ECLI:CZ:NSS:2021:9.ADS.286.2020:26
sp. zn. 9 Ads 286/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: RSDr. M. Z., zast.
Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu, se sídlem Domažlická
1139/11, Praha 3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2020, č. j. 17 A 59/2020
– 67,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 10. 12. 2020 kasační stížnost proti rozsudku
Městského soudu v Praze specifikovanému v záhlaví, kterým tento soud rozhodl o žalobě
stěžovatele, kterou původně koncipoval jako nečinnostní podle §79 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a domáhal
se stanovení povinnosti vydat rozhodnutí v řízení o žádosti o příspěvek na péči.
[2] Z napadeného rozsudku (odst. 16. a 19.) vyplývá, že žalovaný požadované rozhodnutí
vydal a předal jej k poštovní přepravě dne 3. 7. 2020. Nemůže tak být nečinný. Městský soud
na ústním jednání konaném dne 6. 11. 2020 proto stěžovatele poučil o možnosti změnit petit
v návaznosti na závěry judikatury (odst. 23. napadeného rozsudku). Z ní vyplývá, že proti
nedoručení již vydaného rozhodnutí ve správním řízení lze brojit zásahovou žalobou,
nikoliv žalobou proti nečinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2015, č. j. 2 As 190/2014 – 52,
odst. 28). Na základě tohoto poučení změnil stěžovatel petit, a to tak, že se domáhá toho,
aby soud zakázal žalovanému pokračovat v nečinnosti spočívající v nedoručení rozhodnutí
ve věci samé a přikázal žalovanému doručit rozhodnutí ve věci samé (tj. změnil typ žaloby
z nečinnostní na zásahovou).
[3] Výrokem I. napadeného rozsudku městský soud zakázal žalovanému pokračovat
v nezákonném zásahu spočívajícím v doručování předmětného rozhodnutí přímo žalobci
a nikoliv jeho zástupci pro správní řízení. Výrokem II. pak žalovanému přikázal doručit toto
rozhodnutí zástupci žalobce pro správní řízení.
[4] Proti uvedenému rozsudku brojí stěžovatel kasační stížností, ve které namítá,
že jej městský soud nesprávně poučil, citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
je nepřiléhavý a správný žalobní typ je v tomto případě nečinnost, nikoliv zásahová žaloba.
[5] Nejvyšší správní soud se při posuzování kasační stížnosti věnoval nejdříve její
přípustnosti. Podle §104 odst. 2 s. ř. s. mimo jiné platí, že kasační stížnost směřující pouze
proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná. Pod tento důvod nepřípustnosti se podle
rozšířeného senátu řadí i „kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem
procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak“ (usnesení
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, odst. 60, č. 3321/2016 Sb. NSS).
Jakkoliv rozšířený senát činí své závěry primárně ve vztahu k žalobám proti rozhodnutí,
tyto jsou uplatnitelné i v řízení na ochranu před nezákonným zásahem (např. rozsudek NSS
ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 As 157/2017 – 38, odst. 15).
[6] Vzhledem k tomu, že městský soud zcela vyhověl stěžovatelově změněné žalobě,
v důsledku čehož byl procesně úspěšný a v kasační stížnosti nenamítá, že výroky městského
soudu měly být formulovány jinak, je jeho kasační stížnost nepřípustná. Relevantní skutečností
není ani to, že ve své kasační stížnosti fakticky požaduje po městském soudu výrok o nečinnosti
správního orgánu. Procesní úspěšnost je nutné posuzovat vzhledem k formulovanému
požadavku v žalobě (resp. její změně). To vyplývá z dispoziční zásady, která se uplatňuje i v řízení
o určení nezákonnosti zásahu (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2008, č. j. 1 Ans 5/2008 – 104).
Chtěl-li se stěžovatel domoci výroku o nečinnosti žalovaného, měl setrvat na původně podané
žalobě.
[7] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost odmítl jako
nepřípustnou podle §104 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) a §120 téhož předpisu.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
dle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu