ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.12.2018:12
sp. zn. Konf 12/2018-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Hradci Králové, a dalších účastníků
sporu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 33/2017, o zaplacení
6448,99 Kč s příslušenstvím: žalobkyně O2 Czech Republic a. s., IČ 60193336, se sídlem
Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, a žalovaný P. J.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 15 C 33/2017, o zaplacení poplatků za služby obsahu v celkové výši 6428,99 Kč
s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2017, čj. 15 C 33/2017-16
se v tomto rozsahu z r u š u j e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným 5. 4. 2018 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl
spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor
vznikl mezi ním a Okresním soudem v Hradci Králové ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 15 C 33/2017 o zaplacení 6448,99 Kč s příslušenstvím.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobkyně poskytovala žalovanému telekomunikační služby v síti Telefónica O2
na základě smlouvy o O2 mobilních hlasových službách z 28. 1. 2013 (dále jen „smlouva“).
Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran se řídily smlouvou, Všeobecnými podmínkami
poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací žalobkyně účinných
od 1. 1. 2012 (dále jen „Všeobecné podmínky“) a ceníkem žalobkyně.
[4] Žalovaný byl v době poskytování služeb účastníkem mobilní telefonní stanice č. X.
Žalovaný byl v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek vedle užívání služeb elektronických
komunikací oprávněn zadávat prostřednictvím sítě příkazy k provedení převodů peněžních
prostředků na platební účty osob, které uzavřely s žalobkyní smlouvu o vedení takových účtů
(dále „Platební transakce“), a tím hradit služby třetích stran poskytnuté skrze telekomunikační síť.
Dle čl. 15.12 je účastník povinen částku zaplacenou žalobkyní na základě účastníkova příkazu
k Platební transakci uhradit společně s cenou za služby elektronických komunikací.
[5] Žalovaný využil v období od 23. 1. 2013 do 22. 2. 2013 služby na lince 1188 v hodnotě
2188,39 Kč, v období od 23. 2. 2013 do 22. 3. 2013 služby na lince 1188 v hodnotě 2919,52 Kč,
v období od 23. 3. 2013 do 22. 4. 2013 služby na lince 1188 v hodnotě 1321,08 Kč, v období
od 23. 4. 2013 do 22. 5. 2013 služby mobilní e-účet v hodnotě 10 Kč a v období od 23. 5. 2013
do 22. 6. 2013 služby mobilní e-účet v hodnotě 10 Kč.
[6] Jelikož žalovaný nezaplatil za poskytnuté služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem
na vydání elektronického platebního rozkazu z 23. 11. 2016, podaným u Okresního soudu
v Hradci Králové, se domáhala, aby okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit
6448,99 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
[7] Okresní soud v Hradci Králové usnesením čj. 15 C 33/2017-16 řízení zastavil (výrok I.)
s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu
(výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud
vycházel z §7 o. s. ř. a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl
k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český
telekomunikační úřad. Soud uvedl, že v případě informační linky 1188 jde o službu,
kterou poskytuje žalobkyně ke splnění povinnosti uložené jí §66 odst. 2 zákona o elektronických
komunikacích, který stanoví, že „[p]odnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť je povinen umožnit všem
koncovým uživatelům veřejné telefonní sítě přístup k operátorským službám a nejméně k jedné informační službě
o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby“. Ačkoliv
provoz informační linky sestává převážně ze služby, která nabízí obsah prostřednictvím sítí
a služeb elektronických komunikací, existuje zde velice úzká souvislost s poskytováním služeb
elektronických komunikací. Používání informační linky je právem účastníka smlouvy
o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
[8] Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu
nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. Uvedl,
že odmítá svou kompetenci k rozhodnutí sporu o částku ve výši 6428,99 Kč s příslušenstvím,
která byla vyúčtovaná jako cena za informační linku 1188. V částce 20 Kč za službu mobilní
e-účet svou pravomoc uznal. Pravomoc navrhovatele je totiž dána v případě kumulativního
splnění osobní a věcné podmínky; navrhovatel namítá nesplnění druhé z nich. Služby obsahu,
konkrétně volání na informační linku 1188, nejsou službami elektronických komunikací
ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, ale službami, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Navrhovatel tedy není příslušným
orgánem k rozhodnutí daného sporu týkajícího se povinnosti k zaplacení za služby obsahu.
[9] Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovanou. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale okresní
soud.
[10] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[11] Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním
kompetenčním sporem ten, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc
Okresní soud v Hradci Králové i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor,
k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
[12] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
[13] Zvláštní senát v usnesení čj. Konf 38/2009-12 vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel
rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
[14] Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní, vznikne-li spor mezi
osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Osoba účastníka
musí splňovat charakteristiku §2 písm. a) citovaného zákona („účastníkem [se rozumí] každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku §2 písm. b)
téhož zákona („uživatelem [se rozumí] každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu
elektronických komunikací“).
[15] Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato
podmínka je dle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích splněna tehdy, „pokud se spor
týká povinnosti uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“
[16] Z výpisů z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně
je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje charakteristiku
účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
[17] Spornou je povaha sporu mezi těmito osobami, pokud jde o pohledávku žalobkyně,
která vychází z volání na informační linku 1188, v celkové částce 6428,99 Kč. Navrhovatel
namítl, že o takovém předmětu sporu není oprávněn rozhodovat, neboť poskytnutá služba není
službou elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích.
[18] Problematikou služeb označovaných v praxi jako „informační linky“ či „barevné linky“,
apod. se v minulosti zvláštní senát již zabýval (viz například usnesení čj. Konf 32/2017-12
a čj. Konf 21/2014-13). Z dosavadní judikatury se podává, že principem takto nabízených služeb
není samotné poskytování služeb elektronických komunikací, ale zpřístupnění elektronických
komunikačních sítí pro využívání služeb nabízených jinými subjekty. Jedná se o poskytování
tzv. „služeb obsahu“, které neposkytuje poskytovatel komunikačních služeb, ale pouze umožňuje
jejich využití prostřednictvím své sítě. V usnesení čj. Konf 63/2012-13 zvláštní senát uvedl,
že „z definice služeb elektronických komunikací obsažené v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích
(…) vyplývá, že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná
účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických
komunikací; výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž využívání, resp. přístup
k jejich obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí
a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové
služby“.
[19] V projednávané věci poskytla službu informační linky 1188 dle vlastního vyjádření sama
žalobkyně. Z výpisů z databáze navrhovatele zvláštní senát ověřil, že číslo 1188 bylo v roce 2013
přiděleno žalobkyni. Nicméně při poskytování této služby nevystupovala v pozici
telekomunikačního operátora dle §2 písm. e) zákona o elektronických komunikacích, ale v pozici
poskytovatele obsahu. Službu mohl poskytovat i jiný třetí subjekt. Jednalo se proto o „službu
obsahu“.
[20] Zvláštní senát se dále zabýval otázkou, zda poskytování služby informační linky 1188
žalobkyni ukládá §66 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích, jak uvádí okresní soud.
Pokud by tomu tak bylo, pak by se spor týkal povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě a byla by naplněna věcná podmínka §129 odst. 1 tohoto
zákona.
[21] Dle §66 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích je „[p]odnikatel zajišťující veřejnou
telefonní síť povinen umožnit všem koncovým uživatelům veřejné telefonní sítě přístup k operátorským službám
a nejméně k jedné informační službě o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně
dostupné telefonní služby.“ Podnikateli je uloženo umožnit přístup k informační službě,
není ji však dle tohoto ustanovení povinen poskytovat (ve smyslu provozovat).
[22] Povinnost poskytovat informační službu (informační linku) o telefonních číslech
účastníků veřejně dostupné telefonní služby dostupnou pro koncové uživatele může navrhovatel
uložit dle §38 odst. 2 písm. d) zákona o elektronických komunikacích. Podle bodu 2.3 sdělení
Českého telekomunikačního úřadu „Monitorování komerčního poskytování služeb
odpovídajících neuloženým službám v rámci univerzální služby (za rok 2013)“ není od prosince
roku 2008 poskytování služby dle §38 odst. 2 písm. d) zákona o elektronických komunikacích
uloženo rozhodnutím jako povinnost. Poskytování této služby bylo tedy v roce 2013 čistě
na komerčním základě.
[23] Z výše uvedeného plyne, že žalobkyně poskytováním služby informační linky 1188
neplnila povinnost uloženou jí §66 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích, ani na základě
§38 odst. 2 písm. d) téhož zákona.
[24] Je tedy zřejmé, že i v případě žalobkyní nárokovaného plnění za využití informačních
linek nemá spor původ v povinnosti uložené zákonem o elektronických komunikacích nebo
na jeho základě; ani zde tedy není splněna věcná podmínka sporu, zakládající pravomoc
navrhovatele takový spor rozhodnout.
[25] V posuzované věci poskytnuté služby nejsou službami elektronických komunikací;
pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť dle §7 odst. 1 o. s. ř. „[v] občanském soudním
řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud
je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
[26] Zvláštní senát z uvedených důvodů uzavřel, že k rozhodnutí o věci v rozsahu zaplacení
částky 6428,99 Kč je dána pravomoc soudu (výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
o některých kompetenčních sporech zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu
popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání
rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto
částečně zrušil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové čj. 15 C 33/2017-16 a odstranil
tak překážku věci rozhodnuté.
[27] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud
v Hradci Králové pokračovat v řízení o podané žalobě v rozsahu částky 6428,99 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. dubna 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu