ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.232.2015:101
sp. zn. Nad 232/2015 - 101
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V. N.,
zast. JUDr. Janou Kuřátkovou, advokátkou se sídlem Polní 92, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2014, čj. OAM-115/ZA-ZA14-ZA14-2014, o návrhu
žalobce na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az 4/2014 jinému než
místně příslušnému krajskému soudu,
takto:
Návrh se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Dne 24. 3. 2014 podal žalobce v pořadí již třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany
v České republice. Tuto žádost žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví označil
za nepřípustnou, neboť žalobce v ní neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění,
které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní
ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.
Řízení o udělení mezinárodní ochrany tedy žalovaný zastavil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně
vede pod sp. zn. 56 Az 4/2014.
[3] V podání ze dne 29. 4. 2015 žalobce u Krajského soudu v Brně navrhl,
aby řízení v jeho věci bylo ve smyslu §9 odst. 2 s. ř. s. přikázáno Krajskému soudu v Hradci
Králové. Žalobce tvrdí, že je chronický diabetik; trpí mj. hypoglykemií, která se projevuje náhlými
a akutními nevolnostmi, slabostí a bušením srdce. V poslední době dvakrát upadl
do hypoglykemického šoku. Z tohoto důvodu byl v minulosti ošetřován i rychlou záchrannou
službou. Žalobce se navíc léčí se srdcem a prodělal oční operaci. Tvrzené skutečnosti žalobce
dokládá mj. zprávami o ambulantních vyšetřeních ze dne 12. 3. 2014 a ze dne 15. 4. 2015,
záznamy o výjezdu zdravotnické záchranné služby ze dne 14. 3. 2014 a ze dne 18. 3. 2014,
závěrečnou zprávou Oční kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové ze dne 24. 11. 2014,
protokolem o koronarografickém vyšetření ze dne 12. 5. 2014 a jinými výpisy ze zdravotní
dokumentace.
[4] Přestože je žalobce v řízení zastoupen advokátkou, trvá na tom, aby se mohl ústního
jednání u krajského soudu osobně zúčastnit a sdělit svůj názor. Jelikož je aktuálně umístěn v P. s.,
obává se, že by cestu ke Krajskému soudu v Brně zdravotně nezvládl. Proto navrhuje, aby jeho
věc byla přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové, který je pro něj mnohem dostupnější.
[5] Žalovaný nemá proti tomuto návrhu žalobce námitky; s přikázáním věci souhlasí.
[6] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost či hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné (tzv. delegace vhodná). Tento institut představuje průlom
do ústavního principu zákonného soudce, neboť nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod).
[7] Delegace vhodná je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady
zákonného soudu a soudce. Lze k ní přistoupit pouze v ojedinělých případech,
v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo
z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější
posouzení věci (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 4. 2004, Nad 138/2003-26,
č. 305/2004 Sb. NSS). Tento závěr má taktéž oporu v rozhodovací praxi Ústavního soudu
[srov. k tomu nálezy ÚS ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 222/96 (N 97/6 SbNU 201);
ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000 (N 172/24 SbNU 281); nebo ze dne 2. 11. 2010,
sp. zn. I. ÚS 938/10 (N 218/59 SbNU 159)]. Ústavní soud přitom opakovaně zdůraznil,
že případná delegace příslušnosti jinému soudu je výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně.
[8] Zdejší soud se tedy zabýval otázkou, zda jsou podmínky pro delegaci vhodnou splněny
i v případě žalobce. Dospěl přitom k závěru, že důvody pro delegaci vhodnou dány nejsou.
[9] K přikázání této věci Krajskému soudu v Hradci Králové by jistě nepostačilo,
že žalobce nově pobývá v pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí, a ne v obvodu Krajského
soudu v Brně, u něhož podal žalobu. Přikázání věci jinému než místně příslušnému
soudu z důvodu vhodnosti podle §9 odst. 2 s. ř. s. totiž nelze dosáhnout pouze proto,
že žalobce má místo pobytu mimo obvod místně příslušného krajského soudu a ve věci požaduje
nařídit jednání (srov. již cit. usnesení čj. Nad 138/2003-26).
[10] Žalobce nicméně argumentuje zdravotními důvody. Důležitý důvod přitom mohou
u účastníka řízení představovat též okolnosti zdravotního charakteru (viz usnesení NSS ze dne
20. 4. 2006, čj. Nad 11/2006-36; srov. též usnesení ze dne 23. 3. 2005, čj. Nad 23/2005-41).
Nejvyšší správní soud o špatném zdravotním stavu žalobce nepochybuje; ostatně žalobce
jej listinnými důkazy prokázal.
[11] Při posuzování žalobcova návrhu je však třeba zvážit celkový průběh řízení.
O svém negativním zdravotním stavu ví žalobce již od samotného okamžiku podání žaloby
(červen 2014). Většina důkazů prokazujících jeho zdravotní stav ostatně pochází z doby
před podáním žaloby. Dne 16. 9. 2014 žalobce sdělil Krajskému soudu v Brně, že se přestěhoval
do Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí. O týden později mu týž soud ustanovil advokátku
se sídlem v Brně, a to k žádosti žalobce ze dne 27. 8. 2014. Dne 12. 2. 2015 žalobce sdělil
témuž soudu, že trvá na ustanovení tlumočníka z jazyka gruzínského, neboť svou ruštinou
si nebyl zcela jist. V dubnu 2015 tedy Krajský soud v Brně ustanovil tlumočníka z gruzínštiny.
Na den 25. 5. 2015 pak týž soud předvolal žalobce k jednání (přípis soudu ze dne 7. 4. 2015).
Teprve dne 29. 4. 2015 podal žalobce prostřednictvím své ustanovené advokátky návrh
na delegaci vhodnou.
[12] Nejvyšší správní soud proto jiný důležitý důvod ve smyslu §9 odst. 2 s. ř. s. neshledal.
V podstatě celé řízení se odehrává před Krajským soudem v Brně, žalobce ví o důvodech,
pro které delegaci požaduje, od okamžiku změny jeho bydliště (září 2014). Přesto příslušný návrh
podal až o osm měsíců později, v okamžiku, kdy již veškeré přípravné úkony před Krajským
soudem v Brně proběhly, bylo nařízeno jednání a tedy i věc sama byla připravena k rozhodnutí.
Návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové Nejvyšší správní soud zamítl,
neboť je svou povahou procesní obstrukcí, směřující k oddálení rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu