ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.11.2015:14
sp. zn. Konf 11/2015 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025) na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Litoměřicích a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 20/2014, ve věci žaloby o zaplacení 12 459 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně: ČEZ ICT Services, a.s., IČ: 26470411, se sídlem v Praze 4,
Duhová 1531/3, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1,
Purkyňova 74/2, a žalované L. K.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích
pod sp. zn. 9 C 20/2014, o zaplacení částky 12 459 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 3. 2014, čj. 9 C 20/2014 - 19,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 26. 3. 2015 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., mezi ním a Okresním soudem v Litoměřicích ve věci žaloby vedené
u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 20/2014 o zaplacení 12 459 Kč
s příslušenstvím.
Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela dne 18. 7. 2011 se žalovanou smlouvu o zprostředkování poskytování
služeb elektronických komunikací v mobilních sítích společnosti Telefónica O2 Czech Republic,
a.s. („dále jen Smlouva“), na jejímž základě se zavázala k zprostředkování poskytování služeb
elektronických komunikací v mobilních sítích společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s.
(„dále jen Telefónica“) žalované. Žalovaná se zavázala řádně a včas hradit žalobkyni ve Smlouvě
sjednané poplatky za služby elektronických komunikací, měsíční cenu za splátku mobilního
telefonu, případně měsíční poplatky za Správu datových služeb a ostatní zprostředkované služby.
Jelikož žalovaná neplatila cenu za poskytované služby, žalobkyně se návrhem na vydání
elektronického platebního rozkazu obrátila na Okresní soud v Litoměřicích, aby uložil žalované
povinnost zaplatit 12 459 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního
řízení.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 6. 3. 2014, čj. 9 C 20/2014 - 19,
výrokem I. vyslovil, že není dána jeho pravomoc, řízení zastavil (výrok II.) s tím, že po právní
moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III.), rozhodl
o nákladech řízení (výrok IV.) a vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek (výrok V.) Okresní
soud vycházel z §7 odst. 1 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen „zákon
o elektronických komunikacích“), a dospěl k závěru, že k rozhod ování sporů ve věcech úhrady
za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu
nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu.
V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9,
a čj. Konf 72/2010 - 10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu
rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není
splněna osobní podmínka. Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování
služeb dochází v síti společnosti Telefónica a žalobkyně vystupuje pouze jako prostředník
či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou.
Žalobkyně tak není v tomto smluvním vztahu osobou vykonávající komunikační činnost,
což ani žalobkyně sama netvrdí. V této souvislosti dále odkázal na usnesení zvláštního senátu
ze dne 19. 3. 2013, čj. Konf 3/2013 - 12, vydaném v obdobné věci, kdy poskytovatelem
telekomunikačních služeb byl mobilní operátor Vodafone Czech Republic a.s., a žalobkyně sama
služby elektronických komunikací neposkytovala.
Podle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovanou, konkrétně nárok vyplývající z přefakturace měsíčních poplatků
za služby poskytnuté operátorem Telefónica. K rozhodování ve věci proto není příslušný
navrhovatel, ale Okresní soud v Litoměřicích.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, dostupném
na www.nssoud.cz, vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí
být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný
předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi
osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou
elektronických komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí
služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb
v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou
služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací
nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela
nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí
splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích
(„účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat
charakteristiku stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem
se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“);
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Zvláštní senát se zabýval nejprve tím, zda byl naplněn osobní předpoklad
podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích na straně
jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé.
Žalobkyně se v článku I odstavec 1. Smlouvy zavázala žalované zprostředkovat
poskytování služeb elektronických komunikací v mobilních sítích společnosti Telefónica,
které si zaměstnanec (žalovaná) objedná. Podle odstavce 2 pak zaměstnanec tímto zplnomocňuje
zprostředkovatele ke všem úkonům souvisejících s touto Smlouvou a se Smlouvou o poskytování
služeb elektronických komunikací, kterou uzavírá zprostředkovatel (žalobkyně) se společností
Telefónica, svým jménem na účet zaměstnance. Zaměstnanec výslovně souhlasí s tím, že pouze
zprostředkovatel je v souladu se Všeobecnými podmínkami a zákonem č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích, v postavení účastníka vůči společnosti Telefónica, a že pouze
zprostředkovatel může vykonávat v souladu se Všeobecnými podmínkami všechna práva
plynoucí z výše uvedených dokumentů pro účastníka. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou
je tak podmíněn nezávisle existujícím smluvním vztahem žalobkyně a operátora. Pro rozhodnutí
kompetenčního sporu však zvláštní senát posuzoval pouze vztah mezi žalobkyní a žalovanou.
Žalobkyně jako osoba, která umožňuje účastníkům využít služeb elektronických komunikací
operátora v rámci vymezeném tímto nezávislým smluvním vztahem, sama v tomto případě služby
elektronických komunikací neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost.
Tou je pouze společnost Telefónica. V tomto případě pak není ani rozhodné, že žalobkyně
podle evidence podnikatelů v elektronických komunikacích, vedené navrhovatelem,
byla v rozhodném období uvedena v této databázi jako podnikatelka, která má oprávnění
podle §79 a §104 zákona o elektronických komunikacích poskytovat veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Taktéž žalovanou nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona
o elektronických komunikacích, protože neuzavřela s podnikatelem poskytujícím veřejně
dostupné služby elektronických komunikací (Telefónicou) smlouvu na poskytování těchto služeb.
Pokud by ve věci byla dána povinnost žalované plnit přímo na účet společnosti Telefónica,
byť prostřednictvím žalobkyně, musel by mezi žalovanou a touto společností existovat právní
vztah. Zvláštní senát však existenci takového právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka
podle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických
komunikacích, splnění věcné podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích zvláštní senát již neposuzoval. (K obdobnému závěru dospěl zvláštní senát
v usnesení ze dne 19. 3. 2013, čj. Konf 3/2013 - 12, dostupném na www.nssoud.cz).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Litoměřicích
ze dne 6. 3. 2014, čj. 9 C 20/2014 - 19.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Litoměřicích
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. října 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu