ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.28.2014:23
sp. zn. Nao 28/2014 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovaným:
1) Ústavní soud, se sídlem Joštova 8, Brno, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská
16, Praha 2, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 30 A 114/2013,
takto:
Soudci senátu 30 A Krajského soudu v Brně Mgr. Milan Procházka, JUDr. Petr Polách,
JUDr. Viktor Kučera a JUDr. Jana Kubenová ne j so u v y l o uč e ni z projednávání
a rozhodování v řízení vedeného i Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 114/2013.
Odůvodnění:
[1]. Žalobce se domáhal žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 5. 11. 2013 ochrany
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správních orgánů a to Ústavního soudu
a Ministerstva spravedlnosti.
[2]. Prostřednictvím uvedené žaloby vznesl námitku podjatosti, v níž uvedl, že „namítá strannost
všech soudců senátu 30 KS v Brně.“ Podjatost těchto soudců dle žalobce spočívá v tom, že u Krajského
soudu v Brně dochází po léta k machinacím s nápadem, neboť všechny správní žaloby
jsou předávány senátu 30 A; ani jedna nebyla přidělena jinému senátu. Dalším důvodem k podání
námitky podjatosti je dle žalobce skutečnost, že tříčlenný senát 30 A má čtyři soudce. U všech řízení
předcházejících věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 114/2013 činil úkony stále
senát 30 A.
[3]. Na základě uplatněné námitky podjatosti předložil senát 30 A Krajského soudu v Brně
věc v souladu s ustanovením §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném
znění (dále jen „s. ř. s.“) k vyřízení námitky podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu.
[4]. Soudci senátu 30 A Krajského soudu v Brně, jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce
přidělena Mgr. Milan Procházka, JUDr. Petr Polách, JUDr. Viktor Kučera a JUDr. Jana Kubenová
k věci uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný poměr.
[5]. Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6]. Důvodem pro případné vyloučení soudce je tedy a) poměr soudce k věci, účastníkům řízení
nebo k jejich zástupcům, nebo b) skutečnost, že se rozhodující soudce účastnil řízení v téže věci
před správním orgánem nebo v předchozím soudním řízení. K důvodu a) lze konstatovat,
že vyloučení soudce je nutné pro takovou povahu subjektivního vztahu soudce k věci samé,
k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik zřejmá a konkrétně označitelná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti. Nestrannost či naopak podjatost soudce je především
subjektivní psychickou kategorií vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci
(či účastníkům řízení a jejich zástupcům). K posouzení výše uplatněné námitky podjatosti Nejvyšší
správní soud odkazuje na usnesení ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 – 68. Je nutno zkoumat,
zda skutečně existují objektivní okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce
v konkrétním případě. Přitom není třeba, aby vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
bylo založeno na skutečně prokázané podjatosti, postačující při posuzování podjatosti soudce je,
lze-li mít o jeho nepodjatosti pochybnosti (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, všechny zde uvedené nálezy Ústavního soudu jsou dostupné
na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx). Jinými slovy otázka podjatosti nemusí
(a obvykle ani nemůže být) ve všech případech postavena najisto, nicméně rozhodovat o této otázce
je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem
osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může
v zásadě dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti
nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (k tomu srovnej nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
[7]. K vyloučení z důvodů, které jsou podřazeny pod bod b), může dojít pouze za situace,
že se soudce rozhodující ve věci, v níž byla vznesena námitka podjatosti, podílel na rozhodování
v řízení před správním orgánem nebo v předchozím soudním řízení (řízení před soudem nižšího
stupně). Přitom je nutno zdůraznit, že za takto míněné „řízení před správním orgánem“,
jakož i za „předchozí soudní řízení“, nelze považovat řízení v jiné věci, byť by se týkala
týchž účastníků (obdobně např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS).
[8]. V každém případě je nutno při úvahách o vyloučení soudců z důvodů uvedených
v ustanovení §8 s. ř. s. postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady,
podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odnětí věci příslušnému soudci
a její přikázání soudci jinému je vždy nutno chápat jako postup výjimečný, k němuž Nejvyšší
správní soud přistoupí pouze ze skutečně závažných důvodů, jak již dříve vyslovil zdejší soud
např. v usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16. Z dikce zákona dále vyplývá,
že důvodem pro vyloučení však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[9]. Podjatost soudců senátu 30 A Krajského soudu v Brně by v projednávané věci měla
dle žalobce spočívat v tom, že u Krajského soudu v Brně dochází k machinacím s nápadem,
a proto jsou všechny správní žaloby žalobce projednávány u téhož senátu 30 A, který rozhodoval
i ve věcech předcházejících věci, v níž byla vznesena projednávaná námitka podjatosti. Další důvod
žalobce spatřuje ve skutečnosti, že tříčlenný senát 30 A má čtyři soudce.
[10]. Nejvyšší správní soud se při rozhodování o takto formulované námitce podjatosti nejprve
zabýval tím, zda může ve vztahu k členům senátu 30 A Krajského soudu v Brně založit důvod
pro jejich případné vyloučení pro jejich poměr k věci či účastníkům řízení (žalobci). Všichni soudci
namítaného senátu ve svých vyjádřeních uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení nemajíc ve smyslu
§8 odst. 1 s. ř. s. žádný poměr. Tato tvrzení žalobce svou námitkou podjatosti
nikterak nezpochybnil, ani neuvedl, v čem by měla podjatost soudců z důvodu jejich poměru k věci
spočívat. Nejvyšší správní soud tedy neshledal podjatost uvedených soudců z tohoto důvodu.
[11]. K důvodům uvedeným žalobcem v námitce podjatosti Nejvyšší správní soud konstatuje,
že dle ustanovení odst. 1 obecné části rozvrhu práce správního úseku Krajského soudu v Brně
ve znění platném pro projednávanou věc věci, v nichž je dána totožnost účastníků řízení nebo totožnost
napadaného rozhodnutí, přiděluje vedoucí kanceláře témuž senátu. Napadne-li znovu žaloba ve věci, v níž bylo dříve
krajským soudem vydáno zrušující rozhodnutí, přidělí vedoucí kanceláře takovou žalobu do toho senátu, v němž bylo
takové rozhodnutí vydáno. Rozvrh práce představuje zákonný (§§41 – 45 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
[zákon o soudech a soudcích]) prostředek realizace ústavního práva na zákonného soudce
dle ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozvrh práce je veřejný a mimo jiné
se v něm stanoví složení jednotlivých senátů a rozdělení jednotlivých věcí, které mají být
u konkrétního soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení. Skutečnost, že podané
žaloby jsou v souladu s tímto rozvrhem práce přidělovány senátu 30 A Krajského soudu v Brně
proto sama o sobě nemůže zakládat podjatost členů tohoto senátu. Nelze též přisvědčit žalobci
v tom, že u Krajského soudu v Brně dochází k machinacím s nápadem. Nejvyšší správní soud
ověřil, že napadené žaloby žalobce jsou přidělovány v souladu s transparentním a veřejným
rozvrhem práce. V případech, kdy je dána totožnost účastníků řízení nebo totožnost napadeného
rozhodnutí, je věc v souladu s výše citovaným ustanovením rozvrhu práce přidělena témuž senátu.
Uvedené platí i pro případy, v nichž již dříve rozhodl krajský soud, a věc soudu napadla opětovně.
[12]. Žalobce uvedl, že členy tříčlenného senátu 30 A Krajského soudu v Brně jsou čtyři soudci,
čímž má být založena jejich podjatost. Složení řečeného senátu však opět vyplývá z rozvrhu práce
Krajského soudu v Brně a v žádném ohledu nemůže samo o sobě zakládat podjatost soudců
ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
[13]. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného neshledal podjatost senátu
30 A Krajského soudu v Brně, ani jeho soudců Mgr. Milana Procházky, JUDr. Petra Polácha,
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jany Kubenové pro rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 30 A 114/2013. Uvedení soudci proto nejsou z projednávání a rozhodování
v této věci vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu