ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.21.2010:70
sp. zn. 9 As 21/2010 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně:
TP Pohoda s.r.o., se sídlem Stavební 992/1, Ostrava - Poruba, zastoupená
JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem Dělnická 1a/434, Havířov,
proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a,
Praha 6, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. 2. 2008,
č. j. O-427548, ve věci zápisu do rejstříku ochranných známek, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009,
č. j. 8 Ca 187/2008 – 38,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, č. j. 8 Ca 187/2008 - 38,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“),
kterým tento soud zamítl její žalobu podanou proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 25. 2. 2008, č. j. O-427548 (dále též „rozhodnutí
předsedy Úřadu“), jímž bylo podle ust. §59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 8. 11. 2006, č. j. 2421/2006 (dále též „rozhodnutí
Úřadu“), o zamítnutí námitek proti zápisu přihlašovaného barevného
kombinovaného označení „TV pohoda“ do rejstříku ochranných známek, přihlášeného
pod sp. zn. O-427548, a to tak, že „přihláška barevné kombinované ochranné známky
sp. zn. O-427548 ve znění „TV pohoda“ se zamítá pro služby „televizní vysílání“ ve třídě
38 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Pro přihlášené výrobky a služby ve třídách 9,
16, 35, 40 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb se přihláška předmětné ochranné
známky postupuje k zápisu do rejstříku ochranných známek.“
Jako právní důvody kasační stížnosti stěžovatelka uvedla důvody obsažené
v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka nesouhlasí s městským
soudem provedeným výkladem ust. §25 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách
a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o ochranných známkách“), neboť má za to, že pokud je v předmětném ustanovení
zakotveno, že o námitkách proti zápisu ochranné známky se rozhoduje na podkladě
obsahu spisu, znamená to jen tolik, že k projednání obsahu návrhu se nevede ústní
jednání. Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud je podání (námitky) obsahově rozporné,
avšak lze z něj dovodit, jaké důvody zápisné nezpůsobilosti a proč jsou namítány, a pokud
je podáno v zákonné lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky ochranné známky, je Úřad
průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) povinen vyzvat navrhovatele k odstranění
těchto vad. Uvedené podle jejího názoru vychází z povinnosti aplikace správního řádu
v souladu s ust. §45 zákona o ochranných známkách a je i spravedlivým přístupem
k projednání návrhu, když bez uvedeného obsah podání a předmět řízení rozhodující
orgán domýšlí, což nelze připustit.
Stěžovatelka dále považuje za nesprávný názor městského soudu, že rozhodnutí
žalovaného o námitkách se může a musí vztahovat k zápisné způsobilosti přihlašované
ochranné známky jen a pouze z důvodů podle ust. §7 zákona o ochranných známkách
a nemohou v něm být dodatečně zohledňovány podmínky absolutních překážek zápisné
způsobilosti ochranné známky podle ust. §4 uvedeného zákona. Podle stěžovatelky
nemůže být řízení o námitkách ukončeno do doby, než se orgán vypořádá
s připomínkami osoby namítající o absolutních překážkách zápisné způsobilosti ochranné
známky. Z rozhodnutí předsedy Úřadu bylo zřejmé, že svým prvním podáním
ze dne 11. 1. 2006 brojila proti přihlášce ochranné známky takovými argumenty,
jež je možno podřadit jen a pouze pod absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti,
které nemohou být zohledněny a posouzeny v řízení o námitkách. Je přesvědčena,
že pokud žalovaný došel k závěru, že stěžovatelka se na Úřad obrátila s argumenty
obsahově podřaditelnými pod zákonné důvody absolutní překážky zápisné způsobilosti
ochranné známky, měl tyto vyhodnotit minimálně jako připomínky ve smyslu ust. §24
zákona o ochranných známkách. Ani toto však žalovaný neučinil a nikdy stěžovatelku
ve smyslu ust. §24 odst. 2 citovaného zákona nevyrozuměl o posouzení těchto
argumentů. Stěžovatelka má přitom za to, že uvedené posouzení mělo zahrnovat právě
rozhodnutí o námitkách, když výrokem rozhodnutí byla přihláška „postoupena“ k zápisu
a tedy o jejím zápisu definitivně rozhodnuto. Stěžovatelka vnímá řízení o námitkách jako
součást celého procesu posuzování přihlášky ochranné známky a má zato, že z povahy
věci je účelné a spravedlivé, aby žalovaný sdělil osobě, jež podala námitky proti zápisu
známky, v případě pochybností o správnosti výsledků věcného přezkumu známky i své
úvahy, které vedly ke zveřejnění ochranné známky a tím k prostoru pro podání námitek.
Vydání takového rozhodnutí má proto stěžovatelka za nemožné, pokud nejsou vyřízeny
podané připomínky k zápisu ochranné známky, resp. provedena korekce výsledku
věcného přezkumu přihlašované známky z pohledu argumentů třetích osob.
Podle stěžovatelky hodnotil městský soud důvody zápisné způsobilosti
přihlašovaného označení podle ust. §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách,
i když došel k závěru, že tyto stěžovatelka ve svém prvním podání ze dne 11. 1. 2006
neuvedla. Stěžovatelka v žalobě důvody podání přihlášky nikoliv v dobré víře přitom
uváděla v souvislosti s absolutní překážkou zápisné nezpůsobilosti podle ust. §4 písm. m)
citovaného zákona. Pokud městský soud přistoupil k přezkumu tohoto tvrzení
stěžovatelky, posoudil toto zcela vadně. Městský soud uzavřel, že k podání přihlášky
nemohlo dojít ve zlé víře, když stěžovatelka v době podání přihlášky neprovozovala
ani webové stránky, ani nezískala licenci k provozování televizního vysílání při užití
označení podobného přihlašovanému. Uvedený závěr se má za nelogický ve vztahu
k úvahám žalovaného, ke kterým městský soud neměl žádných výhrad. Žalovaný
přihlášku ve třídě 38 – televizní vysílání k námitce stěžovatelky zamítl z důvodu,
že stěžovatelka prokázala užívání označení před podáním přihlášky tím, že podala žádost
o udělení licence k provozování televizního vysílání. Současně došel k závěru, že licenční
řízení bylo „velmi mediálně sledováno“. Posouzení žalobní námitky o tom,
že přihlašovatel, kterému je povahou jeho činnosti oblast televizního vysílání blízká
(vydavatel televizního magazínu s programem televizních pořadů), podal přihlášku
ochranné známky po té, co se stěžovatelka začala ucházet s podobným označením
o udělení licence k digitálnímu televiznímu vysílání, a tedy ve zlé víře, se má proto
za rozporné se způsobem posouzení úvah žalovaného. Stěžovatelka je přitom
přesvědčena, že její tvrzení o podání přihlášky ve zlé víře bylo důvodné a mělo dojít
k zamítnutí přihlášky žalovaným. Proto navrhla zrušení rozsudku městského soudu
a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 1. 2. 2010 žalovaný uvedl, že správní řád
je ve správním řízení o ochranných známkách aplikován jen tehdy, pokud zákon
o ochranných známkách nestanoví jiný procesní postup. Úprava námitkového řízení
je však zákonem popsána natolik detailně, že aplikace správního řádu přichází v úvahu jen
okrajově, např. v oblasti podjatosti, doručování, apod. Zákon o ochranných známkách
přitom výslovně uvádí, že námitky musejí být podány písemně a musejí být odůvodněny
a doloženy důkazy. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu
po lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění přihlášky ochranné známky nesmí Úřad přihlížet.
V takto přísně koncentrovaném řízení lze námitky doplnit jen v otevřené lhůtě,
což při námitkách uplatněných dne 11. 1. 2006, proti přihlášce zveřejněné dne
12. 10. 2005, bylo zjevně v rozporu s §25 odst. 1 zákona o ochranných známkách.
Pokud stěžovatelka uvádí, že Úřad je povinen vyzvat namítajícího k odstranění vad
podání a nedomýšlet obsah jeho podání, je třeba uvést, že naopak Úřad postupoval
striktně podle zákona – v námitkovém řízení je namítající dominus litis a je na něm,
aby uplatnil svá práva; Úřad pouze posuzuje, zda svá práva prokázal a zda zápisem
ochranné známky do rejstříku může dojít k zásahu do těchto zákonem chráněných práv.
Mimoto námitky podané stěžovatelkou pochybnosti nevzbuzují, stěžovatelka v nich totiž
uvádí, že je osobou oprávněnou podat námitky podle §7 odst. 1 písm. g) zákona
o ochranných známkách a že navrhuje zamítnout přihlašované označení pro určené
výrobky a služby ve třídách 9, 38 a 41. Námitky stran výrobků a služeb zařazených
ve třídách 16, 35 a 40 uplatněny nebyly.
Žalovaný dále upozornil na skutečnost, že kasační stížnost je nekonzistentní,
když stěžovatelka pod bodem a) namítá, že si Úřad nesmí nic domýšlet, a pod bodem b)
požaduje, aby tvrzení označená jako námitky byla projednána jako připomínky,
resp. aby k nim bylo přihlédnuto při korekci výsledku věcného přezkumu přihlašované
známky z pohledu argumentů třetí osoby. Námitky uplatněné stěžovatelkou jsou přitom
podle žalovaného jasně formulovány, navrhovaný petit je zcela srozumitelný, přičemž
shodný petit uplatnila stěžovatelka i v rozkladu a jeho odůvodnění doručeném Úřadu
dne 3. 1. 2007. Teprve v žalobě se stěžovatelka začala dovolávat toho, že Úřad neměl
k uplatněným námitkám přistupovat jako k podání, které je v dispozici namítajícího,
ale měl je posoudit v rámci inkvizičního řízení. Rovněž porušení ust. §4 odst. 1 písm. g),
l) a m) zákona o ochranných známkách uplatnila stěžovatelka prvně až v žalobě;
ani v námitkách, ani v odůvodnění rozkladu nebyla žádná argumentace absolutními
důvody zápisné nezpůsobilosti obsažena.
Podle názoru žalovaného není rozhodnutí městského soudu nelogické,
pokud stanovilo, že přihlašovatel nebyl v nedobré víře, když namítajícímu sice svědčí
starší práva k označení, ale tato označení fakticky nebyla před podáním přihlášky
ochranné známky užívána. Městský soud zde pouze přihlédl k tomu, že označení
nemohlo být spotřebitelské veřejnosti povědomé, pokud namítající pro chybějící licenci
neprovozoval televizní vysílání. Žalovaný proto na pozadí shora uvedeného odmítl
stěžovatelkou namítané vady a navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Podle ust. §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách se přihlašované
označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky
do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") uživatelem nezapsaného označení
nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky
nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud
označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání
přihlášky.
Podle ust. §25 odst. 1 zákona o ochranných známkách osoby uvedené v §7
mohou podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů
uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání
nelze prominout.
Podle ust. §25 odst. 2 zákona o ochranných známkách námitky musejí být podány
písemně a musejí být odůvodněny a doloženy důkazy. K doplnění námitek a k důkazům
předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Spolu
s námitkami je namítající povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního
předpisu; není-li správní poplatek zaplacen, považují se námitky za nepodané.
Podle ust. §25 odst. 3 zákona o ochranných známkách podrobnosti
o náležitostech námitek stanoví prováděcí právní předpis.
Podle ust. §179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), řízení, která nebyla pravomocně skončena
před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Bylo-li rozhodnutí
před účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu,
postupuje se podle dosavadních předpisů.
Stěžejní kasační námitku představuje nesouhlas stěžovatelky s výkladem ust. §25
zákona o ochranných známkách provedeným městským soudem, kdy je tato i nadále
přesvědčena, že Úřad byl povinen ji vyzvat k odstranění vad při podání námitek,
pokud tyto námitky nebyly vnitřně souladné.
K této námitce, která plynule navazuje na uplatněnou žalobní námitku (viz bod III.
žaloby), je třeba zdůraznit, že městský soud ve své argumentaci podané v rámci
odůvodnění napadeného rozsudku zcela opomněl koncepci žalobní námitky, jak byla
uplatněna stěžovatelkou v žalobě. Městský soud totiž bez dalšího přistoupil k posouzení
toho, zda je Úřad v řízení o námitkách povinen vyzývat k odstranění vad podání
(námitek), či nikoliv. Takovýto postup městského soudu je však podle zdejšího soudu
třeba označit jako předčasný, neboť v souladu se zásadou dispoziční, kterou je ovládáno
správní soudnictví, je primárně nezbytné vycházet ze znění námitky, jak byla uplatněna
v žalobě, a postup Úřadu posuzovat ve vazbě na stěžovatelkou tvrzené skutečnosti.
Jestliže tedy stěžovatelka v žalobě odůvodňovala nezbytnost postupu Úřadu
tím, že jí uplatněné námitky byly vnitřně rozporné, a to z toho důvodu, že „… ve svém
podání, kterým námitky uplatnila (čl. V), navrhovala zamítnutí přihlášky jako celku, a nikoliv pouze
z části. Ve vztahu k ‚zveřejněnému znění ? přihlášky, a tedy ke všem přihlašovaným třídám,
se pak vyjádřila (např. v čl. III, bod D a čl. IV) tak, že v případě zápisu ochranné známky by došlo
k porušení právních předpisů. …“, nelze přistoupit k dalšímu, aniž by byly tyto skutečnosti
zhodnoceny.
Městský soud však výše předestřené skutečnosti nezkoumal, ztotožnil se s nimi
a bez dalšího přistoupil k úvahám o postupu Úřadu, čímž vystavil své rozhodnutí riziku
nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Soudní řád správní přitom
nestanoví, co se rozumí nepřezkoumatelným rozhodnutím krajského soudu
pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Je proto třeba vycházet
především z toho, co vytvořila dosavadní judikatura správních soudů. Ostatně o tom,
že nepřezkoumatelnost je vadou natolik závažnou, svědčí i ust. §109 odst. 3 s. ř. s.,
které zdejšímu soudu ukládá povinnost se jí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatel
nenamítal, tedy z úřední povinnosti.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, publikovaného pod č. 133/2004 Sb. NSS, „nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích
odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá
své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody
o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není
zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.“
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, publikovaného pod č. 689/2005 Sb. NSS, „není-li z odůvodnění
napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené,
nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud,
který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést,
v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“
V této souvislosti je vhodné rovněž odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního
soudu k otázce přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí obecných soudů,
podle které „z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny) je požadavek řádného
a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně
souladného rozhodnutí“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99,
publikovaný jako N 17/17 SbNU 121; či nález téhož soudu ze dne 28. 8. 2001,
sp. zn. I. ÚS 60/01, publikovaný jako N 127/23 SbNU 227). Předmětný soud rovněž
opakovaně judikoval, že absence řádného odůvodnění v napadeném rozhodnutí může
vést k jeho zrušení Ústavním soudem, neboť nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává
dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím
ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (srov. například nález Ústavního soudu
ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, publikovaný jako N 85/8 SbNU 287;
či nález téhož soudu ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02, publikovaný jako
N 155/35 SbNU 147). To platí zejména tehdy, když se nedostatky odůvodnění týkají
možného porušení základního práva nebo ústavního principu (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02, publikovaný jako N 155/35 SbNU 147).
Nejvyšší správní soud je proto s ohledem na výše uvedené nucen konstatovat,
že městský soud se v napadeném rozsudku nevyrovnal se shora předestřenou žalobní
námitkou v rozsahu, v jakém byla uplatněna v žalobě, a zatížil tak své rozhodnutí
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V dalším řízení je proto městský soud povinen se s ní odpovídajícím způsobem
vypořádat, aby tak vyhověl požadavku řádného a vyčerpávajícího odůvodnění rozhodnutí,
jak je má na mysli zejména výše citovaná judikatura. V tomto ohledu tedy bude muset
městský soud předtím než potažmo přistoupí k úvahám o postupu Úřadu, zejména zvážit
či spíše ověřit tvrzení, které ohledně rozpornosti obsahu námitek stěžovatelka uvedla
v žalobě.
Protože posouzení dalších stížních námitek nezávisí na vypořádání se shora
uvedenými námitkami, přistoupil zdejší soud k ostatním námitkám stěžovatelky
obsaženým v podané kasační stížnosti. Nutno však poznamenat, že tyto byly
stěžovatelkou koncipovány značně kusým až obecným způsobem, což s ohledem
na kasační princip značně omezuje přezkum prováděný Nejvyšším správním soudem.
V další stížní námitce nesouhlasí stěžovatelka s názorem městského soudu,
že rozhodnutí o námitkách se může a musí vztahovat k zápisné způsobilosti přihlašované
ochranné známky jen a pouze z důvodů podle ust. §7 zákona o ochranných známkách
a nemohou v něm být dodatečně zohledňovány podmínky absolutních překážek zápisné
způsobilosti ochranné známky podle ust. §4 uvedeného zákona.
S touto stížní námitkou se však zdejší soud neztotožňuje, neboť názor městského
soudu plně respektuje právní úpravu námitkového řízení a povahu rozhodnutí v něm
učiněného. Jak vyplývá z ust. §24 až 26 zákona o ochranných známkách, řízení
o námitkách má povahu řízení „inter partes“, jak shodně uvedl i městský soud, ve kterém
úřad vystupuje jako nezávislý a nestranný rozhodce střetu práv dvou či více stran,
kdy na jedné straně vždy stojí přihlašovatel, na straně druhé pak subjekty, které specifikuje
ust. §7 citovaného zákona ve vazbě na tam obsažené důvody jimi uplatněných námitek
(tzv. namítající). Výsledkem rozhodnutí o námitkách je kvalifikované a pro účely řízení
o zápisu ochranné známky závazné posouzení sporu mezi těmito subjekty. Samotné
rozhodnutí o námitkách přitom ještě neznamená zápis zveřejněného označení do rejstříku
ochranných známek, ale toliko posouzení naplnění namítaných důvodů uvedených
v ust. §7 zákona o ochranných známkách, které však může mít významné důsledky
pro následný zápis, a to zejména v situaci, kdy s ohledem na naplnění důvodů
stanovených ve shora citovaném ustanovení je jím přihláška ochranné známky zamítnuta
v celém rozsahu výrobků či služeb (ust. §26 odst. 5 zákona o ochranných známkách).
V řízení o námitkách jsou tedy Úřadem posuzovány výhradně důvody uvedené
v ust. §7 citovaného zákona. Naproti tomu tzv. důvody absolutní zápisné nezpůsobilosti,
jež podrobně vymezuje ust. §4 zákona o ochranných známkách, Úřad zkoumá na základě
ust. §22 odst. 1 citovaného zákona ex officio v rámci věcného přezkumu, nejpozději
však při rozhodování o zápisu ochranné známky do rejstříku. Zjišťování případné
existence důvodů pro odmítnutí ochrany ve smyslu ust. §4 citovaného zákona má Úřadu
usnadnit institut připomínek (§24 citovaného zákona). Připomínky založené mimo jiné
na důvodech podle ust. §4 zákona lze přitom podat nejpozději do doby zápisu, resp.
před zápisem ochranné známky do rejstříku.
Zatímco tedy řízení o námitkách zaujímá jen přesně vymezenou část řízení
o zápisu ochranné známky do rejstříku a zveřejněné označení je v něm posuzováno
výhradně dle důvodů podle ust. §7 citovaného zákona uplatněných namítajícími, přičemž
jeho výsledkem je formalizované rozhodnutí o námitkách, k připomínkám, jež může
uplatnit každý, a to v podstatě kdykoliv v průběhu řízení o zápisu ochranné známky
do rejstříku, přihlíží Úřad při rozhodování o zápisu ochranné známky do rejstříku. Zákon
tedy neváže rozhodnutí o námitkách na předchozí posouzení připomínek, a to i když jsou
uplatněny namítajícím, jak se mylně domnívá stěžovatelka, stejně tak neumožňuje,
aby důvody připomínek podle ust. §4 citovaného zákona byly posuzovány v řízení
o námitkách. Ostatně z obsahu podaných námitek ani není patrno, že by stěžovatelka
takové důvody uplatnila.
Proto pokud se stěžovatelka domáhá toho, aby v řízení o námitkách
byly posuzovány důvody podle ust. §4 citovaného zákona a v rámci přezkumu
rozhodnutí o námitkách v tomto směru korigovány závěry žalovaného a Úřadu, nelze
než její argumentaci jako nedůvodnou odmítnout.
Pokud stěžovatelka dále namítá, že městský soud hodnotil důvody zápisné
způsobilosti přihlašovaného označení podle ust. §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných
známkách, i když došel k závěru, že tyto stěžovatelka ve svém prvním podání ze dne
11. 1. 2006 neuvedla, musí Nejvyšší správní soud této její námitce přisvědčit.
I přesto, že městský soud v napadeném rozhodnutí nejprve odmítl její žalobní
námitku týkající se důvodů zápisné způsobilosti přihlašovaného označení podle ust. §7
odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách, a to s odkazem, že stěžovatelka
se ochrany podle citovaného ustanovení ve správním řízení nedovolávala a tento vůbec
nezmiňovala, uvedl následně úvahy týkající se nenaplnění předpokladů podání přihlášky
ochranné známky mala fides ve smyslu shora citovaného ustanovení. K těmto úvahám,
a to i když byly uvedeny nad rámec výše uvedeného, však nebyl městský soud
podle názoru zdejšího soudu oprávněn, neboť jak je z obsahu správního spisu a zejména
pak námitek stěžovatelky ze dne 11. 1. 2006 patrno, důvody uvedené pod ust. §7 odst. 1
písm. k) citovaného zákona nebyly stěžovatelkou vzneseny v námitkovém řízení.
V takovém případě zde nebyl důvod se s nimi vypořádávat v žalobním řízení a nahrazovat
tak úvahy, které primárně přísluší Úřadu. I přes výše uvedené však Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že toto pochybení městského soudu nedosahuje takové intenzity,
aby mohlo ovlivnit zákonnost jeho rozhodnutí, a to zejména proto, že žalobní námitka
byla městským soudem odmítnuta jako nedůvodná a shora předestřená úvaha
konstatována toliko nad rámec jeho rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí městského soudu přezkoumal
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a ze všech shora uvedených důvodů dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadený
rozsudek městského soudu pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů ve shora
vymezené části [ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] zrušil a věc mu současně vrátil
k dalšímu řízení, v němž je městský soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem
dle ust. §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze
v novém rozhodnutí (ust. §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
Brně dne 21. října 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu