ECLI:CZ:NSS:2021:NAO.180.2020:23
sp. zn. Nao 180/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. M. M., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2020, č. j. MSP-28/2020-OINS-SRZT/2 , v řízení o
vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod.
sp. zn. 57 A 124/2020,
takto:
Soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandr Krysl je v yl o u čen z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 57 A 124/2020.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 14. 10. 2020 se žalobce domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo spravedlnosti zamítlo odvolání
žalobce a potvrdilo rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2020, č. j.
Spr 324/2020-32. Tímto rozhodnutím tehdejší předseda krajského soudu Mgr. Miloslav Sedláček
jako správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o jmenování znalcem v oboru
ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializaci věci nemovité.
[2] Dne 18. 11. 2020 soudce Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandr Krysl adresoval
Nejvyššímu správnímu soudu oznámení podle §8 odst. 3. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní („s. ř. s.“). Uvedl, že od 1. 10. 2020 zastává funkci předsedy Krajského soudu v Plzni.
Uvedená věc byla podle aktuálního rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni přidělena Mgr. Lukáši
Pišvejcovi. V takovém případě o věci rozhoduje senát složený z Mgr. Lukáše Pišvejce,
JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Alexandra Krysla. Žalovaným v daném případě je Ministerstvo
spravedlnosti, jež rozhodovalo o odvolání proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni
předsedou Krajského soudu v Plzni. Soudce Mgr. Krysl poukázal na judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle které je nestrannost třeba posuzovat jak ze subjektivního,
tak z objektivního hlediska (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 68/2009-123).
Z hlediska subjektivního se za podjatého nepovažuje, neboť prvoinstanční rozhodnutí vydal
předchozí předseda Krajského soudu v Plzni Mgr. Miloslav Sedláček. Z hlediska objektivního
je však se zřetelem k jeho současné funkci dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, neboť
v případě vyhovění podané žalobě by mohl být povolán k rozhodnutí věci v postavení správního
orgánu prvního stupně.
[3] Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[4] Podle §8 odst. 3 s. ř. s. zjistí-li soudce důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho
místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod
podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. je součástí
naplňování ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci [čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod („Listina“)], viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne
3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, nebo ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95). Jedná
se o doplnění jinak vůdčí obecné zásady, že příslušnost soudce je dána předem, aniž by mohla
být jakkoliv ovlivněna. Proto postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Zákon jej však v případech popsaných v §8
odst. 1 s. ř. s. nejen připouští, ale přímo vyžaduje.
[6] Součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod) je požadavek na nezávislý a nestranný soud.
Nestrannost a nezaujatost soudce je neodmyslitelnou součástí spravedlivého rozhodování, a tedy
jedním z hlavních předpokladů pro důvěru občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy). Podle Evropského soudu pro lidská práva („ESLP“) požadavek
nestrannosti chrání důvěru, kterou by měly soudy v demokratické společnosti vzbuzovat
jak u veřejnosti (viz Piersack proti Belgii, rozsudek ESLP ze dne 1. 10. 1982, č. 8692/79, bod 30),
tak u účastníků řízení (viz De Cubber proti Belgii, rozsudek ESLP ze dne 26. 10. 1984, č. 9186/80,
bod 26; Fey proti Rakousku, rozsudek ESLP ze dne 24. 2. 1993, č. 14396/88, bod 30).
[7] Jak Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004-70,
„[n]estrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním
zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná
kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti,
ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně
na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto,
nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru
skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01).“
[8] Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva proto vychází z dvojího testu
nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané
věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit
jakoukoliv legitimní pochybnost. Subjektivní nestrannost soudu je podle judikatury Evropského
soudu pro lidská práva presumována, dokud není prokázán opak (Le Compte, Van Leuven
a De Meyere proti Belgii, rozsudek pléna ESLP ze dne 23. 6. 1981, č. 6878/75 a 7238/75, bod 58).
U objektivní nestrannosti postačí, že jsou tu okolnosti, které mohou vzbuzovat pochybnosti
o nestrannosti soudu. Jak Evropský soud pro lidská práva v této souvislosti často zmiňuje,
je třeba „jít dále, než jak se věci jeví“ („looking behind appearances“/„en regardant au-dela des apparences“)
a připomíná anglické rčení „justice must not only be done, it must also be seen to be done“, tedy
„spravedlnost nemůže být pouze vykonávána, musí být také vidět, že je vykonávána“ (Delcourt proti Belgii,
rozsudek ESLP ze dne 17. 1. 1970, č. 2689/65, bod 31).
[9] O podjatosti pohledem tzv. subjektivního testu vypovídají typicky kroky, jež soudce koná
přímo v soudním řízení nebo v souvislosti s ním a jež vypovídají o tom, že vůči předmětu řízení
či jeho účastníkům cítí vztah zpochybňující jeho nestrannost (typicky nevhodné poznámky
během soudního jednání či jiné projevy naznačující negativní či naopak pozitivní vztah
k účastníkům či věci). Naproti tomu o podjatosti pohledem tzv. objektivního testu vypovídají
objektivní skutečnosti existující mimo samotné soudní řízení, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o jeho nestrannosti. Například blízké příbuzenství či jiný druh
vztahu s některým z účastníků, přestože přímo v řízení se tento vztah navenek nijak neprojevuje
(srov. rovněž nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04), anebo právě
systémové okolnosti případu spočívající ve skutečnosti, že předmětem sporu je rozhodnutí
vydané soudním funkcionářem (k této otázce srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019-65). Vzít v úvahu obě hlediska (subjektivní a objektivní) či jejich
kombinaci je tedy nezbytné pro odpovědný závěr o nepodjatosti soudce. I když se soudce
subjektivně necítí být podjatým, objektivně mohou vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti.
[10] V projednávané věci dává odpověď na zjištěné systémové pochybnosti o nepodjatosti
soudce již samotný §8 odst. 1 s. ř. s., podle něhož vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Předmětem
řízení o žalobě v projednávané věci je rozhodnutí ministerstva, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí vydané tehdejším předsedou Krajského soudu v Plzni jako správním orgánem
prvního stupně. Pokud se rozhodování věci podle §8 odst. 1 s. ř. s. nemůže účastnit soudce,
který se podílel již na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu, je zřejmé,
že o věci nemůže rozhodovat ani soudce, který v případě vyhovění žalobě může věc opět
projednávat a rozhodovat o ní u správního orgánu (v tomto případě jako správní orgán prvního
stupně). Soudce Mgr. Alexandr Krysl, který je současně předsedou Krajského soudu v Plzni,
je tedy podle §8 odst. 1 s. ř. s. vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 57 A 124/2020.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu