ECLI:CZ:US:2018:Pl.US.20.17.1
sp. zn. Pl. ÚS 20/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, jejíž jménem jedná senátor Jaroslav Kubera, na zrušení §20z odst. 1 věty třetí a čtvrté zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:
I. Návrh na zrušení §20z odst. 1 věty čtvrté zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., se odmítá.
II. Návrh na zrušení §20z odst. 1 věty třetí zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., vedený dosud pod sp. zn. Pl. ÚS 20/17, se spojuje ke společnému řízení s návrhem Městského soudu v Praze, vedeným dosud pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17; oba návrhy budou nadále vedeny pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavnímu soudu byl dne 18. srpna 2017 doručen návrh skupiny 17 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") na zrušení §20z věty třetí a čtvrté (v návrhu označených jako věty předposlední a poslední) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., pro jeho tvrzený nesoulad s čl. 10 Listiny základních práv a svobod.
2. Návrh směřuje proti části §20z zákona o ochraně spotřebitele, jehož předmětem úpravy je informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, v zákoně dále označovaná jako registr. Ustanovení §20z bylo do tohoto zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 378/2015 Sb., přičemž účel i základní struktura registru jsou vymezeny v odstavci 1, který zní:
"§20z
(1) Za účelem ochrany práv a právem chráněných zájmů prodávajících a spotřebitelů, spočívající v posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelů plnit své závazky, se prodávající, kterým vůči spotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, mohou prostřednictvím informačních databází (dále jen "registr") vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelů, a to i v případě, kdy je jim podle jiného zákona46) uložena povinnost mlčenlivosti. Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankami podle jiného zákona upravujícího činnost bank, prodávajícími spotřebitelských úvěrů podle jiného zákona upravujícího poskytování spotřebitelských úvěrů, platebními institucemi podle jiného zákona upravujícího platební styk nebo poskytovateli platebních služeb malého rozsahu podle jiného zákona upravujícího platební styk. Registr může provozovat právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání (dále jen "provozovatel"), za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele.
(...)
--------------------
46) Například §38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, §11 odst. 1 písm. g) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, §127 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví."
Věta třetí citovaného ustanovení vymezuje podmínky, které musí splňovat provozovatel registru. Musí jít o právnickou osobu, která však nesmí být prodávajícím podle §2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, tedy podnikatelem, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Hlavním účelem této právnické osoby současně nesmí být podnikání. Věta čtvrtá citovaného ustanovení pak stanoví, že pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele. Způsob zpracování těchto údajů, jakož i přístup k nim, je podrobně upraven v navazujících odstavcích §20z zákona o ochraně spotřebitele.
II.
Argumentace navrhovatele
3. Navrhovatel si je vědom, že v době podání jeho návrhu je před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17 vedeno řízení o návrhu Městského soudu v Praze na zrušení §20z odst. 1 věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele, a připojuje se k argumentaci uplatněné v tomto návrhu. Toto ustanovení podle jeho názoru neobstojí v testu proporcionality, neboť umožňuje bez souhlasu spotřebitele sbírání a zpracování jeho osobních údajů. Přestože Listina umožňuje omezení práva na soukromí zákonem, toto omezení nemůže dosáhnout takové intenzity, že soukromí a osobní údaje nejsou v právním vztahu mezi prodávajícím a spotřebitelem chráněny vůbec. Cíle zákonné úpravy lze ve vztahu k spotřebiteli dosáhnout šetrnějším způsobem, například využitím rejstříku exekucí, jež umožňuje z veřejně dostupných zdrojů zjistit, zda spotřebitel je v úpadku, zda má zúžený rozsah společného jmění manželů, zda na nemovitých věcech a vybraných movitých věcech vázne zástavní právo, apod. Napadená zákonná úprava vychází z presumpce špatné bonity budoucího spotřebitele, což vede k tomu, že informační databáze může vznikat i ohledně spotřebitelů, kteří nebyli a nejsou problémovými dlužníky. Tím se do spotřebitelského vztahu zavádí nerovnost v neprospěch slabší strany.
4. Návrh dále směřuje i proti §20z odst. 1 větě třetí zákona o ochraně spotřebitele. Toto ustanovení podle navrhovatele nemůže obstát v testu proporcionality již z toho důvodu, že šetrnějším způsobem vedení informační databáze by bylo její svěření těm subjektům, které jsou prodávajícími a v dané oblasti podnikají. Outsourcing této činnosti naopak umožňuje, aby údaji o spotřebiteli disponovaly bez jeho souhlasu také subjekty, které s ním ani nepřišly do přímého právního vztahu a styku. Tyto subjekty se tak mohou podílet na vyprázdnění jeho práva na ochranu soukromí a osobních údajů. V praxi to může znamenat, že o spotřebiteli je vedena databáze třetí osobou, aniž by mezi ní a spotřebitelem byla uzavřena jakákoli smlouva.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
6. Podle §35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je návrh na zahájení řízení nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník. Protože v době podání návrhu bylo před Ústavním soudem vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17 doposud neskončené řízení o návrhu Městského soudu v Praze na zrušení §20z odst. 1 věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele, je v tomto rozsahu nepřípustný nyní posuzovaný návrh.
7. Odmítnutí návrhu z důvodu již zahájeného řízení (litispendence) neznamená, že Ústavní soud nepodrobí navrhovatelem napadené části zákona řádnému přezkumu z hlediska jím uplatněné argumentace. Učiní tak nicméně právě v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17, jehož se navrhovatel bude účastnit jako vedlejší účastník. Zároveň platí, že předmět tohoto řízení bude - co do jím uplatněné argumentace - vymezen i jeho návrhem [srov. nález ze dne 27. listopadu 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12 (N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.), bod 5].
IV.
Spojení věci
8. Pokud jde o návrh na zrušení §20z odst. 1 věty třetí zákona o ochraně spotřebitele, Ústavní soud shledal v obsahové provázanosti tohoto ustanovení s §20z odst. 1 větou čtvrtou důvod pro spojení obou návrhů ke společnému řízení podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §112 odst. 1 občanského soudního řádu. V souladu s ustálenou praxí by přitom mělo dojít ke spojení k dříve zahájenému řízení, tedy řízení vedenému pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17.
V.
Závěr
9. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §35 odst. 2 a §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí návrhu na zrušení §20z odst. 1 věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele pro nepřípustnost (výrok I.). Podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §112 odst. 1 občanského soudního řádu dále rozhodl o spojení návrhu na zrušení §20z odst. 1 věty třetí zákona o ochraně spotřebitele ke společnému řízení s návrhem Městského soudu v Praze na zrušení §20z odst. 1 věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele, vedeným dosud pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17. Řízení o obou návrzích budou nadále vedena pod sp. zn. Pl. ÚS 10/17 (výrok II.). V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. března 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., přijal Ústavní soud toto rozhodnutí v plénu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2018
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu