ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.8.2015:12
sp. zn. Konf 8/2015 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219,
Praha 9 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Chomutově, a dalších účastníků
sporu vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 48 EC 3357/2011,
o 3542,60 Kč s příslušenstvím: žalobkyně O2 Czech Republic a.s., IČ 60193336, se sídlem
Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, a žalovaného R. R.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 3542,60 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 48 EC 3357/2011, je s o u d.
II. Usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 8. 2014, čj. 48 EC 3357/2011 - 18,
se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 18. 3. 2015 se navrhovatel (Český telekomunikační úřad)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů (dále také jen „zákon o některých kompetenčních sporech“) rozhodl kompetenční
spor vzniklý podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) cit. zákona mezi ním a Okresním soudem
v Chomutově týkající se zaplacení částky 3542,60 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalovaný se na základě smluvního vztahu o poskytování služeb elektronických
komunikací se žalobkyní (tehdy společností Telefónica O2 Czech Republic, a.s.) stal účastníkem
telefonní stanice číslo X.
Za tzv. „platební transakce“, tj. úkony, které umožňují účastníku zaplatit prostřednictvím
svého elektronického komunikačního zařízení cenu za zboží nebo služby poskytované jinými
osobami, byly žalobkyní žalovanému vystaveny faktury 1. 3. 2010 a 1. 4. 2010 za období
od 1. 2. 2010 do 31. 3. 2010 na celkovou částku 3542,60 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaný částku dobrovolně neuhradil ani na základě upomínky
žalobkyně ze dne 20. 4. 2010, podala žalobkyně dne 23. 11. 2011 k Okresnímu soudu
v Chomutově návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž se domáhala, aby soud
uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 3542,60 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení.
Žalobkyně v návrhu uvedla, že provozuje vlastní síť elektronických komunikací,
prostřednictvím níž umožňuje využívat služeb i jiných subjektů či provádění platebních transakcí
na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u České národní banky.
V případě uvedených platebních transakcí se jedná o oprávnění účastníka zadávat
prostřednictvím sítě žalobkyně a technicky způsobilého koncového zařízení, tj. mobilního
telefonu nebo telefonního přístroje u pevné linky či osobního počítače připojeného v pevné nebo
mobilní síti žalobkyně, příkazy k provedení platebních transakcí. Příkaz k provedení platební
transakce je možno zadat mj. voláním po určitou dobu na telefonní číslo se zvláštním předčíslím
(např. 900, 906, 909 atd.) nebo zasláním SMS nebo MMS zprávy s určitým řetězcem znaků
(tzv. Premium SMS nebo Premium MMS). Tyto služby umožňuje žalobkyně objednat a využít
svým účastníkům na základě Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací (dále jen „Všeobecné podmínky“). Ve smyslu bodu 15.12
Všeobecných podmínek je účastník povinen cenu platební transakce uhradit žalobkyni společně
s cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací v době splatnosti vyúčtování. Účastník
je dále povinen zaplatit žalobkyni poplatky za provedení platebních transakcí ve výši dle Ceníku.
Žalobkyně žalovanému umožnila, aby v souladu s článkem 15. Všeobecných podmínek zadal
prostřednictvím její sítě pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu (ve smyslu §2
písm. n/ zákona č. 127/2005 Sb.), v tomto konkrétním případě se jednalo o čísla začínající
na předčíslí 903 (hry, hudba, videa…) a 900 (komerční služby). Cena za tyto služby je za dané
zúčtovací období uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby, odděleně
od služeb elektronických komunikací (bod 15.8 Všeobecných podmínek). Vzhledem k tomu,
že žalovaný služby platebních transakcí objednal prostřednictvím sítě žalobkyně, služby
nereklamoval u poskytovatelů a dosud cenu za poskytnuté služby neuhradil, byla žalobkyně
nucena obrátit se na soud.
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 19. 8. 2014, čj. 48 EC 3357/2011 – 18,
rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.)
a vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.). Soud poukázal na ustanovení §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v planém znění, podle něhož Český
telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně
jedné (žalobkyně), a účastníkem, popřípadě uživatelem (žalovaný) na straně druhé, pokud se spor
týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě, konkrétně v posuzovaném
případě povinnosti hradit úplatu za poskytnuté služby. Z uvedeného podle názoru soudu vyplývá,
že nemá pravomoc rozhodovat či jednat o předmětné žalobě. Protože není v dané věci dána
pravomoc soudu k rozhodování věci, neboť je dána jinému orgánu, postupoval soud podle §104
odst. 1 o. s. ř. a řízení zastavil s tím, že po právní moci bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (navrhovateli).
Český telekomunikační úřad po postoupení věci odmítl svou kompetenci k rozhodnutí
tohoto sporu. Navrhovatel rekapituloval ustanovení zákona o elektronických komunikacích,
která definují podmínky pro založení jeho pravomoci rozhodnout spor (zejména §108 odst. 1
písm. g/, §129 odst. 1, §64 odst. 1); zdůraznil, že podle §2 písm. n) se službou elektronických
komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu
signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací
nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací“. Poskytnutí této služby nelze považovat za službu elektronických
komunikací tak, jak je vymezena v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, žalobkyně
není jejím poskytovatelem. V případě tzv. služeb třetích stran se jedná o objednávku určitého
zboží nebo určité služby smluvního partnera žalobkyně prostřednictvím její sítě elektronických
komunikací. Navrhovatel odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 30. 11. 2011,
čj. Konf 79/2011 - 16, týkající se rovněž vyúčtování za platební transakce. Služby obsahu tedy
nepředstavují služby elektronických komunikací, a proto je orgánem kompetentním
k rozhodování o ceně za služby poskytnuté v posuzovaném případě soud a nikoliv Český
telekomunikační úřad.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1 citovaného zákona
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 citovaného zákona spor,
ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud v Chomutově v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní
senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen dle §3 zákona o elektronických komunikacích jako
ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně
regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 – 12) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše
citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout
účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích “služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
§2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo
žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou elektronických
komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení
„pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“, přičemž zaplacení ceny
je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností
účastníka popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by tedy byla dána, šlo-li by z hlediska
naplnění věcného předpokladu o spor o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací;
jak vyplývá z definice §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nelze však službou
elektronických komunikací rozumět každou službu, která bude přístupná účastníkovi osobou
vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací;
výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání resp. přístup
k jejich obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou
sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí
na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát v předchozích usneseních (např. sp. zn. Konf 4/2011, Konf 7/2011
a dalších) při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel ze Všeobecných podmínek, kterými
mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup pro přístup ke službám třetích stran (bod 11.3)
a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 11.1 a 11.4). Z těchto ustanovení vyplývalo,
že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb a v souladu s tím i vyúčtování
vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Aktuální Všeobecné podmínky již neupravují služby, které nabízejí obsah prostřednictvím
sítí a služeb elektronických komunikací žalobkyně, jako služby třetích stran; upravují
je v bodě 15. Všeobecných podmínek jako tzv. „platební transakce“. Platebními transakcemi jsou
např. Premium SMS, Dárcovské SMS, Audiotext, atd.
Povahou služeb „Premium SMS/MMS“ se zvláštní senát podrobně zabýval v usnesení
ze dne 5. 10. 2011, čj. Konf 73/2011 - 11 (dostupné na stránkách www.nssoud.cz). Zvláštní senát
vysvětlil, že podstatou služby Premium SMS - zkráceně PR SMS – jsou krátké textové zprávy,
pomocí kterých je zákazníkům operátora umožněno zaplatit prostřednictvím mobilního telefonu
cenu za zboží nebo služby. Pomocí nich lze zaplatit v rozsahu 1 až 999 Kč dle typu požadované
služby. Tyto služby neposkytuje žalobkyně – operátor, ale její smluvní partneři, jejichž seznam
žalobkyně zveřejňuje na svých internetových stránkách.
Povahou služby Audiotext se zvláštní senát zabýval ve výše zmiňovaném usnesení ze dne
5. 10. 2011, čj. Konf 73/2011 - 11, ve kterém shledal, že žalobkyně není provozovatelem
audiotextových linek, pouze umožňuje jejich provoz jednotlivým smluvním partnerům a zajišťuje
výběr plateb za služby od zákazníků. Taktéž u dalších platebních transakcí je zachován stejný
princip.
Z výše uvedeného vyplývá, že platební transakce tedy neposkytuje žalobkyně, ale další
osoby, se kterými uzavřela smlouvu. Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném
zaplacení pohledávky namísto poskytovatele služby obsahu je předmětem právního vztahu mezi
poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní. Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal,
že služby využité žalovaným nejsou ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení ceny za takové služby
pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických
komunikacích (k obdobnému závěru dospěl zvláštní senát v usnesení ze dne 31. 5. 2010,
čj. Konf 99/2009 - 7, dostupném na www.nssoud.cz). Tento závěr je stěžejní pro úvahu
zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby
nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalovaného a poskytovatele služby obsahu
splněny podmínky stanovené větou první §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby nejsou službou
elektronických komunikací, z pravomoci soudů se tato věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, soudy rozhodují
„spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů,
pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout o nároku je soud
(§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních
sporech zvláštní senát zrušil rozhodnutí okresního soudu, které výroku zvláštního senátu
odporuje a kterým pravomoc soudu k jednání popřel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Chomutově
pokračovat v řízení o návrhu na vydání platebního rozkazu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. července 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu