ECLI:CZ:NSS:2020:NAD.22.2020:35
sp. zn. Nad 22/2020 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: R. R., zastoupený
Mgr. Radanou Bužkovou, advokátkou se sídlem Údolní 406/48, Brno, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, se sídlem 30. dubna
1682/24, Ostrava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o
nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením této věci Krajským soudem v Ostravě,
takto:
K projednání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 166/2019
je př í sl ušný Krajský soud v Ostravě.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou dne 1. 7. 2019 u Krajského soudu v Ostravě domáhá
ochrany před nezákonným zásahem, který spatřuje v předvolání k provedení identifikačních
úkonů podle §65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“).
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 11. 2019, č. j. 22 A 48/2019 - 20, postoupil
věc podle §7 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
Městskému soudu v Praze. V daném případě příslušníci Policie ČR předvolali žalobce za účelem
provedení identifikačních úkonů. Tato činnost Policie ČR vychází podle krajského soudu
z obecného vymezení její působnosti podle §2 zákona o policii, při které Policie ČR není
v postavení správního orgánu, nýbrž ve své základní „roli“ ve smyslu §1 zákona o policii, tedy
v postavení ozbrojeného bezpečnostního sboru. Podle §83 s. ř. s. je v případě ozbrojeného
bezpečnostního sboru žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor
podřízen, a tím je v případě Policie ČR podle §5 odst. 1 zákona o policii Ministerstvo vnitra
se sídlem v Praze.
[3] Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasí, a proto věc předložil dne
10. 2. 2020 k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu (§7 odst. 6 věta
druhá s. ř. s.). Místně příslušným k řízení je podle jeho názoru Krajský soud v Ostravě, neboť
v projednávané věci žalovaná vystupuje v pozici správního orgánu, nikoli v pozici orgánu
činného v trestním řízení.
[4] Nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci je důvodný.
[5] Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[6] Nejvyšší správní soud z předloženého soudního spisu zjistil, že žalobce se domáhá
ochrany před nezákonným zásahem žalované, který spatřuje v jeho předvolání
k provedení identifikačních úkonů podle §65 zákona o policii, ze dne 18. 6. 2019, č. j.
KRPT-212959-741/TČ-2016-070082. V rámci předvolání byl žalobce poučen, že účelem
je získání osobních údajů pro účel budoucí identifikace podle §65 zákona o policii, tj. a) snímání
daktyloskopických otisků, b) zjišťování tělesných znaků, c) provádění měření těla, d) pořizování
obrazových, zvukových a jiných záznamů, a e) odebrání biologických vzorků umožňujících
získání informací o genetickém vybavení. V dané věci přitom není o povaze úkonu mezi
účastníky řízení sporu.
[7] Jak správně poukázal Městský soud v Praze, otázkou, v jaké pozici vystupují policejní
orgány při provádění identifikačních úkonů podle §65 zákona o policii, se Nejvyšší správní soud
již několikrát zabýval. V rozsudku ze dne 19. 4. 2018, č. j. 3 As 335/2017 - 33, uvedl, že je nutno
striktně odlišit úkony policejních orgánů podle §65 zákona o policii a podle §114 zákona
č. 141/1961 Sb., trestního řádu: „Policejní orgány při provádění identifikačních úkonů podle §65 zákona
o policii plní úkoly v oblasti veřejné správy spočívající v tom, že vytvářejí a spravují databázi údajů využitelných
při pátrání po trestné činnosti a jejím potírání. Nejedná se tedy o obstarávání důkazů pro objasnění trestní věci,
v níž je předvolaná osoba obviněna. Identifikační úkony tudíž jako takové nevedou k naplnění účelu trestního
řízení vedeného proti předvolané osobě. Žalovaná tak v daném případě nevystupuje v pozici orgánu činného
v trestním řízení, ale v pozici správního orgánu (k dané problematice viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne
18. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 2661/13 či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2015,
č. j. 9 As 168/2015 - 43 a ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1 As 13/2017 - 93).“
[8] Nejvyšší správní soud tento závěr aproboval též ve svém nedávném rozsudku ze dne
22. 1. 2020, č. j. 7 As 389/2019 - 13, v němž neshledal důvod odchýlit se od právního názoru
vysloveného ve shora citovaném rozsudku třetího senátu a v procesně obdobné věci, jako je věc
nyní projednávaná, konstatoval, že „je zřejmé, že jednání policejního orgánu, v němž stěžovatel spatřoval
nezákonný zásah, spadá do plnění úkolů v oblasti veřejné správy. Příslušný policejní orgán proto vystupoval vůči
stěžovateli v pozici správního orgánu a nikoliv v pozici ozbrojeného bezpečnostního sboru.“.
[9] V projednávané věci tedy žalovaná vystupuje v pozici správního orgánu, nikoli v pozici
organizovaného bezpečnostního sboru ve smyslu §83 s. ř. s., který není správním orgánem,
ani v pozici orgánu činného v trestním řízení. Pokud by žalovaná v souvislosti s identifikačními
úkony vystupovala v pozici orgánu činného v trestním řízení (nikoliv správního orgánu), věc
by navíc byla vyloučena ze správního přezkumu, resp. krajský soud by měl žalobu podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout pro nepřípustnost (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 12. 2017, č. j.
1 As 13/2017 - 93, a ze dne 19. 4. 2018, č. j. 3 As 335/2017 - 33). Policejní orgány při provádění
identifikačních úkonů podle §65 zákona o policii plní úkoly v oblasti veřejné správy. Tyto úkoly
spočívají v tom, že vytvářejí a spravují databázi údajů použitelných pro pátrání po trestné činnosti
a její potírání. Neobstarávají důkazy pro objasnění trestní věci, v níž je předvolaná osoba
obviněna. Identifikační úkony jako takové nijak nevedou k naplnění účelu trestního řízení proti
předvolané osobě (na rozdíl od úkonů podle §114 trestního řádu).
[10] Předvolání žalobce ze dne 18. 6. 2019 k provedení identifikačních úkonů podle §65
zákona o policii vydalo Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské
kriminality, Na Hradbách 23, Ostrava, pracoviště Opava, Tyršova 26, Opava. Jedná se o vnitřní
organizační jednotku (útvar policie) zřízenou v rámci působnosti Policie ČR podle §6 odst. 1
písm. c) zákona o policii. Každé krajské ředitelství policie je organizační složkou státu (§8 odst. 1
zákona o policii), která zahrnuje i případné podřízené útvary (obvodní a městská ředitelství).
V nyní posuzovaném případě je tak správním orgánem, jemuž je přičitatelné jednání policejního
orgánu, v němž stěžovatel spatřoval nezákonný zásah, Krajské ředitelství policie
Moravskoslezského kraje. Jelikož tento správní orgán má sídlo v Ostravě, je místně příslušným
k projednání a rozhodnutí věci podle §7 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě.
[11] S ohledem na shora uvedené soud Nejvyšší správní soud uzavírá, že k řízení o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem žalované je příslušný Krajský soud v Ostravě, nikoliv
Městský soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy
vázány (§7 odst. 6 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu