ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.310.2017:164
sp. zn. 9 As 310/2017 - 164
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) 4-občanská, z.s.,
se sídlem Kloboukova 2225/26, Praha 4, b) Sdružení Občanská iniciativa Pankráce, spolek,
se sídlem Bartákova 1108/38, Praha 4, žalobci a) a b) zast. Mgr. Pavlem Černohousem,
advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, a žalobkyně c) Corinthia Panorama, s.r.o.,
se sídlem Milevská 1695/7, Praha 4, zast. JUDr. Václavem Rovenským, advokátem se sídlem
Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem
Mariánské nám. 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2015,
sp. zn. S-MHMP 489522/2015/STR/Fr, č. j. MHMP 965216/2015, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Main Point Pankrác, s. r. o., se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4,
zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobců b) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
21. 6. 2017, č. j. 9 A 176/2015 - 189,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2017, č. j. 9 A 176/2015 - 189,
se zru š u je a věc se v r ací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci b) a c) [dále „stěžovatelé b) a c)“] se kasační stížností domáhají zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byly zamítnuty žaloby stěžovatelů
i žalobce a) proti rozhodnutí žalovaného specifikovaného tamtéž. Žalovaný jím změnil
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 ze dne 13. 1. 2015, kterým byla na základě žádosti osoby
zúčastněné na pozemcích v k. ú. Krč a Nusle umístěna stavba „Administrativní budova MPP“.
Změna byla nicméně pouze dílčí a není v nynější fázi věci podstatná.
[2] Městský soud vycházel při posouzení věci z toho, že oba stěžovatelé byli procesně
legitimováni k podání žaloby a vznesení všech žalobních námitek, žádné z nich však nepřisvědčil.
I. a) Aktivní procesní legitimace stěžovatele b)
[3] Otázka aktivní procesní legitimace byla podstatná zejména ve vztahu ke stěžovateli b),
který je spolkem. Městský soud vycházel z toho, že splňuje postavení účastníka řízení podle §70
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, i podle zákona
č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a že je dle účelu své činnosti zapsaného ve spolkovém
rejstříku povolán mj. k ochraně a podpoře cílů územního plánování na území hlavního města
Prahy. Tento předmět činnosti ve spojení s postavením dle §70 zákona o ochraně přírody
a krajiny mu dle městského soudu dává legitimní oprávnění dovolávat se souladu uvažované
zástavby s územním plánem hlavního města Prahy (str. 35 odst. 2 napadeného rozsudku).
I. b) Započítání plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle do výpočtu koeficientů podlažních
ploch a zeleně
[4] U obou stěžovatelů byla sporná možnost uplatnění námitky nezákonného zahrnutí
pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle, který je ve vlastnictví hlavního města Prahy, do plochy pozemků
určených k realizaci záměru MPP pro účely výpočtu míry využití území dle koeficientů podlažní
plochy a koeficientu zeleně (podrobněji viz dále). Městský soud vzal i tyto námitky jako
přípustné, protože jejich podstata nespočívá v rovině soukromoprávní (ochrana vlastnického
práva), ale veřejnoprávní: v případě, kdy by pozemek byl do výpočtů zahrnut nesprávně, by totiž
záměr nebyl v souladu s územním plánem (str. 34 odst. 5 a 6 napadeného rozsudku).
[5] Ve vztahu k zákonnosti započítání tohoto pozemku předně poukázal na to, že podle §86
odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů, lze pro stavbu se souhlasem vlastníka pozemku využít
i pozemek, ke kterému nemá stavebník vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést
stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, za předpokladu, že předloží souhlas vlastníka
pozemku. Tento souhlas je jednostranným jednáním (str. 33 odst. 5, str. 36 odst. 3 napadeného
rozsudku).
[6] V nynější věci byl udělen souhlas pro výpočet koeficientů míry využití území (KPP, případně KZ),
s tím, že se jedná o podklad pro územní řízení a nezakládá žádné majetkoprávní vztahy (souhlas ze dne
14. 2. 2013, podepsaný ředitelem odboru evidence, správy a využití majetku Magistrátu hlavního
města Prahy a navazující souhlasné vyjádření ze dne 5. 11. 2014). Tyto koeficienty představují
obecný regulativ prostorového uspořádání konkrétního území odrážející jeho možnosti
a potřeby, tedy limitem jeho využití, který je závazný (str. 35 odst. 3 – str. 36 odst. 2 napadeného
rozsudku).
[7] S ohledem na výše uvedené má souhlas dle městského soudu takovou povahu,
že nepředstavuje nakládání s majetkem spadající do režimu §36 zákona č. 131/2000 Sb.,
o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (prodej, směna, dar, nájem, výpůjčka
nemovitého majetku), a záměr udělit tento souhlas nebylo třeba předem zveřejňovat (str. 36
odst. 4 – 6 napadeného rozsudku).
[8] Nejedná se ani o jednání, které by spadalo do vyhrazené působnosti Zastupitelstva
hlavního města Prahy podle §59 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, protože nejde o zástavu,
nabytí ani převod nemovitých věcí. Udělení souhlasu je svou povahou nejbližší zřízení věcného
břemene, které nespadá mezi jednání, o nichž rozhoduje speciálním postupem zastupitelstvo.
Náleží tak do zbytkové agendy Rady hlavního města Prahy (§68 odst. 3 zákona o hlavním městě
Praze). V nynější věci udělil souhlas ředitel odboru, který k tomu byl pověřen Organizačním
řádem hlavního města Prahy vydaným radou a primátorem města, souhlas tedy udělila osoba
k tomu oprávněná (str. 36 odst. 7 – str. 38 odst. 1 napadeného rozsudku).
I. c) Způsob započtení nejistoty měření při stanovení hladiny akustického tlaku
[9] Městský soud se dále vyjádřil k tvrzené nezákonnosti způsobu započtení nejistoty měření
při stanovení hladiny akustického tlaku [nejistota měření byla odečtena, dle stěžovatele b) však
měla být přičtena], potažmo nezákonnosti nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před
nepříznivými účinky hluku a vibrací.
[10] Uvedl, že nařízení bylo vydáno na základě zákonného zmocnění, a mimo jiné upravuje
hygienické limity hluku a vibrací na pracovištích, způsob jejich zjišťování a hodnocení
a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance a způsob měření a hodnocení hluku
a vibrací pro denní a noční dobu. Způsob započtení nejistoty měření je součástí metodiky měření
dle tohoto nařízení, přičemž je zřejmé, že tato právní úprava vychází z odborných zkušeností,
proč zapracovávat korekce nejistoty měření a korekce odrazu hluku tak, aby byl zajištěn výpočet
reálně působícího akustického tlaku. Stěžovatel přitom nenabídl žádné odborné posouzení,
dle kterého nařízením předvídané nejistoty měření a výpočtu vedou k nereálnému výsledku
ohledně posouzení hladin akustického tlaku. Námitka nezákonnosti nařízení proto nebyla
důvodná (str. 41 odst. 5 napadeného rozsudku).
I. d) Nadlimitní zatížení území hlukem, znečištění ovzduší
[11] K námitkám nezákonného a nesprávného posouzení zatížení území hlukem a znečištění
ovzduší městský soud podrobně poukázal na konkrétní výsledky závěrů zjišťovacího řízení podle
zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a další podklady doplněné v územním řízení.
Nepřisvědčil námitce stěžovatele b), že mělo být pokračováno v procesu posuzování vlivů stavby
na životní prostředí (EIA) podle tohoto zákona (str. 38 odst. 2 – str. 41 odst. 2 napadeného
rozsudku).
[12] Tvrzení o navýšení emisí v důsledku zvýšené hodnoty benzo(a)pyrenu sice byla dle
městského soudu podložena závěry rozptylové studie, tyto výsledky však již byly zhodnoceny
ve zjišťovacím řízení se závěrem, že jde o nadlimitní znečištění, ale nikoli takové, které by
znemožňovalo umístění stavby. Vzhledem k tomu, že příspěvek imisní hodnoty odpovídá 0,4%
imisního limitu, tedy méně než 1%, nebylo ani nutné ukládat kompenzační opatření podle §27
odst. 1 nařízení vlády č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování
a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Přesto je počítáno
s vybudováním poměrně rozsáhlých ploch zeleně, jejichž účinnost osoba zúčastněná dokládala
znaleckým posudkem. Veškeré související závěry jsou opřeny o podklady ve správním spise,
které stěžovatel relevantně nezpochybnil (str. 42 odst. 3 – str. 43 odst. 1 napadeného rozsudku).
I. e) Námitky týkající se hotelu stěžovatelky c)
[13] Ve vztahu k námitkám stěžovatelky c) týkající se jejích individuálních poměrů (jejího
hotelu) městský soud předeslal, že se jedná o zopakování argumentace uplatněné v odvolání,
se kterou se však žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal a stěžovatelka toto
vypořádání v žalobě nereflektovala. V takovém případě nemohl domýšlet další
argumenty a žalobním námitkám se věnoval pouze v míře odpovídající jejich obecnosti
(str. 28 odst. 8 – str. 29 odst. 1 napadeného rozsudku).
[14] K tvrzení stěžovatelky o nedostatečné odstupové vzdálenosti stavby od jejího hotelu,
splnění požadavků na denní osvětlení a oslunění městský soud podrobně vysvětlil, proč žalovaný
vycházel z dostatečných podkladů, aplikoval relevantní právní úpravu a řádně zdůvodnil, z jakých
důvodů nejsou stěžovatelčiny námitky opodstatněné (str. 29 odst. 2 – str. 30 napadeného
rozsudku).
[15] K námitce týkající se odstupových vzdáleností stavby od komína hotelu uvedl,
že ve správním řízení byly shromážděny dostatečné podklady, ze kterých vyplynulo,
že navrhovaná stavba nebude mít přes svoji blízkost významný vliv na tah komína a nemůže
způsobit jeho nefunkčnost. Přístup ke komínu (jeden z pozemků, na kterém je projekt realizován,
je zatížen věcným břemenem umístění a užívání komína a právem vstupování) bude podrobněji
řešen ve stavebním řízení s tím, že podmínkou č. 29 územního rozhodnutí je, aby dokumentace
ve stavebním řízení zohledňovala práva z věcných břemen, proti čemuž stěžovatelka
jen obecně a neopodstatněně namítá, že na užívání komína není v projektu brán ohled
(str. 31 odst. 1 napadeného rozsudku).
[16] Obecné a nepodložené byly dle městského soudu též námitky vlivu stavby na provoz
hotelu a jeho budoucí renovaci a modernizaci. Stěžovatelka neuvedla žádné časové ani stavebně
technické či prostorové údaje o uvažované renovaci a pouhá hypotetická možnost úpravy stavby
nezavazuje stavební úřad k tomu, aby nějakým způsobem sanoval či rezervoval plochu
a neumožnil stavbu, kterou aktuálně posuzuje (str. 31 odst. 2 napadeného rozsudku).
[17] Ohledně stability podloží sice stěžovatelka konkrétněji namítala, že je tvořeno břidlicí –
tekutými písky, v místě již probíhala intenzivní stavební činnost a hrozí sesutí půdy a ohrožení
únosnosti konstrukcí, což bylo podloženo dokumentací o specifickém podloží. Osoba zúčastněná
však v územním řízení předložila podrobný inženýrsko-geologický průzkum, který odborně
vyhodnocuje dvě hydrogeologická prostředí, stávající zástavbu hodnotí jako drény snižující
hladinu vody a popírá existenci tekutých písků. Městský soud dále poukázal na to,
že stěžovatelčiny námitky byly vypořádány ve zjišťovacím řízení podle zákona o posuzování vlivů
na životní prostředí a požadavek na statické posouzení s cílem eliminovat nebezpečí případného
sesutí půdy či ohrožení stability okolních objektů byl zapracován do podmínky 18 rozhodnutí
o umístění stavby. Uzavřel proto, že tvrzení o nedostatečném podloží a ohrožení stability staveb
nebylo prokázáno, záměr bude staticky ověřován pro účely stavebního řízení a dokumentace
obsahuje technické zajištění záměru (str. 31 odst. 5 – str. 32 odst. 1 napadeného rozsudku).
I. f) Nemožnost dalšího zatížení území s ohledem na rozsudky správních soudů týkající
se původního stavebního záměru osoby zúčastněné
[18] Konečně se městský soud vyjádřil k poukazu stěžovatelů na rozsudky správních soudů
týkajících se dřívějšího záměru osoby zúčastněné (záměr EPOQUE PANKRÁC – HOTEL,
rozsudek městského soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 10 Ca 62/2009 -122, a rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011 - 246), ze kterých dovozují nemožnost
dalšího zatížení území. Tyto rozsudky dle městského soudu nekoncipovaly konečný
a jednoznačný závěr o nemožnosti zástavby území a v této fázi jsou relevantní pouze jejich
obecné závěry o nezbytnosti náležitého ověřování údajů pro posouzení vlivů na životní prostředí.
Ty byly v nynější věci dodrženy (str. 43 odst. 2 – str. 44 odst. 1 napadeného rozsudku).
II. Argumentace stěžovatelů v řízení o kasační stížnosti
II. a) Aktivní procesní legitimace stěžovatele b)
[19] Stěžovatel b) má za to, že je legitimován k uplatnění všech vznesených námitek.
Poukazuje na současnou judikaturu Nejvyššího správního soudu a dovozuje z ní, že ekologické
spolky jsou v řízení před správními soudy oprávněny hájit nejen svá procesní, ale též hmotná
práva.
II. b) Započítání plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle do výpočtu koeficientů
podlažních ploch a zeleně
[20] Stěžovatelé mají za to, že byli legitimováni k uplatnění všech žalobních bodů, včetně
námitek souvisejících se souhlasem se započítáním plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle.
[21] Stěžovatel b) vysvětluje, že svými námitkami nesledoval ochranu soukromých práv,
ale pohyboval se ve veřejnoprávní rovině. Takové námitky jsou přípustné.
[22] Stěžovatelka c) nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, dle kterého není oprávněna
vznášet námitku nezákonného započtení pozemku v soukromoprávním smyslu. Ad absurdum
by to podle ní znamenalo, že pokud by hlavní město Praha jako vlastník pozemku nenamítalo
protiprávnost svého vlastního jednání (což lze stěží předpokládat) a stavební úřad by k této
nezákonnosti nepřihlédl, nastala by situace, kdy by byla ze soudního přezkumu vyloučena
nezákonná rozhodnutí. Poukazuje na to, že obec jako veřejnoprávní korporace má při nakládání
s majetkem zvláštní povinnosti a netransparentní postup je nutné hodnotit jako obcházející
zákon.
[23] Stěžovatel b) se ve své kasační stížnosti dále zabývá otázkou, zda byl souhlas vydán
oprávněnou osobou. Nezpochybňuje, že udělení souhlasu se započtením plochy pozemku
pro účely koeficientů podlažní plochy a zeleně spadá do působnosti rady. Na podkladě §81
odst. 2 a §72 odst. 2, věty druhé, zákona o hlavním městě Praze však dovozuje, že nejprve měla
o využití pozemku rozhodnout rada a teprve poté měl příslušný odbor činit k tomu náležející
úkony. Chybějící projev vůle rady zakládá dle stěžovatele b) neplatnost souhlasu, i když ho vydala
osoba, která k tomu byla obecně zmocněna. Plochu pozemku č. 2840 tak nebylo možné
pro výpočet koeficientů použít a záměr je v rozporu s územním plánem.
[24] Stěžovatel b) dále podotýká, že volný režim „půjčování“ pozemku pro započítávání
pro uvedené účely bez veřejnoprávní evidence a kontroly může vést nejen k nejasnostem ohledně
skutečně započtené plochy, ale rovněž k tomu, že určité pozemky mohou být započteny
opakovaně pro různé stavby, v důsledku čehož mohou být porušeny limity určené pro území.
Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil s napadeným rozsudkem také rozhodnutí žalovaného,
pokud této námitce přisvědčí.
[25] Stěžovatelka c) se věnuje otázce, zda měl být záměr udělení souhlasu předem zveřejněn
podle §36 zákona o hlavním městě Praze. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, dle kterého
souhlas udělený v nynější věci nepředstavuje majetkoprávní úkon ve smyslu tohoto ustanovení,
kterým by nedošlo k omezení vlastnického práva. K faktickému omezení nepochybně došlo,
neboť důsledkem udělení souhlasu je vyčerpání kapacity území. Z důvodu započítání celé plochy
pozemku již nebude možné pozemek jinak využít, zastavět ho a městu zůstává pouze holé
vlastnictví. Zcela nepochopitelně navíc za udělení souhlasu nepožadovalo žádné protiplnění
a v důsledku nezveřejnění záměru byla vyloučena „soutěž“ dalších investorů o kapacitu tohoto
pozemku. Jednání města tedy nelze hodnotit jinak, než jako obcházející zákon a protiprávní.
[26] Oba stěžovatelé shodně namítají, že městský soud opomněl vypořádat žalobní bod, dle
kterého byla do výpočtu míry využití území nesprávně zahrnuta celá plocha pozemku č. 2840,
přestože pozemkem stavby je dle projektové dokumentace pouze jeho necelá polovina. Část
pozemku č. 2840 je zastavěnou plochou, na které se nachází požární komunikace,
a část je součástí jiné funkce. Napadený rozsudek proto považují za nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel b) dodává, že není
podstatné, nakolik se této otázce věnovala osoba zúčastněná při soudním jednání; důležité je, jaké
důvody jsou obsaženy v napadeném rozsudku, kde vypořádání této otázky chybí.
[27] Stěžovatelka c) k tomu uvádí, že způsob výpočtu hrubých podlažních ploch
a ploch zeleně odporuje rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007,
č. j. 6 As 57/2005 - 228, a k problematice mlčí kromě napadeného rozsudku také prvostupňové
správní rozhodnutí, rozhodnutí žalovaného se k ní vyjadřuje jen velice stručně. Chybí také
konkrétní odkaz na aplikované ustanovení metodiky.
II. c) Způsob započtení nejistoty měření při stanovení hladiny akustického tlaku
[28] Stěžovatel b) namítá, že nebyly dodrženy hygienické limity akustického tlaku, protože
byl použit nezákonný a protiústavní postup započtení nejistoty měření hluku, upravený v §20
odst. 4 nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Podle tohoto ustanovení nepřekračuje výsledná hodnota
akustického tlaku hygienický limit, jestliže je výsledná ekvivalentní hodnota akustického tlaku
po odečtení hodnoty nejistoty rovna nebo nižší než hygienický limit. Podle
stěžovatele b) by se měla nejistota při výpočtu přičítat, jelikož pouze takový způsob by byl
v souladu s účelem zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jímž je ochrana veřejného zdraví a tedy
i snižování hlukové zátěže.
[29] Má za to, že městský soud měl k této nezákonnosti a protiústavnosti přihlédnout a věc
předložit Ústavnímu soudu postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
II. d) Nadlimitní zatížení území hlukem, znečištění ovzduší
[30] Stěžovatel b) uvádí, že opakovaně namítal nadlimitní zatížení hlukem, prachem a imisemi
a zdůrazňoval potřebu posouzení kumulativního posouzení účinků všech záměrů
v lokalitě, čemuž daly správní soudy v řízení týkajícím se dřívějšího záměru EPOQUE
PANKRÁC – HOTEL za pravdu a zrušily tehdejší územní rozhodnutí.
[31] Považuje za nevyvážené, že stavebník měl libovolně dlouhou dobu k tomu,
aby vypracoval, předložil a korigoval záměr a potřebné podklady, kdežto stěžovatel b) měl
jen omezený čas k uplatnění námitek a ochraně svých práv. Ve standardní lhůtě se sotva stačil
seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí, natož aby opatřil oponentní studie, měření apod.
[32] Domnívá se, že za této situace bylo povinností správního orgánu, aby sám obstaral
posudky a studie týkající se zatížení hlukem, prachem a imisemi. Měla tak být potvrzena
či vyvrácena správnost podkladů stavebníka a řádně zjištěn skutkový stav. Současně
by při obstarání dalších podkladů nebyly odmítnuty námitky stěžovatele b) proto, že jsou „laické“
a nedoložené. Například zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí),
ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje, aby investor předložil tzv. dokumentaci EIA, ale také
aby příslušný úřad zajistil tzv. posudek EIA.
[33] Konkrétněji se věnuje kompenzaci nárůstu benzo(a)pyrenu z dopravy výsadbou zeleně
na pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle. Jednak má za to, že tento pozemek nebude možné využít
z důvodu neplatnosti souhlasu hlavního města Prahy, jednak uvádí, že největší přírůstek dopravy
má být jinde, než kde se nachází tento pozemek. Má za to, že městský soud se s posledně
uvedenou námitkou nevypořádal, což dle jeho názoru zakládá další důvod nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku.
II. e) Námitky týkající se hote lu stěžovatelky c)
[34] Stěžovatelka c) nesouhlasí se závěrem městského soudu, dle kterého uplatnila pouze
obecné námitky odvíjející se od nedostatečné odstupové vzdálenosti stavby MPP od jejího
hotelu, jejímž důsledkem je nepříznivý stav pro provoz hotelu z důvodu negativního vlivu
na denní osvětlení, renovaci a modernizaci hotelu a zejména dotčení komínového tělesa
a ohrožení z důvodu nedostatečného inženýrsko-geologického průzkumu podloží v místě
záměru.
[35] Předně k tomu uvádí, že stavební úřad je povinen postupovat bez ohledu na obsah jejích
námitek tak, aby zjistil stav věci potřebný pro rozhodnutí, a v intencích §90 stavebního zákona.
[36] Dále namítá, že městský soud se v napadeném rozsudku zabýval pouze právní úpravou
relevantní pro odstupové vzdálenosti staveb, nedostatečně se však vypořádal s tím, zda stavba
skutečně splňuje související požadavky, v důsledku čehož považuje napadený rozsudek
za nepřezkoumatelný. Stěžovatelka c) setrvává na tom, že odstupová vzdálenost stavby a hotelu
je z hlediska provozu těchto budov nedostatečná.
[37] Nepovažuje za správné závěry napadeného rozsudku ohledně dotčení funkce komína
hotelu. Městský soud vůbec nevzal v potaz její tvrzení, že funkce komína a jeho bezpečný provoz
bude logicky dotčena s ohledem na blízkost budov. Dojde k zásadním změnám v poměrech
proudů vzduchu a komín nebude mít dostatečný tah.
[38] Stěžovatelka c) vlastní věcné břemeno umístění a užívání komína a právo vstupování,
zatěžující jeden z pozemků, na kterém má být budova MPP umístěna. Realizací záměru MPP
se užívání komínu stane nebezpečným, respektive bude znemožněno, ale projekt stavebníka
(osoby zúčastněné na řízení) na to nebere žádný ohled a podmínky týkající se respektování
věcného břemene byly uloženy až ve stavebním řízení, což považuje za nedostatečné.
II. f) Nemožnost dalšího zatížení území s ohledem na rozsudky správních soudů týkající
se původního stavebního záměru osoby zúčastněné
[39] Stěžovatelka c) v těchto souvislostech ještě poměrně obecně uvádí, že došlo
k porušení zásady legitimního očekávání. Územní rozhodnutí na původní záměr EPOQUE
PANKRÁC – HOTEL totiž bylo zrušeno z důvodu nedodržení hygienických limitů a nynější
záměr byl umístěn, přestože má o čtvrtinu více hrubé podlažní plochy. Městský soud sice nebyl
vázán svým původním rozsudkem a Nejvyššího správního soudu, jelikož se jedná o jiný záměr,
byl ale povinen takový postup odůvodnit.
[40] Stěžovatel b) poukazuje na rozsudky týkající se původního stavebního záměru pouze
zcela obecně, jak bylo zmíněno v bodě [30] tohoto rozsudku.
III. Vyjádření žalovaného
[41] Žalovaný uvádí, že námitky stěžovatelů byly řešeny již v řízení před městským soudem,
s jehož posouzením se zcela ztotožňuje a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
IV. Argumentace osoby zúčastněné na řízení
[42] Osoba zúčastněná podala k oběma kasačním stížnostem obsáhlá vyjádření a následně
též dupliku k vyjádření stěžovatele b), ve kterých však mnohdy pouze opakuje již uplatněnou
argumentaci, případně se vyjadřuje k otázkám, které nejsou předmětem kasačního přezkumu,
jelikož je stěžovatelé neučinili spornými (§109 odst. 4 s. ř. s.). Níže jsou proto shrnuty pouze
podstatné části důvodů, dle kterých navrhuje zamítnutí kasačních stížností.
[43] Dále vznáší pochybnost o včasnosti obou kasačních stížností. Touto otázkou se Nejvyšší
správní soud pochopitelně zabýval bez ohledu na obsah kasačních námitek, neboť se jedná
o podmínku řízení, jejíž splnění ověřuje vždy a z úřední povinnosti.
IV. a) Aktivní procesní legitimace stěžovatele b)
[44] K aktivní legitimaci osoba zúčastněná uvádí, že stěžovatel b) jako spolek nemůže
uplatňovat námitky v rozsahu, v jakém není dotčený veřejný zájem, jehož ochranou se zabývá,
tedy životní prostředí. Ve vztahu k územnímu řízení odkazuje na §85 odst. 2 písm. c) ve spojení
s §89 odst. 4 stavebního zákona, ve vztahu k řízení před správními soudy cituje z judikatury
Nejvyššího správního soudu (kromě judikatury, která přijala výše uvedený závěr, zmiňuje
též judikaturu, která připouští uplatnění pouze procesních námitek v režimu §65 odst. 2 s. ř. s.).
[45] V této souvislosti dále pochybuje, zda stěžovatel b) jako spolek reprezentuje skutečné
zájmy obyvatel Pankráce, jelikož poslední schůze spolku se zúčastnily pouze tři osoby. Podotýká,
že jednání před městským soudem se ze členů spolku zúčastnil pouze jeho místopředseda, který
má bydliště na opačné straně Prahy.
IV. b) Započítání plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle do výpočtu koeficientů
podlažních ploch a zeleně
[46] Osoba zúčastněná především namítá, že ani jeden ze stěžovatelů není oprávněn vznášet
námitky týkající se pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle, neboť není v jejich vlastnictví a nemají k němu
ani jiný právní vztah. Z ustanovení §89 odst. 4 stavebního zákona vyplývá, že účastníci řízení
mohou v územním řízení uplatňovat námitky pouze v rozsahu, v jakém jsou dotčena jejich práva,
k jiným námitkám se nepřihlíží. Stejně tak v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
podle §65 odst. 1 s. ř. s. se lze domáhat pouze ochrany vlastních práv. Námitky týkající
se uvedeného pozemku a jeho započtení do výpočtu koeficientů proto považuje za nepřípustné.
[47] K problematice souhlasu se započtením plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle
do výpočtu koeficientů podlažních ploch a zeleně dále uvádí, že řádně doložila právní titul
k využití pozemku a postupovala v souladu s metodikou odboru stavebního a územního plánu
a §86 odst. 3 stavebního zákona. Zdůrazňuje, že pozemek je ve vlastnictví hlavního města Prahy,
které svůj souhlas s využitím pozemku nikdy nezpochybnilo.
[48] Souhlasí se závěry městského soudu, že záměr udělit souhlas k využití plochy pozemku
pro účely výpočtu koeficientů nepodléhá povinnému zveřejnění a že udělení souhlasu nespadá
do kompetence zastupitelstva, ale rady města. Doplňuje k tomu další odkazy na odbornou
literaturu a důvodovou zprávu k novele zákona o hlavním městě Praze (č. 106/2016 Sb.)
podporující tento závěr. Dodává (a zde se s důvody městského soudu částečně rozchází),
že souhlas nemá žádné soukromoprávní účinky, nemá ani zdaleka povahu věcného břemene
či práva stavby. Jde o veřejnoprávní souhlas, jehož účinek se projevuje výlučně v rovině výpočtu
koeficientů.
[49] Tvrzení stěžovatelky c) o čerpání plochy pozemku pro další záměry je dle osoby
zúčastněné neopodstatněné. Žalovanému bylo z úřední činnosti známo, že plocha pozemku je
čerpána pouze pro účely stavby MPP, žádný z účastníků proti tomu v územním řízení nic
nenamítal a stěžovatelka své tvrzení ani nijak nedokládá.
[50] Uvádí, že městský soud se podrobně zabýval výpočty koeficientů podlažních ploch
i zeleně a zohlednil též existenci požárního příjezdu. Problematika byla řešena v rámci ústního
jednání dne 14. 6. 2017, posouzení bylo podrobně shrnuto v rámci ústního vyhlášení rozsudku
dne 21. 6. 2017 a následně bylo promítnuto do odůvodnění napadeného rozsudku. Z odůvodnění
rozsudku osoba zúčastněná konkrétně vyzdvihuje pasáž pojednávající o povaze indexu podlažní
plochy a odkazuje též na konkrétní části záznamů z jednání.
[51] Dále upozorňuje, že námitku chybného výpočtu koeficientů (nesprávného zahrnutí celé
plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle) v žalobě uplatnil pouze stěžovatel b),
stěžovatelka c) nikoli. Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z důvodu
nevypořádání této námitky tedy považuje nejen za nedůvodnou (viz výše), ale ze strany
stěžovatelky c) též za nepřípustnou.
[52] Konečně v této souvislosti tvrdí, že v rámci záměru nebyla využita žádná část pozemku
obsahující zkolaudovanou komunikaci, a to ani požární příjezd, jak vyplývá z podkladů
doložených v územním řízení. Požární příjezd navíc vůbec není takovým typem stavby,
který by byl relevantní pro výpočet koeficientu podlažních ploch.
IV. c) Způsob započtení nejistoty měření při stanovení hladiny akustického tlaku
[53] K započtení nejistoty měření při stanovení hladiny akustického tlaku předně podotýká,
že námitka neústavnosti nařízení vlády č. 272/2011 Sb. byla poprvé uplatněna až v kasační
stížnosti.
[54] Dále uvádí, že hygienické limity byly stanoveny i s ohledem na to, jak má být jejich
dodržení v praxi určeno a jak má být aplikována nejistota měření. Stěžovatel b) přitom
nepředkládá žádné důkazy, které by svědčily o protiústavnosti tohoto způsobu. Nejvyšší správní
soud v minulosti sporné nařízení aplikoval a lze tedy vycházet z toho, že jeho protiprávnost
neshledal.
IV. d) Nadlimitní zatížení území hlukem, znečištění ovzduší
[55] Ve vztahu k této skupině námitek osoba zúčastněná především upozorňuje,
že stěžovatel b) v žalobě nenamítal porušení principu rovnosti stran v územním řízení z důvodu
rozdílné doby k obstarání podkladů a na to navazující pochybení správních orgánů, které samy
měly potvrzující podklady obstarat.
[56] Poukazuje na to, že předložené podklady byly dostatečné a zpracované akreditovanými
laboratořemi a odbornými orgány. Nikde není stanoveno, že by správní orgán měl za takové
situace obstarávat oponentní či potvrzující posudky a nést tak za stěžovatele důkazní břemeno.
Stěžovatel ostatně měl dostatek času na to, aby si měření a posudky případně obstaral,
nic takového ale neučinil a jeho námitka je tedy ryze účelová.
[57] Dále osoba zúčastněná popisuje, že území není ani nebude nadlimitně zatíženo, jedinou
výjimkou je kvalita ovzduší – látka benzo(a)pyren. K jeho koncentraci v ovzduší však stavba
přispívá pouze množstvím odpovídajícím 0,4% limitu, tedy v rozsahu, který neznemožňuje
vydání souhlasného stanoviska a při kterém ani není nutné ukládat kompenzační opatření. Tyto
závěry byly v územním řízení řádně posouzeny a doloženy, stěžovatel naopak žádné důkazy
ke svým tvrzením nepředkládá a navíc ignoruje, že záměr nad rámec zákonných povinností počítá
s kompenzačními opatřeními v podobě výměny obrusné vrstvy vozovky a výsadby stromů.
[58] K poukazu stěžovatele b) na to, že výsadba zeleně má být (respektive již byla)
uskutečněna v jiném místě, než ve kterém je předpokládán největší nárůst emise benzo(a)pyrenu
z dopravy, dodává, že výsadba má zachytávat emise z nově vyvolané i stávající dopravy
a významně zlepší poměry v lokalitě. Výklad stěžovatele b), dle kterého by měla být výsadbou
zachycena veškerá nová emise v okolí stavby, je dle osoby zúčastněné nejen protiprávní, ale také
technicky absolutně nemožný – stěžovatel v podstatě požaduje vytvoření jakéhosi ochranného
tunelu kolem všech přístupových cest.
[59] Osoba zúčastněná má navíc za to, že stěžovatelé ani v tomto případě nereflektovali
odůvodnění městského soudu a prezentují pouze obecný nesouhlas s jeho odůvodněním.
IV. e) Námitky týkající se hotelu stěžovatelky c)
[60] K námitkám týkajícím se individuálních poměrů stěžovatelky c), které jsou odvozeny
od tvrzení o nedostatečné odstupové vzdálenosti jejího hotelu a stavby MPP, osoba zúčastněná
uvádí, že jsou zopakováním obecných a nepodložených námitek z odvolání a žaloby. Městský
soud se problematikou řádně zabýval, své důvody založil na podkladech ve správním spise
a srozumitelně vysvětlil aplikaci jednotlivých právních předpisů. Stěžovatelka c) oproti tomu své
tvrzení o nedostatečné odstupové vzdálenosti nikdy nedoložila. Osoba zúčastněná následně
podrobněji rozebírá, proč jsou odstupové vzdálenosti dostatečné a v místě obvyklé.
[61] Obdobně se vyjadřuje k námitkám nefunkčnosti komína a respektování věcného břemene
stěžovatelky c).
IV. f) Nemožnost dalšího zatížení území s ohledem na rozsudky správních soudů týkající
se původního stavebního záměru osoby zúčastněné
[62] Odkaz stěžovatelů na rozsudky týkající se původního záměru
EPOQUE PANKRÁC - HOTEL považuje za dezinterpretující. Správní soudy nekoncipovaly
konečný a jednoznačný závěr o nemožnosti zástavby území, navíc se jedná o odlišné záměry
posuzované v odlišné době.
V. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[63] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasačních stížností a shledal,
že byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými, směřují proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a oba stěžovatelé jsou
zastoupeni advokátem (§102 a násl. s. ř. s.). S ohledem na obsah vyjádření osoby zúčastněné
podrobněji dodává, že obě kasační stížnosti byly podány ve dvoutýdenní lhůtě od doručení
napadeného rozsudku podle §106 odst. 2 s. ř. s. Stěžovateli b) byl napadený rozsudek doručen
v pondělí 25. 9. 2017 a kasační stížnost byla podána v poslední den lhůty v pondělí 9. 10. 2017.
Stěžovatelce c) byl napadený rozsudek doručen ve čtvrtek 21. 9. 2017 a kasační stížnost byla
podána v poslední den lhůty ve čtvrtek 5. 10. 2017.
[64] Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[65] Dospěl k závěru, že kasační stížnosti jsou důvodné.
[66] Na samý úvod předesílá, že napadený rozsudek je velmi pečlivě zpracovaný, důvodem
jeho zrušení přesto je, že městský soud opomněl vypořádat žalobní bod týkající se chybného
výpočtu koeficientů podlažních ploch a zeleně (byť se tak evidentně stalo nedopatřením).
Napadený rozsudek je tedy v této části nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a musí být zrušen.
[67] Nejvyššímu správnímu soudu to nicméně nebránilo v přezkumu dalších důvodů, které
jsou relativně samostatné (srovnej také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2009,
č. j. 8 Afs 73/2007 - 111).
V. a) Aktivní procesní legitimace stěžovatele b)
[68] Nejprve se věnoval otázce procesní legitimace stěžovatele b) k podání žaloby, respektive
rozsahem námitek, které je jako spolek oprávněn vznášet.
[69] Předně uvádí, že na spolky je dnes nahlíženo jako na rovnocenné subjekty práva bránící
společné zájmy občanů. Také spolky jsou tak legitimovány hájit svá práva v soudním řízení
správním a jejich postavení v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí podle §65 a násl. s. ř. s.
se liší podle toho, zda mohly být napadeným rozhodnutím dotčeny ve své právní sféře. Pokud
nemohly, ale uplatňovaly ve správním řízení jistý zákonem chráněný zájem, vystupují z pozice
tzv. „zájemníků“ podle §65 odst. 2 s. ř. s. a jsou v soudním řízení oprávněny namítat toliko
porušení svých procesních práv. Tvrdí-li však, že bylo správním rozhodnutím zasaženo do jejich
právní sféry (a to bez ohledu na to, zda byly účastníky správního řízení), mohou
se za stanovených podmínek domáhat též ochrany svých práv hmotných podle §65 odst. 1 s. ř. s.
(srovnej usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42, č. 906/2006 Sb.
NSS, ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 - 86, č. 1764/2009 Sb. NSS, nález Ústavního soudu
ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, či na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 6. 2015, č. j. 1 As 13/2015 - 295).
[70] Dřívější náhled Nejvyššího správního soudu, který spolkům přiznával pouze postavení
zájemníků podle §65 odst. 2 s. ř. s., prezentovaný v některých rozsudcích zmiňovaných osobou
zúčastněnou, tedy byl překonán (stalo se tak v návaznosti na citovaný nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 59/14). Lze ostatně mít za to, že ani osoba zúčastněná se nedomnívá, že by pojetí
účastenství spolků v řízení o jejich žalobě proti rozhodnutí správního orgánu mělo být jiné.
Ve svém vyjádření neupozorňuje pouze na starší judikaturu, ale také na tu aktuální; pouze
nevysvětluje, proč tak činí.
[71] V nynější věci je nepochybné, že stěžovatel b) byl oprávněn podat proti rozhodnutí
žalovaného žalobu a uplatňovat minimálně námitky procesněprávního charakteru, neboť
byl účastníkem územního řízení. K účastenství se přihlásil podáním doručeným správnímu
orgánu prvního stupně dne 19. 11. 2014, tj. v zákonné lhůtě osmi dnů od oznámení zahájení
územního řízení dne 14. 11. 2014 a měl tak postavení účastníka podle speciální úpravy §70
odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, se kterou počítal též stavební zákon v §85
odst. 2 písm. c).
[72] Podstatou věci je otázka, zda stěžovatel byl oprávněn vznášet též námitky
hmotněprávního charakteru, respektive v jakém rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalobní legitimace
je odvozena od dotčení právní sféry (respektive od tvrzení o takovém dotčení), přípustné mohou
být pouze takové žalobní body, které spadají do tohoto rámce. Řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu není koncipováno jako actio popularis (žaloba ve veřejném zájmu), zvláštní
žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu svědčí pouze vybraným subjektům (viz §66 s. ř. s.),
mezi něž spolky nepatří. Jejich přístup k soudní ochraně tedy nemůže být neomezený.
[73] Spolek je oprávněn svou aktivní legitimaci odvozovat z §65 odst. 1 s. ř. s., pokud tvrdí,
že existují jemu náležející subjektivní práva, která jsou rozhodnutím dotčena. Ve vztahu k nynější
věci je důležité, že se nemusí jednat pouze o práva a právem chráněné zájmy související
s ochranou přírody a krajiny, ale též o jiné, které mohou být konkrétním záměrem dotčeny;
podstatné je, zda má tvrzený zásah důsledky pro dosahování cílů, na něž se spolek zaměřuje.
Dále se hodnotí též vztah spolku k lokalitě, ve které je daný záměr uskutečňován (srovnej
citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 59/14 a pozdější rozsudky Nejvyššího správního
soudu, např. ze dne 26. 4. 2017, č. j. 3 As 126/2016 - 38, ve znění opravného usnesení ze dne
1. 6. 2017, č. j. 3 As 126/2016 - 48, či ze dne 16. 1. 2018, č. j. 2 As 328/2016 - 96).
[74] Soudy v praxi dovozují splnění těchto podmínek z tvrzení samotného spolku, údajů
dostupných ve veřejném rejstříku, výroční zprávy či statusu spolku a skutečností známých
z úřední činnosti, tedy že se konkrétní spolek opakovaně účastní určitých správních
a soudních řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2016,
č. j. 4 As 217/2015 - 197, a citovaný rozsudek sp. zn. 2 As 328/2016).
[75] Městský soud v nynější věci postupoval v intencích výše uvedeného. Zdůraznil jednak
postavení stěžovatele jako spolku zabývajícího se ochranou přírody a krajiny, jednak jeho aktivity
týkající se územního plánování a výstavby v hlavním městě Praze, a na tomto podkladě uzavřel,
že veškeré body uplatněné v žalobě byly přípustné. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s tímto
závěrem, považuje nicméně za vhodné podrobněji rozvést a upřesnit úvahy k němu vedoucí.
[76] Zaprvé je třeba uvést, že stěžovatel sám neprezentoval dostatečná tvrzení, ze kterých
by bylo možné dovodit legitimaci ke vznesení veškerých uplatněných žalobních bodů. V žalobě
se této otázce nijak konkrétně nevěnoval a v řízení o kasační stížnosti pouze obecně poukázal
na to, že je jakožto ekologický spolek oprávněn uplatňovat též hmotněprávní námitky.
Byť je toto východisko správné, samo o sobě ještě neznamená, že stěžovatel je legitimován
k uplatnění jakýchkoli hmotněprávních námitek. Jak bylo uvedeno, vždy je třeba zkoumat,
zda má tvrzený zásah důsledky pro dosahování cílů, na něž se spolek zaměřuje. U ekologických
spolků to znamená (alespoň nepřímý) vztah k ochraně přírody a krajiny, tedy k jedné ze složek
životního prostředí podle §2 odst. 1 tohoto zákona (volně žijící živočichové, planě rostoucí
rostliny a jejich společenstva, nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky,
ekologické systémy a krajinné celky, jakož i vzhled a přístupnost krajiny), či týkající se jednoho
z prostředků, jimiž je ochrana přírody a krajiny zajišťována podle §2 odst. 2 téhož zákona
(srovnej citovaný rozsudek sp. zn. 2 As 328/2016). Dále je podstatný vztah spolku k lokalitě,
ve které je daný záměr uskutečňován. K těmto otázkám se však stěžovatel nijak konkrétněji
nevyjadřoval.
[77] Nejvyššímu správnímu soudu je nicméně z jiných zdrojů známo, že stěžovatel se ve své
činnosti nesoustředí pouze na ochranu přírody a krajiny a že jsou jeho zájmy a cíle spjaty
s výstavbou na Pankrácké pláni.
[78] Ze spolkového rejstříku vyplývá, že účelem spolku je nejen: „[o]chrana přírody a krajiny
a životního prostředí zejména při dostavbě Pankrácké pláně a ve všech fázích stavební činnosti na území celého
hlavního města Prahy a ochrana přírody a krajiny a životního prostředí i ve stávající zástavbě na území celého
hlavního města Prahy,“ ale také „[o]chrana památek, kulturních hodnot a krajinného rázu urbanizované
i neurbanizované krajiny na území hlavního města Prahy“ a zejména „[o]chrana veřejného zdraví a zdravých
životních podmínek na území hlavního města Prahy. Ochrana a zastavení úbytku zeleně v zastavěných
i nezastavěných územích hlavního města Prahy.“ a „[o]chrana a podpora cílů územního plánování na území
hlavního města Prahy. Podpora kvalitativního rozvoje území v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje
včetně účasti na tvorbě Strategického plánu hlavního města Prahy.“
[79] Dále z rejstříku plyne, že sídlo spolku je na adrese Bartákova 1108/38 v Praze 4 (Krč),
tedy v podstatě v sousedství stavby MPP.
[80] Z úřední činnosti je soudu známo, že stěžovatel se dlouhodobě věnuje výstavbě
na Pankrácké pláni a účastní se s tím souvisejících správních i soudních řízení (viz např. věci
vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 As 88/2008, 1 As 135/2011, 9 As 28/2012,
2 As 328/2016 a 3 As 193/2017).
[81] Osoba zúčastněná v těchto souvislostech pochybuje, zda stěžovatel reprezentuje skutečné
zájmy obyvatel Pankráce, jelikož poslední schůze spolku se zúčastnily jen tři osoby a na jednání
před soudem byl pouze jeho místopředseda, který sám v blízkosti nebydlí. Nejvyšší správní soud
tyto obavy nesdílí.
[82] Zaprvé je lhostejné, jaký je konkrétní počet aktivních členů spolku. Nikde není psáno,
že by stěžovatel mohl existovat, být nadán právy a hájit je pouze za situace, kdy by jeho
(aktivními) členy byl většinový či jiný větší počet obyvatel dotčené oblasti. Stejně tak je zcela
irelevantní, kdo se účastnil soudního jednání v nynější věci. Účast na soudním jednání je právem
účastníka řízení a je jen jeho věcí, jakým způsobem ho využije.
[83] Zadruhé, dostatečný vztah k lokalitě je doložen výše uvedenými skutečnostmi a nebylo
tedy nezbytné tyto okolnosti prověřovat ve vztahu k jednotlivým členům spolku.
Nadto lze dodat, že minimálně tehdejší předsedkyně stěžovatele měla bydliště na stejné adrese
jako je sídlo spolku.
[84] Lze tedy uzavřít, že stěžovatel byl legitimován k podání žaloby podle §65 odst. 1 s. ř. s.
a uplatnění námitek spadajících do okruhů účelu spolku a týkajících se výstavby na Pankrácké
pláni.
V. b) Započítání plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle do výpočtu koeficientů podlažních
ploch a zeleně
[85] Další otázkou je, zda stěžovatelé byli oprávněni vznášet námitky proti započítání plochy
pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle do výpočtu koeficientů podlažních ploch a zeleně, respektive
do souhlasu hlavního města Prahy s tímto postupem.
[86] Klíčem pro její zodpovězení je stejná logika, jako byla popsána výše při řešení otázky
legitimace stěžovatele jako spolku k podání žaloby: každému přísluší pouze ochrana vlastních
práv a zájmů (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2007,
č. j. 2 As 10/2007 - 83). Je tedy třeba posoudit, jaká je povaha námitek stěžovatelů vztahujících
se ke spornému souhlasu.
[87] Osoba zúčastněná sice správně podotýká, že stěžovatelům nepřísluší hájit práva vlastníka
pozemku, kterým je hlavní město Praha, její argumentace však není ve vztahu k nynější věci
přesná. Stěžovatelé totiž netvrdí jen to, že souhlas je vadný a plocha pozemku nemohla
být využita; zejména namítají, že stavba je v důsledku toho v rozporu s územním plánem.
Podstata jejich námitek tedy nesměřuje k ochraně práv vlastníka pozemku, ale veřejného zájmu
a práv a oprávněných zájmů vlastníků a staveb nacházejících se v dotčeném území (srovnej také
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2008, č. j. 5 As 10/2008 - 103). Nejvyšší
správní soud se tedy v tomto ohledu ztotožňuje s hodnocením městského soudu a náhledem
stěžovatele b).
[88] Dále je však třeba uvést, že stěžovatelé stavějí své námitky na předpokladu, že souhlasem
podle §86 odst. 3 stavebního zákona (v rozhodném znění) dochází k nakládání s majetkem
hlavního města Prahy, což je východisko nesprávné. V tomto ohledu tedy Nejvyšší správní soud
naopak souhlasí s osobou zúčastněnou.
[89] Podle §86 odst. 3 stavebního zákona platí, že pokud žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu
nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka;
to neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit.
[90] Zákon tedy primárně počítá s tím, že v územním řízení bude doložen soukromoprávní
titul k provedení stavby na pozemku, který není ve vlastnictví žadatele, zná nicméně i jinou cestu,
kterou je doložení souhlasu pro účely územního řízení. Ten je určen pro situace, kdy žadatel ještě
nedisponuje soukromoprávním titulem, případně jej z nějakých důvodů nechce stavebnímu úřadu
předložit. Pro účely územního řízení totiž není předložení takového dokladu nezbytně nutné
a postačí, pokud je cestou souhlasu vlastníka pozemku zajištěno, že územní řízení nebude vedeno
bez jeho vědomí.
[91] Z ničeho nevyplývá, že by souhlas podle §86 odst. 3 stavebního zákona měl mít sám
o sobě nějaké soukromoprávní účinky. Jedná se o institut stavebního zákona (tedy
veřejnoprávního předpisu), který slouží výlučně pro účely územního řízení. Za konkrétních
okolností si lze ještě představit, že by z tohoto souhlasu byl dovozován příslib budoucího jednání,
v žádném případě však samotným souhlasem není nakládáno s majetkem. K tomu dochází
na základě soukromoprávního jednání zúčastněných osob, které je z pohledu územního řízení
v pozadí a dokonce ani nemusí existovat. Jak již bylo uvedeno, pro územní řízení je dostačující
vědomost vlastníka pozemku o tom, že se řízení vede. Soukromoprávní vztahy mezi ním
a žadatelem mohou mít v této fázi nejrůznější podobu, včetně dohody o tom, že se ve věci teprve
bude jednat, a z pohledu územního řízení nejsou podstatné.
[92] Nejvyšší správní soud má v obecné rovině pochopení pro námitky stěžovatelů shrnuté
v bodech [22] a [24] tohoto rozsudku, které v podstatě naráží na to, že se v těchto situacích otvírá
prostor pro korupci ze strany osob jednajících za hlavní město Prahu, a proto by nad těmito
situacemi měl být „dohled“. I ve vztahu k nim však nelze než zopakovat, že dojde-li k doložení
souhlasu podle §86 odst. 3 stavebního zákona, nejsou soukromoprávní vztahy žadatele
a vlastníka pozemku z pohledu územního řízení podstatné. Jinak by tomu mohlo být pouze
za situace, kdy by nakládání s majetkem bylo do budoucna zcela vyloučeno, což však není nynější
případ. Stěžovatel b) sice podotýká, že by jeden pozemek mohl být využit pro více staveb, jeho
zmínka je však zcela spekulativní.
[93] V nynější věci jsou proto zcela zbytečné polemiky, zda souhlas podle §86
odst. 3 stavebního zákona představuje formu nakládání s majetkem, pro kterou je nezbytná
specifická procedura přijetí (schválení určitým orgánem města, zveřejnění). O nakládání
s majetkem vůbec nejde.
[94] Lze tak uzavřít, že městský soud sice vycházel při hodnocení této skupiny námitek
z nesprávné úvahy o povaze souhlasu, ve zbytku však jeho odůvodnění obstojí, stejně jako
zákonný závěr, že souhlas podle §86 odst. 3 stavebního zákona nevyžaduje specifické procedury
zmiňované stěžovateli. Vzhledem k tomu Nejvyšší správní soud pouze koriguje část odůvodnění
městského soudu a nehodnotí toto dílčí pochybení jako vadu, pro kterou by měl být napadený
rozsudek zrušen.
[95] Jinak tomu je s nevypořádáním žalobního bodu ohledně chybného výpočtu koeficientů
podlažních ploch a zeleně, které stěžovatelé spatřují v tom, že do výpočtu byla nesprávně
zahrnuta celá plocha pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle.
[96] Nejvyšší správní soud ve spise městského soudu ověřil, že stěžovatel b) tuto argumentaci
řádně uplatnil v žalobě (str. 3 – 4). Zejména namítal, že do výpočtu koeficientů byla zahrnuta celá
plocha pozemku, přestože pozemkem stavby je podle projektové dokumentace pouze jeho část,
že byla zahrnuta též plocha pozemku, která je zastavěná, a část pozemku, která je součástí jiné
funkce. Stěžovatelka c) sice takové námitky v žalobě nevznesla (byť se výpočtem koeficientů také
zabývala), na povinnost městského soudu zabývat se argumentací stěžovatele b) to však nemá
vliv.
[97] V odůvodnění napadeného rozsudku se přitom adekvátní reakce nenachází. Městský soud
sice na začátku související části odůvodnění rozsudku tento problém zmínil (str. 33 odst. 3),
ale nevypořádal se s ním.
[98] Osoba zúčastněná zpochybňuje závěr o nepřezkoumatelnosti rozsudku poukazem na to,
že problematika byla řešena na soudních jednáních. Tato otázka však není podstatná; stěžejní
je obsah písemného odůvodnění rozsudku (§54 odst. 2, věta první, s. ř. s.).
[99] Dále dovozuje, že se městský soud s námitkou vypořádal v části odůvodnění zabývající
se povahou indexu podlažní plochy, která s koeficientem podlažních ploch souvisí,
její argumentace je však účelová. Obecné pojednání o tom, že index podlažní plochy stanovuje
závazné limity využití území (jeho zastavěnosti), nemůže být relevantní odpovědí na konkrétní
námitky v podobě chybného započítání celé plochy pozemku č. 2840 v k. ú. Nusle do výpočtu
obou koeficientů.
[100] Lze tedy uzavřít, že napadený rozsudek je částečně nepřezkoumatelný pro nevypořádání
námitek, které se odvíjejí od tvrzení o nesprávném zahrnutí celé plochy uvedeného pozemku
do výpočtu koeficientů podlažních ploch a zeleně. Byť se jedná o jednu z několika sporných
otázek, stále jde o ucelenou argumentaci, kterou nelze považovat za dílčí tvrzení, které by bylo
možné bez dalšího přejít (srovnej také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2012,
č. j. 4 Ans 1/2012 - 61). Městský soud proto v dalším řízení doplní odůvodnění svého rozhodnutí
o reakci na argumentaci shrnutou výše.
[101] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že se nezabýval věcným řešením této
problematiky, jelikož by to v tuto chvíli bylo předčasné.
V. c) Způsob započtení nejistoty měření při stanovení hladiny akustického tlaku
[102] Následně přistoupil k posouzení námitky stěžovatele b), dle které bylo při stanovení
hladiny akustického tlaku postupováno protiprávně s ohledem na to, jak je upraveno započtení
nejistoty měření.
[103] Stěžovatelova námitka směřuje k §20 odst. 4 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., dle kterého
[p]ři měření hluku v chráněných venkovních prostorech staveb, chráněném venkovním prostoru a v chráněných
vnitřních prostorech staveb se uvádí nejistota, kterou se rozumí rozšířená kombinovaná standardní nejistota
měření. Nejistota musí být uplatněna při hodnocení naměřených hodnot. Výsledná hodnota hladiny akustického
tlaku nepřekračuje hygienický limit, jestliže výsledná ekvivalentní hladina akustického tlaku po odečtení hodnoty
nejistoty je rovna nebo je nižší než hygienický limit nebo výsledná maximální hladina akustického tlaku je rovna
nebo je nižší než hygienický limit.
[104] V žalobě namítal nezákonnost a v kasační stížnosti též neústavnost uvedeného pravidla,
neboť má za to, že nejistotu měření lze z povahy věci jedině přičítat, jinak je postup vedoucí
ke stanovení hladiny akustického tlaku v rozporu s účelem zákona o ochraně veřejného zdraví,
tedy ochranou veřejného zdraví cestou snižování hlukové zátěže.
[105] Nejvyšší správní soud k tomu s ohledem na vyjádření osoby zúčastněné předně uvádí,
že námitku neústavnosti uvedeného pravidla nehodnotí jako nepřípustnou podle §104
odst. 4 s. ř. s., byť byla v této podobě uplatněna až v kasační stížnosti, a to ze dvou důvodů.
[106] Zaprvé, k protiprávnosti aplikovaného pravidla soud přihlíží z úřední povinnosti
(přezkoumává-li tu část rozhodnutí, kde bylo pravidlo aplikováno) a je tedy lhostejné,
kdy a zda ji účastník namítá.
[107] Zadruhé, ať už stěžovatel dovozuje nezákonnost či neústavnost citovaného ustanovení,
činí tak ze zcela stejných důvodů: má za to, že odečtení odchylky měření při stanovení hladiny
akustického tlaku je v rozporu s ochranou veřejného zdraví. Z tohoto pohledu se o jinou
argumentaci nejedná. Nadto lze podotknout, že svoji námitku vztahuje pouze k zákonu
o ochraně veřejného zdraví, konkrétněji tedy odůvodňuje výlučně názor o nezákonnosti
citovaného ustanovení.
[108] Po věcné stránce není tato námitka důvodná a Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje
s důvody, které k tomu uvedl městský soud.
[109] Hygienické limity, způsob měření hluku i stanovení hladiny akustického tlaku, včetně
způsobu započtení nejistoty měření, upravuje nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Toto nařízení
tedy obsahuje komplexní metodiku pro určení, zda byly dodrženy limity akustického tlaku,
a je nasnadě, že při stanovení hygienických limitů s tím bylo počítáno. Jak dále podotkl městský
soud, uvedená úprava vychází z odborných zkušeností, jak zapracovávat korekce nejistoty měření
a korekce odrazu hluku. Jestliže tedy stěžovatel nenabízí žádné odborné zdůvodnění, dle kterého
by předvídané nejistoty měření a výpočty vedly k nereálnému výsledku ohledně posouzení hladin
akustického tlaku, nemůže být jeho námitka důvodná.
[110] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že požadavek stěžovatele na předložení věci
Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy nebyl opodstatněný. Pro takový postup nebyl
v nynější věci prostor ani teoreticky, neboť soud je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy při rozhodování
vázán zákonem (a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu) a soulad jiného
právního předpisu – tedy i nařízení vlády – se zákonem (či mezinárodní smlouvou) posuzuje sám.
Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy postupuje za situace, kdy má za to, že zákon, jehož má být ve věci
aplikováno, je v rozporu s ústavou. Stěžovatelova argumentace však směřovala proti nařízení vlády,
proto oba správní soudy v rozsahu své pravomoci posoudily, zda je citované ustanovení
v souladu se zákonem. K předložení věci Ústavnímu soudu nebyl důvod.
V. d) Nadlimitní zatížení území hlukem, znečištění ovzduší
[111] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami souvisejícími s tvrzeními o nadlimitním
zatížení území hlukem a znečištění ovzduší, které v řízení o kasační stížnosti vznáší zejména
stěžovatel b).
[112] Stěžovatel v této souvislosti předně namítá, že měl nepřiměřeně krátký čas k obstarání
důkazů pro svá tvrzení při srovnání s dobou, kterou měla k dispozici osoba zúčastněná (čímž
měla být porušena zásada rovnosti účastníků). Navazuje, že za těchto okolností bylo povinností
správních orgánů obstarat vlastní odborné podklady, kterými by byla potvrzena či vyvrácena
správnost a pravdivost podkladů předložených osobou zúčastněnou. Jelikož se tak nestalo, nebyl
řádně zjištěn skutkový stav.
[113] Vzhledem k tomu, že ani jednu z těchto námitek stěžovatel neuplatnil v řízení před
městským soudem, ač tak nepochybně učinit mohl, jedná se o námitky nepřípustné podle §104
odst. 4 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud se jimi nezabýval.
[114] Hodnocení, že území nebude nadlimitně zatíženo, stěžovatel v kasační stížnosti
v podstatě nijak nezpochybňuje, pouze uvádí, že na nadlimitní zatížení opakovaně upozorňoval.
[115] Vzhledem k tomu, že již jeho žalobní argumentace byla poměrně obecná a městský soud
ji přesto nadstandardním způsobem vypořádal, včetně odkazu na konkrétní podklady
ve správním spise (viz str. 38 odst. 2 – str. 41 odst. 2 napadeného rozsudku), obecná kasační
námitka není způsobilá zpochybnit hodnocení městského soudu, s jeho důvody se míjí
a je nepřípustná (viz §102 a §103 s. ř. s.).
[116] Jediná konkrétnější zmínka stěžovatele se týká nadlimitní koncentrace benzo(a)pyrenu
v ovzduší, a to účinnosti kompenzačního opatření v podobě výsadby zeleně. Dle jeho názoru
nebylo zohledněno, že výsadba je plánovaná v jiném místě, než kde bude největší přírůstek
dopravy. V návaznosti na to namítá, že městský soud se touto otázkou nezabýval a rozsudek
je nepřezkoumatelný.
[117] Nejvyšší správní soud k tomu předesílá, že otázkou přípustnosti koncentrace
benzo(a)pyrenu se městský soud podrobně zabýval na str. 42 odst. 3 až str. 43 odst. 1
napadeného rozsudku, jak vyplývá i z narace. Vysvětlil, že sice dojde k navýšení emisí
benzo(a)pyrenu a že znečištění bude nadlimitní, nárůst znečištění v důsledku výstavby MPP však
je zcela minimální (0,4% imisního limitu). Vzhledem k tomu, že příspěvek imisní hodnoty
odpovídá méně než 1% hodnoty imisního limitu, bylo možné stavbu umístit, a to navíc bez
uložení kompenzačních opatření, jak vyplývá z §27 odst. 1 nařízení vlády č. 415/2012 Sb. Přesto
byla tato opatření navržena.
[118] Proti těmto důvodům stěžovatel nic nenamítá a je tedy otázkou, kam svým tvrzením
o neúčinnosti kompenzačních opatření směřuje. Jestliže vůbec nebylo třeba kompenzační
opatření ukládat, není zřejmé, jaký vliv by jejich případná neúčinnost mohla mít na zákonnost
napadeného správního rozhodnutí.
[119] Není pravda, že by se městský soud účinností kompenzačních opatření nezabýval.
Na str. 42 v odst. 3 (jeho druhé polovině) rozsudku jasně uvedl, že účinnost kompenzačních
opatření byla doložena odbornými podklady založenými ve správním spise, která stěžovatel
relevantně nezpochybnil. Zejména lze odkázat na tuto část odůvodnění napadeného rozsudku:
„[p]řes uvedené projekt MPP a povaha území s koeficienty KZ [koeficient zeleně, pozn. NSS] umožňuje
vybudování poměrně rozsáhlých ploch zeleně. Nadto oznamovatel záměru v rámci dokumentace předložil ‚Odhad
předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší - zprovoznění záměru
výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4‘, zpracované znalcem z oboru čistoty ovzduší RNDr. Janem
Pretlem, které v souvislosti s předchozím znaleckým posudkem téhož znalce ‚Vliv projektované stavby výstavby
Administrativního objektu MPP na přirozené provětrávání území‘ ze dne 4. 12. 2013 měly vliv na hodnocení
umístění záměru. Žalobci proti těmto podkladům nestaví žádnou odbornou protiargumentaci, pouze vytýkají
spekulativnost hypotézy o účinné výsadbě stromů.“
[120] Proti tomu stěžovatel opět nic nenamítá, Nejvyšší správní soud proto nemá důvod
se touto problematikou dále zabývat a uzavírá, že námitka není důvodná.
V. e) Námitky týkající se hotelu stěžovatelky c)
[121] Ve vztahu k individuální situaci hotelu Panorama se (z logicky věci) vyjadřuje pouze
stěžovatelka c), která hotel vlastní.
[122] Předně zpochybňuje hodnocení městského soudu, dle kterého v žalobě uplatnila pouze
obecné námitky týkající se odstupových vzdáleností hotelu a stavby MPP.
[123] Nejvyšší správní soud v žalobě ověřil, jakým způsobem stěžovatelka odůvodnila
své námitky, a se závěrem o jejich obecnosti se plně ztotožňuje. Stěžovatelka se omezuje
na obecná konstatování typu: stavba bude mít negativní vliv na budoucí renovaci a modernizaci
hotelu, předložená světelná technická studie je nesprávná apod., aniž by dokládala aktuální plány
na renovaci hotelu nebo uváděla konkrétní tvrzení a důkazy pro to, že studie trpí nějakými
vadami.
[124] Městský soud se námitkami zabýval v míře odpovídající jejich obecnosti, respektive
mnohdy i v míře vyšší než nezbytné, a podrobně uvedl, proč žalovaný vycházel z dostatečných
podkladů, aplikoval relevantní právní úpravu a své rozhodnutí řádně odůvodnil
(str. 29 odst. 2 až str. 30 napadeného rozsudku, str. 31 odst. 2). S ohledem na obsah kasační
stížnosti je podstatný zejména druhý odstavec na straně 29, který se týká odstupové vzdálenosti
jako takové a který dle stěžovatelky v rozsudku chybí; není to pravda.
[125] Poukaz stěžovatelky na to, že stavební úřad je povinen postupovat bez ohledu na obsah
námitek tak, aby zjistil stav věci potřebný pro rozhodnutí, a v intencích §90 stavebního zákona,
je v těchto souvislostech zcela irelevantní. Soudní řízení je ovládáno dispoziční zásadou (§75
odst. 2 a §109 odst. 3 s. ř. s.). Pokud stěžovatelka prezentovala pouze obecné výtky, soudy
přezkoumávají napadené rozhodnutí touto optikou a nepřísluší jim za stěžovatelku cokoli
domýšlet.
[126] Konkrétnější argumentace v žalobě se týkala pouze inženýrsko-geologického průzkumu
podloží a vlivu stavby na komín hotelu. V obou případech však byla městským soudem podrobně
vypořádána (viz str. 31 odst. 5 – str. 32 odst. 1 a str. 31 odst. 1 napadeného rozsudku)
a stěžovatelka ji v kasační stížnosti relevantně nezpochybňuje. Otázce inženýrsko-geologického
průzkumu se nevěnuje vůbec, Nejvyšší správní soud se jí proto dále nezabýval. K otázkám
souvisejícím s komínem hotelu uvádí následující.
[127] Zaprvé není pravda, že by městský soud ignoroval tvrzení stěžovatelky, že funkce
komína a jeho bezpečný provoz budou s ohledem na blízkost budov dotčeny.
Na str. 31 odst. 1 napadeného rozsudku zdůvodnil, že ve správním řízení byly shromážděny
dostatečné podklady, dle kterých nebude mít stavba MPP významný vliv na tah komína a nemůže
způsobit jeho nefunkčnost. Tyto závěry stěžovatelka nikdy (ani nyní) nezpochybnila konkrétními
tvrzeními a důkazy.
[128] Zadruhé nejsou opodstatněné výtky týkající se přístupu ke komínu. Již městský soud
stěžovatelce vysvětlil, že přístup ke komínu bude podrobněji řešen ve stavebním řízení
(při respektování stěžovatelčiných práv z věcných břemen), což je jednou z podmínek územního
rozhodnutí (str. 31 odst. 1 napadeného rozsudku). Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti
pouze obecně namítá, že jí tento způsob přijde nedostatečný, a opakuje, že v projektu není brán
ohled na to, že se přístup ke komínu stane nebezpečným, ne-li nemožným. Nejvyšší správní soud
v uvedeném způsobu řešení obecně nespatřuje problém s tím, že otázka bezpečnosti přístupu
ke komínu bude předmětem stavebního řízení. Stěžovatelka ostatně své názory opět nijak
konkrétněji neodůvodňuje.
[129] Námitky stěžovatelky týkající se hotelu Panorama tedy nebyly důvodné, a to zejména
s ohledem na svou obecnost.
V. f) Nemožnost dalšího zatížení území s ohledem na rozsudky správních soudů týkající
se původního stavebního záměru osoby zúčastněné
[130] K poukazu stěžovatelů na dřívější rozsudky správních soudů týkající se původního
záměru osoby zúčastněné Nejvyšší správní soud ve shodě městským soudem konstatuje, že jejich
závěry jsou bez většího významu pro nynější věc.
[131] Důvodem zrušení správních rozhodnutí ve věci umístění stavby EPOQUE
PANKRÁC - HOTEL bylo zaprvé nevypořádání některých námitek správními orgány, zadruhé
nezákonnost závěru, dle kterého lze do území nadlimitně zatíženého hlukem bez dalšího
umisťovat nové stavby, pokud jejich příspěvek k hlukové zátěži nebude významný.
[132] První důvod je ve vztahu k nynější věci zcela irelevantní, to je zřejmé bez jakéhokoli
dalšího zkoumání. Ani druhý ale nemá takový význam, jak mu stěžovatelé připisují, jelikož soudy
neučinily žádný konečný závěr o nemožnosti další výstavby v území. Šlo o konstatování
nezákonnosti postupu, kdy do území již nadlimitně zatíženého byla umisťována další stavba
pouze s poukazem na to, že sama o sobě významně nepřispěje k navýšení zátěže (hlukem).
Takový postup je nepřípustný, neboť by mohl vést k tomu, že by zatížení území mohlo být
postupně navyšováno donekonečna a stanovení limitů pro konkrétní území by ztratilo reálný
význam. Vždy však jde o to, jaké jsou konkrétní okolnosti věci.
[133] V tomto případě jde o zcela jinou stavbu umisťovanou v jiné době, jak opakovaně
podotýká osoba zúčastněná. Nejen že jsou tedy posuzovány parametry jiné stavby, jiná může
být také situace v území, limity, které musí být dodrženy, a důvody územního rozhodnutí.
Městský soud přitom uzavřel, že údaje o hodnotách a limitech hlukové a imisní zátěže
byly dostatečně zpracovány, ověřovány a vyhodnoceny v souladu s výše uvedenými požadavky,
tedy v souhrnu již realizovaných či uvažovaných záměrů ve funkčním území. Pokud proti tomu
stěžovatelé pouze obecně namítají, že původní záměr (z výše uvedených důvodů) neobstál,
nejsou jejich námitky ničím jiným než steskem nad další zástavbou území, který však není
způsobilý zpochybnit zákonnost napadeného správního rozhodnutí či rozsudku městského
soudu.
VI. Závěr a náklady řízení
[134] Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce stěžovatelů o nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku z důvodu nevypořádání jedné ze žalobních námitek, proto jej podle §110 odst. 1,
věty první, s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[135] Městský soud bude v tomto řízení vázán závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), tj. vypořádá zbývající
žalobní bod a částečně upraví své odůvodnění týkající se povahy souhlasu podle §86
odst. 3 stavebního zákona. Ve zbytku se Nejvyšší správní soud se závěry městského soudu plně
ztotožnil.
[136] Městský soud v dalším řízení rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 19. září 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu