ECLI:CZ:NSS:2007:KONF.26.2005:9
sp. zn. Konf 26/2005 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Marie
Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Michal Mazanec a JUDr. Petr Příhoda,
o návrhu Městského soudu v Brně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto
soudem a Krajským soudem v Brně, za účasti a) I. K., a b) České republiky – Policie ČR,
Správa Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
ředitele Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne
10. 8. 2001, čj. 2275, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 298/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí ředitele Policie
ČR správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 10. 8. 2001,
čj. 2275, ve věci propuštění ze služebního poměru, je soud ve správním
soudnictví.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2003,
čj. 29 Ca 410/2001 - 33, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 7. 4. 2005 navrhl Městský soud v Brně, aby zvláštní senát rozhodl ve
sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Krajským
soudem v Brně ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 298/2003.
Ze spisu městského soudu, jakož i z připojeného spisu Krajského soudu v Brně,
sp. zn. 29 Ca 410/2001, vyplynuly tyto podstatné skutečnosti:
Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje ve
věcech služebního poměru ze dne 10. 8. 2001, čj. 2275, bylo zamítnuto odvolání a bylo
potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky Městského ředitelství Brno ve
věcech služebního poměru ze dne 31. 5. 2001, čj. 339/2001, kterým byl prap. I. K. podle
ustanovení §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. propuštěn ze služebního
poměru příslušníka Policie České republiky.
Žalobou, doručenou dne 25. 9. 2001 Krajskému soudu v Brně, se žalobce I. K.
domáhal zrušení obou uvedených rozhodnutí. Krajský soud v Brně usnesením ze dne
21. 10. 2003, čj. 29 Ca 410/2001 - 33, žalobu odmítl a to z toho důvodu, že v daném
případě je podán návrh na přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích
své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, neboť žalovaný rozhodl jako orgán moci
výkonné o právní věci, která vyplývá z pracovněprávních vztahů.
Žalobce následně, v souladu s poučením daným krajským soudem v předmětném
usnesení, podal žalobu u Městského soudu v Brně podle §244 a násl. o. s. ř., ve znění
účinném od 1. 1. 2003, v níž se domáhal zrušení rozhodnutí správních orgánů. Žalovaný
ve svém vyjádření ze dne 20. 1. 2004 poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ve věci sp. zn. 6 As 29/2003, v němž nachází oporu pro vznesení námitky věcné
nepříslušnosti Městského soudu v Brně k projednání věci a navrhl zastavení řízení.
Žalobce ve svém vyjádření poukázal na rozdílnou judikaturu k názoru na povahu
rozhodnutí o propuštění příslušníka Policie České republiky a dovozuje, že při existenci
těchto rozdílných názorů má být dána přednost výkladu žalobce, který se ztotožňuje
s názorem Krajského soudu v Brně. Městský soud poté podal zvláštnímu senátu zmíněný
návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu o věcnou příslušnost. V tomto návrhu
dovodil, že se jedná o rozhodnutí, v němž správní orgány rozhodly v mezích své zákonné
pravomoci ve věci veřejnoprávní a na podporu svého návrhu použil argumentaci
obsaženou v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003
- 97.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním
soudnictví vycházel zvláštní senát z následujících závěrů:
Věci vyplývající ze služebního poměru příslušníků Policie České republiky upravené
zákonem č. 186/1992 Sb. (nyní zákonem č. 361/2003 Sb.) nelze pro jejich povahu
považovat za věci soukromoprávní. Služební poměr je i byl charakterizován jako institut
veřejného práva. Je považován za právní poměr státně zaměstnanecký. Tento právní
poměr nevzniká smlouvou, ale mocenským aktem služebního orgánu (§5 cit. zákona –
rozhodnutím o přijetí do služebního poměru) a po celou dobu svého průběhu se výrazně
odlišuje od poměru pracovního, který je naopak typickým poměrem soukromoprávním,
kde účastníci mají rovné postavení. To se projevuje v právní úpravě služební kázně,
možnosti ukládat kázeňské odměny a tresty, omezené možnosti propouštění, úpravě
služebního volna, nárocích na dovolenou, zvláštními nároky při skončení služebního
poměru a také zvláštními ustanoveními o řízení před služebními funkcionáři. Právní
povaha služebního poměru příslušníka Policie České republiky musí postihnout zvláštní
povahu „zaměstnavatele“ jako primárního nositele veřejné moci, potřebu pevného
začlenění policisty do organismu veřejné moci a účast na jejím výkonu. Tato potřeba
zasahuje tak daleko, že tu nejde o modifikaci soukromoprávního pracovního poměru,
ale (stejně jako u některých dalších kategorií veřejných a zvláště státních zaměstnanců)
o specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva. Vodítkem může být i charakter
právní úpravy, kdy právě u služebních poměrů má tato úprava kodexový charakter
a použití zákoníku práce je buď vůbec nebo z převážné části vyloučeno.
V další argumentaci je možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 As 29/2003 - 97, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 415/2004. Dlužno dodat, že nová právní úprava služebního
poměrů příslušníků Policie České republiky, provedená zákonem č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, charakter služebního poměru
příslušníků bezpečnostních sborů, tedy i příslušníků Policie České republiky, jako institutu
veřejného práva ještě umocnila. Nová úprava je navíc komplexní úpravou, která již zcela
vylučuje použití zákoníku práce.
Z těchto důvodu zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí
ředitele Policie České republiky správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního
poměru náleží soudu ve správním soudnictví (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 téhož zákona dále zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Krajského
soudu v Brně a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy krajský soud
pokračovat v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu