ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.57.2017:95
sp. zn. Nao 57/2017 - 95
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) L. V. a b) V. V.,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5,
Brno, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní a) ve věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 6 Ads 333/2016,
takto:
Soudci šestého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek, JUDr. Petr
Průcha a Mgr. Jana Brothánková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Ads 333/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně a) [dále jen „stěžovatelka“] podala kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 2. 12. 2016, č. j. 62 A 116/2015 – 96. V průběhu řízení o podané kasační
stížnosti, které je vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 333/2016, stěžovatelka
namítla podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu. Z obsahu podání plyne, že důvod
podjatosti charakterizuje jako objektivně systémový, neboť vede spory s žalovaným jakožto
s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, do jehož působnosti spadají nepochybně i soudci
Nejvyššího správního soudu (zejména mají-li nezletilé děti). O soudcích a jejich rodinách tak
může žalovaný shromažďovat citlivé informace. Dalším důvodem je skutečnost, že stěžovatelka
vede jiné (obdobné, ale nespecifikované) spory i s Nejvyšším správním soudem, resp. s jeho
předsedou.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci šestého senátu Nejvyššího správního soudu. Uvedli,
že se necítí být podjatí, nemají ke stěžovatelce ani k věci žádný vztah, stěžovatelku ani ostatní
účastníky řízení osobně neznají. Dále uvedli, že žalovaný jako orgán sociálně-právní ochrany dětí
s nimi žádné řízení nevede a není jim ani známo, že by o nich shromažďoval údaje na úseku
sociálně-právní ochrany dětí.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Jakkoli stěžovatelka svou námitkou míří proti soudcům Nejvyššího správního soudu
obecně, je třeba ji primárně vztáhnout k zákonným soudcům v dané věci, tj. vůči soudcům
šestého senátu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že účastník řízení může
namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. Nao 103/2008 – 79).
[5] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Důvod vyloučení uvedený stěžovatelkou se týká všech soudců Nejvyššího správního
soudu, což by mohlo znamenat, že o věci nemůže rozhodovat nikdo. Takový závěr však nelze
přijmout, neboť vyloučení všech namítaných soudců u rozhodování o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2016, č. j. 62 A 116/2015 – 96, by ve výsledku
paralyzovalo celý justiční systém. Nebyl by zde totiž nikdo, kdo by o kasační stížnosti mohl
rozhodnout, což mimo jiné i Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře označil
za nepřípustné (srov. Debled proti Belgii, rozsudek ze dne 22. 9. 1994, č. 13839/88, §37, nebo
Harabín proti Slovensku, rozsudek ze dne 20. 11. 2012, č. 58688/11, §139). Obdobný závěr ostatně
přijal Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 – 56,
kde konstatoval, že „[p]ři rozhodování o vyloučení soudce je třeba mít na paměti též zachování funkčnosti
soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců
nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat - proto na vyšších
stupních soudní soustavy, kde jsou možnosti substituce vyloučeného soudce omezenější, je namístě zaujmout
k vylučování soudců přístup restriktivnější než na nižších stupních soudní soustavy, kde je řešení procesní situace
v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně možnosti přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu.“
Z citovaného usnesení je nutno vyvodit, že každý soudce si při rozhodování musí počínat jako
profesionál a měl by tedy být schopen oddělit záležitosti své příslušnosti ke konkrétnímu soudu,
včetně vztahů s kolegy, od své rozhodovací činnosti.
[9] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení stěžovatelky týkající se vztahu soudců k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Obecnou námitku, že soudci šestého senátu mohou být jako
rodiče nezletilých dětí objektem zájmu žalovaného jakožto orgánu sociálně-právní ochrany dětí
a že cítí sounáležitost k Nejvyššímu správnímu soudu, se kterým stěžovatelka vede jiné
nespecifikované spory, a jsou proto vyloučeni z rozhodování o kasační stížnosti, nepovažuje
Nejvyšší správní soud bez uvedení dalších konkrétních tvrzení za dostatečně důvodnou
k vyvolání pochybností o podjatosti soudců. Soudci šestého senátu sami uvedli, že se ve věci
necítí být podjati a ani jim není znám důvod zakládající jejich případnou podjatost. V této
souvislosti lze poukázat i na usnesení ze dne 28. 5. 2014, č. j. Nao 163/2014 - 29, kde Nejvyšší
správní soud mimo jiné konstatoval, že důvodem pro vyloučení soudců správního úseku
krajského soudu nemůže být bez dalšího skutečnost, že žalobce vede souběžně u jiného soudu
jiný spor, v němž je žalován krajský soud, jehož soudci by měli být podjatí, a to ani tehdy, pokud
se obě řízení týkají obdobné právní problematiky.
[10] Konkrétní důvod zavdávající pochybnostem o nestrannosti rozhodujících soudců
nezakládá ani fakt, že v jiném řízení za žalovaný Nejvyšší správní soud vystupuje jeho předseda
JUDr. Josef Baxa. Tento soudce není soudcem senátu projednávajícího kasační stížnost a nemůže
se tak projednávání a rozhodování dané věci vůbec účastnit, a to ani v případě dlouhodobé
nepřítomnosti některého ze soudců šestého senátu. Ani z funkce předsedy Nejvyššího správního
soudu mu žádný vliv na rozhodování ve věci šestým senátem nepřísluší. Z titulu této funkce mu
přísluší pouze role organizační a reprezentační, v žádném případě však možnost jakkoliv
zasahovat do rozhodovací činnosti jiných soudců (srov. usnesení ze dne 10. 10. 2003,
č. j. Nao 34/2003 - 37).
[11] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudci JUDr. Tomáš Langášek, JUDr. Petr Průcha a Mgr. Jana Brothánková byli
vyloučeni z projednání a rozhodnutí vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 6 Ads 333/2016. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu