ECLI:CZ:NSS:2011:9.AZS.11.2011:59
sp. zn. 9 Azs 11/2011 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, Mgr. Davida Hipšra
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: S. R., zast. JUDr. Jiřím Stránským,
advokátem se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 9. 2008, č. j. OAM-661/VL-07-12-2008, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2010,
č. j. 61 Az 75/2008 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2008,
č. j. OAM-661/VL-07-12-2008, kterým byla jako zjevně nedůvodná dle ustanovení §16
odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta jeho
žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Krajský soud žalobu odmítl podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť
ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny vady podané žaloby. Výzvu k odstranění vad
podání si stěžovatel v odběrní lhůtě na poště Kostelec nad Orlicí, kde měl evidovaný
pobyt, nevyzvedl a na výzvu soudu vůbec nereagoval. Neodstranil tak vady podání,
zejména nevymezil tzv. žalobní body. Důvody uvedené v žalobě totiž shledal krajský soud
natolik obecnými, že je nelze přezkoumat, a tak mu nezbylo, než žalobu dle ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že napadá usnesení krajského soudu z důvodů
dle ustanovení §103 odst. 1 a), b) a d) s. ř. s. Kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. spatřuje v tom, že dle jeho přesvědčení splňuje podmínky pro udělení
mezinárodní ochrany, zejména podle §14a zákona o azylu. Má důvodné obavy z návratu
do vlasti, kde mu hrozí nebezpečí, a přitom nebylo nijak prokázáno, že žádost o udělení
mezinárodní ochrany podal z důvodu hrozícího vyhoštění. Má obavy o svůj život a zdraví
a je přesvědčen, že žalovaný nesprávně zhodnotil povedené důkazy a rovněž
nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci. Kasační důvod dle ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatel spatřuje v tom, že žalovaný si neověřil uplatněná tvrzení
a dostatečně nezhodnotil podmínky pro udělení doplňkové ochrany. V těchto
souvislostech stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 2. 2009, č. j. 1 Azs 107/2008 - 78.
Napadené usnesení je dle stěžovatele nepřezkoumatelné dle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť v jeho odůvodnění je uváděna nesprávná, resp. neexistující
právní kvalifikace [§16 odst. 2 písm. g) zákona o azylu].
Stěžovatel je přesvědčen, že podaná kasační stížnosti svým významem podstatně
převyšuje jeho vlastní zájmy, a proto není dán důvod pro její odmítnutí dle ustanovení
§104a s. ř. s. Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný využil možnosti vyjádřit se k podané kasační stížnosti a uvedl, že dle jeho
názoru bylo jak napadené usnesení krajského soudu, tak i jeho rozhodnutí ve věci
mezinárodní ochrany, vydáno v souladu s právními předpisy. V případě stěžovatele bylo
dostatečně zřejmé, že svoji vlast opustil dobrovolně a žádost o udělení mezinárodní
ochrany podal v rozporu s účelem institutu azylu, proto žalovaný nijak nepochybil,
když zamítl stěžovatelovu žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 2
zákona o azylu. Žalovaný Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti.
V souladu s konstantní judikaturou se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval
přípustností kasační stížnosti, neboť pouze v případě přípustné kasační stížnosti dle
ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přichází v úvahu zkoumání její přijatelnosti ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 2. 2006, č. j. 8 Azs 5/2006 - 30; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou rovněž dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tak ověřil, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel
je řádně zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Současně Nejvyšší správní soud
ověřil, že nejsou naplněny podmínky §33 zákona o azylu pro to, aby byl povinen řízení
o kasační stížnosti zastavit.
Podle ustanovení §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem pr oti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník
řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační
stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost
opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést (§106 s. ř. s.). Z podstaty věci, kdy jde
o návrh na zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, vyplývá, že důvody kasační stížnosti
mohou směřovat pouze vůči postupu soudu: stěžovatel tak může napadat nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [písm. a) §103 odst. 1 s. ř. s.],
popřípadě může tvrdit, že správní řízení trpělo takovými vadami, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a proto měl soud takové rozhodnutí zrušit [písm. b) cit. ust.], dále s. ř. s.
považuje za důvody kasační stížnosti zmatečnost řízení před soudem [písm. c) cit. ust.],
vady soudního řízení, pokud mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé
[písm. d) cit. ust.], a konečně může být důvodem kasační stížnos ti též tvrzená
nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení [písm. e) cit. ust.].
Pod kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spadá také případ,
kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu a dále dle písm. c) citovaného ustanovení, spočívající
v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (blíže srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne
21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS).
V souzené věci krajský soud napadeným usnesením žalobu odmítl, rozhodl tedy,
že v soudním řízení o rozhodnutí žalovaného nebude z důvodu neprojednatelnosti žaloby
pokračováno. V takovém případě proto pro stěžovatele jako kasační důvod přichází
v úvahu jen důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. – nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Proto je v kasační stížnosti třeba,
aby stěžovatel uvedl, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí ve vztahu právě k odmítnutí
návrhu či zastavení řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud v takových případech
neposuzuje meritum věci – věc samu – tj. zákonnost správního rozhodnutí, nelze námitky
týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaným, hodnocení důkazů
žalovaným či posouzení hrozby vážné újmy v případě návratu stěžovatele do vlasti,
kterými stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby, projednat,
neboť jsou zcela mimo rámec jeho rozhodovacích důvodů. Námitky směřující do merita
věci, které nebylo krajským soudem posuzováno, nejsou proto dle ustanovení §104
odst. 4 s. ř. s. v řízení před zdejším soudem přípustné.
Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost usnesení krajského
soudu. Tato námitka, na rozdíl od shora uvedených, směřuje přímo proti napadenému
usnesení, a proto je ve smyslu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. přípustná.
Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou
kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti
a jeho dopadů do soudního řízení správ ního Nejvyšší správní soud odkazuje na své
usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb.
NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na
www.nssoud.cz.), v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „ rozpoznatelného dopadu řešené
právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační
stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přípustná v následujících typových případech:
1. Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2. Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3. Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4. Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Kasační stížnost však není přijatelná.
Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného usnesení v tom,
že v odůvodnění uvádí jako důvod, pro který byla stěžovatelova žádost o udělení
mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná, ustanovení §16 odst. 2 písm. g)
zákona o azylu, ačkoliv takové ustanovení zákonná úprava nezná. Dle Nejvyššího
správního soudu však tato evidentní chyba v psaní nepřezkoumatelnost napadeného
usnesení krajského soudu nezpůsobuje.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je totiž vadou tak závažnou, že se jí Nejvyšší
správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by to stěžovatel nenamítal, tedy z úřední
povinnosti (ex officio). Je-li rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho
přezkumu kasačním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci,
kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat.
V této souvislosti je proto nutné alespoň v krátkosti poznamenat,
že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. To prakticky znamená např. situaci,
kdy by se krajský soud nevypořádal vůbec či alespoň dostatečně s uplatněnými žalobními
body, neprovedl by navržené důkazy a ani by řádně nevyložil, proč tak neučinil
(tzv. opomenutý důkaz), z rozhodnutí by nebyly seznatelné jeho nosné důvody (ratio
decidendi) anebo by tyto důvody neměly oporu ve výsledcích provedeného řízení.
Nic takového však Nejvyšší správní soud v projednávané věci nezjistil. Naopak
z odůvodnění napadeného usnesení je jednoznačně seznatelná vzájemná souvislost
jednotlivých úvah, na základě kterých dospěl krajský soud k závěru o nutnosti odmítnutí
žaloby. K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu blíže srov. konstantní
judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaný pod č. 244/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne
18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS.
V uvedených souvislostech je zřejmé, že namítaný důvod, tj. zjevná chyba v psaní,
nemůže způsobovat natolik závažnou vadu rozhodnutí, jako je nepřezkoumatelnost.
Navíc Nejvyšší správní soud ověřil, že nesprávné označení právní úpravy, na které
stěžovatel poukazuje, uvedl krajský soud pouze v rekapitulační části odůvodnění svého
rozhodnutí, tedy ani ž by mohla mít jakýkoliv vliv na nosné důvody rozhodnutí a tím
i jeho zákonnost.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že námitky stěžovatele uplatněné v kasační
stížnosti byly buď nepřípustné, anebo nepřesahovaly vlastní zájmy stěžovatele.
Současně Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že v případě napadeného usnesení
nebylo shledáno žádné zásadní pochybení ze strany krajského soudu, který se svým
postupem neodchyluje od výše uvedené konstantní judikatury. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. shledal
nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu