ECLI:CZ:NSS:2013:APRN.6.2013:26
sp. zn. Aprn 6/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o návrhu na určení
lhůty dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o
změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 2 Ans 1/2013,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 3. 7. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. 7. 2013,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) již potřetí domáhá určení lhůty k provedení procesního
úkonu v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Ans 1/2013. Jako důvod
navrhovatel uvedl, že jeho podání vyhodnocené jako kasační stížnost nelze odmítnout
jako podání, k němuž se nepřihlíží. Navrhovatel zejména polemizuje s tím, že by kasační stížnost
byla úkonem, kterým se disponuje řízením nebo jeho předmětem, a musela by tak být opatřena
zaručeným elektronickým podpisem.
Ze spisu Nejvyššího správního soudu evidovaného pod sp. zn. 2 Ans 1/2013 soud zjistil,
že navrhovatel e-mailovým podáním doručeným soudu 15. 1. 2013 brojil proti usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 A 74/2010 – 37,
jímž tento soud zastavil řízení o žalobě navrhovatele proti nečinnosti České advokátní komory.
Na toto podání Nejvyšší správní soud odpověděl přípisem zaslaným navrhovateli dne 31. 1. 2013
pod č. j. 2 Ans 1/2013 – 5, ve kterém ho informoval, že jeho podání nemá formu předepsanou
pro kasační stížnost. Zároveň navrhovatele poučil, že podle §37 odst. 2 s. ř. s. platí, že pokud
je podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, což je také kasační
stížnost, učiněno elektronicky bez zaručeného podpisu, musí být ve lhůtě tří dnů písemně
potvrzeno. Navrhovatel však své podání ve stanovené lhůtě písemně nepotvrdil,
a proto je za kasační stížnost nelze považovat. I přesto navrhovatel v řízení podal žádost
o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ho v této věci dne
11. 2. 2013 informoval, že vzhledem k tomu, že jeho kasační stížnost neměla předepsanou formu,
považuje i navazující žádost o osvobození od soudního poplatku za bezpředmětnou.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci, shodně jako v usnesení ze dne 8. 3. 2013,
č. j. Aprn 1/2013 – 19, a ze dne 27. 5. 2013, č. j. Aprn 3/2013 – 4, dospěl k závěru, že návrh není
oprávněný.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou
řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu
pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.
Podle §174a odst. 7 téhož zákona platí, že pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty
směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný
soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
V řízení o určení lhůty dle §174a zákona o soudech a soudcích soudu nepřísluší
hodnotit, jakým způsobem soud s podáním navrhovatele naložil; nepřezkoumává tak úkon
co do jeho správnosti, vhodnosti či zákonnosti. Dikce zákona mu umožňuje zabývat
se pouze tím, zda je důvodné tvrzení o nečinnosti, tedy zda věcí, která byla soudu předložena,
se tento nezabývá vůbec anebo její vyřízení trvá nepřiměřeně dlouho.
Nejvyšší správní soud se v projednávaném případě věcí zabýval, respektive řízení
již ukončil z důvodu nesplnění předepsané formy kasační stížnosti. Skutečnost, že navrhovatel
s takovým postupem soudu nesouhlasí, není v řízení o určení lhůty relevantní.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal návrh důvodným,
neboť soud nebyl ve věci nečinný, naopak příslušné úkony učinil, a proto ho zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8, větu druhou, zákona o soudech
a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu