ECLI:CZ:NSS:2021:NAO.96.2021:88
sp. zn. Nao 96/2021 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Z. P., zastoupený
obecným zmocněncem Ing. F. M., proti žalované: předsedkyně Krajského soudu v Českých
Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, ve věci žaloby vedené
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 51 A 62/2020, o vyloučení všech soudců
specializovaných senátů Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věcech správního
soudnictví,
takto:
I. Soudci specializovaných senátů Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věcech
správního soudnictví Mgr. Helena Nutilová, Mgr. Kateřina Bednaříková, JUDr. Michal
Hájek, Ph.D., Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík, JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D., MPA
a JUDr. Marie Trnková j s ou v yl o u čen i z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 51 A 62/2020.
II. Věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 51 A 62/2020
se p ři k azu je Krajskému soudu v Plzni.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 14. 6. 2020 u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu, přičemž jako žalovaného označil Vězeňskou
službu České republiky. K okolnostem nezákonného zásahu uvedl, že společně se svým bratrem
M. P. a daňovým poradcem vstupovali do budovy Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále
též jen „krajský soud“), aby se zúčastnili veřejného projednání sporu svého třetího bratra J. P.
(věc vedená pod sp. zn. 51 Af 1/2019). Příslušník justiční stráže je ponejprv vyzval k předložení
předvolání a uvedení důvodu vstupu do budovy a po jakési telefonické konzultaci údajně
s předsedou senátu následně umožnil vstup toliko daňovému poradci jako zástupci bratra J.
Žalobci a jeho bratru M. jako veřejnosti nebyl vstup povolen a museli na základě pokynu
příslušníka justiční stráže budovu krajského soudu opustit. Žalobce se domnívá, že popsaným
postupem příslušníka justiční stráže došlo k zásahu do jeho práv, neboť nebyl žádný důvod
k odepření vstupu, a proto se dožaduje určení, že tento zásah byl nezákonný. Poukazuje přitom
na opatření JUDr. Jiřího Šťastného, který byl toho času pověřen výkonem uvolněné funkce
předsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích. Toto opatření předsedy soudu
(sp. zn. Spr 647/2020) v dané době upravovalo vstup do budovy soudu v souvislosti s probíhající
pandemií a bylo na dveřích soudu vylepeno. Žalobce tvrdí, že tímto opatřením stanovené
podmínky splnil.
[2] Tehdejší žalovaný (Vězeňská služba České republiky) ve vyjádření k žalobě uvedl,
že žalobce a jeho bratr M. nebyli vpuštěni do budovy krajského soudu na základě telefonického
pokynu předsedkyně senátu JUDr. Trnkové, která vedla jednání, jehož se žalobce s bratrem chtěli
zúčastnit.
[3] Městský soud se dotázal žalobce, zda trvá na označení žalovaného. Poučil jej o tom,
že na základě dosavadního obsahu spisu má za to, že předsedkyně senátu krajského soudu
JUDr. Trnková neudělila justiční stráži pokyn, aby žalobce a jeho bratr nebyli vpuštěni do budovy
soudu. Ostatně pokud by veřejnost byla vyloučena z rozhodnutí předsedy senátu, nejednalo
by se o postup správního orgánu, nýbrž soudu, což by vedlo k odmítnutí žaloby. Pokud
by justiční stráž jednala na základě opatření předsedy krajského soudu (opatření o vstupu
veřejnosti do budovy soudu vydané s ohledem na epidemiologickou situaci), byl by žalovaným
předseda krajského soudu. Pokud by nejednala na základě pokynu předsedy krajského soudu, byla
by žalovanou Vazební věznice České Budějovice.
[4] V návaznosti na výzvu městského soudu změnil žalobce označení žalovaného
tak, že jím je ředitel Vazební věznice v Českých Budějovicích. Městský soud proto usnesením
ze dne 12. 11. 2020 postoupil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích, kde byla zapsána
pod sp. zn. 51 A 62/2020. Jelikož funkci předsedkyně senátu v soudním oddělení 51 A vykonává
JUDr. Trnková, na základě jejíhož pokynu měla justiční stráž zasáhnout proti žalobci, byla
JUDr. Trnková opatřením předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích vyloučena
z projednávání věci a věc byla přidělena zastupující soudkyni Mgr. Kateřině Bednaříkové.
[5] Všichni soudci specializovaných senátů krajského soudu ve věcech správního soudnictví
oznámili předsedkyni krajského soudu, že je dán důvod pro jejich vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci, a to se zřetelem na jejich poměr k věci. Jejich kolegyně JUDr. Marie Trnková,
s kterou někteří působí ve stejném senátu, totiž bude v řízení pravděpodobně slyšena jako
svědkyně, věc se odehrála v budově krajského soudu a soudci o ní mají mimoprocesní informace.
JUDr. Hájek a Mgr. et Mgr. Bc. Jiřík doplnili, že se účastnili jako členové senátu projednávání
věci vedené pod sp. zn. 51 Af 1/2019, v souvislosti s níž k zásahu došlo, přičemž při jednání byly
některé skutečnosti týkající se zásahu probírány; mohli by tak být rovněž předvoláni jako svědci.
Předsedkyně krajského soudu vyloučila všechny soudce specializovaných senátů ve věcech
správního soudnictví a věc předložila Nejvyššímu správnímu soudu k jejímu přikázání jinému
krajskému soudu podle §9 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 3. 2021, č. j. Nad 24/2021 – 69, návrh
na přikázání věci jinému krajskému soudu pro předčasnost zamítl. Uvedl, že před posouzením,
zda jsou soudci specializovaných senátů krajského soudu ve věcech správního soudnictví
vyloučeni z projednání věci, je třeba postavit najisto, kdo má být žalovaným v dané věci. Pokud
by jím byla předsedkyně krajského soudu, musí o vyloučení soudců tohoto soudu rozhodnout
Nejvyšší správní soud podle §8 odst. 3 věty třetí s. ř. s. per analogiam. V tomto případě přichází
do úvahy i vyloučení soudců z důvodu tzv. systémové podjatosti. Jelikož za stávajícího stavu
nelze o vyloučení soudců procesně řádným způsobem rozhodnout, je návrh na přikázání věci
jinému soudu předčasný.
[7] Krajský soud následně vyzval žalobce, aby sdělil, zda trvá na označení žalovaného,
popř. aby jej opravil. Poučil žalobce, že žalovanou má být předsedkyně Krajského soudu
v Českých Budějovicích, neboť příslušníci justiční stráže jsou při vpouštění veřejnosti do budovy
soudu vázáni jejími pokyny. Pravidla pro vstup do budovy soudu nemůže ovlivňovat ředitel
Vazební věznice České Budějovice.
[8] Žalobce na výzvu krajského soudu opravil označení žalovaného tak, že jím
je předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích.
[9] Předsedkyně senátu krajského soudu Mgr. Kateřina Bednaříková předložila následně spis
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o vyloučení soudců dle §8 odst. 3 s. ř. s. a eventuálně
k přikázání věci dle §9 odst. 1 s. ř. s. K důvodům pro vyloučení soudců odkázala na jejich dřívější
písemná vyjádření k této otázce (viz výše). Doplnila, že s ohledem na poslední změnu v označení
žalovaného nastala tzv. systémová podjatost.
[10] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[11] Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy
soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
[12] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát.
[13] Oznámení soudců učiněná předsedovi soudu podle §8 odst. 3 věty první s. ř. s.
za běžných okolností posuzuje nejprve předseda daného soudu, jenž je oprávněn soudce vyloučit
a určit na jejich místo jiné soudce podle rozvrhu práce. Jelikož je ovšem předsedkyně
krajského soudu současně žalovanou, nelze postupovat podle §8 odst. 3 věty druhé s. ř. s., jinak
by předsedkyně krajského soudu rozhodovala ve své vlastní věci, což nelze připustit. Oznámení
soudců specializovaných senátů krajského soudu ve věcech správního soudnictví tak musí
posoudit Nejvyšší správní soud analogicky podle §8 odst. 3 věty třetí s. ř. s. K předchozím
úkonům předsedkyně krajského soudu, jimiž v minulosti vyloučila všechny soudce
specializovaných senátů tohoto soudu ve věcech správního soudnictví, nelze přihlížet. Nejvyšší
správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda jsou soudci specializovaných senátů krajského
soudu ve věcech správního soudnictví vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci.
[14] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. je součástí
naplňování ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci [čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod („Listina“)], viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne
3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, nebo ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95). Jedná
se o doplnění jinak vůdčí obecné zásady, že příslušnost soudce je dána předem, aniž by mohla být
jakkoliv ovlivněna. Proto postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Zákon jej však v případech popsaných
v §8 odst. 1 s. ř. s. nejen připouští, ale přímo vyžaduje.
[15] Součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod) je požadavek na nezávislý a nestranný soud.
Nestrannost a nezaujatost soudce je neodmyslitelnou součástí spravedlivého rozhodování, a tedy
jedním z hlavních předpokladů pro důvěru občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy). Podle Evropského soudu pro lidská práva požadavek nestrannosti chrání
důvěru, kterou by měly soudy v demokratické společnosti vzbuzovat jak u veřejnosti (viz Piersack
proti Belgii, rozsudek ze dne 1. 10. 1982, č. 8692/79, bod 30), tak u účastníků řízení (viz De Cubber
proti Belgii, rozsudek ze dne 26. 10. 1984, č. 9186/80, bod 26; Fey proti Rakousku, rozsudek ze dne
24. 2. 1993, č. 14396/88, bod 30).
[16] Z výše uvedeného tedy vyplývá, že vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci lze jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu mohou reálně bránit rozhodnout
v souladu se zákonem nestranně a spravedlivě, případně i jen to, že o tom mohou být navenek
pochybnosti.
[17] Jak Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70,
„[n]estrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním
zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná
kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti,
ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně
na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto,
nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru
skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01).“
[18] O podjatosti pohledem tzv. subjektivního testu vypovídají typicky kroky, jež soudce koná
přímo v soudním řízení nebo v souvislosti s ním a jež vypovídají o tom, že vůči předmětu řízení
či jeho účastníkům cítí vztah zpochybňující jeho nestrannost (typicky nevhodné poznámky
během soudního jednání či jiné projevy naznačující negativní či naopak pozitivní vztah
k účastníkům či věci). Naproti tomu o podjatosti pohledem tzv. objektivního testu vypovídají
objektivní skutečnosti existující mimo samotné soudní řízení, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o jeho nestrannosti. Například blízké příbuzenství či jiný druh
vztahu s některým z účastníků, přestože přímo v řízení se tento vztah navenek nijak neprojevuje
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04), anebo právě systémové
okolnosti případu spočívající ve skutečnosti, že předmětem sporu je rozhodnutí vydané soudním
funkcionářem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2020,
č. j. Nad 8/2019 – 65).
[19] Pro závěr o podjatosti soudce je třeba vzít v úvahu obě hlediska. I když se soudce
subjektivně necítí být podjatým, objektivně mohou vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Na druhé straně ne každé vnitřní mínění soudce o jeho vlastní podjatosti znamená, že podjatý
objektivně je a že se tak i jeví navenek, a proto má být vyloučen z projednávání a rozhodování
věci. I proto je svěřeno posuzování (ne)podjatosti soudce v případě pochybností nestrannému
třetímu (v daném případě Nejvyššímu správnímu soudu).
[20] V usnesení č. j. Nad 8/2019 – 65 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl
k závěru, že k vyloučení všech soudců krajského soudu nestačí, je-li žalovaným správním
orgánem předseda (případně místopředseda) tohoto krajského soudu, respektive ve věci
rozhodoval jako správní orgán předseda soudu, soud je účastníkem řízení nebo osobou
zúčastněnou na řízení apod. Je třeba, aby k této skutečnosti přistoupily další okolnosti,
které vyvolávají oprávněné (myslitelné) pochybnosti o nepodjatosti všech soudců správního
soudu na základě samotné povahy projednávané věci či z jiných vážných důvodů. „Takovou další
okolností svědčící pro ‚systémovou‘ podjatost může být například skutečnost, že projednávaná věc bude mít
objektivně významný dopad na soud jako celek (platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně,
zákonnost jmenování předsedy soudu, stavební povolení na přístavbu, která zlepší komfort práce soudců, apod.).
Eventuálně může jít o situaci, která vyvolá nebezpečí subjektivního vztahu všech soudců k věci, kde z vnějšího
pohledu hrozí reálné nebezpečí, že u rozhodujících soudců převáží loajalita k jejich soudu či funkcionáři
a tím se ‚pokřiví‘ jejich nestrannost (např. případy, kdy soudní funkcionář nevystupoval ve správním řízení jako
správní orgán, ale naopak jde o jeho osobní záležitost, typicky žádost o stavební povolení podaná soudním
funkcionářem, soudní funkcionář byl účastníkem stavebního řízení jako tzv. ‚soused‘, posléze podal proti
rozhodnutí správního orgánu žalobu nebo v řízení o žalobě vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení, přestupek
soudního funkcionáře jako fyzické osoby apod.).“
[21] Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto další okolnosti jsou v projednávané věci dány.
Všichni soudci správního úseku krajského soudu shodně vypověděli, že o projednávané věci mají
mimoprocesní informace, někteří mohou být případně předvoláni i jako svědci. V rámci
projednávání žaloby může být zjišťováno a hodnoceno, zda kolegyně soudců specializovaných
senátů krajského soudu na věci správního soudnictví JUDr. Trnková vydala pokyn justiční stráži
a co bylo jeho obsahem. Je pochopitelné, že incident, který je předmětem sporu v projednávané
věci (odmítnutí vstupu žalobce do budovy krajského soudu), byl mezi soudci (kolegy působícími
na tomtéž úseku krajského soudu) diskutován poté, co k němu došlo. Soudci tedy mají určité
informace o skutečnostech, které mají být teprve předmětem dokazování v soudním řízení. Tato
okolnost z hlediska subjektivního testu svědčí o tom, že vůči předmětu řízení či jeho účastníkům
cítí soudci vztah zpochybňující jejich nestrannost. Z hlediska objektivního zde navíc přistupuje
skutečnost, že se jedná o spor, v němž je žalovaným správním orgánem předsedkyně krajského
soudu. Jedná se tedy o situaci, která vyvolá nebezpečí subjektivního vztahu všech soudců k věci,
kde z vnějšího pohledu hrozí reálné nebezpečí, že u rozhodujících soudců převáží loajalita k jejich
soudu či funkcionáři a tím se ‚pokřiví‘ jejich nestrannost.
[22] Nejvyšší správní soud tedy rozhodl, že soudci specializovaných senátů Krajského soudu
v Českých Budějovicích ve věcech správního soudnictví Mgr. Helena Nutilová, Mgr. Kateřina
Bednaříková, JUDr. Michal Hájek, Ph.D., Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík, JUDr. Ing. Zdeněk Strnad,
Ph.D., MPA a JUDr. Marie Trnková jsou podle §8 odst. 1 s. ř. s. vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 51 A 62/2020.
[23] Přikázání věci podle §9 odst. 1 s. ř. s. je vázáno na podmínku vyloučení soudců
specializovaných senátů v rámci soudu, který by měl věc projednat, a to v takovém počtu,
že nelze k projednání věci sestavit specializovaný senát. Vyloučení soudců správního úseku
krajského soudu podle §8 odst. 3 nebo 5 s. ř. s. je samostatným předpokladem delegace nutné
a v řízení o přikázání věci není zkoumáno jako předběžná otázka. Jedinou možnou výjimkou
je případ tzv. systémové podjatosti, kdy by o vyloučení soudců správního úseku stejně musel
rozhodovat Nejvyšší správní soud, jelikož předseda soudu nemůže rozhodovat ve své vlastní věci
(podrobně viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. Nad 8/2019 – 65).
[24] Jelikož Nejvyšší správní soud rozhodl, že všichni soudci specializovaných senátů
krajského soudu ve věcech správního soudnictví jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci,
je splněna podmínka pro tzv. delegaci nutnou podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto současně přikázal věc doposud vedenou u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 51 A 62/2020 Krajskému soudu v Plzni k dalšímu projednání a rozhodnutí. Při výběru
soudu, jemuž má být věc přikázána, vycházel z toho, že žalobu proti témuž nezákonnému zásahu
podal nejen žalobce, ale též jeho bratr M. P., jehož věc byla rovněž doposud projednávána u
Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nejvyšší správní soud ovšem usnesením ze dne 20. 5.
2021, č. j. Nao 97/2021 – 83, přikázal věc M. P. k projednání Krajskému soudu v Plzni.
Z hlediska dalšího procesního postupu v těchto prakticky totožných věcech je účelné, aby byly
projednány u téhož krajského soudu, a to i s ohledem na to, aby případně mohly být spojeny ke
společnému projednání.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. června 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu