ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.9.2014:31
sp. zn. Nao 9/2014 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. N., proti
žalovanému: Úřad vlády České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
5. 12. 2013, č. j. 11 A 163/2012 - 64, o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu
JUDr. Karla Šimky z projednávání a rozhodnutí této věci,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka, PhD je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn.
7 As 132/2013.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 31. 12. 2013 se žalovaný domáhá zrušení rozsudku Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 5. 12. 2013, č. j. 11 A 163/2012 – 64, kterým
bylo zrušeno rozhodnutí vedoucího Úřadu vlády České republiky ze dne 21. 8. 2012,
čj. 10948/2012-OSV a rozhodnutí ze dne 2. 7. 2012, čj. 7159/2012-OSV (výrok I.). Výrokem II.
napadeného rozsudku bylo žalovanému nařízeno, aby do patnácti dnů od právní moci
rozsudku poskytl žalobci informaci o platových poměrech svých zaměstnanců J. N., V. B., M. Š.,
L. P. a J. V. za období leden až prosinec 2011.
Řízení o kasační stížnosti je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn.
7 As 132/2013, věc byla přidělena k vyřízení sedmému senátu a v souladu s rozvrhem práce
byl soudcem zpravodajem určen JUDr. Karel Šimka.
Soudce JUDr. Karel Šimka, po seznámení s obsahem spisu, oznámil předsedovi
Nejvyššího správního soudu skutečnosti svědčící o jeho podjatosti v předmětné věci podle §8
odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně
uvedl, že se ve věci 7 As 132/2013 cítí podjatý z důvodu dlouholeté přátelské známosti s Mgr. M.
Š., která je zároveň jeho bývalá spolužačka z vysokoškolských studií a s níž se pravidelně vídá.
Doplnil, že přátelský vztah ho pojí i s V. B., ačkoli ne tak úzký.
Předseda Nejvyššího správního soudu podle §8 odst. 3 in fine s. ř. s. předložil posouzení
námitky podjatosti jinému senátu Nejvyššího správního soudu, neboť má pochybnosti,
zda je soudce JUDr. Karel Šimka podjatý či nikoli.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Soudce JUDr. Karel Šimka postupoval
v daném případě dle §8 odst. 3 věty první s. ř. s., dle něhož „soudce, který zjistí důvod své podjatosti,
oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu“.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti soudce o jeho nezaujatosti v konkrétním případě. Jak se k této otázce
vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda –
s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka
podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat
o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním
pochybnostem soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci
může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebude moci, nebo schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela
nepochybně zasahuje do ústavního principu zákonného soudce.
Vždy je nutné pamatovat na to, že institut soudce vychází z premisy nezaujatosti
a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16).
Nejvyšší správní soud v souladu s výše uvedenými názory při posuzování dané námitky
podjatosti zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy za to, že soudce JUDr. Karel Šimka
by mohl být v dané věci podjatý. Vhodné je připomenout, že podnětem celého šetření bylo
subjektivně vyjádřené hledisko samotného soudce Karla Šimky.
Ze shora uvedeného oznámení soudce JUDr. Karla Šimky plyne, že ze subjektivního
hlediska sám pochybuje o vlastní nestrannosti při rozhodování daného případu. Důvodem
je jeho přátelský vztah k osobám, jichž se intenzivně týká předmět řízení. O těchto osobách
má být podána citlivá informace (o jejich příjmech). Především se jedná o Mgr. M. Š., ale také
o V. B. Jinak konkretizovaný vztah k těmto lidem soudce JUDr. Karel Šimka neuváděl.
Z psychologického hlediska lze označit vztah skutečného přátelství za velmi silnou
(jednu z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání. Takový abstraktní závěr
jistě platí také v nyní posuzované věci, avšak k dispozici není žádný důkaz o skutečné povaze
nebo intenzitě přátelského vztahu mezi konkrétním soudcem a některými z dotčených osob.
Přestože se předmět řízení přímo dotýká osob, k nimž má soudce přátelský vztah, a měl
by v rámci řízení zvažovat, zda je poskytnutí informace o platových poměrech zásahem do jejich
práva na ochranu osobních údajů (jehož se intenzivně dovolávají), nebylo by možné bez dalšího
dovozovat pochybnosti o nezaujatém přístupu soudce k řešení případu. Pokud by soudce toliko
poukázal na to, že se s těmito lidmi zná, bylo by na pováženou jen z tohoto důvodu ignorovat
ničím nezpochybněné podřízení samotného soudce přísným kriteriím soudcovského povolání
(zejména §79 až §83 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění o soudech a soudcích) a soudci
apriorně přisuzovat zaujatý pohled na věc. Teprve při určité intenzitě přátelského vztahu
lze, nepochybně jen hypoteticky, zvažovat jeho psychologický dopad i z hlediska zachování
přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Jinými slovy, když právě to naznačuje
sám soudce Karel Šimka, lze z tohoto zodpovědného, byť subjektivně vyjádřeného, postoje
dovozovat i pochybnost v objektivním pohledu na věc. Ani tak nejde o žádnou jistotu,
jen pravděpodobnost v rozsahu, který vyjadřuje ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. a citovaná
judikatura.
Soudce JUDr. Karel Šimka má silný přátelský vztah k jedné z osob, dotčené předmětem
řízení a přátelský vztah také k dalším z nich, jichž se předmět řízení intenzivně dotýká.
Na to ostatně v předmětné věci v souladu s §8 odst. 3 s. ř. s. sám upozornil. Nejvyšší správní
soud shora vyložil, v čem lze spatřovat objektivní důvod k pochybnosti o nepodjatosti soudce
v jeho pohledu na řešení projednávané věci. Proto lze uzavřít, že soudce JUDr. Karel Šimka, PhD
je v uvedeném smyslu z projednávání a rozhodnutí této věci vyloučen.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu