ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.206.2019:56
sp. zn. Nao 206/2019 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. N., proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 62 A 149/2019 - 15,
o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 1 As 349/2019,
takto:
Soudci prvního senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Kaniová, JUDr. Josef Baxa
a JUDr. Ivo Pospíšil n e j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 1 As 349/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o kasační stížnosti ve věci výše uvedené namítl podjatost soudců prvního
senátu Nejvyššího správního soudu rozhodujících ve věci. Současně namítl i podjatost soudců
náhradního druhého senátu zdejšího soudu, resp. podjatost dalších soudců Nejvyššího správního
soudu a Krajského soudu v Brně. Z podání ze dne 28. 10. 2019, které není příliš srozumitelné,
lze pak dovodit, že důvod podjatosti uvedených soudců žalobce spatřoval v jejich rozhodování
v jiných jeho věcech.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci prvního senátu Nejvyššího správního soudu s tím,
že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení a necítí se být podjatými.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Jakkoli žalobce svou námitkou míří i proti dalším soudcům Nejvyššího správního soudu,
resp. Krajského soudu v Brně, je třeba ji primárně vztáhnout k zákonným soudcům v dané věci,
tj. vůči soudcům prvního senátu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá,
že účastník řízení může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho
věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008,
č. j. Nao 103/2008 – 79).
[5] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudců k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobce.
[9] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup
soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících,
věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný.
Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Účastníkův nesouhlas
s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu správního
soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat
rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv
námitka podjatosti.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudci prvního senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Kaniová,
JUDr. Josef Baxa a JUDr. Ivo Pospíšil byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené
věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu