ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.56.2000
sp. zn. Pl. ÚS 56/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. února 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Okresního soudu v Olomouci na zrušení jednotlivých ustanovení zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, totiž jeho ustanovení §6 a ustanovení §33 odst. 1 al. 2 (ve znění "Žádost lze podat do dvou let od účinnosti tohoto zákona"), takto:
Návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jak vpředu jsou označena, se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 13. listopadu 2000, doručeným Ústavnímu soudu dne 28. listopadu 2000, navrhl Okresní soud v Olomouci v rehabilitační věci odsouzeného P. Š. (Nt 213/2000), aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jednotlivá ustanovení zákona č. 119/1990 Sb., jak v záhlaví tohoto usnesení jsou označena, když částečně v souladu s návrhem odsouzeného (pokud jde o zrušení ustanovení §6 označeného zákona) dospěl k závěru, že "současná právní úprava, ve vztahu k přezkumu deliktů zahrnutých pod trestné činy proti brannosti uvedené v hlavě 11 tr. z., vytváří podmínky pro nerovnost občanů před zákonem".
Z předloženého spisu obecného soudu sp. zn. Nt 213/2000 je patrno, že odsouzený návrhem ze dne 20. června 2000 vyvolal před tímto obecným soudem řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., a protože meritorní rozhodnutí "naráží na překážku lhůty stanovené tímto zákonem" (ustanovení §6) současně navrhl, aby z důvodu protiústavnosti zákonem stanovené lhůty bylo řízení před obecným soudem přerušeno a věc předložena Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).
Z téhož spisu obecného soudu je zřejmé, že návrh odsouzeného P. Š., na zahájení přezkumného řízení v režimu oddílu třetího zákona č. 119/1990 Sb., je opřen o ustanovení §6 tohoto zákona, a že v tomto rozsahu je také napadána a zdůvodněna protiústavnost tohoto ustanovení.
Ze spisu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 46/2000 se podává, že obsahově shodný návrh, jako obecný soud, podal v souvislosti s ústavní stížností jiný odsouzený, a že o tomto návrhu plénum Ústavního soudu již jedná.
Vycházeje z těchto zjištění, dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh na zrušení ustanovení §6 zák. č. 119/1990 Sb. je pro překážku litispendence nepřípustný (§35 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Obdobně, byť z jiného důvodů, je nepřípustný návrh na zrušení ustanovení části zákona č. 119/1990 Sb., totiž jeho ustanovení §33 odst. 1 v odstavci prvém věty druhé; jakkoli je obecný soud oprávněn podat návrh na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení), musí se tak stát ve smyslu zákonem stanovené podmínky toliko v souvislosti s jeho rozhodovací činností (čl. 95 odst. 2 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Této procesní podmínce nelze rozumět jinak, než že musí jít vždy o aplikaci (protiústavního) zákona nikoli obecně, ale v konkrétní věci, jíž v daném případě je věc odsouzeného P. Š., u něhož však aplikace ustanovení §33 odst. 1 al. 2 zák. č. 119/1990 Sb. je povahou jeho návrhu vyloučena. Obecnému soudu proto oprávnění k postupu ve smyslu čl. 95 odst. 2 úst. zák. č. 1/1993 Sb., ve věci odsouzeného P. Š., co do ustanovení §33 odst. 1 al. 2 zák. č. 119/1990 Sb., nepřísluší.
Z důvodů takto rozvedených byl proto návrh obecného soudu na zrušení vpředu označených ustanovení zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, posouzen jako nepřípustný a o něm jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů] s tím, že co do posouzení ústavnosti ustanovení §6 označeného zákona svědčí obecnému soudu v řízení, vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 46/2000, právo vedlejšího účastníka.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů ).
V Brně dne 20. února 2001