ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.234.2014:23
sp. zn. 9 As 234/2014 – 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 11. 2013, č. j. 27644/13/5000-14402-704389, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. 8. 2014,
č. j. 59 Af 20/2014 – 55,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se z amí t á .
III. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označené
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým
mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno jeho návrhu
na ustanovení zástupce.
I. Vymezení věci
[2] Krajský soud usneseními ze dne 28. 3. 2014, č. j. 59 Af 20/2014 – 20
a č. j. 59 Af 20/2014 - 21, vyzval stěžovatele k úhradě soudních poplatků za žalobu a za návrh
na přiznání odkladného účinku. V reakci na tato usnesení stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud následně zaslal
stěžovateli k vyplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech spolu s výzvou,
aby doplnil důvody, pro které je nezbytně třeba mu v řízení o podané žalobě ustanovit zástupce
z řad advokátů.
[3] V prohlášení uvedl, že je svobodný a má vyživovací povinnost k nezletilé B. H., narozené
v roce X, s níž žije ve společné domácnosti. Uvedl, že dcera je držitelkou průkazu ZTP/P a
předložil fakturu vystavenou společností ADELI, s.r.o. na částku 2 778 EUR na rehabilitační kurz
pořádaný ve dnech 21. 2. 2011 až 5. 3. 2011 a fakturu na stejný kurz pořádaný ve dnech 19. 9. 2011
až 1. 10. 2011 na částku 2 578 EUR. Dle doloženého zaměřovacího protokolu na chodítko nezletilé
B. H. zbývá doplatit 12 792 Kč. Dle potvrzení zaměstnavatelky stěžovatele A. H. činil za první
pololetí roku 2014 jeho průměrný měsíční příjem stěžovatele 7 602 Kč. Dále uvedl, že nemá
majetek, který by mohl být zpeněžen, neboť je obstaven nezákonnými exekucemi, které mu brání
v dispozici s ním, proto ho ani neuvádí, neboť nemá vliv na řádně vykázané příjmy ze zaměstnání a
pronájmu. Dodal, že rehabilitační pobyty dcery v roce 2011 stály téměř 200 000 Kč. Dále uvedl
souhrnnou částku dluhů ve výši 3 mil. Kč z důvodu hypotéky a vysokých nákladů na léčení a
zajištění péče a potřeb dcery.
[4] Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že v daném případě nebyly splněny
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje poskytnuté v prohlášení
neposkytují ucelený přehled o majetkové a sociální situaci stěžovatele. Ačkoliv byl stěžovatel
poučen, že má uvést veškerý majetek větší ceny, který mu v době podání žádosti patřil, neučinil tak
a tvrdil, že mu byl obstaven nezákonnými exekucemi. Dále uvedl jen souhrnnou částku dluhů, aniž
jednotlivé dluhy identifikoval a taktéž neuvedl, kdo je u jednotlivých dluhů věřitelem. Nařízený
výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek větší hodnoty by mohly být skutečnosti, jež by mohly
mít vliv na osvobození od soudních poplatků, nicméně je to soud, nikoli stěžovatel, který tyto
okolnosti posoudí. Stěžovatelovou povinností bylo do prohlášení pravdivě a úplně uvést veškerý
majetek větší hodnoty, nejen nemovitý (o jehož vlastnictví má soud povědomí nejen z předchozí
úřední činnosti, ale rovněž z napadeného rozhodnutí, z něhož plyne, že je vlastníkem rozsáhlého
nemovitého majetku v k. ú. Horní Rokytnice nad Jizerou a k. ú. Radvanec), byť je předmětem
výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a případně doplnit, na základě jakého rozhodnutí správního nebo
soudního orgánu, na základě jakého titulu, a pro jakou výši dlužné částky, s ním nemůže
disponovat. Je věcí soudu aby hodnotil, které z uvedených údajů jsou pro úvahu soudu
o osvobození od soudních poplatků relevantní.
[5] Z údajů uvedených stěžovatelem v prohlášení lze dojít k závěru, že má majetek větší
hodnoty, ovšem není zřejmé, o jaký konkrétní majetek se jedná. Dle jeho tvrzení s tímto majetkem
nemůže disponovat pro pokračující exekuce. Stěžovatel však soudu nedoložil, že skutečně na jeho
majetek větší hodnoty byl nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Dále uvedl, že má dluhy
v přibližné výši 3 mil. Kč, nic bližšího však ke svým dluhům neuvedl, soud proto nemohl posoudit,
jak uvedená částka v současné době ovlivňuje jeho platební schopnost. Stěžovatel rovněž uvedl,
že je zaměstnancem s minimální mzdou. Nelze však zjistit, kterak při této minimální mzdě
uspokojuje životní potřeby své a své dcery. Soud dále z podání nezjistil, zda na nezletilou dceru
přispívá její matka a případně jakou částkou. Náklady na rehabilitaci a na pořízení chodítka byly
vynaloženy již v roce 2011.
[6] Krajský soud proto posoudil tvrzení stěžovatele jako neúplná a nekompletní, v důsledku
čehož stěžovatel k podané žádosti neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Soud proto
stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Jelikož nebyly splněny podmínky
pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení
zástupce. Soud tak žádost o ustanovení zástupce zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost ze dne 20. 8. 2014, kterou
doplnil podáním ze dne 3. 9. 2014. Uvádí, že krajský soud rozhodl „na základě domněnek předsedkyně
senátu a jí uměle v rozporu s rozhodnými řádně, důvodně a včas žalobcem předloženými podklady konstruovaného
skutkového i právního stavu, ke kterému se žalobce neměl možnost ani jakkoliv vyjádřit, čímž mu byla upřena
i nejen Ústavou ČR garantovaná základní práva“.
[8] Dále uvádí, že jeho osvobození od soudních poplatků a ustanovení mu zástupce soudem
bylo a je objektivně důvodné a řádně a včas soudu prokázané a doložené rozhodnými údaji. Soudy
by měly poskytovat ochranu právům, soudnictví nemá být pouhým „vyřizovačstvím“, měla by být
upřednostňována snaha o věcné hodnocení problému po právní i faktické stránce. To bylo
stěžovateli účelově upřeno.
[9] S ohledem na výše uvedené se domáhá zrušení napadeného usnesení krajského soudu.
Současně žádá o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dále vznesl námitku podjatosti vůči všem
soudcům krajského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná, důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval těmito
žádostmi.
[11] Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (kasační stížnost směřující
proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a zamítnutí návrhu na ustanovení
zástupce) netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému
(k danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37,
a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77). O žádosti o osvobození od soudních poplatků proto
Nejvyšší správní soud nerozhodoval. Bylo však nutno se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení
zástupce a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení v řízení o kasační stížnosti.
[12] Ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vymezuje dvě podmínky pro ustanovení zástupce: 1)
navrhovatel naplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) ustanovení zástupce
je nezbytné k ochraně jeho práv. Z výše uvedených důvodů se soud nezabýval splněním první
podmínky, hodnotil však, zda je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně práv stěžovatele. Dospěl
k závěru, že tato podmínka nebyla v řešené věci naplněna. Kasační stížnost má v rámci daných
možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené
usnesení za nezákonné a čeho se domáhá. Předmětem posouzení je nadto otázka, zda stěžovatel
v řízení před krajským soudem prokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce. Z podstaty věci se jedná o nikoliv složitou, právně nepřehlednou otázku,
ale o poměrně jednoduchou otázku, týkající se osobních a majetkových poměrů stěžovatele.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že v daném řízení není nezbytně třeba stěžovateli
ustanovit zástupce k ochraně jeho práv, proto jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti nevyhověl.
[13] Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[14] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[15] Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50) je na účastníku řízení, který žádá o osvobození od soudních poplatků,
aby dostatečně své majetkové poměry popsal (břemeno tvrzení) a přesvědčivě doložil, že nemá
dostatek prostředků na úhradu soudních poplatků (břemeno důkazní). Pokud účastník tuto
povinnost nesplní, soud jeho majetkové poměry z úřední povinnosti nezjišťuje. Soud hodnotí
především informace, které mu žadatel sám sdělí.
[16] Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel na výzvu soudu zaslal vyplněné prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s přílohami. Obsah tohoto vyplněného
prohlášení a jeho příloh byl shrnut v odstavci 3 tohoto rozsudku. Nejvyšší správní soud se ztotožnil
se závěry krajského soudu, že vyplněné prohlášení a jeho přílohy neobsahují všechny relevantní
informace pro posouzení, zda byly naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatel v prohlášení uvedl, že má majetek větší ceny, který mu byl obstaven exekucemi a nemůže
s ním disponovat. Neuvedl však, o jaký majetek se jedná a v jaké hodnotě. Rovněž nijak nedoložil
svá tvrzení o nařízených exekucích (např. rozhodnutími o nařízení exekuce). Nařízené exekuce
na majetek stěžovatele jsou samozřejmě skutečnosti, které by mohly mít vliv na případné
osvobození od soudních poplatků, je však na soudu, aby tyto skutečnosti posoudil. Povinností
stěžovatele bylo pravdivě a úplně uvést veškerý majetek větší ceny a svá tvrzení o nařízených
exekucích na tento majetek doložit.
[17] Rovněž tvrzení stěžovatele, že má dluhy ve výši cca 3 mil. Kč vůči bance a fyzickým osobám
z důvodu hypotéky a nákladů na léčení a zajištění péče o dceru je nekonkrétní a nebylo nijak
doloženo. Stěžovatel byl povinen uvést konkrétní výši dluhů vůči konkrétním věřitelům, případně
i výši jeho měsíčních splátek, a tyto informace doložit. Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožnil
s krajským soudem, že z vyplněného prohlášení není zřejmé, zda na nezletilou dceru přispívá její
matka a případně jakou částkou.
[18] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel v řízení před krajským soudem věrohodně
a úplně neprokázal své majetkové a výdělkové poměry a nesplnil tak svoji povinnost doložit
nedostatek prostředků. Krajský soud postupoval v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s., když stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňoval
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, krajský soud správně zamítl i návrh
na ustanovení zástupce (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.).
[19] Námitka, že soud rozhodl na základě domněnek předsedkyně senátu v rozporu
s předloženými podklady, není důvodná. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud vycházel z prohlášení
vyplněného stěžovatelem a z jeho příloh, které jsou obsahem soudního spisu. Není důvodná
ani námitka, že se stěžovatel neměl možnost vyjádřit a byla mu tak upřena jeho práva. Jak již bylo
uvedeno, soud vycházel z prohlášení a z jeho příloh, stěžovatel měl přitom dostatek času své
majetkové a výdělkové poměry řádně doložit.
IV. Závěr
[20] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[21] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného odkladu,
nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[22] Nejvyšší správní soud se s odkazem na své usnesení ze dne 14. 5. 2014,
č. j. Nao 182/2014 – 31, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti vůči soudcům krajského soudu,
již znovu nezabýval novou, zcela shodně formulovanou námitkou podjatosti vůči soudcům
krajského soudu, zahrnutou v podání ze dne 20. 8. 2014.
[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu