ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.116.2017:15
sp. zn. 9 As 116/2017 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně:
A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2016, č. j. 40354/16/5100-31462-809436, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne
30. 3. 2017, č. j. 59 Af 2/2017 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým ji nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl zamítnut její návrh na
ustanovení zástupce.
[2] Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou splnění
zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou z podmínek
je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
[3] Dle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
[4] Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí §40 odst. 1 s. ř. s., dle kterého lhůta
stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. končí
lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty.
[5] Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené
usnesení, které rovněž obsahovalo poučení o možnosti podat proti němu kasační stížnost
ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu, bylo stěžovatelce podle
údajů na doručence na č. l. 36 spisu krajského soudu doručeno ve čtvrtek 30. 3. 2017. Nelze
nicméně přehlédnout, že stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí datum doručení až 31. 3. 2017.
Doručení k tomuto datu by odpovídalo i to, že samotné napadené usnesení bylo vydáno
30. 3. 2017 a teprve tímto dnem mohlo být podáno k poštovní přepravě. Zdá se tedy být značně
neobvyklé, že by zásilka byla doručena týž den (podle údaje na doručence již v 10:45 hod),
kdy byla podána k poštovní přepravě. Navíc otisk kulatého poštovního razítka na doručence nese
datum 31. 3. 2017. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na pochybnosti vycházel z toho,
že k doručení došlo až v pátek 31. 3. 2017.
[6] Konec lhůty dvou týdnů pro podání kasační stížnosti dle §40 odst. 2 s. ř. s.
pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval
se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. na pátek 14. 4. 2017. S ohledem na to, že tento den byl
svátkem (Velký pátek), připadl poslední den lhůty podle §40 odst. 3 s. ř. s. na nejbližší pracovním
den, kterým bylo úterý 18. 4. 2017. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační
stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
[7] Kasační stížnost však byla zdejšímu soudu doručena e-mailem bez zaručeného
elektronického podpisu až dne 19. 4. 2016 (viz záznam o ověření elektronického podání
doručeného na elektronickou podatelnu na č. l. 3 spisu kasačního soudu). Z uvedeného je zřejmé,
že kasační stížnost byla podána opožděně.
[8] Nejvyšší správní soud vychází z toho, že rozhodující pro posouzení včasnosti
elektronického podání soudu prostřednictvím e-mailu je doba doručení soudu. Podle ustanovení
§40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo
jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který
má povinnost je doručit. V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za vhodné odkázat
na svou konstantní rozhodovací praxi, kdy podání učiněné v elektronické podobě
prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailová podání) je pouze technickým prostředkem, jehož
využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele k příjemci (adresátovi), zatímco
v případě doručování pokračování prostřednictvím držitele (zvláštní) poštovní licence či orgánu,
který má povinnost odesílané zprávy doručit, odesílatel zprávu předává třetímu subjektu
(přepravci), aby ji ten doručil adresátovi (na základě smlouvy uzavřené mezi odesílatelem
a přepravcem). Vzhledem k výše uvedenému tak dle §40 odst. 4 s. ř. s. přichází v úvahu pouze
první z možností zachování lhůty stanovené soudním řádem správním, a to bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu (viz také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 - 79). Zdejší soud v nyní posuzovaném případě neshledal žádný
důvod odchýlit se od výše uvedených právních závěrů.
[9] Nutno uvést, že k otázce posouzení včasnosti podání činěného faxem nebo e-mailem
existuje rozporná judikatura Ústavního, kterou shrnuje jeho usnesení ze dne 21. 6. 2016,
sp. zn. I. ÚS 1903/16. Sporná je zejména situace, kdy bylo podání odesláno v poslední den
zákonné lhůty, nicméně soudu bylo doručeno až následující den, tedy po jejím uplynutí.
Především jde o situace, kdy podání bylo odesláno před půlnocí, avšak doručeno bylo
až po půlnoci. Tyto dva okamžiky mnohdy dělí pouze krátký časový úsek. Tento rozpor však
zdejší soud nemusí v nynějším případě řešit, jelikož stěžovatelka své podání odeslala po uplynutí
zákonné lhůty, tedy po půlnoci. Okolnosti odeslání tak nemohly na včasnosti podání nic změnit.
Tuto skutečnost stěžovatelka nikterak nepopírá, naopak z jejího podání plyne, že si je této
opožděnosti vědoma, když v textu e-mailu uvádí „nečekaně nastalého mírného zpoždění v odesílání
způsobeného i technickými problémy.“
[10] K otázce technických obtíží zdejší soud považuje za vhodné uvést, že k nim bezesporu
dojít může, nicméně je potřeba zohlednit rizika spojená s tímto způsobem doručování
a přizpůsobit jim své jednání. V případě, že se stěžovatelka pokoušela odeslat svou kasační
stížnost nejprve prostřednictvím faxu, nutno zdůraznit, že na poslední chvíli, tedy těsně před
uplynutím zákonné lhůty, a nečekaně nastaly technické komplikace, musí za tuto skutečnost nést
odpovědnost pouze ona sama. K nutnosti zohlednění výhod i nevýhod toho kterého způsobu
doručování se shodně vyjadřuje i Ústavní soud v bodě 12. již zmíněného usnesení
sp. zn. I ÚS 1903/16.
[11] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že zmíněné usnesení
Ústavního soudu se týká samotné stěžovatelky, z čehož plyne, že v dané věci již byla
obeznámena. Měla na něj tedy brát ohled a přizpůsobit své jednání tomu, jakým způsobem své
podání zdejšímu soudu zašle.
[12] Dále je potřeba uvést, že po opožděném podání prostřednictvím e-mailu byla Nejvyššímu
správnímu soudu doručena zásilka obsahující podepsaný originál kasační stížnosti. Z obálky,
v níž byla kasační stížnost doručena (viz č. l. 7 spisu kasačního soudu), je patrné, že zásilka byla
předána k poštovní přepravě až dne 19. 4. 2017. Je tak zřejmé, že ani kasační stížnost zaslaná
prostřednictvím držitele poštovní licence nebyla podána v zákonné lhůtě. Z tohoto důvodu zdejší
soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně, a proto ji podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s
§120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu