ECLI:CZ:NSS:2010:9.AFS.28.2010:79
sp. zn. 9 Afs 28/2010 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: SYMINT a.s., se sídlem Masarykovo nám. 167, Valašské Klobouky,
zastoupeného JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou se sídlem Mostní 5552,
Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21,
Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2007, č. j. KUZL/83015/2007/KŘ,
o povolení k provozování výherních hracích přístrojů, o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, č. j. 29 Ca 48/2008 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“)
se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského
soudu, kterým bylo pro vady zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 17. 12. 2007,
č. j. KUZL/83015/2007/KŘ, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím
stěžovatel zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Zlín, odboru
kultury, ze dne 2. 10. 2007, č. j. MMZL 77733/2007 OK, jímž byla s odkazem
na ustanovení §4 odst. 1, 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách,
ve znění pozdějších předpisů, a na obecně závaznou vyhlášku statutárního města Zlín
č. 11/2007, o stanovení míst, na kterých je povoleno provozovat výherní hrací přístroje,
zamítnuta žádost žalobce o povolení provozu dvou výherních hracích přístrojů
v provozovně Bar u Modrého stromu, Štefánkova 143, Zlín, na období od 1. 1. 2008
do 31. 12. 2008. Krajský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost
stěžovatele s poznámkou, že není podána včas. Nejvyšší správní soud se proto prvotně
musel zabývat touto otázkou jakožto základní podmínkou řízení.
Pro posouzení včasnosti kasační stížnosti stěžovatele v této věci je relevantní
právní úprava doručování obsažená v procesních předpisech. V soudním řízení správním
je právní úprava doručování obsažena v §42 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle odstavce 1 tohoto
ustanovení soud doručuje písemnosti do datové schránky, a není-li možné písemnosti
doručit tímto způsobem, doručuje je soud soudním doručovatelem, prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím
veřejné datové sítě. V souvislosti s doručováním do datové schránky soudní řád správní
v poznámce pod čarou 8a) odkazuje na zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 300/2008 Sb.“), který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009.
Podle ustanovení §17 odst. 1 tohoto zákona platí, že umožňuje-li to povaha
dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky,
pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající
fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje
dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo
na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující
způsob doručení se nepoužijí. Citovaný zákon tak zakotvuje pro orgány veřejné moci
povinnost obligatorního doručování prostřednictvím datových schránek, je-li takový
postup možný.
Při doručování svých písemností prostřednictvím datové schránky soudy
konkrétně postupují podle §17 zákona č. 300/2008 Sb. Podle §17 odst. 3 tohoto zákona
je dokument, který byl soudem prostřednictvím datové schránky odeslán a dodán
do datové schránky adresáta, doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí
osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.
Pokud se tato osoba do datové schránky nepřihlásí ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání
dokumentu do této schránky, považuje se tato písemnost za doručenou uplynutím
posledního dne desetidenní lhůty, s výjimkou, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní
doručení (§17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb.). Dodáním do datové schránky se přitom
z faktického hlediska rozumí okamžik, od kterého je datová zpráva dostupná v datové
schránce příjemce zprávy. Dle §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. se posuzuje okamžik
doručení ve všech případech, kdy orgán veřejné moci činí podání vůči jinému orgánu
veřejné moci, fyzické osobě, podnikající fyzické osobě či právnické osobě.
Krajský soud v dané věci postupoval v souladu s citovaným právním předpisem
a rozsudek vydaný dne 14. 1. 2010 stěžovateli doručoval prostřednictvím datové schránky.
Na doručence ze systému datových schránek, připojené u č. l. 48 spisu vedeného
krajským soudem, je vyznačeno, že shora označený rozsudek krajského soudu byl
stěžovateli dodán do datové schránky dne 9. 2. 2010 a jako den doručení
je na ní vyznačeno datum 10. 2. 2010. Ve vztahu k těmto údajům tak lze na základě shora
citované právní úpravy konstatovat, že napadený rozsudek krajského soudu ze dne
14. 1. 2010 byl dodán do datové schránky stěžovatele dne 9. 2. 2010 a k jeho doručení
došlo ve smyslu §17 odst. 3 citovaného zákona dnem 10. 2. 2010. Dnem, který určil
počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, tak byla středa 10. 2. 2010.
Z obsahu předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil,
že stěžovatel krajskému soudu zaslal kasační stížnost proti předmětnému rozsudku rovněž
prostřednictvím datové schránky. V detailu zprávy z datové schránky krajského soudu
(č. l. 72 spisu) je uvedeno, že tato zpráva byla soudu dodána dne 25. 2. 2010 ve 12:02:34.
Je tedy namístě posoudit, jaký okamžik je v případě doručování písemností
orgánem veřejné moci, který má postavení účastníka řízení, vůči soudu (též orgánu
veřejné moci) prostřednictvím datové schránky rozhodným pro posouzení včasnosti jeho
podání. Nejvyšší správní soud v předmětné věci dospěl k závěru, že pokud orgán veřejné
moci v postavení účastníka řízení doručuje soudu podání prostřednictvím datové
schránky, považuje se toto podání za doručené okamžikem jeho dodání do datové
schránky soudu, nikoliv až okamžikem přihlášení oprávněné osoby do datové schránky,
jak stanoví §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. K tomuto výkladu dospěl na základě
následujících úvah:
Jak je výše uvedeno, zákon č. 300/2008 Sb. upravuje v §17 postup při doručování
dokumentů prostřednictvím datové schránky, je-li odesílatelem orgán veřejné moci. Dále
§18 tohoto zákona upravuje provádění úkonů různých skupin osob vůči orgánům veřejné
moci prostřednictvím datové schránky. Toto ustanovení však oproti §17 stejného zákona
nestanoví žádná pravidla pro určování okamžiku doručení dokumentu odesílaného
fyzickou či právnickou osobou datovou schránkou orgánu veřejné moci. Jinými slovy §17
odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. stanoví, kdy je možno dokument doručovaný soudem
účastníku řízení považovat za doručený, tato úprava je však výslovně určena pouze pro
dokumenty odesílané orgánem veřejné moci. Pro podání učiněná prostřednictvím datové
schránky účastníkem řízení vůči soudu (či jinému orgánu veřejné moci) zákon
č. 300/2008 Sb. podobnou úpravu nestanoví a neupravuje tedy pravidla pro určení
okamžiku jeho doručení.
Jak je výše uvedeno, ustanovení §18 zákona č. 300/2008 Sb. neobsahuje úpravu,
dle které by bylo možno posoudit okamžik doručení podání účastníků řízení vůči soudu.
V případě podání provedeného dle §18 zákona č. 300/2008 Sb. vůči soudu, pro jehož
včasné podání je určena lhůta soudním řádem správním, je proto nutno použít obecná
ustanovení o běhu lhůt, která jsou zakotvena v §40 s. ř. s. (aplikaci těchto pravidel
nebrání §17 odst. 1, věta poslední, zákona č. 300/2008 Sb., neboť se nejedná
o ustanovení upravující způsob doručení).
Ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. výslovně stanoví, že lhůta [stanovená tímto
zákonem] je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který
má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. S ohledem na dikci citovaného ustanovení
se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval řešením otázky, zda v předmětné věci není
relevantním okamžik odeslání datové zprávy z datové schránky odesílatele, jelikož lhůta
je podle citovaného ustanovení s. ř. s. zachována v případech, kdy podání bylo 1) zasláno
soudu prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
anebo 2) předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Předmětnou otázku zdejší soud
zvažoval také z toho důvodu, že podle §14 odst. 3 písm. d) zákona č. 300/2008 Sb.
se datum odeslání dokumentu nebo provedení úkonu z datové schránky s uvedením hodiny, minuty
a sekundy a údaj identifikující osobu, která odeslání dokumentu nebo úkon provedla, eviduje
v informačním systému datových schránek jako jedna z informací o datových schránkách.
Nejvyšší správní soud se však přiklonil k názoru, že informační systém datových
schránek není ani držitelem (zvláštní) poštovní licence ani orgánem, který má povinnost
datové zprávy odesílané prostřednictvím datových schránek doručit. Obdobně jako
např. elektronické podatelny pro podání učiněná v elektronické podobě prostřednictvím
veřejné datové sítě (e-mailová podání) je i informační systém datových schránek pouze
technickým prostředkem, jehož využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele
k příjemci (adresátovi). Na tom nic nemění ani ustanovení §14 odst. 2, věta druhá, zákona
č. 300/2008 Sb., podle kterého je provozovatelem informačního systému datových
schránek držitel poštovní licence. Rozhodující je skutečnost, že zatímco v případě
doručování prostřednictvím držitele (zvláštní) poštovní licence či orgánu, který
má povinnost odesílané zprávy doručit, odesílatel zprávu předává třetímu subjektu
(přepravci), aby ji ten doručil adresátovi (na základě smlouvy uzavřené mezi odesílatelem
a přepravcem), informační systém datových schránek odesílatel sám přímo využívá.
V této souvislosti lze odkázat také na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního
soudu k elektronickým podatelnám (dostupnou na http://www.nssoud.cz), a to např.
rozsudek ze dne 18. 7. 2006, č. j. 5 Afs 77/2005 - 67: „Protože se v případě elektronického
podání nejedná o podání prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě jiné zvláštní licence, ani
o případ předání podání orgánu, který má povinnost jej doručit, je lhůta ve smyslu §40 odst. 4, věty prvé,
s. ř. s. zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu.“; či rozsudek ze dne
11. 8. 2006, č. j. 8 Afs 82/2006 - 68: „Ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. je třeba vykládat
s přihlédnutím k §40 odst. 4 s. ř. s. Podání musí být předáno soudu, s výjimkami představovanými
předáním držiteli poštovní licence, zvláštní poštovní licence nebo orgánu, který má povinnost je doručit.
Předáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného než doručení soudu. Vzniknou-li pochybnosti
o doručení, postačuje v případě zmíněných výjimek prokázat předání k přepravě, zatímco v ostatních
případech je třeba zpravidla prokázat předání, tj. doručení, soudu.“ Odkázat lze také na rozhodnutí
Ústavního soudu (dostupné na http://nalus.usoud.cz), např. usnesení ze dne 22. 1. 2009
ve věci sp. zn. III. ÚS 2361/08, podle kterého „je evidentní, že žaloba stěžovatele ve formě
elektronického podání (neopatřeného zaručeným elektronickým podpisem) není úkonem učiněným
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence ani předáním orgánu, který
má povinnost je doručit, u něhož pro zachování lhůty postačí předání k přepravě (srov. obdobně sp. zn.
I. ÚS 250/05). Proto se uplatní coby rozhodné, kdy žaloba došla soudu.“
Zohlednění okamžiku odeslání datové zprávy se pak nejeví vhodným ani z hlediska
faktického a z hlediska zachování právní jistoty. Webový portál informačního systému
datových schránek (jakožto výchozí klient pro práci s datovými zprávami; dostupný
na adrese httpS://www.mojedatovaschranka.cz) totiž jak v přehledu odeslaných zpráv,
tak i v detailu konkrétní datové zprávy na doručence zobrazuje uživateli přesné časové
informace (v řádech vteřin) pouze o dodání a doručení datové zprávy, nikoli však již
o jejím odeslání.
Vzhledem k výše uvedenému tak dle §40 odst. 4 s. ř. s. přichází v úvahu pouze
první z možností zachování lhůty stanovené soudním řádem správním, a to bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu. Předáním soudu je přitom v případě podání učiněného
prostřednictvím datové schránky nutno rozumět již okamžik dodání (tj. okamžik,
od kterého je datová zpráva dostupná v datové schránce příjemce zprávy – zde krajského
soudu), a nikoli okamžik, kdy se soud s obsahem tohoto podání seznámí po přihlášení
do své datové schránky tak, jak upravuje §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.
Nejvyšší správní soud považuje při absenci explicitní zákonné úpravy takový
výklad za jediný možný především z důvodu, že není přijatelné, aby orgán veřejné moci
(zde soud) vlastním postupem (zejména svým pasivním přístupem či nečinností -
nepřihlášením oprávněné osoby do datové schránky) určil okamžik, kdy mu bude podání
účastníka řízení předáno, tedy kdy z procesněprávního hlediska vyvolá účastníkem
zamýšlené důsledky. To vše navíc v situaci, kdy podání účastníka je dodáno do datové
schránky orgánu veřejné moci, a tedy se objektivně a fakticky nachází v jeho dispoziční
sféře. Pokud by měla být pro případ doručování dokumentů do datové schránky soudu
analogicky aplikována pravidla z §17 zákona č. 300/2008 Sb., konkrétně z jeho odstavců
3 a 4, znamenalo by to v daném konkrétním případě, že k jistotě včasného podání kasační
stížnosti by stěžovatel musel toto podání dodat do datové schránky soudu nejpozději
čtvrtý den po dni doručení rozsudku krajského soudu tak, aby v nejzazším případě nastala
fikce doručení posledním dnem dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti. Tím by měl
ovšem značně zkrácenu lhůtu k podání kasační stížnosti. V případě, že by pro podání
účastníka vůči orgánu veřejné moci byla zákonem stanovena lhůta kratší než 10 dnů,
účastník by dokonce nikdy nemohl učinit své podání tak, aby měl bez jakýchkoli
pochybností jistotu, že jeho podání bude včasné. Takový výklad je absurdní, zcela
neakceptovatelný a v rozporu se základními zásadami fungování právního státu.
Obdobně pro podání učiněná prostřednictvím elektronických podatelen je v §2
odst. 1 vyhlášky č. 496/2004 Sb. výslovně stanoveno, že nestanoví-li tato vyhláška jinak,
je přijatá datová zpráva považována za doručenou orgánu veřejné moci, pokud je dostupná elektronické
podatelně provozované podle zvláštního právního předpisu. Ačkoli zákon č. 300/2008 Sb. takové
ustanovení neobsahuje, logickým výkladem nelze než dovodit, že shodně je třeba
přistupovat také k podáním učiněným prostřednictvím datových schránek.
Podle právního názoru Nejvyššího správního soudu tak není pro posouzení
včasnosti podání účastníka řízení učiněného vůči soudu, je-li předmětná lhůta stanovena
soudním řádem správním, rozhodný ani prvotní okamžik odeslání datové zprávy,
ani okamžik, kdy se do datové schránky soudu přihlásí oprávněná či pověřená osoba,
nýbrž okamžik jejího dodání soudu.
Pro úplnost lze konstatovat, že ustanovení §18 zákona č. 300/2008 Sb. mezi
skupiny osob, které činí úkony vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové
schránky, zahrnuje pouze fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby, tedy
nikoliv jiné orgány veřejné moci vystupující v určitém vztahu v jiném postavení, nežli
vrchnostenský úřad. Vzájemné doručování mezi orgány veřejné moci prostřednictvím
datové schránky předpokládá §17 zákona č. 300/2008 Sb. Je-li však orgán veřejné moci
jedním z účastníků řízení, musí být v souladu se zásadou rovnosti účastníků soudního
řízení v rovném postavení s ostatními účastníky (§36 odst. 1 s. ř. s.). Je tedy zcela
nepřípustné, aby při posuzování zachování lhůty stanovené soudním řádem správním
platila pro účastníky odlišná pravidla. Pro tento závěr lze oproti gramatickému výkladu
ustanovení §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. nalézt oporu v ustálené judikatuře
Ústavního soudu, který např. v nálezu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 uvedl: „soud
není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit
v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická
souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako
významovém celku…" Činí-li tedy orgán veřejné moci prostřednictvím datové schránky
úkony vůči soudu jako účastník řízení, musí být jeho úkony posuzovány dle stejných
pravidel, jako u ostatních účastníků.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. V projednávané věci byl rozsudek krajského soudu stěžovateli
doručen ve středu dne 10. 2. 2010, posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti
tak byla v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s. středa 24. 2. 2010. V projednávané věci však byla
kasační stížnost krajskému soudu dodána do datové schránky až ve čtvrtek 25. 2. 2010,
tj. až po uplynutí zákonem stanovené dvoutýdenní lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout
(§106 odst. 2 s. ř. s. in fine).
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost byla podána opožděně, a proto ji podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b),
ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu