ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.188.2015:9
sp. zn. Nao 188/2015 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci navrhovatele: B. V.,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, 150 21
Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2015, č. j.
065918/2015/KUSK RG/Št, v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 A
44/2015, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Krajského soudu v Praze,
takto:
Soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůmková, JUDr. Dalila Marečková, Olga
Stránská, Mgr. Jitka Zavřelová, JUDr. Milan Podhrázký a Mgr. Petr Šuránek, nejsou
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 48 A 44/2015.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou dne 14. 5. 2015 Krajskému soudu v Praze
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2015, č. j. 065918/2015/KUSK RG/Št.
Současně s tím vznesl námitku podjatosti dle §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vůči Krajskému soudu v Praze „jako celku“.
Žalobce dále specifikoval, že ve věci namítá „podjatost senátu 45 A – ve složení Zavřelová – Podhradský
– Šuránek – jakož i Šimunkové – Marečkové – Stránské a spol. Jakož i senátu 46A + 47 A KS Praha“.
Dle tvrzení žalobce mají shora uvedené senáty Krajského soudu v Praze zájem na věci a jednají
v rámci koordinovaného postupu ve sféře potřeb a zájmů žalovaného. Žalobce navrhl, aby byla
věc přikázána Městskému soudu v Praze, jelikož Krajský soud v Praze „vyloženě straní – opakovaně
– soustavně – žalovanému + zdejší kom.sféře“.
[2] V návaznosti na vznesenou námitku podjatosti učinili soudci úseku správního soudnictví
Krajského soudu v Praze JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D.,
Olga Stránská, JUDr. Věra Šimůnková a Mgr. Ing. Petr Šuránek písemné prohlášení (č. l. 5 spisu
Krajského soudu v Praze). Všichni shodně uvedli, že ve vztahu k věci, účastníkům
a jejich zástupcům nejsou v poměru, který by zakládal pochybnosti o jejich nepodjatosti. Vztah
uvedených soudců k osobám vystupujícím ve věci je dle nich zcela neutrální.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti vznesená žalobcem není
důvodná.
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[5] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. [ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je
dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[6] Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. je nutno
postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být
nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38
odst. 1 Listiny). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce
(příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně
a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem,
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
[7] Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat námitkou podjatosti směřující proti Krajskému soudu v Praze jako celku,
tj. i proti soudcům daného soudu, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 48 A 44/2015. Soudnictví je totiž vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních
případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam
pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat
pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník řízení tedy může namítat podjatost
pouze u toho soudce, který je povolán v jeho věci rozhodnout. Při posuzování námitky podjatosti
je nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak,
aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet
soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34).
[8] Žalobce namítl podjatost Krajského soudu v Praze jako celku, přičemž následně
specificky namítl podjatost senátů 45 A, 46 A, 47 A. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena
senátu 48 A Krajského soudu v Praze, jehož členy jsou: JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D., předseda
senátu (od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu),
Mgr. Jitka Zavřelová, předsedkyně senátu, JUDr. Dalila Marečková, Ph.D., JUDr. Věra
Šimůnková, Olga Stránská, Mgr. Ing. Petr Šuránek. Nejvyšší správní soud se proto nejprve
zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto šesti soudcům. Teprve byla-li
by námitka shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti ostatních soudců krajského
soudu.
[9] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha
subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik
objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména
v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce
k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.
[10] Žalobce spatřuje důvod podjatosti soudců Krajského soudu v Praze v rozhodovací
činnosti soudců v minulých řízeních (srov. žalobcovu formulaci námitky podjatosti: „KS-Praha
mně úmyslně neposkytl právní ochranu, v podvodu SU-Čáslav č. j. výst 1317/13-Ob., jak dokazuje spis
a postup 45 A 9/2014 stejně tak č. j. 48 A 22/2014 – jakož i v č. j. 45 A 45/2014. Jelikož se jedná
o koordinovaný postup…“).
[11] Dle §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvod k vyloučení soudce nezakládají okolnosti
spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Postup v rozhodování dotčených soudců v jiných věcech tedy nemůže vést k jejich
vyloučení, byť by v těchto věcech byl sám žalobce neúspěšný. Nejvyšší správní soud k námitce
žalobce podotýká, že soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí či nezákonného postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu
a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné
prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015 – 58).
[12] Z tvrzení žalobce ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli
na projednávání nebo rozhodování této věci ve správním nebo v předchozím soudním řízení,
přičemž předchozí řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy nikoli jakékoliv řízení před správním
soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se uvedený soudce podílel na rozhodování),
nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003 – 18 ze dne
19. 3. 2003, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by tak byl jen soudce, který by o téže věci
rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího
správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
[13] Žalobce ve svém podání dále tvrdil, že soudci Krajského soudu v Praze
jsou bezpodmínečně podjatí a mají zájem na věci. Své tvrzení však nezdůvodnil a neuvedl žádné
konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že je dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti
soudců v řízení vedeném před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 46 A 30/2015, jak vyžaduje
§8 odst. 5 s. ř. s. Ze spisu rovněž nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové
dotčeného senátu měli k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah,
což ve svém písemném prohlášení potvrdili i oni sami.
[14] Obecné a nepodložené domněnky žalobce nemohou být důvodem vyloučení soudců
pro podjatost. Vzhledem k tomu, stěžovatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by mohly
vést k pochybnostem o nepodjatosti dotčených soudců, a nenasvědčují tomu ani jiné skutečnosti,
rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 A 44/2015. V důsledku toho odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.), neboť nenastala situace, že by pro vyloučení
soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu