ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.162.2020:109
sp. zn. Nao 162/2020 - 109
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: A. G.,
zast. Mgr. Alžbětou Schirlovou, advokátkou se sídlem Francouzská 16, Praha 2,
proti žalovanému: předseda Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2020, č. j. Spr 2582/2009-1070, v řízení o námitce podjatosti
všech soudců specializovaného úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 A56/2020,
takto:
I. Soudci specializovaného úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze
rozhodující v soudním oddělení 15 A, Af, Ad ve složení: předsedkyně senátu,
JUDr. Naděžda Řeháková, Mgr. Věra Jachurová a JUDr. Roman Říčka, Ph.D., nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 18 A 56/2020.
II. Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 A 56/2020
se ne p ři k azu je jinému soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 9. 2020 podanou k Městskému soudu v Praze
domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2020, č. j. Spr 2582/2009-1070.
Tímto rozhodnutím žalovaný udělil žalobkyni výstrahu podle §25d zákona č. 36/1967 Sb.,
o znalcích a tlumočnících, za to, že minimálně v období od 8. 3. 2007 do 30. 12. 2009 podávala
znalecké posudky v oboru písmoznalectví, pro který nedisponovala příslušným oprávněním,
tj. nebyla jmenována, přičemž na tuto skutečnost neupozorňovala orgány veřejné moci,
které jí zpracování takového znaleckého posudku uložily.
[2] V řízení uplatnila žalobkyně včas námitku podjatosti, a to vůči všem soudcům
specializovaného úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze z důvodu tzv. systémové
podjatosti. Uvedla, že v posuzované věci rozhodoval předseda soudu jako soudní funkcionář;
z téže pozice může předseda soudu vykonávat úkoly justiční správy vůči soudcům
specializovaného správního úseku, což může vzbudit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Současně
odkázala na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v obdobné věci (v rámci
dotčeného správního řízení vedeného proti žalobkyni), a to usnesení ze dne 20. 1. 2016,
č. j. Nad 327/2015 - 35, a usnesení ze dne 8. 3. 2017, č. j. Nad 101/2017 - 44. Námitku podjatosti
spojila žalobkyně s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Praze podle §9 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. přikáže Nejvyšší správní soud věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Jedná se o případ tzv. delegace nutné, podmíněné vyloučením všech soudců
specializovaných senátů toho soudu, který má věc projednat a rozhodnout jako soud věcně
a místně příslušný.
[4] Žalobkyně podala námitku systémové podjatosti všech soudců specializovaného úseku
správního soudnictví Městského soudu v Praze. Učinila tak poté, co byla její věc přidělena
k projednání specializovanému senátu rozhodujícímu v soudním oddělení 15 A, Af, Ad.
Ze soudního spisu plyne, že se tak stalo opatřením předsedy soudu ze dne 18. 9. 2020,
neboť všichni soudci senátu rozhodujícího v soudním oddělení 18 A, Af, Ad, kterému věc
připadla dle rozvrhu práce, oznámili, že se cítí podjatí. Předseda senátu 18 A, Mgr. Aleš Sabol,
se podílel na rozhodování věci u správního orgánu, neboť jako místopředseda soudu metodicky
řídí a kontroluje rozhodovací činnost v agendě znalců a tlumočníků. Soudci Mgr. Martin
Lachmann a Mgr. Jan Ferfecký se s věcí seznámili v obecné rovině konzultací abstrahovaných
právních otázek, což mohlo v nepřímé rovině ovlivnit postoj žalovaného. Věc byla proto,
v souladu s rozvrhem práce, přidělena specializovanému senátu rozhodujícímu v soudním
oddělení 15 A, Af, Ad, jehož předsedkyní byla, namísto Mgr. Martina Kříže, určena
JUDr. Naděžda Řeháková. Rovněž soudce Mgr. Martin Kříž totiž oznámil, že se cítí podjatý,
neboť v období od 1. 9. 2019 do 29. 2. 2020 byl pověřen zastupováním místopředsedy správního
úseku Městského soudu v Praze. V rámci výkonu této funkce metodicky řídil a kontroloval
rozhodovací činnost v agendě znalců a tlumočníků a konzultacemi se podílel na rozhodnutí,
proti kterému směřuje žaloba.
[5] Situaci, kdy námitka podjatosti směřuje vůči všem či více soudcům, ačkoli věc již byla
přidělena konkrétním soudcům, Nejvyšší správní soud řešil opakovaně. Např. v usnesení
ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34. Zde konstatoval, že v případě, kdy je „účastníkem
vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům)
je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu,
že u nich bude shledán důvod k vyloučení (…) I při posuzování námitky podjatosti totiž nutno respektovat
zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla
prověřována jen dotud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí
a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat.“ Z tohoto důvodu se i nyní soud zabýval nejprve
námitkou podjatosti soudců specializovaného senátu rozhodujícího v soudním oddělení 15 A,
Af, Ad a předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové. Důvody zavdávající pochybnosti
o podjatosti u nich neshledal.
[6] Námitka žalobkyně je založena na tzv. systémové podjatosti, spočívající ve skutečnosti,
že soudci rozhodují ve věci, v níž je žalovaným správním orgánem předseda soudu jako soudní
funkcionář. Ten současně, právě jako soudní funkcionář, může vůči nim vykonávat úkony státní
správy. Tato skutečnost má zavdávat pochybnosti o jejich nepodjatosti.
[7] Otázkou tzv. systémové podjatosti soudních funkcionářů se zabýval rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019 - 65.
Tímto usnesením sjednotil svou dosavadní rozhodovací praxi a přehodnotil tu její linii,
která dovozovala existenci objektivní pochybnosti o nepodjatosti ze samotného postavení soudců
vůči předsedovi či místopředsedovi soudu jako soudnímu funkcionáři (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, nebo na jeho závěry
navazující usnesení ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 50/2014 - 25, či ze dne 2. 8. 2017,
č. j. Nad 250/2017 - 16, a koneckonců i usnesení Nejvyššího správního soudu
týkající se žalobkyně ze dne 3. 6. 2015, č. j. Nad 140/2015 - 36, a ze dne 8. 3. 2017,
č. j. Nad 101/2017 - 44).
[8] Rozšířený senát odmítl takový přístup jako nepřípustnou paušalizaci. Jak uvedl v bodě
[46] usnesení č. j. Nad 8/2019 - 65: „Rozšířený senát tedy shrnuje, že k vyloučení všech soudců krajského
soudu z důvodu „systémové“ podjatosti nestačí, že žalovaným správním orgánem je předseda (případně
místopředseda) krajského soudu, respektive soudní funkcionář ve věci rozhodoval v prvém stupni správního řízení,
soud je jako organizační složka státu v dané věci navrhovatelem (žalobcem) nebo osobou zúčastněnou na řízení
apod. Tyto skutečnosti pouze signalizují riziko systémové podjatosti. Aby však určitý soudní případ založil
důvody pro vyloučení všech soudců daného soudu pro systémovou podjatost, je třeba, aby k tomu přistoupily další
okolnosti, které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního soudu
na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů.“ Takovou další okolností může
dle rozšířeného senátu být např. objektivně významný dopad projednávané věci na soud
jako celek nebo třeba případy, kdy předmětem rozhodování soudu je správní řízení,
v němž soudní funkcionář vystupoval jako účastník řízení (např. jako fyzická osoba - pachatel
přestupku) a je zde riziko, že u soudců převáží loajalita k jejich soudu, resp. funkcionáři.
Takové případy však nebudou příliš časté.
[9] V nyní předkládané věci žalobkyně žádné takové další okolnosti netvrdila a nedokládala;
z námitky je zřejmé, že vycházela právě jen ze vztahu soudců a předsedy soudu jako soudního
funkcionáře, který vůči soudcům může vykonávat úkoly státní správy soudů. Ani povaha
projednávané věci - žaloba proti výstraze udělené žalobkyni jako soudní znalkyni - takovou další
okolnost nezakládá. Rozhodnutí ve věci nebude mít dopad na činnost soudu jako celku
ani jednotlivých soudců správního úseku. Ve světle rozhodnutí rozšířeného senátu proto nebyly
v souzeném případě shledány důvody pro vyloučení soudců specializovaného senátu
rozhodujícího v soudním oddělení 15 A, Af, Ad Městského soudu v Praze a předsedkyně senátu
JUDr. Naděždy Řehákové, které by spočívaly v pochybnosti o jejich nepodjatosti. Nejsou tak ani
splněny podmínky pro přikázání věci podle §9 odst. 1 s. ř. s. jinému než místně příslušnému
soudu.
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že ačkoli žalobkyně nesouhlasila s projednáním
věci bez nařízení jednání, neshledal soud důvody pro přikázání jednání. Rozhodnutí o námitce
podjatosti je rozhodnutím procesním, nikoli rozhodnutím ve věci samé, proto na něj nedopadá
úprava §49 odst. 1, resp. §51 odst. 2 s. ř. s. Současně v dané věci nebylo potřeba provádět
dokazování, které by nařízení jednání opodstatňovalo.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu