ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.89.2020:36
sp. zn. 9 As 89/2020 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. J., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad
Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6.
2018, č. j. OD 439/18-2/67.1/18112/Li, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2020, č. j. 31 A 8/2018-33,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2020, č. j. 31 A 8/2018-33,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského
úřadu Turnov ze dne 9. 4. 2018, č. j. OD/18/11040/AZD. Tím byl žalobce uznán vinným
z přestupku podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o silničním provozu“). Toho se dopustil tak, že jako provozovatel motorového
vozidla nezajistil dodržování povinností řidiče, přičemž blíže neurčený řidič dne 10. 8. 2017
v 19:19 hodin v obci Turnov překročil nejvyšší povolenou rychlost 80 km/h, kdy mu byla
stacionárním úsekovým rychloměrem používaným Městskou policií Turnov naměřena rychlost
89 km/h (po odečtení odchylky). Tím došlo k porušení §4 písm. c) zákona o silničním provozu
a přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4. téhož předpisu.
[2] Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností
a uplatňuje tři kasační námitky – postup v rozporu s §79a zákona o silničním provozu, neměření
automatizovaným technickým prostředkem bez kontroly a neoznámení úseku měření rychlosti
dopravní značkou. Napadený rozsudek požaduje zrušit a věc krajskému soudu vrátit k dalšímu
řízení.
[4] U první námitky – postup v rozporu s §79a zákona o silničním provozu – stěžovatel
namítá nesprávné posouzení naplnění podmínek stanovených tímto ustanovením. Krajský soud
odkazuje na listinu obsahující souhlas Policie ČR s měřením, nicméně tato listina nebyla
předmětem rozhodování správního orgánu a správní rozhodnutí se o ní nezmiňují. Splnění
zákonných podmínek pro měření rychlosti by měl ale správní orgán prokázat. V souladu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu, na kterou stěžovatel odkazuje, pak není možné
nahradit nedostatek odůvodnění správního rozhodnutí v soudním řízení.
[5] Druhá námitka se dotýká naplnění definice „automatizovaného technického prostředku
bez obsluhy“ měřícím zařízením v tomto případě. Krajský soud má v neprospěch obviněného
presumovat splnění první podmínky, a to že jsou měřena všechna vozidla nepřerušovaně v řadě
za sebou, neboť bylo prokázáno, že v průběhu procesu vystupuje strážník, který rozhoduje
o oznámení přestupků správnímu orgánu. Podle stěžovatele pak lze pochybovat i o splnění druhé
podmínky, a to zda se jedná o prostředek trvale nainstalovaný, projektovaný a zabudovaný
do určitého prostoru. To dovozuje ze Záznamu o měření, ze kterého vyplývá, že výsledek
je ovlivnitelný postupem instalace zařízení. Mělo-li by se jednat o prostředek splňující druhou
podmínku, musel by být nejdříve instalován a až následně ověřen.
[6] Třetí námitka se vztahuje na neoznámení měřeného úseku, kdy stěžovatel nesouhlasí
s argumentací krajského soudu o neexistenci povinnost označit měřené místo značkou IP31.
Podle stěžovatele jde totiž pouze o jednu z možností, jak naplnit povinnost vyplývající z §24b
odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o obecní policii“). Další možností je například umístění informace na webové stránce.
K žádnému prokazatelnému informování stěžovatele ale nedošlo. Znalost soudu o existenci
informace na webových stránkách z úřední činnosti nelze považovat za přezkoumatelnou znalost,
neboť obsah této stránky není součástí spisového materiálu. Za dostatečné informování
pak nelze považovat ani založení vyjádření Policie ČR do správního spisu.
[7] Dle vyjádření žalovaného byla zákonnost řízení dodržena a navrhuje, aby kasační stížnost
byla zamítnuta jako nedůvodná.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[10] K první kasační námitce, směřující proti absenci vypořádání se s oprávněním Městské
policie Turnov měřit rychlost v daném úseku podle §79a zákona o silničním provozu správními
orgány, uvádí Nejvyšší správní soud následující. Stěžovatel v průběhu správního řízení nikdy
nenamítal absenci tohoto oprávnění (podaný odpor i odvolání byly blanketní). Nelze tak vytýkat
správním orgánům, že se této skutečnosti nevěnovaly. Za nastalé situace totiž nebylo potřebné,
aby blíže zkoumaly pochybnosti, které může mít o těchto skutečnostech jiná osoba (stěžovatel)
a které ani ve správním řízení nikdo nevyjádřil. Úkolem správních orgánů není „domýšlet“
za účastníka, který byl ve správním řízení pasivní, nejrůznější v úvahu přicházející situace
a veškeré možné konstrukce vyvracející spáchání přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne
5. 3. 2020, č. j. 1 As 424/2019-29, odst. 17 a judikaturu tam citovanou).
[11] V souladu s citovaným rozsudkem je pak i postup krajského soudu, pokud odkázal
na vyjádření Policie ČR, dopravního inspektorátu územního odboru Semily ze dne 22. 12. 2016,
č. j. KRPL-121907-1/ČJ-2016-181106-13, který je součástí spisového materiálu (č. l. 6 správního
spisu). Z toho vyplývá naplnění podmínek §79a zákona o silničním provozu
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2021, č. j. 8 As 140/2019-42, odst. 40). Námitka tak není
důvodná.
[12] Kasační soud se neztotožňuje ani s druhou námitkou stěžovatele ohledně nenaplnění
pojmu „automatizovaného technického prostředku bez obsluhy“ předmětným měřícím
zařízením. Jak poznamenal již krajský soud (odst. 28 napadeného rozsudku), z judikatury
Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „jediným dělícím kritériem je režim měření, kdy v případě
automatického jsou snímána veškerá projíždějící vozidla a zaznamenávána jejich rychlost. Naopak v případě
manuálního výběru měřeného vozu a měření rychlosti provádí obsluha rychloměru.“ (rozsudek NSS ze dne
31. 5. 2018, č. j. 9 As 213/2017-37, odst. 55).
[13] Namítá-li tak stěžovatel, že po zaznamenání je na strážníkovi výběr, které přestupky
budou předány k řešení správnímu orgánu, pročež nemůže jít o „automatizovaný technický
prostředek bez obsluhy“, míjí se s výše uvedenou definicí. Podmínkou totiž je pouze to, aby byla
zaznamenána všechna vozidla, tj. aby nedocházelo k manuálnímu výběru vozidel, která budou
zaznamenána. Tento závěr stěžovatel svojí argumentací nevyvrací. Skutečnost, že v rámci
následného postupu vybere strážník městské policie ze všech zaznamenaných záznamů jen
některé k předání správnímu orgánu, nikterak do uvedeného nezapadá. Sám totiž tento strážník
nevybírá, které vozidlo bude zaznamenáno a které nikoliv. Ke stejnému závěru ostatně dospěl
krajský soud (odst. 29 napadeného rozsudku), od kterého se kasační soud nemá důvod odchýlit.
[14] Druhá část námitky je taktéž nedůvodná. Zde Nejvyšší správní soud odkazuje
na odůvodnění krajského soudu, který se s touto námitkou již vypořádal (odst. 29 napadeného
rozsudku). K závěru, že se jedná o měřidlo trvale nainstalované, projektované a zabudované
do určitého prostoru, lze bez pochybností dojít z ověřovacího listu Českého metrologického
institutu i záznamu o měření, které jsou součástí spisového materiálu (č. l. 2 a 9 správního spisu).
[15] Nicméně třetí námitka, týkající se informování o pořizování záznamů podle
§24b odst. 2 zákona o obecní policii, je důvodná.
[16] Krajský soud pochybil, pokud tuto stěžovatelovu žalobní námitku vypořádal bez dalšího
tak, že součástí správního spisu je výše citované vyjádření Policie ČR a že mu je z blíže
nespecifikované úřední činnosti známo, že výčet míst, kde probíhá měření rychlosti
automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy, je veřejně dostupný
na webových stránkách města Turnov.
[17] Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že takovýto postup není správný.
Mělo-li být informování provedeno prostřednictvím webových stránek, musí být v řízení
možnost posoudit, z jaké jejich podoby bylo vycházeno. Je přitom nezbytné, aby jejich stav byl
pro dokazování odpovídajícím způsobem zachycen. Pokud k tomu krajský soud nepřistoupil,
nemůže kasační soud ověřit, jaké informace se na webových stránkách v daném okamžiku
nacházely (blíže srov. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 As 177/2019-35, odst. 18 a tam
citovanou judikaturu). Jakkoliv je možné splnit tuto informační povinnost prostřednictvím
webových stránek (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2019, č. j. 9 As 280/2019-39, odst. 16), nedošlo
v projednávaném případě k přezkoumatelnému konstatování jejího splnění ze strany krajského
soudu.
[18] Nejvyšší správní soud také uvádí, že pochybením krajského soudu v tomto případě
je pouze nemožnost přezkoumat jeho znalost z úřední činnosti o uveřejnění informací.
Z judikatury vyplývá, že soud „musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, ze které jeho konkrétní činnosti
či postupu jsou mu skutečnosti podle §121 o. s. ř. známé a jak se o nich dozvěděl. Jinak by nebylo možné
přezkoumat, zda se vskutku jedná o skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti ve smyslu §121 o. s. ř.,
a tedy zda soud postupoval v souladu se zákonem, když z nich vycházel, ačkoliv o nich nevedl dokazování.“
(srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 100/2009-129). Tento požadavek naplněn
nebyl, neboť krajským soudem uvedená znalost z úřední činnosti není blíže specifikovaná a tedy
přezkoumatelná.
[19] V této věci lze ještě upozornit, že klíčovým aspektem splnění informační povinnosti
podle §24b odst. 2 zákona o obecní policii, bez ohledu na způsob prokazování (doplnění
dokazování nebo přezkoumatelný odkaz na znalost z úřední činnosti), je zkoumání splnění ke dni
spáchání přestupku (tedy ke dni 10. 8. 2017) a nikoliv ke dni rozhodování soudu (rozsudek NSS
ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 As 177/2019- 35, odst. 19).
[20] Co se týče odkazu na vyjádření Policie ČR vložené do správního spisu, nepovažuje
Nejvyšší správní soud tento způsob „informování“ za naplňující požadavky §24b odst. 2 zákona
o obecní policii. Založení informace do spisového materiálu totiž z logiky věci nelze označit
za „uveřejnění“.
[21] Je tak na krajském soudu, aby se v dalším řízení zabýval otázkou splnění informační
povinnosti podle §24b odst. 2 zákona o obecní policii ke dni inkriminovaného jednání, v tomto
rozsahu doplnil dokazování nebo odkázal na konkrétní znalost z úřední činnosti, a následně
znovu ve věci rozhodl.
[22] Námitkami směřujícími proti způsobu vyvěšování rozsudků na webových stránkách
Nejvyššího správního soudu se kasační soud nijak nezabýval, neboť nesouvisejí s předmětem
tohoto řízení, jímž je přezkum napadeného rozsudku krajského soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud bude povinen o žalobě rozhodnout znovu,
přičemž je vázán názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu