ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.52.2011:16
sp. zn. Nao 52/2011 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
Mgr. D. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o námitce podjatosti soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petra Indráčka, vznesené
žalobkyní v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2011, č. X, vedeném
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 50/2011,
takto:
Soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr Indráček ne ní vyloučen z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 50/2011.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Ostravě probíhá řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá
určení neplatnosti rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2011, č. X, o stanovení výše starobního
důchodu.
Žalobkyně v podání v podání ze dne 2. 6. 2011, doručeném krajskému soudu 3. 6. 2011,
v reakci na výzvu Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2011, č. j. 18 Ad 50/2011 - 6, vznesla
námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jany Záviské, JUDr. Bohuslavy
Drahošové a JUDr. Petra Indráčka. Námitku opírá žalobkyně o následující skutečnosti:
ke jmenovaným soudcům, kteří jsou vedeni na seznamu soudců - členů KSČ k 17. 11. 1989,
nemá důvěru, a proto nechce, aby uvedení soudci řešili její kauzy. Soudci vzhledem ke své bývalé
politické příslušnosti nebudou nestranní při rozhodování věci žalobkyně. Na podporu
svých tvrzení žalobkyně odkazuje na celou řadu nálezů Ústavního soudu České republiky
a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva s tím, že o politické angažovanosti soudců
se dověděla z informací uveřejněných na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti
a z Národního archivu.
Krajský soud v Ostravě předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle §8 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věcně příslušný o námitce
podjatosti rozhodnout.
Nejvyšší správní soud o vznesené námitce podjatosti usoudil následovně:
Podle platného rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě má být daná věc projednána
samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem, proto se Nejvyšší správní soud zabývá námitkou
podjatosti uplatněnou vůči tomuto soudci. Dále soud konstatuje, že k námitce podjatosti
ostatních soudců Krajského soudu v Ostravě, tj. soudkyň JUDr. Jany Záviské a JUDr. Bohuslavy
Drahošové, jež jsou podle názoru žalobkyně vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 50/2011, nemohl přihlédnout,
neboť tyto soudkyně nebyly na základě rozvrhu práce přiděleny k projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 50/2011, a proto nemohlo být
ani rozhodováno o tom, zda jsou uvedené soudkyně vyloučeny z projednávání a rozhodnutí
této věci. Pokud má žalobkyně za to, že uvedené soudkyně jsou vyloučeny z projednávání
a rozhodnutí věcí, je zapotřebí, aby uplatnil námitku podjatosti těchto soudkyň v rámci
příslušných řízení.
Ke vznesené námitce podjatosti se soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr
Indráček vyjádřil tak, že mu nejsou známé žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno
pochybovat o jeho nepodjatosti se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení,
či k zástupcům účastníků řízení.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, sp. zn. N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být
ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno
vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob
zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může
v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne
3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 Sb.NU 11).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní
moci jako pilíře demokratické společnosti.
Z námitky samotné i z předloženého spisu je zřejmé, že žádný z důvodů podjatosti
podle §8 odst. 1 s. ř. s. dán není a žalobkyně jej ani relevantně netvrdí. Námitku podjatosti
soudce krajského soudu JUDr. Petra Indráčka, jež rozhoduje v dané věci, dovozuje žalobkyně
ze skutečnosti, že podle jejího mínění je tento soudce, jenž byl členem KSČ k 17. 11. 1989,
nedůvěryhodný, žalobkyně mu nevěří, a proto nechce, aby soudil její kauzu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že takto formulovaná námitka nemůže založit
důvodnost podjatosti soudce. Jestliže totiž podjatost znamená osobní vztah soudce k účastníkům
řízení, resp. k předmětu řízení, a jeho existence by mohla zpochybnit objektivitu
jeho rozhodování, neplyne z bývalého členství v KSČ žádná indicie, která by mohla
tuto pochybnost bez dalšího založit (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 682/09). Z tohoto důvodu také nemůže zpochybnit nepodjatost předmět řízení
(námitky vůči soudci Krajského soudu v Ostravě neobstojí z týchž důvodů).
Zdejší soud vychází ze skutečnosti, že rozhodování každého soudce je dáno nejen
jeho odborností, znalostmi a dovedností vykládat a používat právní předpisy, nýbrž samozřejmě
též jeho životními hodnotami, zkušenostmi a postoji. Každý soudce ve svém životě prodělá
radostnější i méně radostné chvíle a při překonávání různých životních zkoušek více či méně
obstojí. Členství v KSČ v předlistopadovém období mezi takové životní zkoušky nepochybně
patří. Pro vstup do KSČ byly nicméně v každém individuálním případě dány zcela konkrétní
pohnutky a pokud by soud tyto pohnutky chtěl hodnotit, musel by se zabývat např. tím,
v jaké době a v jakém věku k tomuto vstupu došlo, zda k němu došlo v důsledku vlastního
přesvědčení, rodinného zázemí anebo spíše jen pod tlakem okolností a vnějšího prostředí,
jestli k ukončení členství došlo z vlastní vůle ještě před listopadem 1989 nebo až po něm
a zejména jakým způsobem se daná osoba během svého členství i po něm ve svém osobním
i profesním životě skutečně chovala.
Soud má však za to, že takovéto hodnocení spadá spíše do oblasti morálky než práva
a odmítá si osobovat právo takovéhoto paušalizujícího posuzování. Samotné členství soudce
v KSČ před rokem 1989 totiž soudce apriori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu.
Jeho případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností, nýbrž musí
k ní přistoupit skutečnost další, mající relevanci pro konkrétní rozhodovaný případ a spočívající
ve vztahu k účastníkům řízení či k jeho předmětu.
Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně
a nezávislé pak není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobkyně. Z uvedených
důvodů Nejvyšší správní soud vznesené námitce podjatosti jmenovaného soudce nevyhověl,
což vyjádřil ve výroku tohoto usnesení (§8 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu