ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.20.2019:59
sp. zn. 9 Azs 20/2019 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: A. B., zast. Mgr.
Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 11. 2017, č. j. OAM-135/ZA-ZA11-ZA05-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2018, č. j. 31 Az 12/2017 - 49,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2018, č. j. 31 Az 12/2017 - 49,
se zrušuj e .
II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. 11. 2017, č. j. OAM-135/ZA-ZA11-ZA05-2017,
se zrušuj e a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobkyně se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů
ve výši 6 800 Kč. Tato částka bude vyplacena Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce se sídlem
Havlíčkova 1043/11, Praha 1, z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jím rozhodl,
že se stěžovatelce neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] V průběhu správního řízení vyšlo najevo, že tvrzeným důvodem žádosti stěžovatelky
je pronásledování z politických důvodů. Žalovaný však předestřené důvody a popisované situace
neshledal takového charakteru, frekvence a doby trvání, které by jim dodaly intenzitu
označitelnou za pronásledování či za vážnou újmu, která by odůvodňovala udělení doplňkové
ochrany. Žádosti proto nevyhověl.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu ke krajskému soudu,
který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud nezpochybnil, že stěžovatelka byla
členkou organizací, jejichž program byl částečně politický a že se účastnila jejich jménem různých
mítinků, dospěl však k závěru, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by
bylo možno učinit závěr, že vyvíjela ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv
a svobod ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu, které by mohly být svou intenzitou označeny
za pronásledování ve smyslu azylového zákona. Rovněž nebylo prokázáno, že mohla mít
důvodné obavy z pronásledování z důvodu své rasy, pohlaví, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu
§12 písm. b) zákona o azylu nebo že by jí takové pronásledování hrozilo v případě návratu
do vlasti. Potíže, které ve vlasti měla, nedosáhly takové úrovně, aby je bylo možné označit
za pronásledování. Zemi původu opustila bez jakýchkoliv problémů legálně letecky. Poslední
problém s policií měla mít v roce 2013 nebo 2014, poté žádným potížím až do září roku 2016
vystavena nebyla. Nebyly splněny ani důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu či doplňkové ochrany podle jeho §14a a §14b.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[4] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] V kasační stížnosti uvedla, že je od roku 2012 členkou organizace Nida Vatanda Harekati
s částečně politickým programem zaměřeným proti vládnoucímu režimu. Jako předsedkyně
organizace pro oblast Abšeron se účastnila několika mítinků a několikrát byla předvolána
na policii. K posledním výslechům došlo v době, kdy se situace v zemi začala přiostřovat, tedy
v září 2016 a v prosinci 2016, kdy byla po dobu několika hodin zadržena, a to i při stavu její
gravidity. Vzhledem ke svým psychickým problémům způsobeným pronásledováním rekreačně
vycestovala na doporučení svého lékaře ze země i s manželem (pozn. soudu: manžel rovněž
požádal o mezinárodní ochranu a řízení o jeho žádosti bylo posouzeno pod
sp. zn. 9 Azs 21/2019). Následně se dozvěděla, že v její nepřítomnosti byla hledána policií a byla
u ní v bytě provedena domovní prohlídka a zabaveny její osobní věci. Na základě této skutečnosti
se s manželem rozhodli požádat o mezinárodní ochranu.
[6] Namítá, že krajský soud se nesprávně ztotožnil se závěry žalovaného, že se v jejím
případě nejednalo o zásahy takové intenzity, aby dosáhly definice pronásledování podle zákona
o azylu. Má za to, že žalovaný zcela pominul skutečnost, že s ohledem na zprávy o zemi původu
i dílčí jednotlivé útoky menší intenzity ve svém souhrnu mohou naplňovat znaky pronásledování.
Naopak žalovaný i krajský soud zcela bagatelizují její životní situaci, jakož i kauzální nexus mezi
incidenty a její politickou aktivitou. Nesprávně interpretovali závěry ze zpráv o zemi původu
a nepřihlédli k okolnostem svědčícím ve prospěch stěžovatelky, přestože ze zpráv vyplývá,
že členové nevládních organizací, ochránci lidských práv a političtí aktivisté jsou nejvíce režimem
země původu postiženi. Má za to, že její příběh nebyl posouzen individuálně. Navíc žalovaný
i krajský soud nezohlednili, zda nelze na ni jako na členku nevládní organizace a ochránkyni
lidských práv nahlížet také jako na sociální skupinu ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu.
Domovní prohlídka byla již přímou pohrůžkou omezující ji v dalším svobodném výkonu
politického přesvědčení. Za absurdní označila tvrzení krajského soudu, že důvodem její žádosti
o mezinárodní ochranu byla snaha o legalizaci pobytu. Ze všech těchto důvodů navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti trvá na správnosti svého rozhodnutí a odkazuje
na něj a na napadený rozsudek krajského soudu, s nímž se ztotožňuje. Trvá na tom, že incidenty
a problémy, které stěžovatelka popsala, neměly přímou souvislost s jejím vycestováním
a podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Jakkoli je možné považovat situace
popisované stěžovatelkou týkající se zadržení na policii za nepříjemné, nedosahují svou
závažností míry pronásledování.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany, NSS
se zabýval v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý
právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3)
kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Kasační stížnost může být přijatelná mimo jiné tehdy, pokud je v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele. Tak tomu je i v právě projednávané věci.
[11] Podle správního spisu stěžovatelka uvedla, že byla v zemi původu od roku 2012 členkou
organizace Nida Vatanda Harekati s humanitárním programem a s částečně politickým
programem zaměřeným proti vládnoucímu režimu. Organizace pořádala různé mítinky proti
režimu stávajícího prezidenta a proti neodůvodněným úmrtím v rámci výkonu vojenské služby.
Jako předsedkyně této organizace pro oblast Abšeron byla odpovědná za agitaci, sdružování
mládeže, rozdávání učebnic, rovněž vylepovali letáky proti volbám. Po dvou mítincích v roce
2013 a 2014 byla předvolána na policii a vyslýchána. K dalšímu a podstatnému incidentu s policií
došlo v září 2016, v důsledku účasti na mítinku proti korupci. Byla předvolána na policii
k vysvětlení. Po té, co do ní strčili, upozornila na svou graviditu. Po šesti hodinách ji propustili
s upozorněním, ať je kvůli dítěti opatrná. Další podstatný incident se stal v prosinci téhož roku,
po té, kdy byla i s manželem předvolána k výslechu z důvodu vylepování letáčků proti vlivu
imámů v zemi. Výslech trval od 11 do 19 hodin. V té době již byla v pokročilém stadiu
těhotenství. Udělalo se jí nevolno a musela jí být přivolána ambulance. Propuštěna byla
na základě zaplacení úplatku. Trestně stíhána nebyla. Následně se jí zhoršil psychický stav
a na doporučení lékaře odjela s manželem mimo zemi. Po odjezdu (únor 2017) se dozvěděla,
že byla hledána policií v bytě a bez uvedení důvodu jí a jejímu manželovi byly zabaveny počítače.
Obávala se, že v případě návratu do země původu by jí a manželovi tamní policie mohla
například podstrčit narkotika a obvinit je z jejich držení, kdy jde dle stěžovatelky o běžný postup
policie. Z tohoto důvodu se rozhodli odcestovat do České republiky a požádat zde o mezinárodní
ochranu. Svá tvrzení podpořila seznamem internetových stránek, doporučujícím dopisem
organizace Azerbaycan Avropa Harakati, fotografiemi o účasti na mítincích, několika články
a psychologickou zprávou.
[12] Žalovaný i krajský soud nezpochybnili skutečnost stěžovatelkou popisovaných incidentů.
Incidenty v letech 2013 a 2014 neshledali v přímé souvislosti s vycestováním. Incidentům z roku
2016 přiznaly značnou nepříjemnost, naznali však, že svou závažností nedosahují intenzity
pronásledování podle zákona o azylu, neboť stěžovatelka nebyla vystavena extenzivnímu
fyzickému či psychickému nátlaku.
[13] S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Zcela jinak nahlíží na sérii
incidentů, kterým stěžovatelka jako humanitární a politická aktivistka čelila, především pak
na události, které se odehrály v roce 2016 a 2017. Je třeba připomenout, že žalovaný ani krajský
soud netvrdili, že by stěžovatelčina tvrzení byla nedůvěryhodná. Pouze se shodli, že újma, kterou
stěžovatelka utrpěla, nebyla dostatečně intenzivní, aby ji bylo možno označit za pronásledování
pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu či aby zakládala
odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu jeho §12 písm. b). Ve vztahu k oběma písmenům
tohoto ustanovení je mezi stěžovatelkou a žalovaným sporná právě otázka, zda zacházení, jemuž
byla spolu s manželem vystavena, dosahovalo intenzity pronásledování.
[14] Žalovaný i krajský soud založili svá zamítavá rozhodnutí na závěru, že jednání, jimž byla
stěžovatelka vystavena, nelze klasifikovat jako pronásledování ve smyslu §2 odst. 4 zákona
o azylu: Pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak
nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou
prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.
[15] Citované ustanovení transponuje do zákona o azylu zejména směrnici 2011/95/EU,
o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti,
aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které
mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (dále jen „kvalifikační
směrnice“). Její článek čl. 9 v odst. 1 stanoví podrobnější definici pronásledování jakožto jednání,
které je
a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských
práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod nelze odchýlit, nebo
b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl
jednotlivce způsobem podobným uvedenému v písmenu a).
[16] V čl. 9 odst. 2 pak kvalifikační směrnice poskytuje demonstrativní výčet jednání, která
jsou za pronásledování považována. Ve vztahu ke stěžovatelce jsou relevantní první dvě písmena
tohoto odstavce: 2. Za pronásledování ve smyslu odstavce 1 mohou být mimo jiné považována tato jednání:
a) použití fyzického nebo psychického násilí, včetně sexuálního násilí;
b) právní, správní, policejní nebo soudní opatření, která jsou sama o sobě diskriminační nebo jsou prováděna
diskriminačním způsobem; (…)
[17] Nejvyšší správní soud ve shodě se stěžovatelkou má za to, že především trojice incidentů,
jimž byla vystavena od září 2016 do února 2017, společně zakládá tzv. pronásledování
na kumulativním základě. Tento právní pojem obsažený v čl. 9 odst. 1 písm. b) kvalifikační
směrnice rozebral NSS například v rozsudku ze dne 19. 9. 2007, č. j. 1 Azs 40/2007 - 129,
kde pro účely řízení o udělení azylu připomněl, že je „v každém takovém případě nutno pečlivě
posuzovat, zda konkrétní formy negativních reakcí žadatelova okolí dosáhly jednotlivě či ve svém souhrnu
(kumulativně) takové intenzity, aby je bylo lze považovat za ‚opatření působící psychický nátlak‘ ve smyslu §2
odst. 6 zákona o azylu“ (pozn. soudu: nyní jde o výše citovaný §2 odst. 4). V rozsudku ze dne
14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012 - 67, pak soud posuzoval situaci manželů, občanů Běloruské
republiky, z nichž manžel byl dvakrát vyslýchán policií, která jej varovala, že by se měli
s manželkou přestat účastnit opozičních aktivit a distribuovat letáky na opozičních mítincích,
a v tomto směru byli varováni i svými zaměstnavateli. NSS k tomu ve vztahu k manželovi
konstatoval, že „stěžovatel v dané době čelil celé sérii ústrků, které ve světle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 61, publikovaného pod č. 1066/2007 Sb. NSS, samy o sobě
sice nedosahovaly dostatečné intenzity či systematičnosti, aby je bylo možné považovat za psychický nátlak, avšak
správní orgány ani krajský soud se ve svých rozhodnutích nezabývaly tím, zda tyto útoky nedosahují požadované
intenzity společně, tedy ve svém souhrnu, a zda se tedy v případě stěžovatele a) nejedná o tzv. pronásledování
na kumulativním základě.“
[18] Pokud je tento právní názor aplikován na situaci stěžovatelky, NSS shledává na rozdíl
od krajského soudu a žalovaného, že byla spolu se svým manželem vystavena zacházení, které
do jejich základních práv zasáhlo obdobně jako v případě posuzovaném v právě citovaném
rozsudku č. j. 6 Azs 4/2012 - 67. V intenzitě zásahů lze navíc spatřovat jistý náznak gradace
(od výslechů k domovní prohlídce), kterou lze vnímat jako předzvěst případného trestního
stíhání, a tedy jiný, ale neméně intenzivní zásah do jejich práv. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu lze tato opatření v jejich kumulativním účinku a také s přihlédnutím
ke stupňování jejich povahy chápat jako pronásledování.
[19] Jde přitom o pronásledování, které je zjevně propojeno se stěžovatelčinou politickou
aktivitou, tedy sdružováním v politických organizacích, účastí na mítincích a distribucí letáků
kritizujících konkrétní aktivitu vlády. Pokud nebude tato souvislost v dalším řízení vyvrácena,
jedná se o pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu §12
písm. a) zákona o azylu, respektive o jednání zakládající odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu zastávání určitých politických názorů ve smyslu §12 písm. b) téhož zákona. Na základě
stávajícího stavu dokazování tak byly v řízení o udělení mezinárodní ochrany dány důvody
pro přiznání mezinárodní ochrany ve formě azylu podle těchto dvou ustanovení. Vzhledem
k tomu, že stěžovatelčina činnost spadá pod pronásledování z důvodu politického přesvědčení,
respektive pod uplatňování politických práv, tak jak bylo vymezeno v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, č. 1713/2008 Sb. NSS, není již třeba
samostatně rozebírat, zda by u ní byl splněn i důvod příslušnosti k azylově relevantní sociální
skupině.
[20] Nelze přitom přehlédnout také nezpochybňovaný stav dodržování lidských práv
ve stěžovatelčině zemi původu. K ní žalovaný na straně 6 svého rozhodnutí uvedl,
že „v Ázerbájdžánu je velice problematická situace zejména z pohledu nevládních organizací, médií, ochránců
lidských práv, politických aktivistů, novinářů, obecně osob vystupujících proti režimu. Ázerbájdžán v poslední
době stále více vystupuje proti různým projevům politických práv, svobodě projevu či občanské společnosti.“
Krajský soud pak v bodě 20. rozsudku ve shodě se žalovaným dodal, že „skutečnost, že v této zemi
existuje ne zcela demokratický režim, který pošlapává lidská práva, ještě neznamená, že kterýkoliv občan takové
země je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně vystaven.“ K tomu je ovšem třeba dodat,
že stěžovatelka dosud nezpochybněným způsobem prokázala, že není pouze „kterýkoliv občan
takové země“, ale že byla vystavena zcela konkrétním omezením lidských práv při třech vzájemně
souvisejících incidentech během necelého půl roku, což zakládá pronásledování na kumulativním
základě.
[21] Skutečnost, že o mezinárodní ochranu požádala spolu s manželem prakticky ihned poté,
co přicestovala do ČR, a tedy jen několik dnů po odjezdu ze země původu, také zcela vyvrací
tvrzení krajského soudu v bodě 21. rozsudku, že důvodem stěžovatelčiny žádosti o mezinárodní
ochranu byla snaha o legalizaci jejího dalšího pobytu. Není vůbec patrné, na jakém základě
k takovému závěru krajský soud dospěl.
[22] Nejvyšší správní soud se tedy neztotožňuje se způsobem, jakým právní otázku intenzity
zásahů do lidských práv, jimž stěžovatelka čelila v zemi původu, posoudil krajský soud. Ten navíc
pouze potvrdil právní názor žalovaného. Je tedy namístě zrušit jak napadený rozsudek krajského
soudu, tak také jemu předcházející rozhodnutí žalovaného. Pokud bude s dostatečnou
pravděpodobností (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008,
č. j. 2 Azs 71/2006 - 82) akceptována stěžovatelčina skutková verze, je třeba jednání, jemuž byla
vystavena, označit za pronásledování ze strany státních orgánů její země původu.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu podle §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil.
[24] Jelikož již v řízení před krajským soudem byly dány důvody pro zrušení rozhodnutí
správního orgánu [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.], zdejší soud zrušil i rozhodnutí žalovaného
a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu (§78 odst. 5 s. ř. s.).
[25] Podle §110 odst. 3, věty druhé, s. ř. s. rozhodne Nejvyšší správní soud v případě, že zruší
podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalovaného, o nákladech řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení před krajským soudem. Žalovaný, který neměl v řízení úspěch, nemá
ze zákona právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch, proto by jí soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., přiznal náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly, neboť náklady
jejího právního zastoupení v řízení o kasační stížnosti hradí soud, v řízení před krajským soudem
zastoupena nebyla a jiné náklady netvrdila. Žádný z účastníků tedy nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
[26] Stěžovatelce byla Nejvyšším správním soudem ustanovena advokátka podle §35
odst. 9 s. ř. s., ve znění platném v době ustanovení. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Odměna ustanovené
zástupkyně činí za jeden úkon právní služby 3 100 Kč [§7, §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif)]. Ustanovená zástupkyně v řízení učinila dva úkony právní služby (převzetí
a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti), za něž náleží odměna ve výši 6 200 Kč [§11
odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu]. Dále uvedené zástupkyni náleží ke každému z těchto
dvou úkonů právní služby náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního
tarifu), tj. 600 Kč. Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů činí 6 800 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu