ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.258.2017:32
sp. zn. 9 As 258/2017 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: D. V., proti
žalovanému: první náměstek policejního prezidenta, se sídlem Policejní prezidium České
republiky, Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2016, č. j. PPR-
1524-8/ČJ-2015-990131, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Ad 3/2017 - 53,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Ad 3/2017 - 53, se z r ušuj e
a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl shora označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno jeho
rozhodnutí ze dne 2. 12. 2016, č. j. PPR-1524-8/ČJ-2015-990131. Tímto rozhodnutím stěžovatel
zamítl odvolání proti rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 9. 12. 2014,
č. 3645/2014, jímž byla z věcných důvodů zamítnuta žádost žalobce o proplacení služby přesčas
v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce, a to ohledně 80,5 hodin v roce 2011 a 57 hodin
v roce 2012. Ve vztahu k službě přesčas konané v době od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010
a od 1. 1. 2011 do 31. 1. 2011 byla žádost zamítnuta s ohledem na uplatněnou námitku
promlčení.
[2] Dle §54 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o služebním poměru“), lze
příslušníkovi v důležitém zájmu služby nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin
v kalendářním roce. Městský soud uvedl, že mezi stranami je sporný výklad pojmu „důležitý
zájem služby“. Uvedl, že stěžovatel pod tento pojem řadí bezproblémové zajištění běžného
výkonu služby bezpečnostního sboru. Městský soud však nesouhlasil s výkladem stěžovatele,
že za veřejný zájem může být označena každá činnost policejního sboru.
[3] Městský soud zrekapituloval závěry judikatury, dle níž službu přesčas dle §54 odst. 1
zákona o služebním poměru lze nařídit za těchto podmínek: 1) existence důležitého zájmu služby
a z něj vyplývajícího předpokladu výjimečnosti nařízení služby přesčas, 2) odůvodnění přijetí
tohoto opatření a 3) maximální rozsah 150 hodin v kalendářním roce. Znak výjimečnosti není
dle městského soudu naplněn tím, že stěžovatel je vázán vládou taxativně stanoveným počtem
systematizovaných služebních míst a stanoveným objemem prostředků určených na služební
příjmy. Městský soud dále shledal, že policejní orgán řádně neodůvodnil nařízení služby přesčas
žalobci. Za této situace se jeví důvodným závěr, že nedostatek počtu systematizovaných míst byl
v rozporu se zákonem nahrazován nařizováním služby přesčas.
[4] Dle napadeného rozsudku bylo v rozhodnutí o odvolání uvedeno, že pokud by bylo
třeba až na výjimky při nařizovaní služby přesčas postupovat podle §54 odst. 2 zákona
o služebním poměru a přesčasy proplácet, ztratil by význam §112 zákona o služebním poměru,
neboť služba přesčas by byla proplacena dvakrát. Tyto obavy označil městský soud za liché,
jelikož judikatura pouze požaduje důsledně respektovat §54 odst. 1 zákona o služebním poměru
při nařizování přesčasů. Službu přesčas lze dle daného ustanovení nařizovat výjimečně např.
z důvodů náhlého onemocnění příslušníků, čerpání služebního volna, účasti na služebním
školení, jakož i v jiných nepředvídatelných případech.
[5] Městský soud konstatoval, že správní orgány vyložily důležitý zájem služby jako
bezproblémové zajištění běžného výkonu služby bezpečnostního sboru. Dále uvedl, že stěžovatel
popíral žalobcovo tvrzení o nařizování služby přesčas z důvodu nedostatečného personálního
obsazení, ale nařízení služby odůvodňoval náhlým onemocněním jiných příslušníků, čerpáním
služebního volna, nečekaným ošetřováním člena rodiny, služebním školením, výkonem veřejných
funkcí apod. S tím se městský soud po věcné stránce neztotožnil, jelikož správní orgány důvody
nařizování služby přesčas ničím neprokázaly.
[6] Službu přesčas není možné nařídit v případě předem známých skutečností, které jsou
navíc právní úpravou předvídány, jako je např. čerpání dovolené, služebního volna či účast
na školeních. V takových případech může správní orgán s absencí příslušníka počítat a tomu
přizpůsobit služby ostatních příslušníků.
[7] Městský soud stěžovateli vytknul, že v žádném ze správních rozhodnutí nebylo konkrétně
uvedeno, proč nestačilo, aby potřebné služební úkoly plnili ti příslušníci, kteří měli řádnou službu.
Ve většině případů není z těchto rozhodnutí rovněž patrno, za kterého konkrétního příslušníka
měl žalobce službu přesčas sloužit a kdy konkrétně došlo ke vzniku neočekávané situace
způsobené např. momentální zdravotní indispozicí či absencí některého z příslušníků.
[8] Z uvedených důvodů městský soud rozhodnutí stěžovatele o odvolání zrušil dle §78
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle §78 odst. 4 s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti správního orgánu
[9] Stěžovatel namítl, že městský soud mu v napadeném rozsudku přiřkl argumentaci, kterou
však neuváděl. Městský soud si na několika místech svého rozsudku protiřečí, vedle toho popírá
judikaturu Nejvyššího správního soudu a jeho závěry činí §54 odst. 1 zákona o služebním
poměru neaplikovatelným, jelikož vylučují dopad daného ustanovení na veškeré myslitelné
důvody pro nařízení služby přesčas. Stěžovatel dále namítl, že jej městský soud zavázal
postupovat způsobem, kterého se již ve zrušeném rozhodnutí držel.
[10] Stěžovatel uvedl, že obě správní rozhodnutí jsou založena na individualizovaných
důvodech, což neplatí o napadeném rozsudku. Městský soud totiž vyvracel argumentaci, kterou
správní orgány neuplatnily. Dále stěžovatel shrnul, o kterých důvodech městský soud mylně
uvedl, že jde o důvody, na nichž stojí správní rozhodnutí. Jde o argumentaci o nedostatečném
personálním obsazení, a to ještě věznic (věc se týká cizinecké police, nikoli vězeňské služby),
o počtu systematizovaných míst, pojímání důležitého důvodu služby ve smyslu §54 odst. 1
zákona o služebním poměru jako bezproblémového zajištění výkonu služby či tvrzení, že každá
činnost policie je ve veřejném zájmu. Dále jde o argumentaci dvojím proplácením přesčasů.
[11] Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením, že by neuvedl konkrétní důvody pro nařízení služby
přesčas. Současně má za to, že tyto důvody jsou podloženy spisovým materiálem. Dle jeho
názoru je nesprávné hodnocení městského soudu na straně 12 napadeného rozsudku, že službu
přesčas nelze nařídit např. při čerpání služebního volna. Jde o závěry rozporné s judikaturou,
ale i s jinou částí napadeného rozsudku.
[12] K nařízení služby přesčas z důvodu zastoupení jiného příslušníka čerpajícího služební
volno stěžovatel uvedl, že služební volno se čerpá při ošetřování člena rodiny, úmrtí v rodině,
doprovodu rodinného příslušníka k lékaři aj. Stěžovateli není jasné, jak s těmito okolnostmi může
při plánování služeb počítat, jak naznačil městský soud.
[13] Stěžovatel zdůraznil, že důvodem pro nařízení služby přesčas žalobci byla kumulace
nepřítomností více příslušníků z důvodu onemocnění, ošetřování člena rodiny, řádné
i mimořádné dovolené, služebního volna z důvodu dárcovství krve. Některé dílčí důvody absencí
jiných příslušníků ve světle judikatury samy o sobě obstály jako důvod pro nařízení služby
přesčas. Jejich kumulace proto tím spíše musí postačit pro odůvodnění nařízení služby přesčas.
Stěžovatel uvedl, že šlo o neočekávané důvody nepřítomnosti příslušníků. Dále nesouhlasí
s požadavkem městského soudu na odůvodnění, proč nestačilo, aby potřebné služební úkoly
plnili ti příslušníci, kteří měli řádnou službu. Jde o požadavek nemající oporu v zákoně.
[14] V kasační stížnosti je napadeno též odůvodnění nákladů řízení o žalobě. Stěžovatel
má za to, že žalobci nenáleží odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě
zastoupení, jelikož k převzetí a přípravě zastoupení došlo již ve správním řízení. V závěru kasační
stížnosti stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu
řízení.
III. Vyjádření žalobce
[15] Po věcné stránce se žalobce k podané kasační stížnosti nevyjádřil vyjma sdělení,
že napadený rozsudek považuje za správný.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[16] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas a jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Za stěžovatele jedná v řízení o kasační
stížnosti jeho zaměstnankyně, která má vysokoškolské právnické vzdělání, jež je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Důvody kasační stížnosti
odpovídají důvodům podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal
napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů,
zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[17] Spor v nynější věci se týká žádosti o proplacení služeb přesčas v rozsahu do 150 hodin
v kalendářním roce, která se týkala let 2010 až 2012. V dané žádosti žalobce uvedl, že mu byly
služby přesčas nařízeny bez splnění podmínek v §54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Tato
žádost byla ve vztahu k období od 1. 1. 2010 do 31. 1. 2011 zamítnuta s ohledem na uplatněnou
námitku promlčení (§206 a §207 zákona o služebním poměru). Ve zbylé části byla zamítnuta
z věcných důvodů. K otázce promlčení se nevztahovaly žalobní námitky, a netýkají se jí proto ani
kasační námitky. Posouzení městským soudem a následné kasační námitky se týkají věcných
důvodů pro zamítnutí žádosti.
[18] Dle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru platí: „Příslušníkovi lze v důležitém zájmu služby
nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.“ Za důležitý zájmem služby
se dle §201 odst. 1 zákona o služebním poměru považuje zájem bezpečnostního sboru
na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru.
[19] Podle §112 odst. 2, věty první, zákona o služebním poměru: „Příslušníkovi je stanoven
služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.“ Ústavností
tohoto ustanovení se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 20/09
(dostupném z http://nalus.usoud.cz a publ. pod č. 36/2012 Sb. a jako N 195/63 SbNU 247),
kde neshledal jeho rozpor s ústavním pořádkem.
[20] Judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že na základě analogické aplikace §125
odst. 1 zákona o služebním poměru má příslušník nárok na náhradní volno, nebo na poměrnou
část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku i za každou
vykonanou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce, která byla nařízena
v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2013,
č. j. 4 Ads 11/2013 - 41, publ. pod č. 2900/2013 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[21] Pro účely nynější věci tak lze konstatovat, že došlo-li k nařízení služby přesčas v rozsahu
do 150 hodin v kalendářním roce v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru, není dán
nárok na proplacení takové služby přesčas. A naopak, nebyly-li dodrženy podmínky daného
ustanovení, jsou dány výše uvedené peněžní nároky spojené se službou přesčas. Ve věci tak
má stěžejní význam, zda služby přesčas, jichž se netýká námitka promlčení, byly nařízeny
v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru.
[22] Ve správním rozhodnutí prvního i druhého stupně služební funkcionáři nařízení služby
přesčas odůvodnili tím, že u Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, kde žalobce sloužil,
nemohla do služby ve specifikovaných dnech nastoupit řada příslušníků, a proto tehdy byla
nařízena služba přesčas žalobci. U jednotlivých dní, jichž se nařízení služby přesčas žalobci týká,
je ve správních rozhodnutích uvedeno, kolik jiných příslušníků nemohlo nastoupit do služby
a z jakých důvodů. Jen u malé části chybějících příslušníků se nepodařilo dohledat důvod jejich
nepřítomnosti. V rozhodnutí o odvolání je u těchto dnů doplněn údaj o tom, kolika příslušníkům
byla nařízena služba přesčas. Pro ilustraci lze uvést údaje týkající se např. dne 12. 6. 2011, který
žalobce zmiňoval v žalobě. Tehdy dle rozhodnutí o odvolání do naplánované služby nemohlo
nastoupit celkem 40 příslušníků, a to z následujících důvodů: pracovní neschopnost
(6 příslušníků), služební volno pro ošetřování člena rodiny (1 příslušník), služební volno
z důvodu studia (1 příslušník), absolvování jazykového kurzu (2 příslušníci), absolvování kurzu
odborné přípravy (4 příslušníci), ozdravného pobytu (1 příslušník) a dovolené (23 příslušníků).
U 2 příslušníků se dle rozhodnutí o odvolání důvod nepřítomnosti nepodařilo dohledat. Všichni
nepřítomní příslušníci byli jednoznačně identifikováni prostřednictvím osobního evidenčního
čísla (OEČ).
[23] Nejvyšší správní soud nesouhlasí s hodnocením městského soudu na straně 9 rozsudku,
že stěžovatel konkrétně nezdůvodnil, proč byla žalobci nařízena služba přesčas. Výše
rekapitulované závěry rozhodnutí o odvolání jasně vyvracejí hodnocení městského soudu
o absenci odůvodnění nařízení služby přesčas ve správním rozhodnutí.
[24] Naopak ve vztahu k napadenému rozsudku je třeba uvést, že městský soud stěžejní část
argumentace správních orgánů (tj. hodnocení, že k nařízení služby přesčas žalobci došlo
z důvodu absence řady příslušníků, kteří byli nepřítomni z různých důvodů, jež správní orgány
podrobně popsaly) postihnul nedostatečně a navíc ještě zčásti věcně nesprávně.
[25] Řádné posouzení žaloby v nynějším případě vyžadovalo nejprve provést rozbor toho, zda
jednotlivé dílčí důvody absence příslušníků uvedené správními orgány (dovolená, pracovní
neschopnost, služební volno, jazykový kurz atd.) by bylo možno samostatně akceptovat jako
důležitý zájem služby ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru pro nařízení služby
přesčas u příslušníka, který má absentující příslušníky zastoupit [k tomu viz část IV. a) tohoto
rozsudku]. A po takto provedeném rozboru jednotlivých dílčích důvodů provést u každého dne,
kdy žalobci byla nařízena služba přesčas, hodnocení, zda obstojí odůvodnění správních orgánů
poukazující na kumulaci absencí celé řady příslušníků chybějících ze široké palety důvodů [k tomu
viz část IV. b) tohoto rozsudku]. Nároky na takové odůvodnění však městský soud dostatečně
nenaplnil.
IV. a) K jednotlivým dílčím důvodům
[26] Městský soud se ve svém rozsudku vyjádřil pouze v omezené míře k jednotlivým dílčím
důvodům absencí příslušníků. Dílčí důvody nepřítomností příslušníků byly: 1) pracovní
neschopnost, 2) vyslání na jazykový kurz či vyslání na kurz odborné přípravy, 3) služební volno
z důvodu studia, z důvodu ošetřování člena rodiny či návštěvy lékaře, služební volno z důvodu
účasti na pohřbu a služební volno bez poskytnutí služebního příjmu, 4) ozdravný pobyt, 5)
dovolená, 6) zařazení do činné zálohy z důvodů plnění úkolů v rámci mírové mise.
1) Pracovní neschopnost
[27] V rozsudku ze dne 26. 9. 2012, č. j. 6 Ads 151/2011 - 126 (publ. pod č. 2823/2013 Sb.
NSS), se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem o výjimečnosti nařízení služby přesčas, která
vyplývá ze skutečnosti, že zákonodárce její přípustnost podmínil existencí určitých zákonných
podmínek, bez jejichž identifikace výkon služby přesčas nařídit nelze. V bodu [38] rozsudku
ze dne 15. 10. 2015, č. j. 1 As 183/2015 - 63 (publ. pod č. 3341/2016 Sb. NSS), pak shrnul
podmínky vyplývající z §54 odst. 1 zákona o služebním poměru, za jejichž splnění lze nařídit
službu přesčas: 1) důležitý zájem služby a z toho vyplývající předpoklad výjimečnosti služby
přesčas, 2) odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3) maximální rozsah 150 hodin v kalendářním
roce, popř. vyhlášení krizového stavu nebo jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu. Jde
o závěry přejaté z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2010,
č. j. 10 A 34/2010 - 28, dostupného z www.nssoud.cz.
[28] V bodě [39] zmíněného rozsudku sp. zn. 1 As 183/2015 Nejvyšší správní soud dále
uvedl: „Službu přesčas lze nařídit pouze v důležitém zájmu služby, který je dán jen ve výjimečných případech.
Konkrétně se jedná o situace, jež nebylo možné předvídat při rozvržení doby služby na jednotlivé směny podle
§53 zákona o služebním poměru, jako například momentální indispozice nebo absence některého z příslušníků
ze zdravotních či jiných důvodů […]“. Jak tedy vyplývá z citované judikatury, pracovní neschopnost
jednoho příslušníka a nutnost jej po dobu jeho nepřítomnosti zastoupit lze akceptovat jako
důležitý důvod pro nařízení služby přesčas.
[29] Nelze souhlasit s úvahami žalobce, který v žalobě tvrdil, že „běžná nemocnost“ nemůže
být způsobilým důvodem pro nařízení služby přesčas, jelikož se s ní má dle jeho názoru počítat
při stanovení počtu systematizovaných míst. Nejvyšší správní soud konstatuje, že pracovní
neschopnost způsobená zdravotními důvody je nahodilá událost. K pracovní neschopnosti totiž
u jednotlivého příslušníka nemusí vůbec dojít a i v případě, že k ní dojde, nelze ji dopředu
předvídat. Z těchto důvodů nelze dost dobře případnou absenci příslušníků zohlednit při rozvrhu
základní doby služby. S ohledem na nahodilost a nepředvídatelnost pracovní neschopnosti nelze
přisvědčit žalobci, že by mohlo být s případnou pracovní neschopností počítáno v počtu
systematizovaných míst. Jde o prakticky jen těžko realizovatelnou myšlenku. Na absenci
příslušníků z důvodu pracovní neschopnosti lze však celkem dobře reagovat nařízením služby
přesčas.
[30] Ve svém rozsudku městský soud nepopřel, že nutnost zastoupit zdravotně indisponované
příslušníky může být způsobilým důvodem pro nařízení služby přesčas, naopak odkazoval
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která nařízení služby přesčas z tohoto důvodu
připouští. Městský soud však správním orgánům vytknul nedostatek podkladů.
[31] Nejvyšší správní soud nepovažuje za správné hodnocení městského soudu, který uvedl,
že spisový materiál neobsahuje žádné dokumenty, které by bylo možno považovat za podklad
pro odůvodnění nařízení služby přesčas v jednotlivých případech. Co se týče odůvodnění
správních orgánů zmiňujícího absenci příslušníků z důvodu pracovní neschopnosti, lze poukázat
na výkazy na CD založeném na čísle listu 6 ve správním spise. Zde jsou mj. zaznamenány dny,
kdy byli jednotliví příslušníci pracovně neschopní.
[32] Ve výše zmíněném rozsudku sp. zn. 4 Ads 11/2013 Nejvyšší správní soud poukázal
na neformálnost rozhodování o službě přesčas a ve vztahu k podkladům ve spise uvedl, že
„po vedoucím příslušníkovi je možné žádat alespoň rámcové vymezení určitého důvodu pro nařízení služby přesčas
a stručný písemný záznam o tomto důvodu, například v knize služeb. Takový požadavek umožňuje posouzení
zákonnosti nařízení služby přesčas v řízení ve věcech služebního poměru a v soudním řízení správním a zároveň
nepřináší výraznější administrativní zátěž, která by ohrožovala plnění jiných úkolů vedoucích příslušníků
bezpečnostních sborů.“ V nynější věci je ve správním spise na CD založen výkaz, z něhož je patrné,
kteří příslušníci byli v jednotlivé dny pracovně neschopní ze zdravotních důvodů, který Nejvyšší
správní soud vyhodnotil jako dostatečný. Zdůraznit lze, že žalobce v podané žalobě vůbec
nezpochybňoval údaje ve správních rozhodnutích o tom, kteří příslušníci a kdy byli pracovně
neschopní.
2) Vyslání na jazykový kurz či na kurz odborné přípravy
[33] Městský soud na straně 12 rozsudku uvedl, že v souladu s §54 odst. 1 zákona
o služebním poměru není možno nařídit službu přesčas z důvodu nutnosti zastoupit jiného
příslušníka, který se účastní školení, což odůvodnil tím, že jde o důvod nepřítomnosti, s nímž
může správní orgán počítat a předvídat jej.
[34] Nejvyšší správní soud v daném ohledu městskému soudu přisvědčil. Pojmem vyslání
na jazykový kurz či kurz odborné přípravy užitým ve správních rozhodnutích správní orgány
mínily studijní pobyt. Ve spise je založena celá řada rozkazů, kterým byli jednotliví příslušníci
vyslání na studijní pobyt s jazykovou či jinou tématikou (např. školení o ochraně vzdušných
hranic).
[35] Dle §38 odst. 1 zákona o služebním poměru lze příslušníka za účelem získání znalostí,
dovedností a zkušeností potřebných k výkonu služby vyslat na studijní pobyt. Ze zákonné úpravy
je patrné, že správní orgán má možnost uvážení v tom, zda příslušníka na studijní pobyt vyšle
či nikoli. Vyslání na studijní pobyt má správní orgán možnost ovlivnit, nejde pro něj tedy
o nepředvídatelnou a neovlivnitelnou okolnost. Zvyšování odborné úrovně příslušníků
nepovažuje Nejvyšší správní soud za nijak nestandardní situaci. Vyslání příslušníka na studijní
pobyt tak nenaplňuje znak výjimečnosti, jehož naplnění je třeba pro to, aby šlo o způsobilý důvod
pro nařízení služby přesčas jinému příslušníkovi zajišťujícímu zástup za příslušníka na studijním
pobytu.
[36] Nejvyšší správní soud neakceptoval tvrzení stěžovatele uvedené v jeho rozhodnutí,
že termíny odborných a jazykových kurzů nemůže služební funkcionář ovlivnit. Jednak šlo
o studijní pobyty konané v místě Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra, u nichž Nejvyšší
správní soud pochybuje o tom, že nebyla možná koordinace s policií, jednak rozkazy o vyslání
příslušníku na studijní pobyt u jazykových kurzů byly vydávány u jazykových kurzů
s dostatečným předstihem (zpravidla přibližně měsíčním) před konáním pobytu. Obecně však lze
vysílání příslušníků na studijní pobyt řadit mezi organizační otázky, jejichž vyřešení lze
po bezpečnostním sboru jako celku vyžadovat takovým způsobem, aby pouze z důvodu
studijního pobytu jednoho příslušníka nemusela být nařízena služba přesčas jinému příslušníkovi.
3) Služební volno
[37] Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce, že rozsudek městského soudu je vnitřně
nejednotný v hodnocení, zda zástup za příslušníka, který čerpá služební volno, může
představovat důležitý zájmem služby způsobilý pro nařízení služby přesčas. Na straně 9 svého
rozsudku městský soud zmínil, že judikatura tento důvod nařízení služby přesčas připouští.
Naopak na straně 12 uvedl, že nařídit službu přesčas není možné z důvodu zástupu za příslušníka
čerpajícího služební volno, což odůvodnil tím, že jde o předem obecně známou skutečnost.
[38] Nejenže je rozsudek v daném ohledu vnitřně rozporný, navíc hodnocení u služebního
volna musí brát v potaz konkrétní důvod, pro který bylo nařízeno. Zákon o služebním poměru
počítá s poskytnutím služebního volna pro velkou skupinu různých případů, o nichž nelze
pojednat souhrnně právě pro jejich různorodost. Někdy je navíc služební volno nárokové,
nastanou-li zákonem předvídané okolnosti (např. ošetřování jiného nemocného člena rodiny,
jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytné ošetření jinou osobou – §70 odst. 1 a 2 písm. f)
zákona o služebním poměru). Jindy je jeho poskytnutí závislé na rozhodnutí služebního
funkcionáře (např. u služebního volna při studiu dle §73 odst. 1 zákona o služebním poměru, dle
něhož lze příslušníkovi na jeho žádost udělit služební volno při denním studiu na střední škole,
vyšší odborné škole nebo vysoké škole, které je nezbytné pro výkon služby, a to na dobu trvání
studia).
[39] V rozhodnutí o odvolání je zmíněno služební volno z důvodu návštěvy lékaře
[§70 odst. 2 písm. a) zákona o služebním poměru], služební volno z důvodu ošetřování člena
rodiny [§70 odst. 2 písm. f) zákona o služebním poměru], služební volno z důvodu účasti
na pohřbu [§70 odst. 2 písm. h) zákona o služebním poměru], služební volno při studiu
[§73 zákona o služebním poměru] a služební volno bez poskytnutí služebního příjmu
[§76 zákona o služebním poměru].
[40] Vzhledem k rozpornosti a nedostatečnosti odůvodnění městského soudu bude třeba, aby
v novém rozhodnutí městský soud vyhodnotil tyto důvody pro poskytnutí služebního volna
pohledem žalobních námitek na straně 3 žaloby. Jde o námitku, že službu přesčas nelze nařídit
z důvodu zástupu za příslušníka, jemuž bylo uděleno služební volno, ale o jehož nepřítomnosti
mohl služební funkcionář sám rozhodnout, a námitku, že ani běžná nemocnost nemá být
důvodem pro nařízení služby přesčas.
[41] Co se týče podkladů ve správním spise, které se vztahují k čerpání služebního volna,
lze poukázat např. na čísla listů 169, 177, 178, 193, 198 až 202 a 250, kde jsou založeny žádosti
o udělení služebního volna, jimž bylo vyhověno. Část z nich je doložena lékařským rozhodnutím
o potřebě ošetřování. Poukázat lze též na výkazy na CD na číslu listu 6 správního spisu. Nelze
tedy souhlasit s povšechným hodnocením městského soudu, že správní orgány nedoložily,
že služba přesčas byla nařízena ve dnech, kdy bylo jinému příslušníkovi uděleno služební volno.
[42] Za situace, kdy správní spis obsahuje rozsáhlou podkladovou část (zejména čísla listů
72 až 304), bylo nezbytné, aby městský soud přesně specifikoval, k jaké skutečnosti postrádá
podklady ve spise a proč (tj. identifikovat příslušníka a den, u něhož má důvod nepřítomnosti
za nepodložený).
[43] Žalobce v bodě III. žaloby uplatnil značně obecnou námitku, že správní orgány nezjistily
skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném
pro rozhodnutí. Pokud by městský soud s danou námitkou nesouhlasil, postačil by krátký poukaz
na obsah správního spisu. V takovém případě by platilo, že čím obecnější je námitka, tím
obecnější může být její vypořádání (viz bod 32. rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS).
Pokud ale městský soud v napadeném rozsudku nedostatečnost podkladů v určitém ohledu
shledal, bylo by třeba s ohledem na skutečnost, že správní spis obsahuje rozsáhlý okruh
podkladů, a s ohledem na nutnost formulovat jasný závazný právní názor pro správní orgán,
přesně specifikovat, jaká konkrétní skutečnost nebyla dostatečně podložena a proč, což městský
soud ani zdaleka nenaplnil.
4) Ozdravný pobyt
[44] I ve vztahu k ozdravnému pobytu lze vztáhnout hodnocení městského soudu
na straně 12 jeho rozsudku, tj. že i pro vyslání na ozdravný pobyt platí, že nejde o absenci
nepředvídatelnou, kterou nemůže správní orgán ovlivnit a počítat s ní při rozvrhu základní doby
služby.
[45] Dle §80 odst. 1 zákona o služebním poměru platí: „Příslušník, jehož služební poměr trval
alespoň 15 let, má nárok na ozdravný pobyt k upevnění tělesného a duševního zdraví v trvání 14 dnů nepřetržitě
v kalendářním roce.“
[46] Ve spise je založena velká řada rozkazů, jimiž služební funkcionář poskytuje jednotlivým
příslušníkům ozdravný pobyt. Tyto rozkazy zpravidla o měsíc předchází termínu poskytnutého
ozdravného pobytu. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že na ozdravný pobyt má příslušník
za splnění zákonných podmínek nárok. Skutečnost, že bude třeba ozdravný pobyt poskytnout,
není pro policejní sbor žádnou nečekanou událostí. Dobu čerpání ozdravného pobytu určuje
služební funkcionář. Nelze proto souhlasit s tím, že by zde byl naplněn znak výjimečnosti
nezbytný pro to, aby jen z důvodu zástupu příslušníka na ozdravném pobytu bylo možno nařídit
jinému příslušníku službu přesčas, která není dle §112 odst. 2 zákona o služebním poměru
proplacena.
[47] Nejvyšší správní soud uvádí, že poskytnutí ozdravného pobytu dle §80 odst. 1 zákona
o služebním poměru je natolik běžnou součástí služby u policejního sboru, že je věcí státní správy
policie, aby vyřešila personální otázky fungování policie tak, aby jen z důvodu poskytnutí
ozdravného pobytu jednomu příslušníkovi nebyla jinému příslušníku nařizována služba přesčas,
která není dle §112 odst. 2 zákona o služebním poměru proplacena.
5) Dovolená
[48] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nařizování a čerpání dovolené je zcela běžnou
záležitostí, není tedy naplněn požadavek výjimečnosti, který je spojený s §54 odst. 1 zákona
o služebním poměru. Kdy bude dovolená čerpána, si neurčuje příslušník sám. Čerpání dovolené
je natolik běžnou součástí služby u policejního sboru, že je věcí státní správy policie, aby vyřešila
personální otázky fungování policie tak, aby jen z důvodu čerpání dovolené u jednoho příslušníka
nebyla jinému příslušníku nařizována služba přesčas, která není dle §112 odst. 2 zákona
o služebním poměru proplacena.
6) Zařazení do činné zálohy z důvodů plnění úkolů v rámci mírové mise
[49] Nejvyšší správní soud shledal, že k tomuto důvodu se městský soud nevyjádřil. V novém
rozhodnutí tak učiní v reakci na námitku v žalobě, dle které službu přesčas nelze nařídit z důvodu
zástupu za příslušníka, o jehož nepřítomnosti mohl služební funkcionář sám rozhodnout.
[50] Zařazení do činné zálohy z důvodu plnění úkolů v rámci mírové mise je u příslušníků
s evidenčními osobními čísly 301007 a 305255 doloženo rozhodnutím na číslech listu 174 a 270.
Nelze tedy akceptovat hodnocení městského soudu o nedostatku podkladů ve spise,
a to ve vztahu k tomuto důvodu a údajům v rozhodnutí o odvolání.
IV. b) K hodnocení správních orgánů poukazujících
na kumulaci absencí příslušníků z různých důvodů
[51] Správní orgány nařízení služby přesčas žalobci neodůvodnily nutností zastoupit
konkrétního příslušníka, jenž nemohl nastoupit daný den do služby. Správní orgány totiž
u jednotlivých dní, kdy byla žalobci nařízena služba přesčas, poukázaly na to, že do služby
nenastoupila celá řada a došlo tak ke kumulaci nepřítomnosti více příslušníků. Zdůrazňovaly
právě kumulaci nepřítomnosti více příslušníků. Důvody nepřítomnosti těchto příslušníků nebyly
jednotné [viz část IV. a) tohoto rozsudku]. Současně služba přesčas nebyla z důvodu zástupu
chybějících příslušníků nařízena jen žalobci, ale i dalším příslušníkům.
[52] U každého z posuzovaných dní, kdy byl žalobci nařízen přesčas, byl počet příslušníků,
jimž byla nařízena služba přesčas, nižší než počet příslušníků, kteří do služby nemohli nastoupit.
V podstatě lze jednotlivé dny, kdy byla žalobci nařízena služba přesčas, rozdělit do dvou skupin:
• Počet příslušníků, jimž byla nařízena služba přesčas, byl vyšší než počet příslušníků, kteří
nemohli daný den nastoupit do služby z důvodu, pro který je možno pro jejich zástup
nařídit jinému příslušníkovi službu přesčas, která není dle §112 odst. 2 zákona
o služebním poměru proplacena. Např. dne 15. 9. 2012 nebylo přítomno 34 příslušníků
a služba přesčas byla nařízena 15 příslušníkům. Z chybějících příslušníků byl důvod
nepřítomnosti u 7 pracovní neschopnost, což představuje způsobilý důvod pro nařízení
služby přesčas. Zbylé důvody nepřítomnosti (jazykový kurz – 3 příslušníci, kurz odborné
přípravy – 8 příslušníků, ozdravný pobyt – 4 příslušníci, dovolená – 11 příslušníků,
nedohledaný důvod absence – 1 příslušník) neumožňovaly nařídit jinému příslušníkovi
pro jejich zástup službu přesčas, která není dle §112 odst. 2 zákona o služebním poměru
proplacena.
• Počet příslušníků, jimž byla nařízena služba přesčas, byl stejný nebo nižší než počet
příslušníků, kteří nemohli daný den nastoupit do služby z důvodu, pro který je možno
pro jejich zástup nařídit jinému příslušníkovi službu přesčas, která není dle §112 odst. 2
zákona o služebním poměru proplacena. Např. u dne 18. 9. 2012 bylo nepřítomno 41
příslušníků a služba přesčas byla nařízena 3 příslušníkům. Tohoto dne chyběli 3
příslušníci z důvodu pracovní neschopnosti, což je důvod nepřítomnosti, který
umožňoval nařídit jiným příslušníkům službu přesčas k zástupu chybějících příslušníků.
[53] K popsaným situacím se městský soud nevyjádřil. S ohledem na odůvodnění nařízení
přesčasu kumulací nepřítomností více příslušníků je nutné, aby městský soud uvedl, jak
na vzniklou situaci nahlíží, a to pro každý ze dvou skupin případů zmíněných v bodě [52] shora.
Náležité zdůvodnění si vyžaduje obzvláště případ, kdy byla nařízena služba přesčas více
příslušníkům než byl počet příslušníků, kteří nemohli daný den nastoupit do služby z důvodu,
pro který je možno pro jejich zástup nařídit jinému příslušníkovi službu přesčas, která není
dle §112 odst. 2 zákona o služebním poměru proplacena.
IV. c) Nutnost objasnit, proč služební úkoly nešlo splnit jen s příslušníky,
kteří byli skutečně ve službě
[54] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že požadavky na náležité odůvodnění
správních rozhodnutí v nynější věci překročil požadavek městského soudu na to, aby správní
orgány uváděly, proč nepostačilo, aby služební úkony v posuzovaných dnech plnil ten, kdo tehdy
měl řádnou službu.
[55] U požadavků na odůvodnění rozhodnutí o žádosti příslušníka o proplacení služby přesčas
v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce, u níž daný příslušník tvrdí, že byla nařízena
v rozporu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru, je nutno dbát na to, aby šlo o požadavky
reálné. K požadavkům na odůvodnění takového rozhodnutí se Nejvyšší správní soud vyjádřil
např. v již výše zmíněném rozsudku sp. zn. 4 Ads 11/2013, kde uvedl, že „pro nařízení služby
přesčas je nutné splnit uvedené podmínky, jejichž dodržení tak musí být možné ověřit, aby v řízení ve věcech
služebního poměru týkajícího se služebního příjmu příslušníka či jeho výsluhového nároku a v případném soudním
přezkumném řízení mohl být učiněn spolehlivý závěr o tom, zda služba přesčas byla nařízena v souladu
se zákonem či nikoliv. Proto je nezbytné, aby vedoucí příslušník u každé služby přesčas uvedl konkrétní důvod,
proč ji nařídil. S ohledem na zmíněnou neformálnost rozhodování o službě přesčas a její četnost nelze zajisté
vyžadovat, aby odůvodnění jednotlivé služby přesčas mělo parametry, které služební zákon stanovuje pro
odůvodnění rozhodnutí vydaného v řízení ve věcech služebního poměru. Nicméně po vedoucím příslušníkovi
je možné žádat alespoň rámcové vymezení určitého důvodu pro nařízení služby přesčas a stručný písemný záznam
o tomto důvodu, například v knize služeb. Takový požadavek umožňuje posouzení zákonnosti nařízení služby
přesčas v řízení ve věcech služebního poměru a v soudním řízení správním a zároveň nepřináší výraznější
administrativní zátěž, která by ohrožovala plnění jiných úkolů vedoucích příslušníků bezpečnostních sborů.“
[56] Na citovaný rozsudek navázal Nejvyšší správní soud v bodech [12] a [13] rozsudku ze dne
22. 6. 2017, č. j. 7 As 334/2016 - 22, na který zcela případně poukázal stěžovatel. V uvedeném
rozsudku šlo o správní rozhodnutí, kde bylo uvedeno datum a doba služby přesčas, počet hodin
a její důvod (nepřítomnost konkrétních příslušníků a důvod jejich nepřítomnosti). Nejvyšší
správní soud pak vyhodnotil, že šlo o dostatečně pojaté odůvodnění, které umožnilo v soudním
řízení přezkoumat, zda tehdejšímu žalobci byla nařizována služba přesčas v souladu se zákonem
a nebylo tohoto institutu využíváno k jiným účelům a za jiných podmínek, než připouští platná
právní úprava.
[57] Lze vycházet z toho, že absence příslušníků, kterou služební funkcionář nemohl ovlivnit,
představuje zásah do možnosti plnění služebních úkolů, které je třeba daný den splnit. Proto
pokud jde o důvody absence příslušníků, pro jejichž zástup lze nařídit službu přesčas dle §54
odst. 1 zákona o služebním poměru, postačí, když se správní orgán vyjádří k tomu, jaké
příslušníky (jakého příslušníka) bylo třeba v konkrétní den zastoupit nařízením služby přesčas
jinému příslušníku a blíže rozebrat důvody nepřítomnosti chybějících příslušníků (chybějícího
příslušníka).
[58] V nynější věci ve správním řízení žalobce ani relevantně netvrdil, že i bez všech
chybějících příslušníků by nemohlo být ovlivněno plnění služebních úkolů pro daný den.
V odvolání se sice blíže zmiňoval o dni 12. 6. 2011, kdy byla služba přesčas nařízena
6 příslušníkům. Tehdy však 6 příslušníků chybělo z důvodu pracovní neschopnosti.
IV. d) Námitka, že městský soud přezkoumával argumentaci, kterou stěžovatel nezaujal
[59] Nejvyšší správní soud plně souhlasí se stěžovatelem v tom, že mu v napadeném rozsudku
městský soud přiřkl argumentaci a hodnocení, které stěžovatel neuplatnil. Konkrétně správní
orgány nařízení služby přesčas neodůvodňovaly vázaností vládou stanoveným počtem
systematizovaných míst a taxativně stanoveným objemem platových prostředků, jak mylně
na straně 8 napadeného rozsudku uvedl městský soud, který v dané souvislosti navíc ještě
zmiňoval nedostatečné personální obsazení věznic, ačkoli v posuzované věci šlo o příslušníky
Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně.
[60] Správní orgány ve svých rozhodnutích neuváděly úvahy o tom, že v praxi bezpečnostních
sborů se pro zajištění výkonu služby používá pojem přímý výkon služby, který se odlišuje
od administrativních či ekonomických činností sboru, a že pro tzv. přímý výkon služby lze vždy
nařídit službu přesčas. Městský soud přitom nesprávně na straně 6 svého rozsudku vycházel
z toho, že tuto argumentaci správní orgány uplatnily. Na okraj pak Nejvyšší správní soud může
poukázat na své závěry v bodu [26] rozsudku ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 95/2017 - 25: „I v rámci
služby přesčas vykonávají příslušníci útvaru jen ty úkoly, ke kterým mají kvalifikaci a oprávnění, a odpovídají
tudíž úkolům, které jsou vykonávány v rámci běžné služby. Prvkem, který odlišuje výkon běžné služby od výkonu
služby přesčas, jsou pak právě mimořádné okolnosti, které vyžadují, aby bylo přistoupeno k jejímu nařízení.
Pro vyhodnocení, zda bylo kritérium mimořádnosti v daném případě naplněno, je však třeba zkoumat okolnosti
nařízení služby jednotlivě, a u každého případu zvlášť.“ Správní orgány se v souladu s tímto závěrem
soustředily na okolnosti, které vyžadovaly nařízení služby přesčas, a to individuálním
a konkrétním způsobem u každého ze dní, kdy byla žalobci nařízena služba přesčas.
[61] Rovněž úvahy o veřejném zájmu a proplácení služby přesčas dvakrát, které městský soud
stěžovateli nesprávně podsouvá na stranách 6 a 9 napadeného rozsudku, stěžovatel ve svém
rozhodnutí neuplatnil.
[62] Nejvyšší správní soud tak přisvědčil kasační námitce, že v napadeném rozsudku zčásti
městský soud přezkoumával hodnocení stěžovatele, k němuž však stěžovatel ve svém rozhodnutí
nedospěl.
IV. e) Námitka do nákladů řízení
[63] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že městský soud mezi náklady řízení, jejichž náhradu přiznal
žalobci, přiřadil i odměnu za úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení
na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů]. Uvedl, že žalobce se nechal zastupovat advokátem již ve správním
řízení, kde došlo k převzetí a přípravě zastoupení.
[64] Nejvyšší správní soud může k odůvodnění nedůvodnosti této námitky plně odkázat
na hodnocení, které ke shodné námitce uvedl v bodu [21] rozsudku ze dne 30. 3. 2011,
č. j. 1 As 21/2011 - 52, publ. pod č. 2414/2011 Sb. NSS.
[65] Soudní řízení je postaveno na odlišných principech a procedurálních pravidlech než řízení
správní, a proto i zastoupení účastníka řízení v nich je třeba vnímat odděleně. I když bude mít
zástupce, který účastníka zastupoval již ve správním řízení, určitou výhodu ve znalosti věci,
zahrnuje úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení před správním soudem
řadu činností, úvah a postupů, které zástupce nemohl ve správním řízení řešit. Mezi ně patří
zvážení, jaké možnosti obrany soudní řád správní v daném případě nabízí a jakou je třeba využít,
jakou taktiku v případu zaujmout, dále sem lze zařadit zajišťování důkazů pro soudní řízení nebo
administraci záležitostí nutně doprovázejících soudní řízení (zpracování plné moci, hlídání
zákonných lhůt, placení soudního poplatku apod.), přičemž řadu těchto skutečností je třeba
konzultovat na poradě s klientem. V případě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je další
nutnou součástí přípravy zastoupení analýza správního rozhodnutí, jímž se správní řízení končí
a které má být žalobou napadeno a které zástupce logicky v rámci správního řízení analyzovat
nemohl.
[66] Skutečnost, že zástupce zastupoval žalobce již ve správním řízení, nemá proto sama
o sobě vliv na nárok zastoupeného v případě úspěchu ve sporu na náhradu nákladů řízení
za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení před správním soudem.
[67] Byť Nejvyšší správní soud neshledal, že by tuto dílčí otázku týkající se nákladů řízení
městský soud posoudil nesprávně, napadený rozsudek ruší i ve výroku o nákladech řízení
o žalobě, jelikož neobstál jeho výrok o věci samé, na němž je výrok o nákladech závislý.
V. Závěr a náklady řízení
[68] Kasační stížnost je důvodná, proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. O věci přitom
rozhodl bez jednání, jelikož §109 odst. 2 s. ř. s. takový postup předpokládá.
[69] V dalším řízení je městský soud vázán závazným právním názorem vyjádřeným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Podstatu závazného právního názoru lze shrnout
takto:Řádné
odůvodnění rozsudku městského soudu vyžaduje nejprve provést rozbor toho, zda jednotlivé
dílčí důvody absence příslušníků uvedené správními orgány (dovolená, pracovní neschopnost,
služební volno, jazykový kurz atd.) by bylo možno samostatně akceptovat jako důležitý zájem
služby ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru pro nařízení služby přesčas
u příslušníka, který má absentující příslušníky zastoupit. U pracovní neschopnosti, k níž v nynější
věci obsahoval správní spis dostatečné podklady, by tomu tak bylo (viz body [27] až [32] shora).
Naopak u vyslání na jazykový kurz či kurz odborné přípravy (body [33] až [36]), u vyslání
na ozdravný pobyt (body [44] až [47]) a poskytnutí dovolené (bod [48]) by takový důvod nebylo
možno samostatně akceptovat. Ke služebnímu volnu a zařazení do činné zálohy pro vyslání
do zahraniční mise se bude městský soud v novém rozhodnutí znovu vyjadřovat tak, aby vyhověl
požadavkům zmíněným v bodech [37] až [43] a [49] až [50]. Po rozboru jednotlivých dílčích
důvodů je nezbytné, aby městský soud uvedl, jak hodnotí odůvodnění správních orgánů, které
nařízení služby přesčas spojily s kumulací absencí řady příslušníků, kteří byli nepřítomni
z různých důvodů [k tomu viz část IV. b) tohoto rozsudku].
[70] Součástí závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu je též hodnocení,
že správní orgány nepochybily, když ve svých rozhodnutích neuvedly, proč nepostačilo, aby
služební úkony v posuzovaných dnech plnili příslušníci, kteří tehdy měli řádnou službu [viz část
IV. c) tohoto rozsudku]. V novém rozhodnutí se městský soud dále vyvaruje toho, aby správním
orgánům podsouval argumentaci, kterou ve svých rozhodnutích neuplatnily [viz část IV. d)
tohoto rozsudku].
[71] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu