ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.105.2015:48
sp. zn. Nao 105/2015 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Zory Šmolkové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o námitce podjatosti
vznesené žalobcem proti soudcům Nejvyššího správního soudu,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Hubáček, JUDr. Eliška Cihlářová
a JUDr. Tomáš Foltas nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 51/2015.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 2. 2015, č. j. 29 A 24/2015 – 29, kterým byla odmítnuta jeho
žaloba ze dne 9. 2. 2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2014,
č. j. 62 A 32/2014 - 13.
[2] Kasační stížnost je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 7 As 51/2015.
Ze spisu Nejvyššího správního soudu vyplývá, že stěžovatel poté, co byl informován
o probíhajícím řízení, vznesl námitku podjatosti vůči soudcům JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi,
JUDr. Elišce Cihlářové a JUDr. Tomáši Foltasovi. Stěžovatel konstatoval, že důvod podjatosti
soudců „je ten, že upřeli stěžovateli úmyslně či neúmyslně právo na spravedlivý proces v řízení před Nejvyšším
správním soudem ve sp. zn . 7 As 112/2014, 7 Ad 134/2014, 7 As 216/2014 a 7 As 217/2014. Tímto
jednáním byla narušena důvěra stěžovatele v nezávislé, nestranné a zákonné rozhodování soudu. “
[3] Soudci sedmého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Hubáček,
JUDr. Eliška Cihlářová a JUDr. Tomáš Foltas shodně konstatovali, že se necítí být pod jatí
a k účastníkovi řízení ani k projednávané věci nemají žádný vztah a pokud s jeho osobou přišli
do styku, pak se jednalo pouze o rozhodovací činnost ve vztahu k jeho kasačním stížnostem.
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v e znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[5] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do je dnoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
[7] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této
otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha
subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik
objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména
v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce
k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.
V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
[8] Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. je nutno
postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1
Listiny). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce
(příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně
a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem,
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentova t též tzv. zdání nezávislosti
a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
[9] Pro posouzení předložené námitky podjatosti je zcela zásadní, že podle §8 odst. 1 s. ř. s.
nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v jeho postupu v rámci řízení
o projednávané věci nebo v rámci rozhodování o jiných věcech. V tomto smyslu je podle závěrů
odborné literatury a judikatury soudce vyloučen, „jen pokud se přímo podílel na projednávání nebo
rozhodování věci v předchozím soudním řízení. Nicméně „předchozím soudním řízení“ není řízení v jiné soudní
věci, byť by se i týkala týchž účastníků, ledaže tato řízení spolu značným způsobem souvisí, přičem ž by první
řízení a z něj vycházející rozhodnutí bylo jedním z podkladů v řízení a pro rozhodnutí v další (pozdější) věci (srov.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. Nao 7/2006 - 121)“ (POTĚŠIL, Lukáš;
BRUS, Martin; HLOUCH, Lukáš; et al. Soudní řád správní: Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 69).
Protože stěžovatel namítá pouze postup soudců (odepření práva na spravedlivý proces) v jiných
věcech stěžovatele (sp. zn. 7 As 112/2014, 7 Ad 134/2014, 7 As 216/2014 a 7 As 217/2014) tedy
ve věcech, které s tímto řízením nesouvisí, nelze mít pochybnosti o nepodjatosti soudců v daném
případě.
[10] Z průběhu soudního řízení je podle Nejvyššího správního soudu zjevné, že stěžovatel
zcela záměrně namítá podjatost prakticky všech soudců, kteří rozhodují v jeho záležitostech,
aniž by se jeho námitky jakkoliv zakládaly na objektivních skutečnostech. Za situace, kdy již bylo
stěžovateli mnohokrát vyloženo, jaké důvody mohou zpochybňovat nepodjatost soudce,
se lze domnívat, že jeho úmyslem není ochrana subjektivních práv a lze pochybovat o tom,
zda jsou předložené námitky míněny vážně.
[11] Vzhledem k tomu, že se ve výroku uvedení soudci necítí být podjatí , stěžovatel neuvedl
žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o jejich nepodjatosti,
a nenasvědčují tomu ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 7 As 51/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu