ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.71.2009:91
sp. zn. Nao 71/2009 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana
Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci
žalobce: JUDr. Z. A., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná
12, Praha 2, v řízení o námitce podjatosti žalobce vznesené v řízení vedeném u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ca 209/2007,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Ludmila
Sandnerová, JUDr. Pavel Horňák, JUDr. Jan Ryba, Mgr. Martin Kříž, JUDr. Naděžda
Řeháková, JUDr. Ivana Havlíková, JUDr. Miroslava Hrehorová, Mgr. Jiří Tichý
a Mgr. Dana Černovská nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ca 209/2007.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2007, č.j. 1779/07-1100-204297, kterým bylo
zamítnuto odvolání žalobce ve věci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
a funkčních požitků, předepsané za zdaňovací období roku 2005 platebním výměrem
ze dne 30. 5. 2006, č.j. 129783/06/060912/3422, ve výši 32 350 Kč.
Podáním ze dne 6. 4. 2009 žalobce vznesl „námitku podjatosti soudu“. Ke svému
podání přiložil kopii trestního oznámení a uvedl, že požádal nejvyšší státní zástupkyni
o prošetření podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry mimo jiné proti
„podezřelým soudcům“ Městského soudu v Praze. Poukázal na to, že judikatura sice
vychází z toho, že lze namítat podjatost jen jednotlivých soudců, ale čl. 36 Listiny
základních práv a svobod právo na nezávislý a nestranný soud neomezuje jen ve vztahu
k jednotlivým soudcům. Podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry odvíjí žalobce
od toho, že Městský soud v Praze neplnil svou dohlédací povinnost na výkon činnosti
správce konkursní podstaty, čímž měla být zmařena výplata odměny žalobci ve výši
8 314 720 Kč. Žalobce dále uvedl, že do doby vyšetření případu „není na jisto postaveno,
jak se kdo o [jemu] náležící peníze podělil“. Nestrannost a nezávislost Městského soudu
v Praze jako celku je tak ve všech řízeních, jichž je žalobce účasten, objektivně
zpochybněna.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci Městského soudu v Praze,
specializovaného senátu 10 Ca Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Ludmila Sandnerová,
JUDr. Pavel Horňák a JUDr. Jan Ryba, jakož i soudci zastupujících senátů Městského
soudu v Praze, tj. soudci specializovaného senátu 9 Ca Mgr. Martin Kříž, JUDr. Naděžda
Řeháková a JUDr. Ivana Havlíková a soudci specializovaného senátu 12 Ca
JUDr. Miroslava Hrehorová, Mgr. Jiří Tichý a Mgr. Dana Černovská. Všichni soudci
shodně uvedli, že nemají poměr k věci ani k účastníkům řízení a že na výsledku řízení
nemají zájem.
Úvodem je nutno konstatovat, že žalobce byl přípisem zdejšího soudu ze dne
16. 10. 2009, č. j. Nao 71/2009 – 83, řádně poučen, že ve věci jím uplatněné námitky
podjatosti vznesené ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 10 Ca 209/2007 budou v souladu s rozvrhem práce rozhodovat soudci 9. senátu
zdejšího soudu s tím, že v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze členů
uvedeného senátu může být senát doplněn některým ze soudců 8. senátu zdejšího soudu,
kterými jsou JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Petr Příhoda a JUDr. Jan Passer.
Současně byl žalobce poučen, že má-li za to, že některý ze jmenovaných soudců
Nejvyššího správního soudu je z projednávání shora uvedené věci vyloučen pro svůj
poměr k věci, k účastníkům, nebo k jejich zástupcům, může namítnout jejich podjatost
v propadné lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto vyrozumění.
Ve smyslu ustanovení §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je účastník povinen námitku podjatosti
uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o důvodech podjatosti dozvěděl. Zjistí-li
účastník řízení důvod podjatosti při jednání, musí námitku podjatosti uplatnit při tomto
jednání. K později uplatněným námitkám se ze zákona nepřihlíží. Žalobce v propadné
lhůtě námitku podjatosti nevznesl. Za námitku podjatosti nelze považovat žalobcovu
žádost ze dne 29. 10. 2009, doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 10. 2009,
ve které žádá o časově nespecifikované prodloužení lhůty k vyjádření se k osobám soudců
9. senátu, případně 8. senátu zdejšího soudu, a to z důvodu neodkladných jednání žalobce
v zahraničí. K uvedené žádosti kasační soud nepřihlédl, neboť prodloužit zákonem
stanovené lhůty lze pouze výjimečně, a to z vážných omluvitelných důvodů. Takové
důvody však z obsahu žádosti neplynou.
Měl-li tedy žalobce jakékoliv důvody, pro které by vznikly pochybnosti
o nepodjatosti soudců, kteří dle rozvrhu práce rozhodují nyní posuzovanou věc, bylo jeho
povinností uplatnit tyto pochybnosti v propadné lhůtě jednoho týdne. Vzhledem
ke skutečnosti, že zdejšímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává
tuto žádost paušálně, je nutno žalobce upozornit na to, že smyslem oprávnění účastníků
řízení vyjádřit se k osobám soudců, kteří budou rozhodovat jejich věc, je garance toho,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, nikoliv účelové protahování řízení.
K vlastnímu posouzení věci Nejvyšší správní soud uvádí, že v souladu
s ustanovením §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může
namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí
uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti
při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří
se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
Vzhledem k tomu, že předmětný spis Městského soudu v Praze neobsahuje
doručenku, ze které by bylo patrné, ke kterému datu byl žalobce řádně poučen o svém
procesním právu namítat podjatost soudce, a o lhůtě, v níž tak lze učinit (srov. §36
odst. 1 s. ř. s.), musel se Nejvyšší správní soud zabývat vznesenou námitkou podjatosti
meritorně, byť byla podána více než pět týdnů poté, kdy se žalobce o skutečnosti, v níž
spatřuje podjatost soudců, dozvěděl (tj. od sepisu trestního oznámení), a proto by ji jinak
bylo třeba odmítnout jako opožděně podanou.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný
soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní
stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje
vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen
relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie
nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba
vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to,
jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi
řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního
(shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení shora jmenovaných soudců.
Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v rozhodnutí ze dne 5. 8. 2009,
č. j. Nao 45/2009 - 39 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz), nemůže účastník řízení namítat podjatost soudu jako
instituce. Z ustanovení §8 odst. 5, věty první, s. ř. s. plyne, že žalobce může namítnout
podjatost jednotlivého soudce, resp. jednotlivých soudců (a dále též soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce), tedy nikoli soudu jako instituce. Jedná se o racionální legislativní
řešení, neboť o podjatosti jakožto zvláštním vnitřním psychickém poměru lze uvažovat
toliko ve spojitosti s člověkem jakožto bytostí schopnou duševních dějů a reflexe
okolních skutečností, nikoli v souvislosti s institucí k těmto procesům ze své podstaty
naprosto nezpůsobilou.
Nejvyšší správní soud proto vyložil podanou námitku podjatosti tak, že se týká
těch soudců Městského soudu v Praze, kteří mají žalobcovu věc v souladu s rozvrhem
práce projednat a rozhodnout, tj. zejména soudců specializovaného senátu
10 Ca, případně soudců, kteří připadají dle rozvrhu práce v úvahu jako soudci zastupující,
tj. soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze 9 Ca a 12 Ca.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména
zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce
pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských
a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům,
případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V projednávané věci však
žádný z těchto důvodů nebyl zjištěn. Jmenovaní soudci se rovněž nepodíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu ani v předchozím
soudním řízení.
Z návrhu na vyloučení soudců Městského soudu v Praze, podaného žalobcem,
výslovně vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že podal trestní oznámení
pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry, jehož se mimo jiné měli dopustit
„podezřelí soudci“ Městského soudu v Praze, a to tím, že Městský soud v Praze neplnil
svou dohlédací povinnost na výkon činnosti správce konkursní podstaty.
Otázku, zda trestní oznámení na soudce může samo o sobě založit objektivní
pochybnost o nepodjatosti soudce, již zdejší soud řešil v usnesení ze dne 14. 7. 2009,
č. j. Nao 36/2009 – 49, a zodpověděl ji záporně.
Z vyjádření jmenovaných soudců městského soudu k podané námitce podjatosti
ani z obsahu spisu městského soudu nevyplývá, že by podáním trestního oznámení získali
poměr k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, který by je vylučoval z dalšího
rozhodování. Jinými slovy, nelze dovodit, že by podání trestního oznámení založilo jejich
negativní vztah k žalobci, který by ovlivnil další rozhodování těchto soudců. Obecně
by se mělo vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci pojit s důvody
subjektivními, tedy s poměrem soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům, který mu
znemožňuje objektivně a nestranně rozhodnout. Lze připustit vznik situací, kdy budou
namítané důvody podjatosti natolik silné, že odůvodní vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci, byť se on sám podjatý nebude cítit. Taková situace však může nastat
zcela výjimečně. Opačný přístup by mohl velmi snadno vyústit v možnost účastníků
ovlivňovat složení ve věci rozhodujícího senátu např. podáváním byť i zcela zjevně
nedůvodných trestních oznámení, která by pak automaticky vedla k vyloučení soudce.
Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich
zástupcům mohou vzniknout kromě vztahů příbuzenských a obdobných typicky tehdy,
je-li soudcův vztah k účastníkům, resp. jejich zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský. Podání trestního oznámení na soudce účastníkem pro jeho rozhodovací
činnost jistě může za určitých okolností v soudci vyvolat nepřátelský postoj vůči tomuto
účastníku. Na druhé straně lze jen těžko uzavřít, že tato skutečnost vždy a automaticky
vyvolá negativní vztah soudce k účastníku řízení. V tomto směru se však posouzení
jednotlivých případů vzpírá zobecnění a vždy se bude odvíjet od vážení různých
skutečností, pojících se s konkrétní věcí.
V nyní posuzované věci nelze přehlédnout ani to, že v trestním oznámení,
na něž poukazuje žalobce v námitce podjatosti, je spatřováno pochybení Městského
soudu v Praze při dohlédací činnosti na průběh konkursu, tedy v agendě, jež není náplní
správního soudnictví a podle rozvrhu práce ani nepřináleží u Městského soudu v Praze
senátům či samosoudcům specializovaným ve smyslu §31 s. ř. s. na věci správního
soudnictví. Je tedy krajně nepravděpodobné, že by se případné vyšetřování mohlo
jakkoli dotknout soudců rozhodujících věc vedenou u jmenovaného soudu pod
sp. zn. 10 Ca 209/2007.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Ludmila
Sandnerová, JUDr. Pavel Horňák, JUDr. Jan Ryba, Mgr. Martin Kříž, JUDr. Naděžda
Řeháková, JUDr. Ivana Havlíková, JUDr. Miroslava Hrehorová, Mgr. Jiří Tichý
a Mgr. Dana Černovská nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ca 209/2007.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu