ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.247.2015:27
sp. zn. Nao 247/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Ing. A.
P., zast. JUDr. Jaroslavou Kalendovou, advokátkou, se sídlem Hybešova 726/42, Brno, proti
žalované: Masarykova univerzita, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2015, č. j. 62 Af
118/2013 – 34, o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáše Foltase
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 As 200/2015,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Foltas je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 As 200/2015.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud projednává kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2015, č. j. 62 Af 118/2013 – 34, kterým
byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity ze dne 10. 10. 2013,
č. j. MU-PS/22177/2013/18242/ESF, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí děkana Ekonomicko-
správní fakulty Masarykovy univerzity ze dne 21. 8. 2013, č. j. MU-PS/17146/2013/18242/ESF,
ve věci vyměření poplatku za prodlouženou dobu studia.
JUDr. Tomáš Foltas v přípise ze dne 19. 8. 2015 učinil předsedovi Nejvyššího
správního soudu oznámení ve smyslu §8 odst. 3 s. ř. s., že je možné spatřovat na jeho straně
důvod podjatosti z důvodu jeho pracovněprávního poměru k žalované, konkrétně
k Ekonomicko-správní fakultě. V této souvislosti upozornil, že v rámci přípravných úkonů
byl vyžádán spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 118/2013, z něhož lze zjistit,
že opatřením předsedy Krajského soudu v Brně byl vyloučen z rozhodování této věci
JUDr. David Raus PhD., a to z důvodu jeho působení u žalované. Předseda Nejvyššího
správního soudu věc předložil k posouzení jinému senátu zdejšího soudu, když sám zřejmě
vycházel z předpokladu, že zde není dán důvod podjatosti soudce (ve smyslu ustanovení §8
odst. 3 věta třetí s. ř. s.). Věc byla přidělena podle rozvrhu práce 4. senátu Nejvyššího správního
soudu k rozhodnutí o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáše Foltase
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 As 200/2015.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. JUDr. Tomáš Foltas postupoval v daném
případě podle §8 odst. 3 věty první s. ř. s., podle něhož „[s]oudce, který zjistí důvod své podjatosti,
oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu“.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování otázky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti soudce o jeho nezaujatosti v konkrétním případě. Jak se k této otázce
vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu,
zda (s ohledem na okolnosti případu) lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Otázka podjatosti nemůže
být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy
na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem soudce
vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo
schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje do ústavního principu
zákonného soudce.
Vždy je nutné pamatovat na to, že institut soudce vychází z premisy nezaujatosti
a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
Nejvyšší správní soud v souladu s výše uvedenými závěry judikatury při posuzování
otázky podjatosti zkoumal, zda lze mít na základě objektivní úvahy za to, že soudce JUDr. Tomáš
Foltas by mohl být v dané věci podjatý či zda by v dané věci mohly vzniknout pochybnosti o jeho
podjatosti. Vhodné je připomenout, že podnětem celého šetření bylo subjektivně vyjádřené
hledisko tohoto soudce.
Zdejší soud z veřejně dostupných informací zjistil, že soudce JUDr. Tomáš Foltas vyučuje
na Ekonomicko-správní fakultě, katedře práva přináležející k Masarykově univerzitě, tj. žalované,
konkrétně vede přednášky v předmětech Správní právo a Správní proces. Na této univerzitě
působí v různých akademických funkcích od roku 2005. Jedná se tedy o vztah dlouhodobý a stále
trvající. Přitom řízení o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 7 As 200/2015 se dotýká nejen
žalované jako univerzity, ale úžeji také Ekonomicko-správní fakulty, na níž uvedený soudce
přednáší. Z této skutečnosti je podle názoru Nejvyššího správního soudu možné dovodit,
že soudce JUDr. Tomáše Foltase pojí s žalovanou, resp. minimálně s Ekonomicko-správní
fakultou pracovněprávní vztah a k jejím pracovníkům zřejmě též vztah kolegiální.
Nejvyšší správní soud na tomto místě pokládá za potřebné uvést, že v obdobné
věci, kdy bylo rozhodováno o námitce podjatosti vznesené vůči JUDr. Davidu
Rausovi, soudci Krajského soudu v Brně, právě pro jeho pracovněprávní vztah k Masarykově
univerzitě – Právnické fakultě, dospěl zdejší soud pod sp. zn. Nao 378/2014 k závěru,
že pracovněprávní vztah soudce k fakultě vysoké školy, která vydala prvostupňové rozhodnutí,
zakládá důvod pro jeho vyloučení podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., neboť vyvolává
pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Obdobně je tomu i v případě soudce JUDr. Tomáše Foltase, jehož vztah k jednomu
z účastníků řízení je skutečností, která by mohla vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti. Touto
skutečností je jeho zaměstnanecký poměr k žalované, který – jak vyplývá z vyjádření samotného
soudce – je dlouhodobý (podle zjištění Nejvyššího správního soudu trvá od roku 2005), aktuálně
stále trvající a je poměrně intenzivní (vyučuje dva předměty). V posuzované věci jsou přitom
přezkoumávány úkony děkana fakulty, na které daný soudce vyučuje, a rektora univerzity, tedy
představitelů jeho zaměstnavatele, kteří rozhodují přinejmenším o tom, zda bude soudce nadále
na fakultě působit. Podobně je Nejvyšším správním soudem dlouhodobě judikováno,
že pochybnosti o nepodjatosti vznikají i v případě, kde předmětem přezkumu mají být úkony
soudního funkcionáře soudu, u něhož je daný soudce přidělen (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16).
Ani kolegiální vztah z hlediska posuzování otázky podjatosti přitom není
zcela bezproblémový. Nejvyšší správní soud například v usnesení ze dne 16. 7. 2008,
č. j. Nao 76/2008 - 92, uvedl, že „[…] samotná skutečnost existence pracovního vztahu na jednom pracovišti
v minulosti, a to ani ve vztahu podřízený - nadřízený, nemůže bez dalších faktorů vést k pochybnostem
o nestrannosti soudce. Pracovní kariéry soudců ve správním soudnictví se pravidelně odvíjejí od pracovní minulosti
např. ve sféře moci výkonné, popřípadě často ve sféře akademické.“ Nejvyšší správní soud na druhou stranu
akcentoval význam vzájemných kolegiálních vztahů mezi soudci v usnesení ze dne 17. 6. 2015,
č. j. Nao 135/2015 - 59, v němž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999,
sp. zn. 2 Cdon 1558/96, podle kterého „[d]louhodobý kolegiální vztah soudce k účastníku řízení, který
působil dříve jako soudce na témže pracovišti, je skutečností způsobilou vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudce“.
Kolegiální vztahy tedy mohou mít, obdobně jako přátelské vztahy, různou intenzitu, přičemž
při určité vyšší intenzitě vyvolávají pochybnosti o zachování přirozené schopnosti soudce
nezaujatého řešení případu.
V nyní projednávané věci je podle Nejvyšší správního soudu klíčové, že soudce
JUDr. Tomáš Foltas shledal svůj pracovněprávní vztah vůči žalované natolik intenzivním,
že inicioval postup podle §8 odst. 3 s. ř. s. Z takto vyjádřeného subjektivního postoje, který
je výrazem poměrně intenzivního vztahu soudce k Ekonomicko-správní fakultě jakožto součásti
žalované, lze proto dovodit pochybnosti o nepodjatosti soudce i v objektivní rovině. Tento
závěr je nadto podpořen ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, která
za obdobné situace v případě žaloby proti rozhodnutí vysoké školy, na níž učí soudce, který
by se měl na rozhodování žaloby podílet, takového soudce z projednání vylučuje – k tomu
srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2014, č. j. Nao 378/2014 – 70.
Na základě těchto skutečností čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu rozhodl,
že soudce JUDr. Tomáš Foltas je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, vedené zdejším
soudem pod sp. zn. 7 As 200/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. září 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu