 1 km jízdy). Náhrada za pohonné hmoty činí 266 Kč [průměrná cena za 1 litr pohonné hmoty
činí podle §4 písm. c) vyhlášky č. 440/2016 Sb. u motorové nafty 28,60 Kč; průměrná spotřeba
na 100 km činí u zástupcova vozidla 5,6 litrů].
[28] Začtvrté jsou důvodně vynaložené náklady řízení před krajským soudem tvořeny
náhradou za promeškaný čas zástupce podle §14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu,
které za cestu z Karlových Varů do Plzně a zpět činí za 6 půlhodin 600 Kč (100 Kč za jednu
půlhodinu).
[29] Odměna a hotové výdaje advokáta se dále zvyšují o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou bude advokát povinen odvést, a to ve výši 1 514,94 Kč.
[30] Důvodně vynaložené náklady řízení před Nejvyšším správním soudem tvoří odměna
zástupce žalobců b) a c) za jeden společný úkon právní služby, a to podání vyjádření ke kasační
stížnosti ze dne 2. 10. 2017 [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Výše odměny za tento úkon
právní služby je shodná jako výše odměny za jeden úkon učiněný v řízení o žalobě, tj. 1 600 Kč
(viz ustanovení citovaná výše).
[31] Náklady řízení před Nejvyšším správním soudem dále tvoří paušální náhrada hotových
výdajů ve výši 300 Kč spojená s každým úkonem právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
[32] Odměna a hotové výdaje advokáta se dále zvyšují o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou bude advokát povinen odvést, a to ve výši 399 Kč.
[33] Stěžovatelka je povinna žalobcům b) a c) zaplatit náhradu nákladů řízení o žalobě
a kasační stížnosti v celkové výši 11 027,94 Kč (4 800 + 900 + 914 + 600 + 1514,94 + 1 600
+ 300 + 399 Kč), a to k rukám jejich zástupce JUDr. Michala Magliy ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
[34] Stěžovatelka úspěch ve věci neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. a contrario ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu