ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.58.2020:38
sp. zn. 9 As 58/2020 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. S., zast. JUDr.
Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 449/3, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 12. 2019, č. j. JMK 172852/2019, sp. zn. S - JMK 6259/2019 OÚPSŘ, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, č. j. 30
A 13/2020 - 73,
takto:
Kasační stížnost se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 12. 2019 bylo mimo jiné částečně změněno územní
rozhodnutí Městského úřadu v Mikulově (dále jen „stavební úřad“) ze dne 11. 9. 2018,
č. j. MUMI 18034090, sp. zn. STU/9043/2010/ALEL (dále jen „územní rozhodnutí“). Zároveň
bylo tímto rozhodnutím zamítnuto odvolání žalobce a ve zbytku bylo územní rozhodnutí
potvrzeno.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“), který usnesením označeným v záhlaví rozhodl o postoupení věci Krajskému
soudu v Ostravě. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že územním rozhodnutím byla
umístěna stavba „Rychlostní silnice R52, stavba R5206 Perná – st. hranice ČR/Rakousko, zúžená na úsek
projektového staničení km 34,555 – km 38,445“ na pozemcích v katastrálním území Mikulov
na Moravě. Z textu územního rozhodnutí je patrné, že řízení o záměru žadatele, Ředitelství silnic
a dálnic ČR, bylo zahájeno podáním ze dne 25. 2. 2010, tj. v době platnosti a účinnosti zákona
č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (dále jen „zákon č. 416/2009 Sb.“),
jak jeho název tehdy zněl, a že stavební úřad proto vedl řízení „v režimu opory v ustanovení §1 odst. 2
a násl. zákona č. 416/2009 Sb.“. Krajský soud poukázal též na to, že „označení kategorie rychlostní
komunikace R52 přešlo po novele zákona č. 13/1997 Sb. na označení kategorie dálnice (2. třídy); nově lze tedy
daný záměr označit za stavbu dálnice D52“, jak je uvedeno na str. 4 až 5 územního rozhodnutí.
Dospěl proto k závěru, že žalobou je napadeno rozhodnutí, kterým se umisťuje stavba dopravní
infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb. Místně příslušným soudem
k projednání a rozhodnutí věci je podle §7 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Krajský soud v Ostravě.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V posuzované věci se jednalo o umístění
v zákoně definované liniové stavby. V projednávané věci ale nebylo možné aplikovat zákon
č. 416/2009 Sb., neboť ze správního řízení nebylo prokazatelně zřejmé, že probíhá podle
uvedeného zákona, např. ze žádosti žadatele, z oznámení stavebního úřadu o zahájení řízení,
z jasné deklarace v rozhodnutí stavebního úřadu či odvolacího orgánu, či z poučení stavebního
úřadu a odvolacího orgánu, z něhož by mělo být patrno, že příslušným správním soudem
je Krajský soud v Ostravě. Pouze ve svém rozhodnutí ze dne 11. 9. 2018 odkazuje stavební úřad
na tento zákon zhruba 287krát, což však stěžovatel pokládá za irelevantní. K tomu odkázal na
řadu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), z nichž vyplývá, že pokud
ve správním řízení nelze nikde nezpochybnitelně dohledat, že probíhá podle zákona č. 416/2009 Sb., nemůže tomuto zákonu podléhat ani soudní řízení včetně zkrácené lhůty pro podání žaloby.
Stěžovatel proto žádá, aby NSS konstatoval, že k projednání věci vedené u krajského soudu pod
sp. zn. 30 A 13/2020 je příslušný Krajský soud v Brně.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že zákon č. 416/2009 Sb. neukládá
žadateli povinnost uvést v žádosti, že na ni dopadá tento zákon. Navíc v době zahájení územního
řízení, tedy ke dni 25. 2. 2010, zákon č. 416/2009 Sb. v §2 odst. 1 ještě neobsahoval povinnost
informovat účastníky řízení o tom, že se na řízení vztahuje zákon č. 416/2009 Sb. Tato povinnost
byla do zákona vložena s účinností od 1. 1. 2018 až novelou provedenou zákonem č. 225/2017 Sb., krom toho se dle přechodných ustanovení má řízení dokončit podle dosavadních právních
předpisů. Správní orgány nemají povinnost odůvodnit ve svých rozhodnutích, že územní řízení
probíhalo podle zákona č. 416/2009 Sb. K rozhodnutím, na která odkazoval stěžovatel, uvedl,
že jsou na projednávanou věc nepřiléhavá. Vyjádřil také nesouhlas s požadavkem stěžovatele,
aby mu žalovaný nahradil náklady řízení, neboť kasační stížnost byla podána proti usnesení
krajského soudu, na které žalovaný nemohl mít žádný vliv.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
se dopravní infrastrukturou pro účely tohoto zákona rozumí stavby dálnic nebo silnic I. třídy nebo
stavby s nimi související.
[7] Podle §7 odst. 4 s. ř. s. platí: K řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje
stavba dopravní infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby
dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, je příslušný Krajský soud v Ostravě.
O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát.
[8] Z gramatického výkladu §7 odst. 4 s. ř. s. vyplývá, že výlučná místní příslušnost
Krajského soudu v Ostravě je dána pouze v případě žalob proti rozhodnutím, která byla vydána
ve správním řízení, v němž byl aplikován zákon č. 416/2009 Sb. Podstatná pro určení místní
příslušnosti podle tohoto ustanovení je tak okolnost, zda správní řízení o umístění či povolení
zde vymezených staveb probíhalo podle tohoto zákona, nikoli okolnost, zda řízení o žalobě bylo
zahájeno za účinnosti uvedeného ustanovení s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 13. 6. 2019,
č. j. Nad 79/2019 - 68, či ze dne 21. 6. 2019, č. j. Nad 88/2019 - 75). V citovaných usneseních
NSS dospěl rovněž k závěru, že zákonodárce svěřil specializovanému senátu Krajského soudu
v Ostravě příslušnost k rozhodování pouze o omezeném a přesně definovaném okruhu staveb
a současně omezil výlučnou místní příslušnost jen na ta řízení o žalobách, která míří proti
rozhodnutím vydaným ve správním řízení, na něž se zákon č. 416/2009 Sb. vztahuje. V rozsudku
ze dne 25. 6. 2015, č. j. 1 As 13/2015 - 295, NSS zdůraznil, že „pokud se působnost zákona o urychlení
výstavby vztahuje na příslušné správní řízení, musí tato skutečnost vyjít najevo ve správním řízení, resp. musí být
zřejmá ze správního rozhodnutí. Není přípustné, aby jeho působnost na dané řízení vyšla najevo až v okamžiku
soudního přezkumu“.
[9] V projednávané věci je sporné, zda v průběhu správního řízení vyšlo najevo, že správní
orgány postupují podle zákona č. 416/2009 Sb. NSS konstatuje, že řízení bylo zahájeno
za účinnosti tohoto zákona a bylo zřejmé, že se na věc vztahuje. To lze vyvodit minimálně
z toho, že např. na stranách 153, 154 či 158 územního rozhodnutí je uvedeno, že řízení je vedeno
v režimu zákona č. 416/2009 Sb. Minimálně od vydání územního rozhodnutí si mohl být
stěžovatel vědom, že řízení probíhá podle tohoto zákona. Argumentace stěžovatele je proto
nedůvodná.
[10] Argumentace týkající se informační povinnosti správních orgánů a povinnosti žadatele
uvést v žádosti, že se na ni vztahuje zákon č. 416/2009 Sb., je z hlediska samotného určení místní
příslušnosti irelevantní, a proto se NSS k této námitce nevyjadřuje, neboť může být posouzena
teprve v rámci věcného posouzení žaloby.
[11] V rozsudku ze dne 16. 4. 2020, č. j. 6 As 30/2020 - 31, v němž posuzoval shodnou
otázku místní příslušnosti soudu ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí žalovaného podané jiným
účastníkem řízení, NSS uvedl, že „[p]odmínky místní příslušnosti však logicky musí být posuzovány při
zahájení soudního řízení, neboť směřují k určení soudu, který se má žalobou zabývat, a jejich splnění nemůže být
odvíjeno zpětně od posouzení důvodnosti žaloby. Ostatně v procesním právu platí, že nesplnění podmínky místní
příslušnosti nepředstavuje vadu řízení, která by způsobovala zmatečnost soudního řízení a nezákonnost soudního
rozhodnutí, resp. že se místní příslušnost zkoumá jen na počátku řízení, k námitce účastníka, popř. z podnětu
soudu, resp. že její nesplnění se zhojí, pokud již soud začal ve věci samé jednat (srov. §11 odst. 1 větu druhou
občanského soudního řádu per analogiam, podle něhož pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení
rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení; srov. též §105 odst. 1 občanského soudního řádu per
analogiam; k uplatnitelnosti těchto procesních norem v soudním řízení správním viz rozsudky Nejvyššího
správního soudu č. j. 2 Azs 156/2006 - 38 z 22. února 2007 či usnesení rozšířeného senátu
č. j. Nad 99/2018 - 75 z 20. listopadu 2018).“
[12] S ohledem na uvedené Krajský soud v Brně rozhodl správně, že pro projednání věci
je místně příslušným soudem Krajský soud v Ostravě, a věc mu postoupil. NSS proto v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine kasační stížnost zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení NSS nerozhodoval, jelikož o nich přísluší rozhodnout
krajskému soudu podle výsledku řízení ve věci samé v rozhodnutí, jímž se toto řízení končí (§61
odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu