ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.218.2018:72
sp. zn. 9 As 218/2018 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: T. M., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 8. 2017, č. j. KUJI 55889/2017 ODSH 825/2015 Hor., v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2018, č. j. 73 A 43/2017 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za řízení o kasační stížnosti. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce
Mgr. Václava Voříška, advokáta se sídlem Ledčická 649/15, Praha, a to do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný změnil
výrok rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 6. 2015,
č. j. MMJ/OD/2024/2015-12. Dle rozhodnutí žalovaného je stěžovatel vinen z porušení §10
odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a spáchal přestupek provozovatele vozidla dle §125f odst.
1 téhož zákona tím, že jako provozovatel vozidla RZ X dne 23. 1. 2015 ve 12:55 hodin v obci
Jihlava, na pozemní komunikaci – křižovatka ulic Jiráskova – Fritzova – Zborovská, ve směru
jízdy z ulice Jiráskova k ulici Humpolecká nezajistil, aby při užití vozidla byl dodržen §4 písm. c)
citovaného zákona (neznámý řidič uvedeného vozidla nerespektoval signál s červeným světlem
„Stůj!“ - povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá“. Přestupek byl
zaznamenán automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[2] Stěžovatel vznesl v kasační stížnosti řadu námitek. Namítal, že změna výroku rozhodnutí
správního orgánu I. stupně provedená žalovaným, není přípustná. Dále namítal, že ve sdělení
obvinění nebylo specifikováno, v čem spočívalo protiprávní jednání. Zpochybnil vypořádání
námitky spočívající v nedostatečném vymezení pojmu „automatizovaný technický prostředek
užívaný bez obsluhy“. Závěry krajského soudu týkající se povinnosti zkoumat při posuzování
přestupku zavinění považoval za nepřezkoumatelné. Brojil rovněž proti závěrům krajského soudu
týkajícím se zákonnosti uložené sankce. Dle jeho názoru byla sankce uložena podle neexistujících
ustanovení zákona, nebyl zohledněn institut mimořádného snížení sankce a byla uložena
v nezákonné výši. Ve výroku rozhodnutí žalovaného absentovalo rovněž konkrétní ustanovení,
dle kterého bylo rozhodováno, a důkazy provedené ve správním řízení byly nezákonné. Žalovaný
ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal zejména na odůvodnění napadeného rozhodnutí
a vyjádření k žalobě. Uvedl, že napadené rozhodnutí je věcně správné a souladné s právními
předpisy.
[3] Přípisem ze dne 23. 7. 2018 sdělil stěžovatel kasačnímu soudu, že správnímu orgánu
I. stupně a žalovanému podal podnět k provedení přezkumného řízení ve věci obou správních
rozhodnutí, a to s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018,
č. j. 10 As 15/2018 - 36. Současně požádal, aby rozhodnutí o kasační stížnosti bylo vydáno
až po vyřízení těchto podnětů. K dotazu Nejvyššího správního soudu žalovaný sdělil, že bude při
řešení podnětu postupovat podle §153 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, tj. vyčká na souhlas nadřízeného orgánu s vydáním příslušného rozhodnutí.
[4] Dne 13. 8. 2018 obdržel Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného z téhož dne,
č. j. KUJI 61281/2018, kterým zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu
I. stupně. S ohledem na rozsudek č. j. 10 As 15/2018 - 36, dospěl k závěru, že důkaz o spáchání
přestupku je procesně nepoužitelný, neboť byl získán mimo působnost Městské policie Jihlava
či správního orgánu I. stupně.
[5] Dne 29. 8. 2018 informoval stěžovatel Nejvyšší správní soud o tom, že napadená správní
rozhodnutí byla v přezkumném řízení zrušena. Dle jeho názoru by mělo být kasační stížnosti
vyhověno, neboť žalovaný fakticky uznal nezákonnost rozhodnutí. Poté by měla být stěžovateli
dána možnost vzít žalobu zpět a rovněž by mu měla být přiznána náhrada nákladů soudního
řízení, neboť podal žalobu důvodně a je to žalovaný, kdo soudní přezkum znemožnil, když
napadená rozhodnutí zrušil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
[7] Jakkoliv soud při svém rozhodování vychází podle §75 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění
podmínek řízení zkoumá kdykoliv za řízení z úřední povinnosti. Mezi podmínky řízení patří
např. pravomoc a příslušnost soudu, procesní způsobilost účastníka, existence předmětu řízení
a další. Bez jejich naplnění nemůže soud ve věci meritorně rozhodnout.
[8] Nezbytnou podmínkou řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle
§65 s. ř. s. je existence „rozhodnutí“ ve smyslu uvedeného ustanovení. Z ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně
zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení o žalobě
podle §65 s. ř. s. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení,
pro který soud žalobu odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (viz např. rozsudky ze dne
12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006 - 95, ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs 125/2009 - 104, ze dne
19. 5. 2011, č. j. 1 As 39/2011 - 60, nebo ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 As 16/2014 - 65).
[9] Totožné důsledky pak nastanou i v případě zrušení, nahrazení či změny napadeného
rozhodnutí v jiném řízení v průběhu řízení o kasační stížnosti. Ani v tomto případě nejsou
splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení
(viz např. rozsudek ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015 - 24, nebo ze dne 8. 6. 2017,
č. j. 1 Afs 332/2016 - 39). Nejvyšší správní soud by případným věcným přezkumem kasační
stížnosti nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech, neboť napadené
rozhodnutí, které veřejná subjektivní práva stěžovatele mohlo zasáhnout, již neexistuje. I pokud
by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti a zrušil rozsudek krajského soudu, krajský
soud by nemohl řízení dále vést pro neexistenci předmětu řízení a musel by žalobu odmítnout
bez věcného projednání. Nejvyšší správní soud by nemohl případně uplatnit ani svou pravomoc
podle §110 odst. 2 s. ř. s. a zrušit napadené rozhodnutí sám, neboť nelze zrušit již zrušené, a tedy
neexistující rozhodnutí. Soudní přezkum věci samé by tedy nemohl vést k účinné ochraně
veřejných subjektivních práv stěžovatele.
[10] V nyní posuzované věci žalovaný zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního
orgánu I. stupně novým rozhodnutí ze dne 13. 8. 2018, č. j. KUJI 61281/2018. V souladu s výše
uvedenou judikaturou tak odpadly podmínky řízení o kasační stížnosti a tento nedostatek
je neodstranitelný.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] S ohledem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení Nejvyšší správní soud odmítl
kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta. Přestože lze souhlasit
se stěžovatelem, že měl ve věci z materiálního hlediska úspěch, je kasační soud v návaznosti
na §120 s. ř. s. vázán §60 odst. 3 větou první s. ř. s., podle níž [ž]ádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Je však třeba zdůraznit, že tato
skutečnost je důsledkem procesního postupu stěžovatele, který inicioval provedení přezkumného
řízení vůči napadenému rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Sám pak v podání
ze dne 23. 7. 2018 kasační soud požádal, aby „s rozhodnutím o kasační stížnosti vyčkal vyřízení těchto
podnětů k provedení nezkumného řízení.“ Náhradu nákladů tedy nebylo možné stěžovateli přiznat
a je pouze na něm, aby ji případně uplatnil občanskoprávní cestou.
[13] Stěžovatel za kasační stížnost zaplatil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Jelikož byla
kasační stížnost odmítnuta, aniž by jejímu odmítnutí předcházelo jednání, Nejvyšší správní soud
rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku dle §10 odst. 3, věty poslední, zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Třicetidenní lhůta
k vrácení tohoto poplatku vychází z §10a odst. 1 téhož zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu