ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.165.2015:41
sp. zn. Nao 165/2015 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2015, č. j. 30 A 26/2015 –
25, vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 As 59/2015, o námitce podjatosti
vznesené žalobcem proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Michalu Mazancovi,
JUDr. Janu Passerovi a Mgr. Davidu Hipšrovi,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Jan Passer a Mgr.
David Hipšr nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 59/2015.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 10. 3. 2015, č. j. 30 A 26/2015 – 25, odmítl Krajský soud v Brně
žalobu žalobce, kterou se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 11. 2014, č. j. 2 As 162/2014 - 50. Dne 24. 4. 2015 podal žalobce proti usnesení
č. j. 30 A 26/2015 – 25 kasační stížnost, která je u Nejvyššího správního soudu vedena pod
sp. zn. 8 As 59/2015.
[2] V rámci řízení o kasační stížnosti vznesl žalobce námitku podjatosti proti soudcům
osmého senátu Nejvyššího správního soudu, JUDr. Michalu Mazancovi, JUDr. Janu Passerovi
a Mgr. Davidu Hipšrovi. Tato námitka podjatosti byla přidělena k posouzení devátému s enátu
Nejvyššího správního soudu.
[3] Jako důvod podjatosti žalobce v podání ze dne 18. 5. 2015 uvedl, že mu bylo těmito
soudci upřeno úmyslně či neúmyslně právo na spravedlivý proces v řízeních před Nejvyšším
správním soudem ve věcech sp. zn. 8 As 136/2014, 8 As 137/2014 a 8 As 146/2014
a že se úmyslně neřídí zákony České republiky nebo je neznají. Tímto jednáním byla narušena
důvěra žalobce v nezávislé, nestranné a zákonné rozhodování tohoto soudu.
[4] Soudci osmého senátu JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Jan Passe r a Mgr. David Hipšr
k námitce podjatosti uvedli, že žalobce osobně neznají, nemají k němu žádný vztah a pokud
s jeho osobou přišli do styku, jednalo se pouze o rozhodovací činnost ve vztahu k jeho kasačním
stížnostem.
[5] Devátý senát Nejvyššího správního soudu se zabýval namítanou podjatostí JUDr. Michala
Mazance, JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro
vyslovení podjatosti těchto soudců.
[6] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako p ostup výjimečný. Podjatost soudce také
zasahuje do principu nezávislosti soudce. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
vyloučit pouze výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou.
[9] Z námitky podjatosti vyplývá, že žalobce spatřuje podjatost označených soudců v jejich
rozhodovací činnosti v jiných věcech, v nichž byl účastníkem řízení. Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
však výslovně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho
rozhodování v jiných věcech. Podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“
ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se musí týkat rozhodování
ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní
věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Stejně tak tento závěr vyplývá i z konzistentní judikatury
Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 – 18).
[10] Jelikož žalobce spatřoval podjatost označených soudců v jejich rozhodování v jiných
věcech, neshledal Nejvyšší správní soud s ohledem na ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. námitku
podjatosti důvodnou. Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud rozh odl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu