ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.175.2017:161
sp. zn. Nao 175/2017 - 161
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: ROYAL CROWN
DATABANK, s. r. o, se sídlem Prokopova 156/11, Praha 3, zastoupená Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad
Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2016, č. j. KrÚ 40762/2016/ODSH/12, vedeném
u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52A 81/2016,
o žalobcem vznesené námitce podjatosti předsedy senátu,
takto:
Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích JUDr. Jan
Dvořák není v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52A 81/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
(dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2016,
č. j. KrÚ 40762/2016/ODSH/12, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Magistrátu města Pardubice, odboru správních agend, oddělení přestupků (dále jen „správní
orgán I. stupně“), ze dne 29. 2. 2016, č. j. OSA/P-7387/15-D/41, jímž byla žalobkyně,
jako provozovatelka vozidla reg. zn. X, uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle §125f
odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť jako
provozovatelka uvedeného vozidla nezajistila, aby při jeho užití na pozemních komunikacích byly
dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, a to konkrétně
tím, že v době před 10:38 hod. dne 8. 12. 2014, kdy byl přestupek zjištěn a zadokumentován,
zaparkoval nezjištěný řidič na nábřeží Závodu Míru (poblíž budovy č. p. 2740) v Pardubicích
předmětné vozidlo v rozporu s dopravní značkou IP25a, čímž se nezjištěný řidič dopustil
přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, v návaznosti na porušení §4
písm. c) citovaného zákona. Současně se žalobkyně domáhá i zrušení rozhodnutí správního
orgánu I. stupně.
[2] Žalobu u krajského soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce, advokáta
Mgr. Jaroslava Topola. Dne 29. 3. 2017 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém žalobkyně
(resp. její nový právní zástupce) oznámila krajskému soudu změnu zastoupení a předložila plnou
moc, kterou udělila pro zastupování v předmětném řízení Mgr. Václavu Voříškovi, advokátovi.
V rámci tohoto jednání zástupce žalobkyně uplatnil námitku podjatosti předsedy senátu
JUDr. Jana Dvořáka. Zástupce žalobkyně tuto námitku následně doplnil podáním ze dne
6. 4. 2017.
[3] Dne 19. 4. 2017 byla uvedená námitka podjatosti postoupena Nejvyššímu správnímu
soudu.
[4] Námitka spočívá v tvrzené podjatosti předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka vůči osobě
zástupce žalobkyně Mgr. Václava Voříška, kterou žalobkyně, resp. její zástupce, dovozuje z toho,
že proti jeho osobě byla předsedou Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Janem Čiperou
podána stížnost k České advokátní komoře, avšak tato byla dle přesvědčení zástupce žalobkyně
iniciována právě JUDr. Janem Dvořákem. Dále pak zástupce žalobkyně shledává tvrzenou
podjatost v postupu předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka v jiných řízeních, ve kterých zástupce
žalobkyně převzal zastoupení, popř. vystupoval jako substitut advokáta Mgr. Jaroslava T opola.
Mgr. Václavu Voříškovi mělo být předsedou senátu JUDr. Janem Dvořákem též sděleno,
že si na něj zřídil složku a ještě neví, co s ní udělá. Smyslem složky má být hodnocení zástupce
žalobkyně, jeho procesních kroků a případný podnět k zahájení kárného řízení u České advokátní
komory. Uvedené vnímá Mgr. Václav Voříšek jako snahu o ovlivnění vystupování advokáta
a „nenormální“ chování předsedy senátu. Mgr. Václav Voříšek si stěžoval u státní správy krajského
soudu. Místopředseda krajského soudu Mgr. Jan Ducháček v písemnosti ze dne 8. 7. 2016,
sp. zn. St 4/2016, posoudil stížnost jako nedůvodnou, s čímž Mgr. Václav Voříšek nesouhlasí
a hodlá činit další kroky (mj. se soudí se státem o peněžité zadostiučinění z důvodu jednání
předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka). Jako důvod podjatosti jsou dále uváděna další konkrétní
řízení vedená u krajského soudu, ve kterých Mgr. Václav Voříšek vystupoval jako zástupce jiných
žalobců nebo jako substitut Mgr. Jaroslava Topola, v nichž se měl předseda senátu JUDr. Jan
Dvořák chovat nevhodně, obtěžujícím a zastrašujícím způsobem, uvádět nepravdivá tvrzení,
dopustit se pomluvy Mgr. Václava Voříška a nesprávné protokolace jednání, znevěrohodnit
a zlehčovat institut stížnosti na konání soudce (předsedy senátu). Poměr předsedy s enátu
JUDr. Jana Dvořáka k Mgr. Václavu Voříškovi je tak podle zástupce žalobkyně zcela neobvyklý,
nepřiměřený a může jmenovaného advokáta poškodit v rovině osobní i profesní. Zástupce
žalobkyně Mgr. Václav Voříšek zároveň navrhl, aby v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o vznesené námitce podjatosti, které bude zveřejněno na internetových stránkách Nejvyššího
správního soudu, nebyli žalobkyně ani její zástupce uváděni jménem, příjmením, sídlem
a ani iniciály z důvodu ochrany osobních údajů. Uvedené odůvodnil zájmem na ochraně
soukromí a na tom, aby nebyl zástupce žalobkyně „sekundárně viktimizován“.
[5] Součástí přípisu, kterým byla Nejvyššímu správnímu soudu postoupena námitka
podjatosti, bylo vyjádření předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka. Jmenovaný předně uvedl,
že se v předmětné věci necítí být jakkoliv podjatým. Námitka podjatosti je přitom spatřována
v důvodech, na nichž byla založena již předchozí obdobná podání zástupce žalobce Mgr. Václava
Voříška. Uplatnění námitky podjatosti je pokus o obstrukci soudního jednání, která má podle
JUDr. Jana Dvořáka za cíl zhatit jednání soudu a oddálit rozhodnutí ve věci samé. K tomu
JUDr. Jan Dvořák poukázal na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu v obdobných
věcech. Pokud se jedná o podnět k zahájení kárného řízení s Mgr. Václavem Voříškem u České
advokátní komory, pak tento JUDr. Jan Dvořák nepodal, přičemž podal -li jej předseda Krajského
soudu v Hradci Králové, nelze z tohoto postupu dovozovat podjatost uvedeného předsedy
senátu. JUDr. Jan Dvořák dále konstatoval, že o možném zneužití institutu námitky podjatosti
soudce (předsedy senátu) a institutu stížnosti svědčí předchozí praxe Mgr. Václava Voříška,
přičemž zrekapituloval několik již řešených případů. Mgr. Václav Voříšek dosud pravidelně
v mnoha řízeních u krajského soudu těsně před konáním jednání uplatňoval námitku podjatosti,
opřenou o shodné či obdobné podklady, které rozšiřoval o další stížnosti a podněty ke státní
správě krajského soudu. Současně předkládal substituční plnou moc a tvrdil, že námitku
podjatosti nemohl uplatnit dříve, neboť byl o tomto informován Mgr. Jaroslavem Topolem těsně
před konáním jednání. V nyní projednávaném případě pak byla nová plná moc udělena
Mgr. Václavu Voříškovi těsně před konáním jednání, zcela evidentně se tak může jednat o novou
účelovou a obstrukční procesní strategii.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
[7] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem pro vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech .
[8] Ze spisu předloženého krajským soudem vyplývá, že informace o osobě předsedy senátu
byla žalobkyni poprvé zpřístupněna v přípisu ze dne 30. 8. 2016, č. j. 52A 81/2016 - 19, jímž byla
poučena o možnosti vznést námitku podjatosti. Tento přípis byl doručen zástupci žalobkyně
Mgr. Jaroslavu Topolovi dne 6. 9. 2016. Plnou moc Mgr. Václavu Voříškovi udělila žalobkyně
až dne 16. 3. 2017, přičemž tento ji přijal a krajskému soudu předložil při jednání společně
s podáním námitky podjatosti až dne 29. 3. 2017. O poměru JUDr. Jana Dvořáka k nově
zvolenému zástupci se tak žalobkyně mohla dozvědět nejdříve ve chvíli, kdy Mgr. Václav Voříšek
přijal zmocnění, tedy dne 29. 3. 2017. Námitka podjatosti vznesená týž den při jednání krajského
soudu v dané věci tak byla uplatněna včas.
[9] Vyloučení soudce pro podjatost představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, vyjádřené
v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tato výjimka vyplývá ze základního práva,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, které je jednou z esenciálních součástí práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod). V zájmu zajištění nezávislosti a nestrannosti soudního
rozhodování je tedy přípustné, aby v některých případech došlo k odnětí věc i zákonným
postupem určenému soudci a jejímu přikázání soudci jinému; k tomu však může dojít
jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které soudci reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003
č. j. Nao 19/2003 - 16), tedy když je evidentní, že vztah soudce k věci, účastníkům či jejich
zástupcům dosahuje intenzity vylučující nestranné rozhodování soudce [nález Ústavního soudu
ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].
[10] Při rozhodování o vyloučení soudce nejde pouze o hodnocení jeho subjektivního pocitu,
zda se cítí být podjatý či nikoli, nebo o hodnocení osobního vztahu soudce k účastníkům řízení
či jejich zástupcům, ale v konečném důsledku zejména o objekti vní úvahu, zda lze s ohledem
na veškeré okolnosti případu mít za to, že by soudce podjatý být mohl, přičemž tato úvaha
musí vycházet z hmotněprávního rozboru skutečností, které k pochybnostem o nestrannosti
soudce vedly [nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94
(N 127/6 SbNU 429) a ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].
Mají-li pochybnosti o nepodjatosti soudce vyplývat z jeho poměru k účastníkům řízení či k jejich
zástupcům, může se jednat jak o poměr přátelský, tak nepřátelský, přičemž nepřátelský poměr
musí pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci dosahovat určité intenzity
(srov. např. již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94).
[11] V kontextu nyní řešeného případu Nejvyšší správní soud předesílá, že obsahově prakticky
shodnými námitkami uplatněnými Mgr. Václavem Voříškem se ve skutkově obdobných věcech
již zabýval. Mgr. Václav Voříšek opakovaně namítá podjatost předsedy senátu JUDr. Jana
Dvořáka z důvodu, že „si na něj vede s ložku“, pomlouvá jej a uvádí nepravdivá tvrzení. Dále
Mgr. Václav Voříšek poukazuje na svá různá předchozí podání a stížnosti na jmenovaného
předsedu senátu, přičemž upozornil též na skutečnost, že proti jeho osobě byla předsedou
Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Janem Čiperou podána stížnost k České advokátní
komoře.
[12] Nejvyšší správní soud přitom již v usnesení ze dne 30. 11. 2016, č. j. Nao 282/2016 - 92,
uvedl, že se prakticky totožnými námitkami jako v nyní projednávané věc i zabýval v rozsudku
ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 7 As 158/2016 - 69, v němž nebyly shledány důvodnými. Nejvyšší
správní soud v citované věci posuzoval v rámci kasačního přezkumu dle §103 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. tvrzení stěžovatele, že JUDr. Jan Dvořák „dne 15. 6. 2016 sdělil zástupci stěžovatele
[pozn. soudu – v obou zmíněných věcech i nyní jde o Mgr. Václava Voříška], že se opakovaně
dostavil jako advokát na nařízené jednání se zpožděním a že si na něj založil složku, kde si to eviduje a že ještě
neví, co s touto složkou udělá“ a „o zástupci stěžovatele v rozsudku krajského soudu navíc tvrdí zcela nepravdivé
údaje a to, že volí opakující se, nikoliv již náhodnou a neúčelovou procesní strategii, kterou se buď snaží zmařit
soudní jednání, či narušit alespoň jeho průběh. Tato strategie zpočátku spočívala v žádostech tohoto
advokáta o odročení jednání a přeložení na jiný termín z různých jím uváděných důvodů. Například ve věci
52 A 13/2015 tvrdil, že se musí zúčastnit jiného jednání u Krajského soudu v H radci Králové“. JUDr. Jan
Dvořák je vůči zástupci stěžovatele údajně přehnaně podezíravý a zcela neobvykle
na něj zaměřuje svoji pozornost. Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v citovaném
rozhodnutí zohlednil, že stížnost substituta na samosoudce JUDr. Jana Dvořáka vyhodnotil
místopředseda krajského soudu jako nedůvodnou, a dospěl k následujícímu závěru: „V odůvodnění
napadeného rozsudku jsou proto následně jako obiter dictum obsaženy úvahy soudu o údajném obstrukčním
a účelovém jednání zástupce stěžovatele, které má spočívat v tom, že se opakovaně dostavuje se zpožděním
na nařízená ústní jednání. Z textu podrobného odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že tyto úvahy soudu
měly bezprostřední vazbu na toto konkrétní řízení. Byly rovněž uvedeny i odkazy na řízení v jiných věcech,
kdy se tento zástupce rovněž nedostavil včas na nařízené jednání. V tomto kontextu je proto nutné vnímat
zmínku o složce, kterou si měl soudce na obdobné případy vést. Nepochybně je tím míněno, že soudce měl přehled
o tom, že se jedná o opakované jednání žalobce, což bylo následně podrobně uvedeno v odůvodnění rozsudku.
Šlo tedy o názor soudu na způsob výkonu advokátní činnosti zástupce stěžovatele. Podrobné odůvodnění této
okolnosti má bezpochyby i preventivní funkci. Účastníci a jejich zástupci získali náhled soudu na takový procesní
postup a mohou se tomu v budoucnu přizpůsobit. Osobní antipatie či nepřátelství, které by mohly důvodně
zpochybnit nepodjatost předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka, zde nejsou zřejmé. Postup JUDr. Jan a Dvořáka
nezakládá důvod k domněnkám o soudcově osobní zainteresovanosti v stěžovatelově věci ani o jeho vztahu
k zástupci stěžovatele. Lze tedy uzavřít, že objektivní skutečnosti v daném případě nenasvědčují domněnce
o soudcově podjatosti. Jestliže vyjádření JUDr. Jana Dvořáka o „složce“ a údajně pomlouvačné odůvodnění
rozsudku nezaložila relevantní pochybnost o podjatosti soudce v rámci řízení, jehož se bezprostředně týkala,
tím spíše nemohou objektivně narušit důvěru v nestrannost tohoto soudce v řízení jiném. “
[13] Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné také v nyní projednávané věci. Pro posouzení
argumentace žalobkyně, resp. jejího zástupce, není za daných okolností podstatné,
zda Mgr. Václav Voříšek vystupoval jako substitut Mgr. Jaroslava Topola (zejm. v dřívějších
případech), anebo mu byla udělena nová plná moc, a tedy převzal zastoupení, jak tomu bylo
v nyní projednávané věci. Podstata namítaných skutečností je totiž de facto stále stejná.
Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu plyne, že zdejší soud neshledal
nesprávným vyjádření místopředsedy krajského soudu ke stížnosti Mgr. Václava Voříška ze dne
8. 7. 2016, sp. zn. St 4/2016, nadto týkající se jiné věci, ani neshledal jakékoliv důvody podjatosti
předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka, které Mgr. Václav Voříšek spatřoval především v jeho
postupu v jiných řízeních.
[14] Nejvyšší správní soud pak opětovně zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce
(resp. předsedy senátu) ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou okolnosti, které spočívají v jeho
postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Souhlasit
lze též s názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 30. 3. 2017,
č. j. Nao 119/2017 – 92, že „[s]kutečnosti uvedené Mgr. Václavem Voříškem a listiny jím předložené spíše
než to, že by byl JUDr. Jan Dvořák podjatý, dokládají, že Mgr. Václav Voříšek v řízení před krajským soudem
opakovaně činil a stále činí různé kroky vedoucí k maření jednání u soudu. Vzhledem k jejich opakování (jakož
i s ohledem na jistý prvek systematičnosti, který lze v jednání Mgr. Václava Voříška vysledovat) není překvapivé,
že jeho rozličné procesní kroky vnímá předseda senátu JUDr. Jan Dvořák, kterému jsou z úřední činnosti známy,
nikoliv jako skutečnou obranu klientů jmenovaného adv okáta v konkrétních případech, jež by byla zaměřena
na podstatu věci, ale spíše jako účelově vedené jednání sledující „mimoprocesní cíle“ prodlužující a znesnadňující
meritorní rozhodnutí soudu“. Jinak nelze nahlížet ani na okolnosti nyní projednávané věci, ve které
Mgr. Václav Voříšek, těsně před konáním jednání u krajského soudu převzal zastoupení
žalobkyně od Mgr. Jaroslava Topola, načež namítl, že je vůči němu předseda senátu JUDr. Jan
Dvořák podjatý.
[15] Co se týče tvrzení zástupce žalobkyně, že vůči jeho osobě byl předsedou Krajského soudu
v Hradci Králové JUDr. Janem Čiperou učiněn podnět k zahájení kárného řízení u České
advokátní komory, přičemž měl být tento postup podle přesvědčení zástupce žalobkyně iniciován
právě JUDr. Janem Dvořákem, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že se v části týkající
se osobní zainteresovanosti JUDr. Jana Dvořáka na tomto podání jedná o ničím nepodloženou
fabulaci zástupce žalobkyně. V daném kontextu je však nutné též odkázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. Nao 14/2007 - 26, podle něhož není důvodem
pro vyloučení soudce podle §8 odst. 1 s. ř. s., pokud soudce podá na žalobcova zástupce stížnost
k České advokátní komoře, v níž dává na zvážení zahájení disciplinárního řízení s tímto
advokátem, neboť stěžující si soudce advokátův způsob zastupování (zejména účelové podávání
námitek podjatosti) považuje obstrukčním a zneužívajícím zákonné ochrany na spravedlivý
proces. Postup předsedy krajského soudu tak lze hodnotit jako souladný s jeho úřední povinností,
přičemž v žádném případě nezakládá důvod k jakýmkoliv domněnkám o osobní
zainteresovanosti předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka ve věci žalobkyně, ani o jeho
vztahu k zástupci žalobkyně. Přestože tedy zástupce žalobkyně může mít subjektivně
za to, že by jmenovaný předseda senátu měl být vyloučen, objektivní skutečnosti v daném případě
vůbec nenasvědčují domněnce o jeho podjatosti.
[16] Dále je třeba poznamenat, že namítaná procesní pochybení (např. směřující vůči
protokolaci, oslovování úředních osob dosaženým akademickým titulem atp.), ať již v tomto
či jiném řízení, nelze podřadit pod důvody podjatosti uvedené v §8 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud se proto jimi při rozhodování o tom, zda je předseda senátu JUDr. Jan Dvořák
vyloučen, nemohl věcně zabývat.
[17] Lze tedy shrnout, že kumulace různých stížností na konkrétního předsedu senátu,
poukazování na jeho postup a reakce stran obstrukčního jednání zástupce žalobkyně,
neprokázaná tvrzení o pomluvách a nepravdách ze strany předsedy senátu vůči zá stupci
žalobkyně a domnělá a nepodložená procesní pochybení předsedy senátu v jiných řízeních, jakož
i v předmětné věci, nejsou v daném případě důvodem pro vyloučení předsedy senátu
z rozhodování o věci samé. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru o nepodjatosti předsedy
senátu JUDr. Jana Dvořáka v projednávané věci.
[18] Pro úplnost k požadavku Mgr. Václava Voříška, aby z důvodu ochrany osobních údajů
nebyly ve zveřejňované verzi rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedeny jméno, příjmení,
adresa sídla či pobytu, ani iniciály žalobce a jeho zástupce, Nejvyšší správní soud uvádí,
že zveřejňování a anonymizace rozhodnutí zdejšího soudu se řídí §39 Směrnice č. 9/2011,
Kancelářský a spisový řád Nejvyššího správního soudu, účinné od 1. 1. 2012 (dále jen
„směrnice“). Ve vztahu ke zveřejnění údajů o žalobkyni i jejím advokátovi lze odkázat na odst. 3
citovaného ustanovení, podle kterého anonymizaci zejména nepodléhají:
b) údaje o právnických osobách soukromého nebo veřejného práva; jména
a příjmení členů jejich statutárních orgánů (odstraní se pouze případné údaje soukromého
charakteru vztahující se k těmto osobám),
d) jména a příjmení zástupců účastníků řízení a zástupců osob zúčastněných
na řízení, vyjma jmen a příjmení zákonných zástupců a obecných zmocněnců,
e) jména a příjmení advokátů, státních zástupců, notářů, soudních exekutorů, znalců,
tlumočníků a daňových poradců, nejsou-li účastníky řízení.
[19] Jak již zdejší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29
(jakkoliv se tento rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené
lze přiměřeně použít také v této věci), jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního
právního předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti
s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti
s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné
údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta
a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným.
[20] K výše uvedenému lze v nyní projednávaném případě jen dodat, že v modifikované
podobě totéž platí i o údajích o žalobkyni.
[21] S ohledem na výše uvedené tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob,
jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani
v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalob kyně či Mgr. Václava Voříška,
advokáta. Pokud se Mgr. Václav Voříšek cítí být „sekundárně viktimizován“, je-li spojován
se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny tak ových jeho domněnek spojovat
se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují
ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu