ECLI:CZ:NSS:2007:KONF.41.2006
sp. zn. Konf 41/2006-5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Petr Příhoda a
JUDr. Marie Žišková, o návrhu senátu 18 Co Krajského soudu v Brně na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi senáty 18 Co a 29 Ca Kraj ského soudu v Brně za účasti
žalobce L. J., zastoupeného Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem v Brně, nám.
Svobody 20, 602 00 Brno, a žalovaného 1) České republiky – Ředitelství silnic a dálnic,
Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4, a 2) Krajského úřadu Zlínského kraje, Zarámí 4077,
760 00 Zlín, o vyvlastnění pozemku, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. 18 Co 41/2006,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 5. 12. 2006 se Krajský soud v Brně jako navrhovatel domáhal u
zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, aby tento senát rozhodl spor o pravomoc, vznik lý ve smyslu §1
odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi senáty 18 Co a 29 Ca Krajského soudu v
Brně ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Co 1/2006 (v prvním
stupni vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 221/2004).
V návrhu navrhovatel vylíčil dosavadní průběh správních a soudních řízení: Krajský
úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 11. 5. 2004 zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí Městského úřadu Hulín ze dne 17. 2. 2004, kterým bylo rozhodnuto o
vyvlastnění pozemku – v rozhodnutí konkretizovaném – ve prospěch České republiky.
Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou u správního soudu - Krajského soudu v Brně,
který žalobu usnesením ze dne 11. 8. 2004, čj. 29 Ca 170/2004-25, odmítl (podle něj se
totiž jedná o věc soukromoprávní) a současně žalobce poučil o možnosti obrátit se na
civilní soud. Žalobce tedy podal žalobu u Okresního soudu v Kroměříži, který žalobu
rozsudkem ze dne 8. 11. 2005, čj. 5 C 221/2004-69, zamítl, neboť dospěl k závěru, že pro
vyvlastnění předmětného pozemku byly splněny zákonné podmínky. Žalobce rozsudek
okresního soudu napadl odvoláním u navrhovatele; ten se domnívá (což ve svém návrhu
podrobněji zdůvodnil), že sporná věc je povahy veřejnoprávní, a proto předložil věc
zvláštnímu senátu. Navrhl přitom, aby zvláštní senát přiřkl pravomoc k rozhodování ve
věci soudu ve správním soudnictví a aby současně zrušil usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 11. 8. 2004, jakož aby i vyslovil nicotnost rozsudku Okresního soudu v
Kroměříži ze dne 8. 11. 2005.
Zvláštní senát návrh odmítl: návrh byl totiž podán předčasně a nadto někým, kdo
není stranou kompetenčního sporu.
Z ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, plyne, že stranami kladného nebo záporného kompetenčního
sporu jsou buď soudy na straně jedné a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo
profesní samosprávy na straně druhé, nebo soudy v občanském soudním řízení na straně
jedné a soudy ve správním soudnictví na straně druhé. Podle odst. 2 téhož us tanovení je
kompetenčním sporem buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala
pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém je ho strany
popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků
(spor negativní).
Úloha zvláštního senátu pak spočívá v tom, autoritativně určovat orgán příslušný k
rozhodnutí v krajních případech, kde jsou již všechny procesní prostředky vyčerpány a
vzniklou neshodu o tom, kdo je příslušný k rozhodování ve věci, nelze vyřešit jinak. V
otázkách pravomoci je tak návrh ke zvláštnímu senátu posledním prostředkem nápravy.
Podmínky pro přípustnost návrhu jsou proto vymezeny poměrně přísně a úzce: není totiž
na místě, aby zvláštní senát vstupoval do věci tam, kde se nabízejí pravidelné procesní
možnosti.
To je právě případ navrhovatele. V řízení o odvol ání (které bylo u navrhovatele
zahájeno) může soud přezkoumávat správnost rozhodnutí soudu I. stupně nejen v
rozsahu odvolacích námitek, ale též z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny; nic tedy
nebrání odvolacímu soudu, aby se ve svém rozhodnutí vyjádřil též k pravomoci soudu I.
stupně, ať už tento soud rozhodl jakkoli. Domnívá-li se odvolací soud, že soud I. stupně
posoudil svou pravomoc chybně a vycházel při svém rozhodování z nesprávných nebo
neúplných předpokladů, je na něm, aby vadné rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a pro
další řízení jej zavázal svým názorem ohledně pravomoci.
Okresní soud v Kroměříži nevyslovil, že by žalovaná věc nebyla věcí soukromého
práva, rozhodl o žalobě věcně a svou pravomoc nepopřel. Nestal se tak stranou
kompetenčního sporu, který také nevznikl; Krajský soud v Brně jako navrhovatel se proto
za takové situace mylně domnívá, že se takovou stranou může stát on sám jakožto
odvolací orgán před svým vlastním rozhodnutím na základě své procesně nevyjádřené
pochybnosti. Na každé straně kompetenčního sporu zajisté může stát i více instančně
uspořádaných orgánů veřejné moci, což se stává tehdy, pokud k rozhodnutí vydanému v
I. stupni přistoupí i rozhodnutí o opravném prostředku (k tomu srov. usnesení zvláštního
senátu publikované pod č. 955/2006 Sb. NSS); tato pluralita je však podmíněna tím, že
všechny orgány na jedné straně sdílejí shodný názor na pravomoc k rozhodování v
konkrétní věci – ať už si svou pravomoc osobovaly, nebo ji naopak odmítly. Tak tomu ale
v této věci není: zatímco Okresní soud v Kroměříži považuje žalovanou věc za věc
soukromého práva, odvolací soud ji předběžně pokládá za věc veřejnoprávní. Tento
nesoulad je nejprve třeba odstranit, což je ovšem úkolem - a také v možnosti -
navrhovatele, nikoli zvláštního senátu; teprve nebude-li sporná otázka odstraněna v
odvolacím civilním řízení, přichází v úvahu řízení o kompetenčním sporu.
Podal-li tedy navrhovatel – namísto toho, aby rozhodl o odvolání proti rozhodnutí
okresního soudu – návrh na řešení kompetenčního sporu, učinil tak předčasně, v průběhu
neskončeného odvolacího řízení, tedy předtím, než se sám k otázce pravomoci procesním
způsobem vyjádřil. V dalším řízení tedy navrhovatel musí v prvé řadě rozhodnout o
podaném odvolání žalobkyně. Má-li za to, že ve věci je dána pravomoc správního soudu,
pak zruší rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí žaloby s tím, že jej zaváže věc předložit
zvláštnímu senátu jako kompetenční spor z důvodů shora vyložených.
Návrh podaný navrhovatelem byl tedy ze shora uvedených důvodů odmít nut pro
předčasnost, a též proto, že byl podán osobou k tomu neoprávněnou [§46 odst. 1 písm.
b), c) s. ř. s. ve spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb.]. V dalším řízení o odvolání proti
rozsudku Okresního soudu v Kroměříži se proto odvolací soud musí k otázce pravomoci
vyjádřit v běžném odvolacím řízení způsobem procesně předpokládaným občanským
soudním řádem. Setrvá-li na názoru, že pravomoc civilních soudů dána není, zaváže
vlastním právním názorem v řádném rozhodnutí vyjádřeným k dalšímu postupu soud I.
stupně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. února 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu