ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.101.2020:17
sp. zn. 9 Azs 101/2020 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: O. K., zast. Mgr. Pavlem
Bednaříkem, advokátem se sídlem Bartolomějská 291/11, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2020, č. j. CPR-10637-35/ČJ-2017-930310-V238, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2020, č. j. 4 A
12/2020 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020, č. j. CPR-10637-35/ČJ-2017-930310-V238
(poté, co její původní rozhodnutí ze dne 21. 9. 2017, č. j. CPR-10637-4/ČJ-2017-930310-C232,
kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nepřípustné, bylo následně zrušeno rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, č. j. 2 A 116/2017 - 58), zamítla žalobcem podané
odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen
„správní orgán prvního stupně“) ze dne 10. 3. 2017, č. j. KRPA-87509-16/ČJ-2017-000022-
ZAM. Správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím uložil žalobci správní vyhoštění podle
§119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, v délce jednoho roku.
[2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 9. 4. 2020, č. j. 4 A 12/2020 - 23, zamítl. Zabýval
se věcnými námitkami žalobce a dospěl k závěru, že nejsou důvodné a že uložení správního
vyhoštění bylo namístě.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností,
kterou podřadil pod důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Poukazoval na to, že jeho vzdání se odvolání bylo učiněno pod nátlakem, nebyl poučen
o následcích takového úkonu a nebyli vyslechnuti jím navržení svědci. Správní orgány
ani městský soud se však uvedeným nátlakem nezabývaly. Správní orgán prvního stupně mu kladl
kapciózní a sugestivní otázky, což rovněž svědčí o nátlaku. Žalovaná a městský soud chybně
uzavřely, že vzdání se práva na odvolání bylo platným právním jednáním, čímž mu znemožnily
další obranu a uplatňování práv. Naprosto nestandardní byl i postup správního orgánu prvního
stupně, u nějž celé správní řízení proběhlo v řádu několika hodin. Postup městského soudu
i žalované tak stěžovateli neumožňuje případný věcný přezkum prvostupňového správního
rozhodnutí.
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že provedla věcný přezkum rozhodnutí
správního orgánu I. stupně a neshledala stěžovatelovy námitky důvodnými. Odkazuje
proto na svoje rozhodnutí.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti.
Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§102 a násl. s. ř. s.).
Dospěl nicméně k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.,
protože námitky v ní obsažené nelze podřadit pod §103 odst. 1 s. ř. s.
[7] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[8] Ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. obsahuje typové důvody nezákonnosti rozsudku
krajského soudu. Z povahy věci plyne, že tyto důvody musí směřovat proti tomuto rozsudku,
tj. buď proti důvodům, které krajský soud vedly k jeho rozhodnutí, nebo proti jeho postupu
v řízení o žalobě. Jiné důvody logicky nemohou vést ke zrušení napadeného rozsudku a podle
citovaných ustanovení jsou nepřípustné.
[9] Žádná z námitek, které stěžovatel vznesl v kasační stížnosti, těmto kritériím nevyhovuje.
[10] Kasační stížnost je totiž až na doplněné údaje identifikující nové rozhodnutí žalované
a nový rozsudek městského soudu doslova totožná s kasační stížností, kterou stěžovatel podal
proti původnímu rozsudku městského soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 2 A 116/2017 - 19,
a které NSS vyhověl v rozsudku ze dne 1. 2. 2018, č. j. 8 Azs 6/2018 - 22, jímž rozsudek
městského soudu ze dne 1. 12. 2017 zrušil. Městský soud následně, vázán právním názorem NSS,
zrušil rozhodnutí žalované rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č. j. 2 A 116/2017 - 58. Původní
rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2017, kterým bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto jako
nepřípustné (na základě podepsaného vzdání se práva na odvolání), tak bylo zrušeno a v novém
rozhodnutí ze dne 3. 2. 2020 se žalovaná již podaným odvoláním i všemi námitkami v něm
obsaženými věcně zabývala. Stěžovatel se však navzdory tomu i v nyní posuzované kasační
stížnosti stále domáhá věcného posouzení celého případu, čehož se mu dostalo. Takové znění
kasační stížnosti nelze vysvětlit jinak, než takřka doslovným zkopírováním předchozí kasační
stížnosti téhož stěžovatele, ale proti zcela jinému rozsudku městského soudu přezkoumávající
zcela odlišné, nemeritorní, rozhodnutí žalované. Jeho kasační stížnost se proto opírá o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
[11] NSS přezkoumává především rozhodnutí a postup městského soudu, stěžovatel je proto
povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí
městského soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod
[12], nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140.). V soudním řízení správním
vymezuje hranice soudního přezkumu žalobce, resp. stěžovatel. Soud není povinen ani oprávněn
nahrazovat jeho projev vůle, domýšlet za něj argumenty a vyhledávat na jeho místě možné vady
napadeného správního či soudního rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán z úřední
povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78,
č. 2162/2011 Sb. NSS).
[12] Městský soud ve svém rozsudku odpověděl na stěžovatelovy žalobní námitky, jedná
se tedy o rozsudek přezkoumatelný, proti kterému měl stěžovatel ve své kasační stížnosti uvést
konkrétní a věcné námitky. Protože tak neučinil a jeho kasační stížnost je podle svého obsahu
pouhou kopií kasační stížnosti ve věci sp. zn. 8 Azs 6/2018 (včetně několika pravopisných chyb)
bez jakéhokoliv vztahu k věcnému posouzení provedenému žalovanou a městským soudem
po prvém zrušujícím rozsudku NSS, nemohl se NSS jeho kasační stížností zabývat a odmítl
ji jako nepřípustnou v souladu s §104 odst. 4 s. ř. s.
[13] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele je nepřípustná ve smyslu §104
odst. 4 s. ř. s., Nejvyšší správní soud ji odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu