ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.34.2012:28
sp. zn. 9 As 34/2012 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně:
TESCOMA s.r.o., se sídlem U Tescomy 241, Zlín, zast. JUDr. Stanislavem Knotkem,
advokátem se sídlem Kvítková 1569, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo životního
prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
17. 3. 2009, č. j. 570/1940,3048/08/Se, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, č. j. 10 Ca 169/2009 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) , zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 3. 2009, č. j. 570/1940,3048/08/Se. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl
odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „správní
orgán prvního stupně“) ze dne 30. 5. 2008, č. j. ČIŽP/47/OOH/0707658.044/08/BJS, a toto
rozhodnutí, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 600 000 Kč za spáchání správního
deliktu podle ustanovení §38a odst. 1 písm. d) zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách
a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o chemických látkách“), potvrdil.
Uvedeného správního deliktu se stěžovatelka dopustila tím, že porušila ustanovení §26
odst. 1 zákona o chemických látkách a ustanovení bodu 6.2 části I přílohy 2 vyhlášky č. 221/2004 Sb. tím, že v období od 1. 5. 2004 do 28. 2. 2007 uváděla na trh a do ob ěhu v České republice
vyjmenované termosky s obsahem azbestu, vláken minerálu chryzotil, který byl do těchto
výrobků záměrně přidáván.
Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rozebral napadené
rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že postup správního orgánu prvního stupně
i žalovaného při stanovení výše uložené pokuty byl v souladu se zákonem. Zákon o chemických
látkách dává správním orgánům možnost přihlížet při stanovení sankce i k jiným kritériím, než
jsou v zákoně výslovně vyjmenovány. Dále je ukládání sankce v citovaném zákoně koncipováno
tak, že nemusí nastat vznik škody či dojít ke škodlivému následku, postačuje vznik hrozby
škodlivého následku. Skutečnost, že nebyly prokázány žádné škodlivé následky v oblasti ochrany
zdraví člověka, neznamená, že nelze hovořit o žádné ani o nízké nebezpečnosti dovážených
termosek. Navíc s ohledem na to, že poslední závadné termosky byly uvedeny do oběhu ještě
v roce 2007, nelze výskyt škodlivých následků v budoucnu vyloučit. Výše pokuty je přitom
v projednávané věci odůvodněna dle zákonem stanovených kritérií.
Materiální stránka nebezpečnosti jednání stěžovatelky byla naplněna tím, že byly
dovezeny a uvedeny do oběhu výrobky obsahující nebezpečné látky. Otázka množství této látky
pak není důvodem pro vyslovení závěru o absenci materiální stránky nebezpečnosti takového
jednání, ale důvodem pro udělení sankce v dolní hranici sankčního rozpětí. K ohrožení právem
chráněného zájmu došlo již v důsledku dovozu výrobku, do kterého byla záměrně přidávána
nebezpečná látka.
Lichá je rovněž argumentace stěžovatelky týkající se porovnávání množství azbestu
dovezeného stěžovatelkou (přibližně 40 kg) s množstvím azbestu vyskytujícím se v minulosti
běžně např. v bytových domech. Dovoz látky chryzotil je zakázán, je dná se o vysoce
nebezpečnou látku. Navíc stěžovatelka v této argumentaci srovnává nesrovnatelné - dovezenou
látku a hypotetické množství azbestu v bytových domech. Tato námitka jde mimo předmět
kontroly správního orgánu, závažnost porušení byla zhodnocena při stanovení výše udělené
sankce.
Výše pokuty byla stanovena po zvážení individuálních a relevantních okolností daného
případu. To, že žalovaný pro přehlednost k námitce stěžovatelky porovnal stanovenou výši
pokuty s výší sankcí ukládaných za obdobné delikty jiným subjektům , samo o sobě neznamená,
že ve vztahu ke stěžovatelce nedošlo k individuálnímu posouzení věci.
Městský soud s ohledem na výše uvedené nevyužil své moderační právo, neboť
v projednávané věci nebyla uložena zjevně nepřiměřená sankce.
Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé,
že uplatňuje rovněž kasační důvody ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Tvrdí, že se městský soud v napadeném rozsudku nedostatečně zabýval argumentací
uplatněnou v žalobě, pouze převzal nesprávné závěry obsažené v rozhodnutí žalovaného. Soud
se nezabýval naplněním materiální stránky deliktu, ačkoliv vzal na vědomí, že nebyly prokázány
škodlivé následky porušení povinnosti stěžovatelkou v oblasti zdraví člověka. Tyto skutečnosti
soud dle stěžovatelky ponechal bez náležité pozornosti, nezabýval se dostatečně tím, jak žalovaný
posoudil skutkový stav věci a rozhodnutí nezrušil, ačkoliv k tomu byl povinen. V této souvislosti
odkazuje stěžovatelka na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011,
č. j. 1 Afs 14/2011 - 62.
Pokud bylo v řízení konstatováno porušení povinnosti v menším rozsahu, měl se soud
zabývat tím, zda je rozhodnutí žalovaného vůbec přezkoumatelné, pokud žalovaný tuto
skutečnost zhodnotil ve vztahu ke stanovení výše sankce a nikoliv ve vztahu k naplnění
materiální stránky daného správního deliktu. V tomto smyslu poukazuje stěžovatelka
na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 - 45.
Stěžovatelka dále považuje za nepřípustné, aby byly v dané věci aplikovány jednotlivé
skutečnosti účelově, a to buď jejich vytrháváním z kontextu, nebo tím, že byly ponechány
bez povšimnutí. Jedná se zejména o zdůraznění výchovného efektu sankce vzhledem
k majetkovým poměrům stěžovatelky na úkor teoretických škodlivých následků na zdraví
či životní prostředí, okolností, za kterých byl delikt spáchán atd. Tyto skutečnosti nebyly
posouzeny v kontextu a důsledně podle okolností daného případu, čímž došlo k projevu svévole
v jednání správního orgánu.
Městský soud se s namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí žalovaného řádně
nevypořádal. Napadený rozsudek městského soudu vnitřně rozporný, neboť na jedné straně
konstatuje individuální posouzení daného případu, zatímco v druhé části ponechává stranou
evidentní důkazy zpochybňující individuální zhodnocení dané ho případu. Stěžovatelka trvá
na tom, že posouzení výše uložené sankce z hlediska poměru k částce, kterou je ve správním
řízení maximálně možno uložit, je zjednodušující, zavádějící a nepřípustné. Pouze z této hodnoty
nelze stanovit, zda se jedná o sankci přiměřenou či nikoliv. Soud přitom neřešil, že výše druhé
nejvyšší uložené sankce činí pouhých 25 % z hodnoty sankce uložené v nyní projednávané věci,
třetí nejvyšší pak pouze 12 %. Tyto hodnoty dokládají dle stěžovatelky nepředvídatelnost
rozhodnutí žalovaného.
Městský soud současně nedostatečně posoudil napadené rozhodnutí žalovaného
z hlediska odůvodnění výše uložené sankce v návaznosti na odvolací námitky. Proto je rozsudek
městského soudu nepřezkoumatelný, jak ostatně plyne i z judikatury Nejvyššího správního soudu,
např. z jeho rozhodnutí ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 As 51/2007 - 68.
Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka upozorňuje, že nebezpečná látka nebyla na trh
uvedena úmyslně, což však není z hlediska naplnění skutkové podstaty rozhodující. K řešení dané
situace se stěžovatelka postavila způsobem, který je kladně hodnocen správním orgánem prvního
stupně a prokazuje, jak stěžovatelka k ochraně životního prostředí přistupuje.
Z uvedených důvodů stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadený
rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu jednání.
Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné a stěžovatelka je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupena.
Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil přitom, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) , a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z předloženého soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že správní orgán
prvního stupně provedl na základě podnětu dne 28. 2. 2007 kontrolu zaměřenou na uvádění
chemických látek a chemických přípravků na trh a do oběhu, neboť dle zjištění byly italskými
úřady ve varovném systému RAPEX oznámeny termosky pocházející z České republiky vyráběné
stěžovatelkou obsahující rakovinotvorný azbest. Podle informací v systému RAPEX se jednalo
o 5 typů termosek v devíti modifikacích, které byly na trh v České republice uváděny
stěžovatelkou pod komerčními názvy PRIMA, LOVELY, LUNCH s hrníčkem, COFFEE
a termoska s pumpičkou.
Na základě kontrolních zjištění bylo se stěžovatelkou dne 26. 3. 2007 zahájeno správní
řízení ve věci uložení pokuty za spáchání správníh o deliktu podle ustanovení §38a odst. 1
písm. d) zákona o chemických látkách. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne
12. 6. 2007, č. j. 47/OOH/0707658.36/07/BJS, pak byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši
600 000 Kč za spáchání správního deliktu podle ustanovení §38a odst. 1 písm. d) zákona
o chemických látkách tím, že stěžovatelka jako dovozce uvedla na trh a do oběhu v České
republice výrobky obsahující nebezpečnou látku azbest, aniž by byly splněny požadavky podle
§26 odst. 1 zákona o chemických látkách. Podle bodu 6. 2. vyhlášky č. 221/2004 Sb., kterou
se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků,
jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání
je omezeno, je zakázáno uvádět na trh, do oběhu nebo používat vlákna či výrobky záměrně
obsahující vlákna minerálu chryzotil. Při stanovení výše pokuty přihlédl správní orgán k tomu,
že do České republiky bylo dovezeno přibližně 100 000 ks termosek obsahujících vlákna minerálu
chryzotil, a to v období dvou a půl roku, ve vztahu k těmto termoskám však nebyly konkrétně
prokázány škodlivé následky v oblasti ochrany zdraví člověka či životního prostředí. Rovněž byl
zohledněn výchovný efekt uložené sankce, spolupráce stěžovatelky v průběhu správního řízení,
jakož i zjednání nápravy, změny technologie výroby a nízká zdravotní nebezpečnost uvedených
termosek. Proto byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 12 % maximální možné sankce, která
je 5 000 000 Kč.
Žalovaný následně ve svém rozhodnutí potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně s tím, že konkrétní porušení zákona bylo shledáno v tom, že stěžovatelka úmyslně uvedla
na trh a do oběhu nebezpečnou chemickou látku, materiální stránka deliktu je přitom naplněna již
tím, že minerál chryzotil byl do výrobku (termosek) záměrně přidáván , a takové výrobky byly
do České republiky dováženy. Proto se nelze domnívat, že byla naplněna pouze formální stránka
deliktu. Co se týče výše udělené pokuty, u srovnatelných případů byla u dělena sankce
v přepočtu na jeden kus termosky obdobná či vyšší, byla stanovena úvahou správního orgánu
a s ohledem na nízkou závažnost možného ohrožení zdraví člověka a životního prostředí tímto
skutkem byla uložena ve výši 12 % zákonného rozpětí.
Skutečnost, že stěžovatelka v období od 1. 5. 2004 do 28. 2. 2007 uváděla na trh
a do oběhu v České republice vyjmenované termosky, které dle odborného posudku založeného
ve správním spise obsahovaly azbest, konkrétně minerál chryzotil, není mezi účastníky sporn á.
Spornou rovněž není otázka právní kvalifikace tohoto jednání, tedy že uvádění na trh nebo
do oběhu výrobky obsahující tuto nebezpečnou látku uvedenou v příloze 2 vyhlášky č. 221/2004
pod bodem 6. 2, aniž by byly splněny podmínky dle §26 odst. 1 zákona o chemických látkách,
je dle ustanovení §38a odst. 1 písm. d) tohoto právního předpisu správním deliktem, za který
je příslušný správní orgán oprávněn uložit výrobci nebo dovozci pokutu až do výše 5 000 000 Kč
[§38c písm. d) zákona o chemických látkách].
Spornou však zůstává otázka naplnění materiální stránky daného správního deliktu
s ohledem na neprokázání škodlivých následků jednání stěžovatelky a dále otázka správního
uvážení při ukládání výše sankce.
Mezi protispolečenskými jednáními rozlišuje právní teorie zejména trestné činy, přestupky
a jiné správní delikty; dále pak disciplinární a pořádkové správní delikty. Za deliktní jednání
je přitom možno považovat jen takové jednání, které naplňuje znaky stanovené zákonem
a je za deliktní zákonem označeno. Rozlišovacím kritériem mezi jednotlivými druhy deliktů je pak
míra jejich typové společenské nebezpečnosti vyjádřená ve znacích skutkové podstaty. U jiných
správních deliktů je to navíc vymezení okruhu subjektů, které se takového deliktního jednání
mohou dopustit a jsou za jejich spáchání odpovědné. Jiné správní delikty jsou svojí povahou
nejvíce podobné přestupkům. Na rozdíl od nich však jde o protiprávní jednání, které je zvláštním
zákonem označeno jako správní delikt a tak je i posuzováno, bez ohledu na zavinění, přičemž
platí, že pro posouzení trestnosti správních deliktů platí, stejně jako pro přestupky, obdobné
principy a pravidla jako pro posouzení trestnosti trestných činů (blíže viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008 - 46, či rozsudek ze dne 31. 5. 2007,
č. j. 8 As 17/2007 - 135; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná též na www.nssoud.cz).
I k trestnosti správního deliktu však nepostačuje pouhé naplnění formální stránky dané
skutkové podstaty, ale vyžaduje se, aby takové jednání vykazovalo i určitou společenskou
nebezpečnost ve vztahu k porušené povinnosti, čímž dochází i k naplnění materiální stránky
správního deliktu (viz obdobné použití principů trestního práva). Jen v případě naplnění obou
shora uvedených stránek může být určité jednání kvalifikováno jako správní delikt, a to i přesto,
že příslušné zákony materiální stránku deliktu výslovně neupravují. Míra naplnění materiální
stránky deliktu se pak projevuje v posuzování trestnosti právně závadného jednání, či následně
při stanovení výše sankce (blíže srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, publikováno pod č. 1546/2008 Sb. NSS).
Podle judikatury zdejšího soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou
naplnění materiální stránky daného správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých
rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již
samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 - 45, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2011,
č. j. 1 Afs 14/2011 - 62). Až ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní
společenská nebezpečnost dosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné,
aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého
rozhodnutí. S ohledem na dále uvedené není rozhodnutí žalovaného, a tedy ani městského soudu,
v tomto směru nepřezkoumatelné. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku
prvního senátu, obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít
okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra
zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální
stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí,
ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce. Obecně je přitom nutno
vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon
předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské
nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996,
sp. zn. 1 Tzn 2/96).
Lze tak shrnout, že v případě, kdy určitým jednáním budou sice naplněny formální znaky
skutkové podstaty daného správního deliktu, ale současně budou existovat natolik významné
okolnosti, které budou vylučovat, aby daným jednáním byl porušen či ohrožen právem chráněný
zájem, nedojde k naplnění materiálního znaku daného správního deliktu. Takové jednání poté
nemůže být označeno za správní delikt a tudíž ani nemůž e dojít k uložení sankce za jeho
spáchání.
V projednávané věci má Nejvyšší správní soud stejně jako městský soud za to, že došlo
i k naplnění materiální stránky správního deliktu podle ustanovení §38a odst. 1 písm. d) zákona
o chemických látkách, a to z následujících důvodů. Zákon o chemických látkách v citovaném
ustanovení chrání zdraví člověka a životní prostředí tím, že zakazuje uvádět na trh a do oběhu
určité látky, u nichž je prokázáno, že jsou škodlivé. Tento zákaz neplatí absolutně, za splnění
určitých zákonem stanovených podmínek může být takové jednání povolené. Cílem této právní
úpravy však je chránit lidské zdraví a životní prostředí před tím, aby se v České republice
zvyšovalo množství těchto nebezpečných látek, a to bez ohledu na to, zda se z minulosti takové,
bezesporu nežádoucí, látky na zdejším území vyskytují a v jakém množství.
Zájem společnosti na ochraně zdraví člověka a životního prostředí chráněný skutkovou
podstatou daného správního deliktu (jeho objekt) byl v projednávané věci ohrožen již tím,
že na území České republiky byly uvedeny na trh termosky obsahující azbest, konkrétně chrysotil.
Chrysotil je přitom podle Přílohy č. 2, části I, bodu 6. 2 vyhlášky č. 221/2004 Sb. látkou, jejíž
uvádění na trh, do oběhu nebo používání jejích vláken a výrobků, do nichž jsou tato vlákna
záměrně přidávána, je zakázáno. Termosky s komerčními názvy PRIMA, LOVELY, LUNCH
s hrníčkem, COFFEE a termoska s pumpičkou, při jejichž výrobě byl přidáván do distančních
tělísek termoizolační skleněné nádoby zakázaný minerál chrysotil, byly stěžovatelkou uváděny
na trh a do oběhu, čímž došlo k ohrožení právem chráněného zájmu na zdraví člověka
a životním prostředí. Součástí objektivní stránky projednávaného správního deliktu přitom není
způsobení škodlivého následku na zdraví člověka či životním prostředí (srov. rozhodnutí
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2008, č. j. 1 As 15/2007 - 141).
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že společensky nebezpečné je jakékoliv zvyšování množství
azbestu na území České republiky, o čemž ostatně svědčí i všeobecně známá snaha o likvidaci
azbestu vyskytujícího se z minulosti a jeho nahrazování jinými, neškodlivými, látkami.
Skutečnosti, ve kterých stěžovatelka spatřuje důvody, pro které by neměla být
v projednávané věci naplněna materiální stránka deliktu , bylo proto namístě, jak plyne z výše
uvedené judikatury, zohlednit při stanovení výše sankce.
Tvrzení stěžovatelky, že se městský soud nezabýval otázkou naplnění materiální stránky
deliktu v souvislosti s neprokázáním konkrétních škodlivých následků na zdraví člověka, nemá
oporu v odůvodnění napadeného rozsudku. Městský soud zcela přezkoumatelným způsobem
v odůvodnění napadeného rozsudku vyjádřil, že k naplnění materiální stránky daného deliktu
došlo již dovozem a uvedením do oběhu nebezpečné látky s tím, že míra porušení této
povinnosti a další okolnosti jsou důvodem, pro uložení sankce v dolní hranici sankčního rozpětí.
S ohledem na shora uvedené shledal Nejvyšší správní soud postup městského soudu
i žalovaného z hlediska posuzování materiální stránky správního deliktu za postup v souladu
se zákonem a konstantní judikaturou kasačního soudu. Námitky stěžovatelky týkající se této
otázky proto nejsou důvodné.
Nejvyšší správní soud se dále v návaznosti na uplatněné kasační námitky zabýval otázkou
stanovení výše sankce. Přestože má správní orgán při stanovení výše sankce velký prostor
pro své uvážení, podle ustanovení §2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní ř ád ve znění
pozdějších předpisů (správní řád), musí dbát mimo jiné i na to, aby při rozhodování skutkově
shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. To se samozřejmě týká
i otázky postihu subjektů za spáchání správních deliktů. Jedná -li se o naplnění totožné skutkové
podstaty, pak je na místě, aby správní orgán ve věcech, u kterých jsou i další okolnosti případu
obdobné, udělil rovněž obdobnou sankci. Takový postup je v souladu se zásadou legitimního
očekávání a předvídatelnosti správního rozhodnutí.
V projednávané věci je z údajů předložených stěžovatelkou a z údajů obsažených
v rozhodnutí žalovaného zřejmé, že správní orgán nevybočil ze své dosavadní rozhodovací praxe.
Správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích přezkoumatelným způsobem uloženou výši
sankce odůvodnily, přičemž uvedly, jaké okolnosti byly hodnoceny jako polehčující a jaké naopak.
Bylo zhodnoceno kritérium závažnosti věci, kdy se jedná o dovoz přibližně 100 000 ks výrobků
obsahujících zakázanou látku chrysotil po dobu dvou a půl roku, přičemž kladně byla hodnocena
spolupráce stěžovatelky, změna technologie výroby a především nezpůsobení konkrétních
škodlivých následků na zdraví člověka a životním prostředí těmito termoskami.
Oproti případům sankcionování jiných subjektů uvedla stěžovatelka na trh v České
republice řádově podstatně větší množství termosek s azbestem než jiné subjekty, v souladu
se shora uvedenými zásadami je proto na místě, aby uložená sankce byla řádově vyšší. Vzhledem
k tomu, že se jedná o pokutu ve vý ši 12 % maximální možné částky a v postupu žalovaného
nebylo shledáno s ohledem na okolnosti tohoto případu žádné vybočení z jeho dosavadní
rozhodovací praxe, byl postup jak žalovaného, tak i městského soudu, který nepřistoupil
k moderaci sankce, kterou zdejší soud rovněž neshledává za zjevně nepřiměřenou, zákonný
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. 8 As 5/2005 - 53,
publikovaný pod č. 1062/2007 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud rovněž nesdílí názor stěžovatelky, že v rozhodnutí správních
orgánů je zdůrazňován výchovný efekt sankce vzhledem k majetkovým poměrům stěžovatelky
na úkor jiných skutečností. Z odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu i odůvodnění
obou správních rozhodnutí je seznatelné, jakými úvahami se soud i správní orgány
při posuzování naplnění materiální stránky deliktu a stanovení výše sankce řídily, výše sankce
se přitom odvíjí nikoliv od majetkových poměrů stěžovatelky, ale od množství a časového rozpětí
dovozu termosek obsahujících zakázaný azbest a da lších okolností případu.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Ne jvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka,
která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému náklady řízení o kasační stížnosti nevznikly. Z uvedených důvodů zdejší soud
rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu