ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.232.2016:24
sp. zn. Nao 232/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
Mgr. L. S., proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 3/5, Praha 1, proti
rozhodnutí rektora žalované ze dne 10. 2. 2014, č. j. 100-8-27378-III-08, kde byla žalovanou
podána kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. 11 A
34/2014 – 35, v řízení o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Zdeňka Kühna
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 As
204/2016,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Zdeněk Kühn ne ní v yl o u čen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 As 204/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského
soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí rektora žalované specifikované tamtéž.
Tímto rozhodnutím rektor změnil své rozhodnutí ze dne 22. 8. 2008, č. j. 100-8-27378-III-08,
tak, že žalobkyni, studentce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nově vyměřil poplatek
za delší studium ve výši 9 012 Kč, ve zbytku své původní rozhodnutí potvrdil.
[2] Věc byla rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu přidělena desátému senátu
složenému mj. ze soudce JUDr. Zdeňka Kühna a je vedena pod sp. zn. 10 As 204/2016.
[3] Soudce JUDr. Zdeněk Kühn po seznámení s obsahem spisu oznámil skutečnosti svědčící
o své podjatosti ve smyslu §8 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že je zaměstnanec žalované strany sporu,
neboť je na částečný úvazek zaměstnán v pracovním poměru k Právnické fakultě Univerzity
Karlovy. Byť ve věci vedené pod sp. zn. 10 As 204/2016 nejde přímo o věc Právnické fakulty,
kde působí, formálně vzato jde o tentýž právní subjekt (Univerzitu Karlovu), objektivně
proto mohou být dány důvody pochybovat o jeho nepodjatosti ve smyslu citovaných ustanovení.
Osobně se ve věci podjatý necítí.
[4] Předseda Nejvyššího správního soudu neshledal jednoznačné důvody pro vyloučení
JUDr. Zdeňka Kühna z projednávání a rozhodnutí věci. V souladu s §8 odst. 3, větou poslední,
s. ř. s. je proto k rozhodnutí o této otázce příslušný jiný senát. Věc byla v souladu s rozvrhem
práce Nejvyššího správního soudu předložena devátému senátu.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování
a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1
Ústavy České republiky).
[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a také Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoli jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429).
[9] K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[10] Otázkou vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, kdy působí (vyučuje)
na univerzitě, která je účastníkem řízení, se Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně zabýval.
V usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. Nao 378/2014 – 70, vymezil základní kritéria pro hodnocení
povahy a intenzity zaměstnaneckého vztahu soudce k univerzitě, kterými je zejména jeho délka,
aktuálnost a faktická intenzita činnosti (výuky). Podstatné také je, zda se věc týká té fakulty,
na které soudce působí.
[11] V odkazované věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že soudce byl pro svůj poměr
k univerzitě vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, neboť se jednalo o přibližně desetiletý
zaměstnanecký vztah, aktuální a poměrně intenzivní (soudce vyučoval sedm předmětů), ve věci
navíc byly přezkoumávány úkony děkana právnické fakulty, na které soudce vyučoval, a rektora
univerzity, tedy orgánů zaměstnavatele, které spolurozhodují o tom, zda bude soudce na dané
fakultě působit, a rovněž ovlivňují výši odměny za jeho pedagogické působení. Podobně
judikoval např. v usnesení ze dne 4. 9. 2015, č. j. Nao 247/2015 – 27.
[12] V projednávané věci byla situace podstatně odlišná. Zaměstnanecký poměr JUDr. Zdeňka
Kühna k Univerzitě Karlově, respektive její Právnické fakultě, je sice aktuální a relativně
intenzivní, neboť v akademickém roce 2016/2017 vyučuje šest předmětů, dva v zimním a čtyři
v letním semestru, a je také členem Vědecké rady Právnické fakulty (srovnej vyjádření
JUDr. Zdeňka Kühna a informace dostupné na webových stránkách Právnické fakulty Univerzity
Karlovy). Stěžejní však je, že věc vedená pod sp. zn. 10 As 204/2016 se netýká Právnické fakulty,
ale Filozofické fakulty, na které JUDr. Zdeněk Kühn nijak nepůsobí. Jeho vztah k univerzitě
jako takové je pouze zprostředkovaný skrze vazbu na Právnickou fakultu, a proto není
takové povahy a intenzity, aby odůvodňoval vyloučení z projednávání a rozhodnutí nynější věci.
Naopak lze zcela oprávněně předpokládat, že JUDr. Zdeněk Kühn, který jako soudce Nejvyššího
správního soudu splňuje vysoké požadavky na morální a profesní úroveň osobnosti soudce,
bude i v projednávané věci rozhodovat nestranně a nezávisle.
[13] Jak již bylo uvedeno, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon a výjimku z takto
stanovené příslušnosti lze připustit pouze výjimečně. Byť JUDr. Zdeněk Kühn má k účastníku
řízení (žalované Univerzitě Karlově) určitý vztah, nejedená se o vztah, který by zavdal důvod
pochybovat o jeho nepodjatosti. V projednávané věci je naopak třeba akcentovat právo
na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Soud proto JUDr. Zdeňka Kühna
z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 10 As 204/2016 nevyloučil.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu