ECLI:CZ:NSS:2019:9.AFS.183.2019:63
sp. zn. 9 Afs 183/2019 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) Bc. L. R. a b) T. R.,
proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha
1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2018, č. j. 2076192/18/2000-11452-105418, v řízení
o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2019, č. j.
5 Af 16/2018 - 35,
takto:
I. Žalobci a) se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost žalobce a) se zamí t á .
III. Kasační stížnost žalobkyně b) se od m ít á .
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 10. 6. 2019 byla Nejvyššímu správnímu soudu do datové schránky včas doručena
kasační stížnost žalobců a) a b) [dále stěžovatelé a) a b)], která směřuje proti shora označenému
usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud”). Tímto usnesením městský soud odmítl
žalobu stěžovatelky b) z důvodu, že je osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby. Stěžovateli
a) napadeným usnesením zamítl žádost o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení
zástupce, neboť stěžovatel a) věrohodným způsobem neprokázal své celkové majetkové a osobní
poměry. Stěžovatelé a) i b) v kasační stížnosti rovněž požádali o přiznání osvobození od
soudního poplatku a ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
K výroku I.
[2] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí o osvobození od soudního poplatku
a ustanovení zástupce z řad advokátů stěžovatele a). K danému soud sděluje, že podáním kasační
stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 -19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Takovým
procesním rozhodnutím je mimo jiné usnesení o zamítnutí žádostí o osvobození od soudního
poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatele a) tedy v řízení o podané kasační
stížnosti netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném
rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud však musí zvážit i otázku, zda stěžovatel pro povahu právní otázky, která
má být předmětem přezkumu zdejším soudem, zastoupení advokátem pro ochranu jeho práv
přesto nepotřebuje. Vzhledem k tomu, že z kasační stížnosti stěžovatele a) je zřejmé, čeho
se domáhá, a jedná se o jednoduchou právní otázku, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatelovo zastoupení není nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Rozhodl proto
o neustanovení zástupce, jak stanoví výrok I. tohoto rozsudku.
K výroku II.
[3] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti stěžovatele
a) v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3, 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Spornou otázkou v nyní projednávané věci je, zda městský soud správně posoudil žádost
stěžovatele a) o přiznání osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození od soudních poplatků
představuje výjimku z pravidla, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je na základě zákona
zpoplatněna. Účelem je zejména ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích (srov. rozsudek NSS
ze dne 6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012-12). Účastník řízení, který žádá z důvodu své nemajetnosti
osvobození od soudních poplatků, je povinen své osobní, majetkové a výdělkové poměry nejen
tvrdit, ale rovněž doložit. Nese tedy jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní.
[6] Městský soud žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku zamítl na základě
informací, které stěžovatel a) na výzvu tohoto soudu uvedl ve vyplněném „Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech“, které bylo přílohou k podání ze dne 21. 5. 2018,
a na základě přiloženého daňového přiznání za rok 2017. Z těchto podkladů vyplynulo,
že stěžovatel a) nemá příjmy z pracovního poměru nebo z dohod o pracích konaných mimo
pracovní poměr, nepobírá dávky hmotného a sociálního zabezpečení a osobní majetek větší ceny
nevlastní. Má blíže nespecifikované dluhy vůči několika společnostem (CAS Leasing, Český
Telecom), příbuzným a rodičům, na zdravotním a sociálním pojištění a další dluhy z počátku
podnikání a je s ním vedeno exekuční řízení. Dále v potvrzení uvedl, že podniká s předmětem
reklamní činnost, počítače, internet, avšak nemá z něj příjmy. Městskému soudu předložil
přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2017, z něhož vyplývá, že jeho
příjmy byly ve výši 344.108,- Kč, výdaje související s příjmy ve výši 402.098,- Kč, a stěžovatel
a) tedy vykázal ztrátu ve výši 57.990,- Kč. Svoji situaci předestřel tak, že fakticky nemá z čeho žít.
Neuvedl však žádné určité údaje o svých výdajích spojených s uspokojováním základních
životních potřeb. Městský soud tak dospěl k závěru, že stěžovatel a) nedoložil věrohodným
způsobem své celkové majetkové poměry a nebyla tak splněna podmínka pro osvobození
od soudních poplatků, potažmo i jedna ze dvou podmínek nutných pro ustanovení zástupce
z řad advokátů.
[7] Nejvyšší správní soud postup městského soudu přezkoumal a dospěl k závěru, že v jeho
rozhodnutí nedošlo k žádnému pochybení. Zcela se ztotožnil se závěrem, že předložené
informace o majetkových a výdělkových poměrech stěžovatele a) neprokazovaly celkové poměry
stěžovatele, neboť nebylo možné udělat jednoznačný závěr, z čeho stěžovatel hradí i jen
minimální náklady na své živobytí, které bezesporu vynakládá. Naopak bez jakéhokoli vysvětlení
tvrdil, že je zcela ve ztrátě a nemá z čeho žít. Stěžovatel a) tak nesplnil svoji povinnost prokázat
své osobní, majetkové a výdělkové poměry věrohodným způsobem, přičemž městský soud měl
povinnost vycházet pouze z jemu předložených informací, jak také učinil. Žádosti o přiznání
osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce v souladu se zákonem zamítl. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnosti nevyhověl.
K výroku III.
[8] Kasační stížnost doručená Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 6. 2019 do datové
schránky obsahovala v závěru textu rovněž „podpis“ stěžovatelky b). Nejvyšší správní soud však
zjistil, že dokument, který obsahoval kasační stížnost, podaný elektronicky do datové schránky
neobsahoval její platný elektronický podpis. Své podání následně písemným originálem či jiným
zákonem stanoveným způsobem nepotvrdila. Se stěžovatelkou však bylo zahájeno řízení
o kasační stížnosti, ač k jejímu podání nebylo třeba vůbec přihlížet. Za takového stavu věci
nezbývá než její podání, tj. podání označené jako kasační stížnost bez platného podpisu,
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, neboť za daného
stavu věci nebyla splněna jedna z podmínek řízení - nebyl podán návrh, který by mohl vyvolat
účinky zahájení řízení - a tato vada je neodstranitelná (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 1 Afs 133/2006 – 48, nebo rozsudek ze dne 28. 7. 2016,
č. j. 2 As 136/2016 – 35). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky b) odmítl.
V takovém případě nebylo třeba o žádosti o osvobození od soudního poplatku a ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti rozhodovat.
K výroku IV.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se ve vztahu k stěžovateli a) a žalovanému opírá o §60
odst. 1, větu první, ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak,
má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem,
které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel a) ve věci
neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v souvislosti s tímto
řízením žádné náklady nevznikly.
[10] O náhradě nákladů řízení ve vztahu ke stěžovatelce b) a žalovanému bylo rozhodnuto dle
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků řízení o kasační
stížnosti právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu