ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.58.2012:10
sp. zn. Konf 58/2012 - 10
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Krajského soudu v Brně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi
ním a Nejvyšším správním soudem, a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 35 C 32/2012, o zřízení věcného břemene, ve věci žalobce: Mgr. J. F.,
zastoupeného JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou v Brně, Údolní 61, a žalovaného:
Statutární město Brno, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 35 C 32/2012, v části brojící proti zřízení věcného břemene, je s o u d
ve správním soudnictví.
II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 As 7/2012 - 33,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 12. 9. 2012 se Krajský soud v Brně domáhal, aby zvláštní senát
rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním
a Nejvyšší správním soudem ve věci žaloby brojící proti zřízení věcného břemene.
Z předloženého soudního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 35 C 32/2012 vyplynuly
následující skutečnosti:
Magistrát města Brna (dále též „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 6. 2009,
zřídil podle §17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon
o pozemních komunikacích“), trvalé věcné břemeno k pozemkům ve vlastnictví žalobce
a v souladu s §17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích stanovil jednorázovou náhradu
podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku
nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“), ve výši 42 240 Kč. Podle správního orgánu
I. stupně bylo věcné břemeno nezbytné pro výkon vlastnického práva města Brna k místní
komunikaci.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně brojil žalobce odvoláním, které Krajský úřad
Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne 8. 2. 2010, čj. JMK 110826/2009,
sp. zn. S-JMK 110826/2009/OD/Jí, zamítl a rozhodnutí potvrdil.
Žalobce rozhodnutí krajského úřadu napadl žalobou podanou dne 16. 4. 2010
u Krajského soudu v Brně jako soudu ve správním soudnictví, ve které navrhl, aby krajský soud
napadené rozhodnutí zrušil a dále uložil krajskému úřadu povinnost zaplatit žalobci náhradu
nákladů řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 9. 2011, čj. 29 A 35/2010 – 39,
rozhodnutí krajského úřadu zrušil pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně
zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a uložil krajskému úřadu povinnost zaplatit žalobci
náklady řízení.
Krajský úřad s rozsudkem krajského soudu nesouhlasil a podal kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten rozsudkem ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 As 7/2012 – 33, zrušil
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2011, čj. 29 A 35/2010 – 39, a žalobu
proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 8. 2. 2010 odmítl. Současně žalobce poučil
o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci rozsudku podat žalobu u místně příslušného
krajského soudu podle části páté občanského soudního řádu. Nejvyšší správní soud s odkazem
na judikaturu zvláštního senátu týkající se vyvlastnění a zřízení věcného břemene podle zákona
č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, vyslovil, že řízení před krajským soudem bylo zmatečné,
protože chyběly podmínky řízení; o věci měl jednat soud v občanském soudním řízení,
nikoli soud ve správním soudnictví.
Žalobce v souladu s poučením Nejvyššího správního soudu podal dne 9. 8. 2012 žalobu
u Krajského soudu v Brně jako soudu v občanském soudním řízení. Krajský soud se s názorem
Nejvyššího správního soudu o tom, že by ve věci měl rozhodovat soud v občanském soudním
řízení, neztotožnil, a proto podal podle §104 odst. 2 o. s. ř. u zvláštního senátu návrh na řešení
kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb. z důvodu věcné nepříslušnosti.
Podle krajského soudu Nejvyšší správní soud pominul judikaturu zvláštního senátu
týkající se vyvlastnění podle §17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Krajský soud
odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 1. 2011, čj. Konf 42/2010 - 7, a na usnesení
ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011 - 8, která se - stejně jako v nyní rozhodované věci - týkala
vyvlastnění podle §17 zákona o pozemních komunikacích, a ze kterých vyplývá,
že by měl ve věci rozhodovat soud ve správním soudnictví. Krajský soud proto navrhl,
aby zvláštní senát zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu a vyslovil, že příslušný vydat
rozhodnutí v části brojící proti zřízení věcného břemene je soud ve správním soudnictví
a příslušný vydat rozhodnutí v části brojící proti výši náhrady za zřízení věcného břemene je soud
v občanském soudním řízení.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi soudem v občanském soudním
řízení a soudem ve správním soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát se otázkou věcného břemene zřízeného podle §17 zákona o pozemních
komunikacích již zabýval ve svých předchozích rozhodnutích (např. v usnesení ze dne
12. 1. 2011, čj. Konf 42/2010 - 7, v usnesení ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011 - 8) a rozlišil
věcnou příslušnost soudů k rozhodování o žalobě týkající se zřízení věcného břemene podle §17
odst. 1 a podle §17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a náhrad za zřízení věcného
břemene.
V nyní rozhodované věci se jedná o zřízení věcného břemene podle §17 odst. 2 zákona
o pozemních komunikacích.
Zvláštní senát posuzoval příslušnost soudů rozhodujících o žalobách proti zřízení
břemene podle §17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích v usnesení ze dne 12. 1. 2011,
čj. Konf 42/2010 - 7, a vyslovil: „K přezkumu rozhodnutí správního orgánu – speciálního stavebního úřadu
– o zřízení věcného břemene podle §17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je příslušný
soud ve správním soudnictví. Ustanovení §28 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, které založilo pravomoc
krajských soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění podle části páté občanského soudního řádu,
se zde nepoužije“.
Zvláštní senát v odůvodnění výše specifikované věci uvedl: „Vymezení předmětu institutu
vyvlastnění zákonem č. 184/2006 Sb. se – jak je explicitně uvedeno v jeho §1 odst. 2 – nevztahuje,
a tudíž režimu zákona č. 184/2006 Sb. nepodléhá, na ty případy vyvlastnění a vyvlastňovacích řízení,
které upravují zvláštní právní předpisy; zákon o vyvlastnění zde v poznámce pod čarou odkazuje např. na zákon
č. 229/1999 Sb., o zajištění obrany České republiky. Takovým „zvláštním právním předpisem“
je ovšem bezpochyby také zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který ve shora již citovaném
ustanovení zakládá příslušnému speciálnímu stavebnímu úřadu v případě, „Jestliže byla zřízena stavba dálnice,
silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout
majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku....“ oprávnění „na návrh vlastníka stavby zřídit věcné
břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě.“ Bylo-li takto rozhodnuto speciálním
stavebním úřadem mimo režim zákona č. 184/2006, o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo
ke stavbě (zákon o vyvlastnění), nelze zde pochopitelně aplikovat režim ve smyslu §28 cit. zákona zakládající
projednání vyvlastnění v řízení před soudem podle části páté občanského soudního řízení ve smyslu §244 a násl.“
Zvláštní senát dále vyslovil, že „speciální stavební úřad, který je ve smyslu §17 odst. 2 zákona
o pozemních komunikacích oprávněn (při osvědčení skutečností předvídaných v hypotéze uvedeného paragrafu)
zřídit věcné břemeno pro výkon vlastnického práva ke stavbě, v tomto řízení vystupuje jako nositel veřejné moci,
neboť jednostranně vnucuje svou vůli vlastníku věcným břemenem dotčeného pozemku, tj. sám správním aktem
založí právní vztah a stanoví jeho obsah, je z těchto příčin rozhodnutí uvedeného správního orgánu veřejnoprávní
záležitostí. Z toho vyplývá, že přezkum těchto rozhodnutí náleží nikoliv civilním soudům, nýbrž správním
soudům“.
Právní názor vyslovený v usnesení ze dne 12. 1. 2011, čj. Konf 42/2010 - 7, zvláštní senát
podrobně rozvedl i v usnesení ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011 - 8. K otázce zřízení věcného
břemene podle §17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a případné náhrady
za jeho zřízení zvláštní senát uvedl: „Jestliže stavba byla již zřízena na cizím pozemku a vlastníku
této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku (§17
odst. 2 zákona o pozemních komunikacích), je ke zřízení věcného břemene k pozemku a k rozhodnutí o náhradě
za vyvlastnění příslušný speciální stavební úřad (§40 zákona o pozemních komunikacích) na návrh vlastníka
stavby. Zákonnost výroku o vlastním zřízení věcného břemene (výrok expropriační) přezkoumá ke správní žalobě
správní soud v řízení podle soudního řádu správního, zatímco náhrada za vyvlastnění může být předmětem řízení
na návrh některé ze stran soukromoprávního vztahu před soudem v řízení občanskoprávním
(část pátá občanského soudního řádu)“.
Zvláštní senát se – s ohledem na shodnost řešené otázky – s výše uvedenými závěry
ztotožňuje i v této věci a neshledal důvod, aby se od dosavadních rozhodnutí zvláštního senátu
týkajících se stejné otázky odchýlil. Uzavřel proto, že rozhodování o žalobě týkající se vlastního
zřízení věcného břemene podle §17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích je příslušný soud
ve správním soudnictví.
Zvláštní senát pro úplnost uvádí, že pokud by soudy v dalším řízení shledaly, že žalobce
brojil také proti náhradě za zřízení věcného břemene podle §17 odst. 2 zákona o pozemních
komunikacích, byl by k rozhodování o této části žaloby příslušný soud v občanském soudním
řízení.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 As 7/2012 - 33.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Nejvyšší správní soud pokračovat
v původním řízení o podané kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. května 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu